Obecná škola

Obecná škola není typickým scénářem, ale jak ji sám Svěrák nazval, jedná se o filmovou povídku, podle níž byl v roce 1991 natočen film. Tento film měl kladný ohlas jak u fanoušků, tak i u kritiků, což dokazuje jeho nominace na Oscara za nejlepší zahraniční film. Zdeněk Svěrák si zde zahrál otce pana Součka.

Děj příběhu reflektuje období po 2. světové válce a do značné míry je Svěrákovou autobiografií. Otec hlavní postavy Edy Součka je elektrikářem stejně jako otec Svěráka. Eda Souček měl rovněž bratra, který nešťastnou náhodou zemřel.

44

Příběh se odehrává převážně v prostředí školy, což je pro Svěráka jedním ze znaků jeho tvorby. V tomto případě nečerpá ze své přímé pedagogické činnosti, ale z vlastních zkušeností a vzpomínek na školní léta. Zachytil obraz tehdejšího školství. Jednou z hlavních postav je učitel Igor Hnízdo. Tato postava je z celé povídky nevýraznější a prochází vývojem. V dnešní době, když se řekne jméno Igor Hnízdo, řadě lidí se vybaví velice přísný učitel ve vojenském obleku, který na první pohled vzbuzuje respekt. Ve filmu ho přesvědčivě ztvárnil Jan Tříska.

Zdeněk Svěrák touto postavou ukazuje autoritativní typ učitele, který nastaví přísná, ale spravedlivá pravidla. Na počátku působí autoritativně, aby žáci měli určitý řád a ve třídě byla kázeň. Postupem času si učitel získává přízeň žáků díky své důslednosti a poutavé výuce. Pro žáky se stává vzorem a je pocta, když mohou pro svého učitele něco vykonat (nést knihy, dojít s důležitým psaním). Igor Hnízdo má i stinnou stránku a to je slabost pro ženy, což se mu málem nevyplatí.

Z obávaného učitele se stane oblíbený učitel, za kterého se žáci dokáží postavit.

Oddanost svému učiteli projevují v pasáži, kdy je obviněn z obtěžování dvojčat.

Žáci dokonce popřou tělesné tresty, i přesto, že je učil pravdomluvnosti.

Hlavní postava Eda Souček je žák páté třídy. Vyrůstá v harmonické rodině, kde každý člen plní své funkce. Matka je na mateřské dovolené a stará se o domácnost. Otec, jako hlava rodiny, rodinu zabezpečuje po finanční stránce.

Z hlediska výchovného působení je otec vnímán jako ten přísnější.

,, Doma je příjemně. Maminka sešívá oblečky pro panenky. Když ustane hrkání šicího stroje, je slyšet klidný tikot kuchyňských hodin a Boženčino žvatlání.

Eda jí domácí perník, zapíjí ho mlékem a dívá se, jak po okenním skle stékají dešťové kapky.“ ….. Otec má v ruce největší vařečku, kterou v kredenci vyštrachal. Eda zvrhne hrnek a mléko rozlije po ubruse s vyšívanými kvítky. ,,Tou ne!“ vykřikne maminka a dá tatínkovi do ruky menší vařečku.“¹⁷

Celá povídka je psána chronologicky a nečlení se na žádné kapitoly.

Jednotlivé úseky jsou odděleny čarou, aby bylo jasné, že se děj přesouvá do jiného prostředí.

17 SVĚRÁK, Z. Obecná škola. 1. vyd. Praha: Primus, 1992, str. 49 - 50

45

Zdeněk Svěrák v povídce užívá různé vrstvy slovní zásoby. Způsob vyjadřování dětských postav je do značné míry nespisovný, ale pro dětského čtenáře bližší a i poutavější. Občas se objeví i nějaký vulgarismus.

