Úřad práce České republiky

„Úřad práce České republiky je správním úřadem, který plní úkoly v oblasti zaměstnanosti, oblasti ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a v oblasti státní sociální podpory.“¹⁹

Od roku 1990 působilo na území České republiky postupně 77 samostatných úřadů práce, jejich působnost se shodovala s okresním územním rozdělením. Každý z nich měl vlastní právní subjektivitu a byly řízeny sekcí MPSV, která koordinovala a metodicky řídila chod

19 MPSV. Služby a činnosti Úřadu práce České republiky v oblasti zaměstnanosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Portál MPSV. [online]. [vid. 2014-04-05]. Dostupné z

http://portal.mpsv.cz/sz/obecne/cinnosti_up

34

jednotlivých agend. V roce 2011 došlo k velké změně, kdy byl zřízen s účinností od 1. dubna 2011 na základě zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů Úřad práce České republiky. K 1. lednu 2012 převzal ÚP ČR od územně správních celků výkon agend v oblasti dávek pomoci v hmotné nouzi, příspěvku na péči, dávek pro osoby se zdravotním postižením a další agendy. V roce 2014 zaměstnává Úřad práce České republiky 10 000 zaměstnanců. Organizační struktura ÚP ČR je jednoduchá, je dělen hierarchicky a to tak, že řídícím orgánem je generální ředitelství, pod které spadají krajské pobočky a pod ty pak jednotlivá kontaktní pracoviště. Na Obrázku 5 je znázorněna pouze základní struktura rozdělení GŘ, přesnější a detailnější představu struktury ÚP ČR přinášejí Příloha A (organizační struktura GŘ), Příloha B (organizační struktura krajské pobočky ÚP ČR) a Příloha C (Organizační struktura vybraných kontaktních pracovišť). Generální ředitelství tvoří generální ředitelka a jí podřízených osm referátů či sekcí. Šest z nich zajišťuje chod Úřadu práce ČR, jedná se tzv. vnitropodnikové agendy. Personálně nejvíce obsazené a veřejností vnímané jsou dvě sekce, sekce pro sociální věci zajišťující výplatu státních sociálních podpor, hmotné nouze a pěstounských dávek a sekce zaměstnanosti realizující pasivní a popisovanou aktivní politiku státu.

Obrázek 5

Základní organizační struktura Generálního ředitelství ÚP ČR Zdroj: Vlastní zpracování

35

Výrazným ministrem z pohledu ÚP ČR byl v letech 2010-1012 Jaromír Drábek. Za jeho působnosti došlo k reorganizaci úřadů práce, nově vznikly generální ředitelství a krajské

pobočky ÚP a zanikly do té doby samostatné okresní pobočky. S tím bylo spojeno i snížení počtu zaměstnanců. Dále v lednu 2012 pod Úřad práce ČR přešly odbory státní

sociální podpory, které do té doby spadaly pod obce s rozšířenou působností. Zároveň s tím Úřad práce začal používat nový informační systém. Ministr Drábek zavedl S–karty, veřejnou službu a projekt DONEZ zaměřený na nelegální práci. Už po Drábkově rezignaci byla ještě v roce 2012 zrušena veřejná služba. V roce 2013 byl zrušen projekt DONEZ, navýšil se počet zaměstnanců ÚP ČR, definitivně se zrušil projekt S–karet či vznikly nové projekty zaměřené hlavně na problematiku zaměstnávání mladých lidí – absolventů. Dále je plánována novela zákona o sociálních službách a nastavení efektivnějšího čerpání peněz z fondů Evropské unie.²⁰ V roce 2013 se generální ředitelkou ÚP ČR se stala Marie Bílková.

