• No results found

P ŘÍČINY SPECIFICKÝCH PORUCH UČENÍ

Genetika

Zelinková O. (2003, s. 21-22) uvádí, že celkovou genetickou výbavu člověka může tvořit 30 – 50 tisíc genů. Předpokládá se, že asi 30 % z těchto genů ovlivňují vývoj mozku a jeho aktivity přímo. Dalších 70 % se účastní v jiných procesech a tělesných systémech. V nynější době již existují důkazy o tom, že různé vývojové poruchy jsou ovlivněny geny. Ovšem neexistuje jen jeden gen, který by způsoboval dyslexii. Vždy existuje několik klíčových genů, které posunují jedincovi čtenářské dovednosti směrem dolů. Nejpravděpodobnější však bude model, podle kterého jisté geny v kombinaci s ostatními faktory včetně vlivu prostředí výrazně přispívá k vzniku dyslexie a jiných vývojových poruch učení.

Toto pojetí je však v protikladu k modelu jediného genu, který způsobuje určitou poruchu či nemoc. Už v roce 1983 byl prováděn výzkum sledující tři generace dyslektiků, jehož výsledky prokazovaly abnormality 15. páru chromozomů. Spousta výzkumů v posledních letech ukazuje na podíl chromozomů 2,3,6,7,15,18 a snad i dalších. Největší podíl bude snad patřit 6. páru, který bývá spojován s funkcí imunitního systému.

Uvědomování si genetické závislosti má velký význam pro teorii, ale i pro praxi. Mezi blízkými příbuznými lze předpokládat v 40-50% projevy obtíží ve čtení. Z toho jasně vyplívá, že při výskytu dyslexie či jiné vývojové poruchy učení v rodině, považujeme u dítěte již v předškolním věku tuto skutečnost jako jeden z rizikových faktorů.

Struktura a fungování mozku

Zelinková O. (2003, s. 22-23) uvádí, že mozek člověka s dyslexií se velmi liší svou strukturou i funkcí od mozku člověka bez dyslexie či jiné vývojové poruchy učení. Rozdíly jsou jen ve variacích, které vznikaly v průběhu mnoho milionů let ve vzájemném působení s vnějším prostředím. Studium mozku jedinců s vývojovou poruchou učení začínala údajně po smrti jedince a pokračuje k dnešním moderním metodám. Vědci objevili anatomické rozdíly a odlišnosti na úrovni buněk a spojů mezi nimi. Lze předpokládat, že rozdíly v mozku jedinců s vývojovou poruchou učení se začíná utvářet již před porodem.

Hormonální změny

Zelinková O. (2003, s. 24) tvrdí, že výzkumy Ala M. Galaburdy, Normana Gesgwinda a spousty dalších autorů ukazují, že jednou z příčin dyslexie může být zvýšená hladina testosteronu. Testosteron je hormon ovlivňující vývoj sekundárních pohlavních znaků, ale na druhé straně může způsobit omezování některých dalších znaků. Z tohoto důvodu bývají častěji postihovány těmito poruchami chlapci. Objevuje se u nich snížená imunita, dyslexie, deficity ve fungování levé hemisféry, leváctví.

Cerebelární teorie

Zelinková O. (2003, s. 24-26) uvádí, že autoři cerebelární teorie jsou Roderic Nicolson a Angela Fawcett. Tato teorie tvoří přechod mezi rovinou biologicko-medicínskou a kognitivní.

Mozeček (cerebellum) leží v zadní části mozku, tvoří 10 -15% váhy mozku a až 50%

mozkových neuronů. Mozeček je tvořen dvěma hemisférami, podílí se na kontrole pohybů končetin. Po několik let byl mozeček vnímán jako motorická oblast, která je důležitá při osvojování a automatizaci motorických dovedností. Předpokládá se také, že mozeček se podílí na automatizaci jakýchkoli dovedností, motorických i kognitivních.