Děti se vrátí k hrobu, Eda dá růže do vázy. ,,A co se mu stalo, bráchovi?“ ptá se Tonda. ,,Šláp na rezavej hřebík a dostal růži.“ ,,Růži?.“ ,,To je nemoc. Proto jsou naši na mě tak opatrný. Furt aby se mi něco nestalo. Neradi by vo mě taky přišli.“¹⁸

Z didaktického hlediska je takovýto způsob vyjadřování vhodný do hodin o útvarech českého národního jazyka jako ukázka nespisovného vyjadřování.

Učitelé by z této povídky mohli vybírat podobné dialogy a žáci by je převáděli do spisovné češtiny.

I v této povídce se objevuje pro Svěráka typická hra se slovy. Jedná se o známou a velice oblíbenou pasáž, kdy ředitel zve rodiče na divadelní představení Idiot.

,, Naše škola získala několik vstupenek na divadelní představení Idiot. Rodiče, kteří chtějí vidět Idiota, nechť přijdou do ředitelny…“¹⁹

Celá povídka má i výchovný podtext. Zmiňuje se zde hodnota pravdy. Na příkladu osudu Mistra Jana Husa si žáci uvědomují její důležitost, což je donutí vrátit kouzelníkovi ukradené kruhy.

Zdeněk Svěrák zakomponoval i historické pasáže. Výklad historických událostí vložil do úst učitele Hnízda, který to dokázal velice poutavě a zajímavě žákům vyprávět. Vrcholem se stalo závěrečné představení k prvnímu výročí osvobození ČSR, což je i téma celého představení. Herci přednášejí text ve verších, kde převažuje sdružený rým.

18 SVĚRÁK, Z. Obecná škola. 1. vyd. Praha: Primus, 1992, str. 23 -24

19 Tamtéž str. 35

46

Děj příběhu je opět zasazen do školního prostředí. V porovnání s Obecnou školou se doba příběhu shoduje s dobou, v níž se tento příběh odehrává. Hlavním tématem je zvýšení kvalifikace dělníků jedné firmy na výrobu zemědělských strojů, kde se chystá modernizace. Zdůrazňuje se důležitost maturity, což v porovnání s dnešní dobou je samozřejmostí. Komičnost celého filmu spočívá v návratu starších lidí do školních lavic a plnění školních povinností, z čehož vyplývá řada paradoxních situací. Jednou z nich je např. školní řád, mladší profesor, než jsou samotní žáci, kouření ve škole atd.

- ,,Tady v tom školním řádu píšou, že žák chodí do školy řádně upraven.

Znamená to snad, že bychom se měli denně holit? Já když se denně holím, tak krvácím. –

- To já nevím, zabručí neochotně Kroupa.

Zazvoní, kuřáci zdusí cigarety, usednou na místa a třída tátů a maminek očekává svou první hodinu. Když se otevřou dveře, starý podmíněný reflex vymrští dospělé žáky ze židlí.

Mladý profesor Čeněk Janda upadne do rozpaků.“²¹

Autoři scénáře do filmu zakomponovali řadu postav, které svým vystupováním napodobují typické charakterové vlastnosti žáků. Hlavní postavou je Jiří Kroupa, kterého ve filmu ztvárnil Jiří Sovák. Je to typ žáka ne příliš

20 Tamtéž str. 135

21SVĚRÁK, Z. Filmové komedie. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1991, str. 55

47

nadaného, ale nechce si přiznat nevědomost. K úspěšnému dokončení mu pomáhá jeho syn Jiří Kroupa ml. Dochází tak ke změně sociálních rolí, kdy syn učí otce nebo o otci mluví jako o synovi. ,,Otec mi dělá starosti. Lajdá.“

Jirka vklouzne do trepek a usedne proti otci. Chvíli se nic neděje. Konečně zvedne Kroupa oči od knihy. Kroupa zatlačit do role poučovaného.“²²

Skoro v každé třídě se objevuje alespoň jeden žák, který je až moc aktivní. Při práci v hodinách se neustále hlásí, učitelům se snaží ukazovat v co nejlepším světle a také je obdarovávat drobnými dárečky v podobě obrázků nebo bonbonů.