Ve zprávě generálního ředitelství z března 2014 se píše: „ÚP ČR je správním úřadem s celostátní působností, je organizační složkou státu, která musí vykonávat kompetence, které jsou jí svěřeny zákonem, a současně musí dodržovat postupy a plnit povinnosti uložené zákony upravujícími činnost právnické osoby tohoto typu. Při vzniku však nebyly zajištěny ani agendy kompetenční, ani agendy provozní a podpůrné. Zaměstnanci vykonávající podpůrné agendy v původních samostatných úřadech práce byli v roce 2011 propuštěni s tím, že provoz všech úřadů v resortu MPSV bude výhledově zajišťován jednou servisní organizací. Výkon těchto agend na ÚP ČR do doby vzniku servisní organizace nebyl řešen. Katastrofální poddimenzovanost kompetenčních agend vedla k omezování veškerých činností na základní minimum. Tím se stala výplata dávek a řešení krizových stavů. Zvláště patrné to bylo vždy v souvislosti s projevy nefunkčnosti a nespolehlivosti agendových informačních systémů.

V oblasti zaměstnanosti byla chybějící kapacita nahrazována projektovými zaměstnanci a v oblasti sociálních věcí dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, hrazenými z prostředků na ostatní osobní náklady."²¹

20 MPSV. Budeme aktivněji podporovat zaměstnanost. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online].

[vid 2013-07-28]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/15975

21 GŘ ÚP ČR. Zpráva o činnosti Úřadu práce České republiky za rok 2013. Generální ředitelství Úřadu práce České republiky. Portál MPSV. [online]. 17. 3. 2014, s. 27 [vid. 2014-04-20]. Dostupné z:

http://portal.mpsv.cz/upcr/oup/zprocin/zprava_o_cinnosti_up_cr_za_rok_2013.pdf

36

V současnosti se situace na úřadech práce stabilizuje, mimo jiné dochází také k celkovým změnám v organizaci úřadů práce a původním okresním pracovištím se vrací rozhodovací pravomoci, které byly od dubna 2011 pouze v kompetenci ředitelů krajských poboček.

37

1.4 ÚŘAD PRÁCE A LEGISLATIVA

V této kapitole jsou popsány základní právní předpisy ovlivňující činnosti Úřadu práce České republiky.

Zákon o zaměstnanosti

Hlavní legislativní zakotvení činnosti ÚP je v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, (dále ZoZ) který upravuje zabezpečování a aplikování státní politiky zaměstnanosti.

V době do roku 1989, vzhledem k neexistenci tržního hospodářství v Československé socialistické republice, kdy víceméně veškerý majetek byl v rukou státu a kdy všichni občané ve jménu tehdejší politické ideologie měli současně právo i povinnost pracovat a kdy stát zaručil všem, bez ohledu na jejich schopnosti a dovednosti, uplatnění na „trhu práce“, nezaměstnanost neexistovala. Změna přišla právě po roce 1989. Státní majetek se začal privatizovat, cílem vlastníků již nebylo blaho celého národa, ale spíše je zajímala efektivita, produktivita, zisk. Přirozeně se dostavil jev nezaměstnanost. Zpočátku, do poloviny devadesátých let, se míra nezaměstnanosti udržovala pod hranicí 4 %, ale během let 1997–2000 se přiblížila hodnotě 10 % a stát musel na tuto situaci nějak reagovat. První zákony o zaměstnanosti byly přijaty v roce 1991, jednalo se o zákony č. 1/1991 Sb.

a 9/2001 Sb.. Tyto zákony byly díky probíhajícím změnám v České republice mnohokrát novelizovány. Na trhu práce se objevily pojmy jako agenturní zaměstnávání, pracovní činnost dětí a mladistvých. To vše, spolu s tlakem EU na to, aby i zákon týkající se zaměstnanosti byl před vstupem ČR do EU v roce 2004 kompatibilní s evropským právem, vedlo zákonodárce k tomu, aby schválili nový zákon o zaměstnanosti.

