4.3 Jazyková podnětnost

4.3.2 Četba

Knize jako zdroji poznání je připisována důležitost již od raného dětství. Pozitivní efekt čtení na rozvoj slovní zásoby a myšlení je obecně znám, a tak je čtenářství podporováno také různými akcemi, kampaněmi (např. Celé Česko čte dětem, Už jsem čtenář, Rosteme s knihou). Jsou pořádány různé besedy či čtenářské soutěže. Kampaně se snaží zvyšovat čtenářskou gramotnost, zdůrazňují například myšlenku číst dětem minimálně 20 minut denně či pravidelnost četby od začátku školní docházky.

Matky, které svým potomkům předčítají dětské knížky, nejen vystavují své dítě působení pestrého a bohatého jazyka, ale také ho seznamují s okolním světem, rozvíjí jeho fantazii, představivost, myšlení a v neposlední řadě upevňují kladné citové pouto ve vztahu matka-dítě.

Současný trh nabízí širokou škálu publikací určených různým věkovým kategoriím. Pro předškolní děti jsou to pohádky, říkanky, krátké příběhy. Pro nejmenší leporela a knížky, ve kterých se učí rozpoznávat a pojmenovávat jednotlivé věci, barvy, zvířata, čísla, písmena, či objekty z nejbližšího okolí.

Prostřednictvím barevných obrázků se děti seznamují s vnějším světem a rozvíjejí oblast kognice. Pomocí obrazové předlohy jsou dítěti představeny předměty a osoby, se kterými by se v jeho věku v reálném světě nesetkalo či pouze zřídka. Obeznámí se tak s názvy různých druhů zvířat, dopravních prostředků, profesemi atd., které je pak schopno aplikovat v praxi.

Šebesta píše: „V západní civilizaci bývají děti v raném věku, dokonce někdy už v předřečové fázi, vystaveny k stimulaci směřující k chování spojenému se čtením. Jsou podněcovány k tomu, aby označovaly obrázky, ukazovaly na ně, nebo na zobrazené předměty, aby při tom napodobovaly zvířecí zvuky apod. Mnozí rodiče vedou děti

k rozpoznávání písmenek. Pod vlivem takových stimulů se postupně rozvíjí tzv. předškolní gramotnost. Také podněcování předškolní gramotnosti je charakteristické zvláště pro střední třídu alespoň ve společenstvích, která se sociální strukturou a kulturní tradicí podobají společnosti české.“ (Šebesta 1999, s. 48)

Děti se tak poprvé setkávají s knihou nenásilnou formou. Opakovaným prohlížením knížky a spoluprací s rodiči si dítě nová slova upevňuje. Tímto nenuceným způsobem si nejen rozšiřuje slovní zásobu, ale učí se také zacházet s knižní publikací, listovat v ní a později, ve školním věku, ho učebnice nepřekvapí tolik jako žáka, který se s knihou nesetkal nikdy nebo pouze velmi zřídka.

Četba má také vliv na dětské učení. „Pro předškolní dítě je čtení knížek mimořádně důležité pro rozvoj učení se vůbec. Podle výzkumů děti, kterým je čteno ještě v období předškolního věku, lépe prospívají po nástupu do školní docházky – a to nejen v učení se jazyku, slovní zásobě, tvoření vět, ale dosahují lepších výsledků i třeba v matematice a jiných „techničtějších“ předmětech, protože se jim lépe rozvíjí logické myšlení (čtením knížek si rozvíjejí schopnost abstraktního myšlení, tvořit scénáře, rozeznávat příčinu a důsledek, rozeznat úvod, jádro a závěr, vysuzovat závěry apod.)“

(Celostní medicína - Informační server o zdraví 2014)

Pro správný rozvoj čtenářské záliby a dovednosti v pozdějším věku je důležité, aby byly děti mladšího školního věku k četbě motivovány. Podpora čtenářství je převážně záležitostí rodičů, kteří vybírají vhodný typ knihy dle věku a zálib dítěte a podporují zájem o knihu například krátkým nastíněním děje.

Pozitivně působí pravidelné čtení, například každý večer před spaním. Malému žákovi se často samo aktivně číst nechce, jelikož mu jde čtení pomalu. Zpočátku se jedná o čtení technické, kdy je těžké soustředit se na jednotlivá slova a zároveň na obsah textu a hrozí zde vyšší unavitelnost. Rodič může pomoci a tento nedostatek vhodně vykompenzovat střídáním rolí čtenář – posluchač (rodič – dítě).

Pravidelností čtení se časem může vytvořit záliba a dítě začne považovat četbu knih za součást svého života. Zájem o knihu bývá umocněn přístupem do knihoven, kam může žák později chodit sám a vybírat si publikace dle své libosti. V ideálním případě se četba a knihy stávají pro dítě hodnotou.

„Zda děti čtou a co čtou, má významný vliv na řadu dalších oblastí života dítěte, a to jak ve vzdělání a vzdělanosti, tak v životním stylu i budoucích profesních a životních vyhlídkách. “ (Knížky nesnáším, číst je nuda 2013)

Rodiny vzdělané většinou četbu podporují. Horších výsledků se dostává v rodinách sociálně zaostalých, které mnohdy nepovažují četbu za důležitou, číst je nebaví, anebo si z finančního hlediska četbu knih nemohou dovolit. Své potomky v této aktivitě nepodporují. Dítě je tak ochuzeno o další poznání a omezeno v možnosti maximálního rozvoje slovní zásoby, fantazie, i samotného myšlení, které má se školní úspěšností úzkou spojitost.

5 SOCIÁLNÍ POSTAVENÍ RODINY A ŠKOLNÍ ÚSPĚŠNOST

Sociální postavení rodiny hraje důležitou roli v předškolním období a stejně tak zaujímá významné místo ve školním věku dítěte. Vyplývají z něj složky, které mohou pozitivně či negativně ovlivňovat školní úspěšnost žáka. Jedná se o jevy sociokulturní a ekonomické. Následující tabulka znázorňuje některé tyto kategorie.

Tabulka č. 3: Školní věk a podnětnost prostředí.

Školní věk

Sociokulturní hledisko Ekonomické hledisko Vzdělání, profese rodičů a sourozenců Školní pomůcky, školní výdaje Rodina jako vzor a motivační faktor Moderní (IT) technologie Hodnotový systém, vztah ke kultuře

a vzdělávání

Finance na knihy, přístup do knihovny Plánování a vytyčování si životních cílů Prostor pro učení (vlastní pokoj) Způsob trávení volného času Finance na volnočasové aktivity Chování, jednání, kultivovanost projevu Finance na oblečení, jídlo, hygienu

(Zdroj: Autor práce)

In document SOCIÁLNÍ POSTAVENÍ RODINY A ŠKOLNÍ ÚSPĚŠNOST (Page 26-29)