Tito žáci sedí nejčastěji v blízkosti vyučujícího. Zde tento typ žáka ztvárňuje velice známá a dodnes mnohými lidmi citovaná postava žáka Hujera.

Hujer je starší pán drobnější postavy charakterizovaný jako šplhoun a prospěchář. Aby dosáhl lepších výsledků, nosí učitelům místo obrázků a bonbónů plodiny, které sám vypěstoval. Dodnes jeho hláška ,,To jsem si dovolil na ukázku ze své zahrádky pár švestiček, jestli se neurazíte…“²³ je již ustálenou frází při snaze něčeho dosáhnout pomocí drobných úplatků.

22SVĚRÁK, Z. Filmové komedie.1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1991, str. 61

23 Tamtéž str. 55

48

Postava Hujera nabízí i asociaci velké rodiny. V den konání třídních schůzek se na tohoto žáka přišla zeptat skoro celá rodina a to od rodičů po první manželku. Komické celé na této situaci je, že třídní schůzky jsou příležitostí, kdy se po dlouhé době setkávají rodinní příslušníci Hujerových.

Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak si v tomto filmu také zahráli malé role.

Zdeněk Svěrák ztvárnil roli žáka Šlajse a Ladislav Smoljak Tučka. V období školní docházky tvořili nerozlučnou dvojici a nyní se opět setkávají. Jsou to typy žáků sedící přímo před katedrou a v hodinách se věnují spíše zábavě, než výuce.

Příkladem je scéna při představování, kdy oba žáci hrají námořní bitvu. Jejich role jsou malé, ale od postavy Tučka se odvíjí název celého filmu. Tuček má na starost podávat učitelům pero a Šlajs piják. Starý pan profesor Hrbolek Tučka chybně oslovuje jako Marečka.

Další významnou postavou je žákyně Týfová. Paní Týfová je vdaná žena středního věku. Charakteristické je pro ni výrazné líčení a koketní chování.

Představuje typ žákyně, která se snaží zalíbit spolužákům.

Ve třídě večerní školy se nachází i typ žáka s neustálými dotazy. Jedná se o Plhu, kterého si zahrál Josef Kemr. Komické na jeho dotazech je, že přijdou vždy hned po té, co se daná věc probere. Autoři scénáře přesně vystihli typickou vlastnost žáků, kteří nedávají při hodinách pozor. Učitel něco vysvětlí nebo zadá úkol a první dotaz takového žáka se týká přesně toho, co učitel zadal nebo řekl.

- No, Mlho? – vybídne ho Hrbolek.

- Mám dotaz, - vstane Plha s knihou v ruce. – Já jsem tady v té básni narazil na takové slovo, kterému nerozumím. – Slovo hrdobec. To jsem nikdy neslyšel … - Ale o tom už dobrou čtvrthodinu hovoříme, Mlho, - kárá profesor .²⁴

Žáci večerní školy se zkrátka chovají tak, jako žáci školy denní. Ve chvíli, kdy hrozí nebezpečí zkoušení, snaží se hodinu pozdržet a využít dobrotivosti stařičkého učitele Hrbolka.

24SVĚRÁK, Z. Filmové komedie.1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1991, str. 63

49

- A teď si ještě vyzkouším Nerudovo dílo prozaické. Prosím? Co chcete? – zareaguje profesor konečně na Šlajsovu paži, která se mu už hodnou chvíli klátí před obličejem. kdy syn jde na třídní schůzku svého otce. Velice humorně je pojato i nepřipravené vystoupení ředitele školy před rodinnými příslušníky večerní školy. Je znát, že je z této situace zaskočen a jeho proslov je určen spíše pro rodiče studentů.

Vyjadřuje se např. k upravenosti studentů, nabádá posluchače, aby kontrolovali, zda student snědl svačinu nebo si stěžuje, že se studenti houpou na větvích ovocných stromů.

Komický střet generací nastává i ve scéně s psaníčkem, které napsal Jiří Kroupa ml. své spolužačce Evě Tůmové, kde stojí ,,Sejdeme se na hřbitově J. K.“.