Jeho cílem bylo převzít vše fungující z předešlých zákonů, přesněji definovat činnosti institucí působících na trhu práce v ČR a důležité také bylo provést takové úpravy, aby zákon o zaměstnanosti byl slučitelný s právem EU. Proto byl s účinností od 1. 10. 2004

38 přijat zákon č. 435/2004 Sb, o zaměstnanosti. ²²

Tento zákon v úvodu definuje, co je státní politika zaměstnanosti, vymezuje základní pojmy používané v dalších ustanoveních, vymezuje kompetence Ministerstva práce a sociálních věcí a Úřadu práce ČR, vysvětluje rozdíl mezi pojmy zájemci o zaměstnání a uchazeči o zaměstnání, definuje pojem zprostředkování práce a poradenství a podmínky pro zařazení a vedení evidencí uchazečů o zaměstnání a jejich případné vyřazení, upravuje podmínky, kdy má uchazeč právo na podporu v nezaměstnanosti, její výši, délku podpůrčí doby, stanovuje pravidla pro agenturní zaměstnávání, komplexně upravuje zaměstnávání osob se zdravotním postižením, upravuje, za jakých podmínek mohou na území ČR pracovat jiní státní příslušníci a výkon umělecké, sportovní nebo reklamní činnosti dítěte a v neposlední řadě zavedl nové nástroje aktivní politiky nezaměstnanosti. I tento původní zákon již byl několikrát novelizován, poslední velká změna vešla v účinnost 1. 1. 2012.

Oproti předešlému znění byly opět zpřísněny podmínky týkající se nároku pobírat v nezaměstnanosti podporu, zaměstnavatelům zrušil povinnost hlásit volná pracovní místa, v oblasti zaměstnávání zdravotně postižených osob chráněné pracovní dílny nahradila chráněná pracovní místa. K úpravám došlo i v oblasti zaměstnávání cizinců či v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti a jen vybrané kontrolní činnosti zůstaly v kompetenci ÚP ČR, většinou z nich byl pověřen Státní úřad inspekce práce a jeho oblastní inspektoráty.

Zákoník práce

Zákon č.262/2006 Sb., zákoník práce, upravuje pracovně právní vztahy. V úvodní části jsou vymezeny smluvní vztahy a oddíl věnovaný diskriminaci. Ta je v § 16 zákona č. 262/2006 Sb. přímo zakázána. Zákaz se týká jakékoliv diskriminace v pracovně právním vztahu, jak přímé tak nepřímé, či jiného druhu obtěžování. Druhá část zákoníku práce je věnována kompletní problematice pracovního poměru. Vyjmenovány jsou všechny náležitosti platné pracovní smlouvy, je vysvětlen pojem doby zkušební nebo jsou vyjmenovány relevantní způsoby ukončení pracovního poměru. Část třetí je zaměřena na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. V dalších částech zákona jsou pak

22 ČESKO, Zákon č. 435 ze dne 13. května 2004 o zaměstnanosti. In: Sbírka zákonů České republiky.

2004. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/obecne/prav_predpisy/akt_zneni/zoz_-_1._ledna_2013.pdf.

39

konkrétněji vymezovány pravidla například směnnosti a rozvržení pracovní doby, odměňování zaměstnanců, pracovních podmínek atd. ÚP ČR kontroluje při nabízení zahájení, dodržování lhůt či ukončení správního řízení s případnými opravnými prostředky.

Zákon o finanční kontrole

Jelikož ÚP ČR poskytuje finanční podpory a příspěvky, je nutné takto vynaložené prostředky řádně kontrolovat, aby bylo zabráněno jejich zneužívání. Postupy, práva a povinnosti v rámci kontrolní činnosti upravuje zákon č. 320/2001 Sb., zákon o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole).

Systém finanční kontroly je tvořen kontrolou „jako součástí finančního řízení v rozsahu stanoveném tímto zákonem za účelem ověření skutečností rozhodných pro hospodaření s veřejnými prostředky, zejména při vynakládání veřejných výdajů formou veřejné finanční podpory, a to před jejich poskytnutím, v průběhu jejich použití a následně po jejich použití, vykonávaná orgány veřejné správy“.²³ Tento systém je tvořen auditem ve veřejné správě a vnitřním kontrolním systémem.

23 ČESKO. Zákon č.320/2001.o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. Praha, 9. 8. 2001, částka 122/2001. Dostupné z:

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-320

40