Toto psaníčko se večer náhodně dostane do rukou paní Týfové, která si to vyloží po svém a uraženě odejde ze třídy. Kroupa starší se kvůli této situaci dostává i do ředitelny, ale o jádru věci nemá ani potuchy.

I zde Zdeněk Svěrák uplatil svou schopnost jazykové komiky. Je to např. ve scéně, kdy p. profesorka Zíková se táže žáka Dudka, aby jí odpověděl na položenou otázku. ,, Podívejte se, - říká profesorka, - to já nemám ráda. Buď odpovím, nebo řeknu nevím. Ale ne tady stát a mlčet jako dudek. Jak se jmenujete? – Dudek, - zastydí se zkoušený. Třídou zazní výbuch smíchu.“²⁶

25SVĚRÁK, Z. Filmové komedie.1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1991, str.59

26SVĚRÁK, Z. Filmové komedie.1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1991, str. 57

50

Tento scénář se dá využít ve slohových hodinách, jejichž tématem bude charakteristika literární nebo filmové postavy. Jednou z nejvhodnějších postav pro charakteristiku se nabízí Hujer. Autoři postavu Hujera pojali jako člověka velice ctižádostivého, jehož přílišná aktivita se mísí až s prvky neslušného chování.

Další postavou vhodnou pro charakteristiku je Jiří Kroupa starší. Ten se dá charakterizovat jako otec a zároveň i jako žák.

Tento film je u diváků neustále oblíben. Důkazem toho je i několik dialogů, které se používají dodnes a jsou známější než samotný film. Tyto věty se dají využít buď jako věty pro větný rozbor, nebo jako znalostní kvíz při hodinách literatury, kdy žáci budou hádat, z kterého filmu pocházejí.

Mezi nejznámější repliky jistě patří: ,,Nepotěšil jste mě. Ani já vás nepotěším.“

,,Hliník se odstěhoval do Humpolce.“, ,,Hujer, meteleskum bleskum.“

Do hodin českého jazyka je také vhodné zařadit legendární průzkumný kromě šesti Českých lvů také cenu Oscara.

Námětem scénáře je náhlá a nečekaná starost o ruského chlapce, který se dostává do života osamělého muže bez rodičovských zkušeností. Děj filmu se odehrává v Praze za socialismu. Najdeme zde všechny znaky Svěrákovy poetiky, k nimž patří specifický smysl pro humor a detaily, jazyková komika a v neposlední řadě i dokonale vyobrazené charaktery jednotlivých postav.

Hlavní postavu Františka Louky ztvárnil sám Zdeněk Svěrák. Louka se octne v situaci, která nezapadá do jeho každodenního života a musí najednou řešit problémy, s nimiž nemá žádné zkušenosti.

Hlavní postavou je stárnoucí osamělý hudebník, z jehož chování se dá usoudit velice kladný vztah k ženám. Kvůli emigraci bratra hraje pouze na

27 SVĚRÁK, Z. Filmové komedie.1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1991, str. 57

51

pohřbech a peněz nemá nazbyt. Peníze jsou proto hlavním důvodem k uskutečnění fingované svatby s Naděždou, ženou pocházející z Ruska. Naděžda má už pětiletého syna Kolju a krátce po svatbě emigruje do Německa. Syna zde zanechá matce, která náhle zemře. Louka se nečekaně octne v roli otce, což s sebou přináší řadu úskalí. Největší problém je zprvu ve vzájemné komunikaci.

Výjimečnost tohoto filmu spočívá v dokonalém vyobrazení postupného sbližování Louky s Koljou. V první fázi Kolja na Louku reaguje zcela odmítavě a ignoruje ho. Z Loukova chování se dá vycítit, že z této situace není nadšen, což se projevuje nejen v chování, ale i ve slovním vyjadřování. Také se ukazuje jeho nezkušenost s malými dětmi.

,, Boty si snad umíš zout, ne? Boty!“ zamíří Loukův ukazovák k podlaze.

Možná, že umí, ale nechce. Chlapec je ve stavu zatvrzelého odmítání jakékoli komunikace. Louka k němu musí přidřepnout. Ještě nikdy asi žádné dítě nezouval.

,,Hele hlavně mi tady nebreč. Já z toho taky nejsem na větvi, že jsi tady. Jednu noc to vydržíš a pak půjdeš k hrobníkovi. Když si to zavařil, tak ať si to vyžere, debil.“

Ulevuje si Louka…²⁸

Jejich vzájemný vztah se postupem času prohlubuje. V závěru celého filmu spolu žijí jako otec se synem. Louka s Koljou prožívá klasické rodičovské starosti i radosti jako je např. oslava Koljových narozenin nebo stanování v kempu. Malého Kolju nejprve bere s sebou do práce, což ale není pro chlapcův vývoj dobré. Důkazem toho jsou jeho kresby s motivy pohřbů.

Celý příběh končí dojemným setkáním Kolji, Naděždy a Louky na letišti.

Pro Kolju to je šťastné shledání s matkou, ale Louka v této chvíli ztrácí malého kamaráda a společníka. Na rozdíl od Kolji ví, že se spolu už asi nikdy nesetkají.

V závěru filmu se ovšem dozvídáme o těhotenství Kláry, která mu s Koljou pomáhala, když Kolja trpěl vysokými horečkami. Pro diváky vyvstává naděje, že Louka nezůstane sám a dokonce se stane pravým otcem. Vzpomínka na Kolju ovšem zůstává stále živá v podobě fotografie, kterou nosí připevněnou u not.

28 SVĚRÁK, Z. Kolja. 1. vyd. Praha: Primus, 1996, str. 64

52

I v tomto díle Zdeněk Svěrák využívá své bohaté slovní zásoby, jazykového humoru i detailních popisů. Již v úvodu se dozvídáme detailní popis hlavní postavy příběhu, v němž je použito originálního přirovnání.

Loukův plnovous i vlasy byly možná před nedávnem pepř a sůl, ale teď už je to skoro samá sůl, která ve vlasech nemá ani kde sídlit, jak jsou prořídlé.

Věkový odhadce by ho ocenil na pětapadesát. Pod vysokým čelem má však živé oči a i jinak je živý.²⁹

Velmi humorné až trochu vulgární přirovnání slyšíme ve chvíli, kdy Louka přichází domů a nalézá složenky. ,,Složenky, vy krávy zelený, nenažraný!“ Toto přirovnání přesně vystihuje pocity člověka, který nemá peněz nazbyt.

V dialozích využívá hovorovou až nespisovnou češtinu a občas i slang nenávist k Rusům, kteří nás obsadili. Je to například v situaci, kdy Louka navštíví s Koljou svou matku, nebo když Louka vylepil do okna českou a ruskou vlajku.

Tato nenávist je ovšem umírněna právě malým Rusem, který za nic nemůže.

Tuto publikaci je vhodné zařadit do výuky v období, kdy žáci probírají v dějepise téma sovětské okupace. Výhodou této knihy je propojení literatury s dějepisem. Žáci si blíže ujasní tehdejší situaci a způsob života v České

29 SVĚRÁK, Z. Kolja. 1. vyd. Praha: Primus, 1996, str. 5

53

republice. V hodinách českého jazyka je možné využít i některé pasáže do slohových hodin, jejichž tématem je popis nebo charakteristika osoby. Žáci po přečtení knihy, či zhlédnutí filmu, mohou dostat za úkol charakterizovat hlavní postavu Louku nebo Kolju. Svěrákův smysl pro detail spatřujeme i v přesném popisu matčina bytu, kde se promítá i jeho bohatá slovní zásoba. Tato ukázka by se dala využít právě v hodinách, kdy s žáky probíráme popis pokoje.

Těžké dveře vily, na nichž slunce zkroutilo zbytky laku do lišejníkových tvarů se za Loukou s vrzotem zavřou. Je tu ošklivý stojan na kytky z jehož horních květináčů visí asparágus a voděnka dolů k několika kaktusům. Je tu vyšívaný obraz: bílou krajinou teče modrý potok překlenutý lávkou. A dva výjevy na odřezcích břízy, kam neznámý umělec zakomponoval kolorované pohlednice Svatého kopečku a Svaté hory. V koutě je opřena hůl pobitá plíšky navštívených hradů a zámků. Louka pověsí plášť na mosazný věšák vedle zrcadla, které je zašlé a trochu zkresluje. Louka se rozhlíží, co je v pokoji nového. Kromě klavíru je tu křeslo ušák a solidní nábytek z třicátých let. Stěny zdobí několik olejomaleb:

česká krajina, rozbouřené moře a zátiší s kyticí.Na knihovně stojí tři sádrové bystičky: Masaryk, Beneš a Štefánik.³⁰

Při práci s touto ukázkou se nabízí opět propojení s dějepisem, kdy zmíníme osobnosti českých dějin Masaryka, Beneše a Štefanika. Pro zpestření hodiny by bylo vhodné přinést jejich podobizny a zmínit, čím byly tyto postavy českých dějin významné. V případě Masaryka z této ukázky můžeme ještě odbočit do občanské výchovy, kdy se žáků zeptáme, na jaké bankovce se mohou setkat s jeho podobiznou.

Téma příběhu zasahuje i do multikulturní výchovy. Žáci by se měli dozvědět něco o způsobu života lidí v Rusku a také připomenout zvláštnosti ruského jazyka, k nimž patří ruská abeceda azbuka. V knize i ve filmu se setkáme s několika slovy z ruského jazyka. Je to například vyprávění pohádky pro Kolju do telefonu. ,,Na sámoj vysokój věršině Kavkázskich gor žil arjol. On ljubil lětáť vysokó, vysokó… Adnáždy on zaletěl tak vysokó, što priletěl na zvězdú. Na zvězdě

30 SVĚRÁK, Z. Kolja. 1. vyd. Praha: Primus, 1996, str. 29

54 týkat i seznámení se s azbukou. Učitel do hodiny přinese azbuku a vybere některá slova, jež žáci přepíší do azbuky. Těmito aktivitami propojíme literaturu s výukou cizích jazyků a průřezovým tématem multikulturní výchova.

Další průřezové téma, které se v díle nabízí je osobnostní a sociální výchova. Po přečtení knihy nebo zhlédnutí filmu, se žáci mohou pokusit vcítit se do situace Louky a diskutovat, jak by se oni sami v takovéto nelehké situaci zachovali.

Tato kniha by se dala zařadit do seznamu povinné četby na základní škole.

Díky humornému a detailnímu popisu osob, prostředí a situací, bude pro žáky nejen srozumitelná, ale i zábavná a poučná. Je důležité, aby se žáci seznámili jak s knižním, tak i filmovým zpracováním. Četba knihy rozvíjí jejich představivost a film jim navíc poskytne obrazové a sluchové vnímání.

5.4 Vratné lahve

Vratné lahve je další česká komedie vzniklá ve spolupráci otce a syna Svěrákových. Tento film patří mezi nejúspěšnější a nejnavštěvovanější filmy poslední doby. Premiéra se uskutečnila 7. března 2007.

Námětem této komedie je příběh o učiteli českého jazyka, který odešel do penze a snaží se vyrovnat se stářím. Hlavní téma tvoří snaha najít si nějaké smysluplné zaměstnání, aby nebyl stále doma, jako většina mužů v jeho věku.

Námětem této komedie je příběh o učiteli českého jazyka, který odešel do penze a snaží se vyrovnat se stářím. Hlavní téma tvoří snaha najít si nějaké smysluplné zaměstnání, aby nebyl stále doma, jako většina mužů v jeho věku.

In document Příloha A - Pracovní listy k hodinám mluvnice (Page 43-0)