R. Nicolson a A. Fawcett (1999) provedli desetiletý výzkum, který rozdělili do tří etap, ve kterých se snažili pochopit hlavní příčiny dyslexie. V první etapě odhalovaly symptomy, které souvisejí s nedostatečnou úrovní procesů automatizace hrubé i jemné motoriky. Mezi prvním bylo zjišťování rovnováhy a to ve třech úkolech (stoj na obou nohách, na jedné noze a chůze).

Výsledky prokázaly, že jedinci s dyslexií dosáhli významně horších výsledků, protože ani jednoduché rovnovážné postoje a chůze ještě nebyly zautomatizovány. Tímto byla potvrzena hypotéza o deficitu automatizace.

Při druhé etapě byl nalezen soubor obtíží v kognitivních dovednostech u jedinců s dyslexií.

Skupiny dyslektiků byly při srovnání významně horší v oblastech fonologické dovednosti, sekvenční analýza, rychlé jmenování předmětů, rychlé poznávání (čtení) slov a navlékání korálků. Rozdíly však nebyly jen mezi skupinami, ale i v jednotlivých skupinách se projevily interindividuální rozdíly. Výsledky této etapy naznačují, že žádná kompletní teorie dyslexie nevysvětluje současné příčiny problémů, jako je deficit fonologického systému, motorické úrovně, problémy v procesu automatizace a rychlosti informačních procesů.

Ve třetí etapě byla ověřována hypotéza, která je založena na výsledcích předchozích etap. Jde o to, že možnou příčinou řady dyslexie je cerebelární postižení. Z tohoto vyplývá, že existuje spojení mezi mozečkem a dovedností číst a psát. Psaní vyžaduje aktivity podporované

mozečkem, jde o plynulost pohybů, koordinaci, automatizaci a časové uspořádání. Při čtení si dítě osvojuje pohybové dovednosti a objevují první zvuky řeči, vyvíjí se artikulace a řeč.

2.2.2 Kognitivní rovina

Zelinková O. (2003, s. 26) uvádí, že v této rovině poznávacích procesů prokázali různí autoři deficit:

- fonologický deficit

- deficity v oblasti řeči a jazyka - deficity v oblasti paměti

- deficity v časovém uspořádání ovlivňující rychlost kognitivních procesů - vizuální deficit

- deficity v procesu automatizace - kombinace deficitů

Fonologický deficit

Zelinková O. (2003, s. 26-27) uvádí, že mezi většinou odborníků dochází ke shodě, že většina dětí s dyslexií vykazují deficit ve fonologických procesech. Bylo zjištěno, že děti s dyslexií byly na mnohem horší úrovni v rýmování než mladší děti, které byly na stejné úrovni ve čtení. Další práce, které se zabývaly efektem tréninku v rýmování a aliterací u předškolních dětí. Ukázalo se, že se projevil velmi pozitivní vliv i v matematice a nejen ve čtení.

Vizuální deficit

Zelinková O. (2003, s. 27-28) uvádí, že byl považován za příčinu dyslexie již mezi průkopníky v oboru dyslexie. Dodnes má mnoho čtenářů podobné problémy, stěžují si na pohybující se písmena po stránce a nemohou proto zachytit jejich tvar a pořadí. Tyto děti mají nestabilní vnímání tisku, jejich oči se nekontrolovaně pohybují po stránce, když se snaží zafixovat dané slovo.

Dyslektické děti potřebují mnohem více času na dekódování písmen. Identifikace písmen je pomalá, prodlevy jsou způsobovány dobou, kterou dítě potřebuje k vymizení obrazu předchozího písmene. Dosti značný poplach vyvolal výzkum a mediální rozšíření teorie „barevných skel brýlí, barevných čoček“ Helen Irlen z Anglie. Je zde uváděno, že někteří dospělí i děti mívají při čtení bolesti hlavy a zrakové obtíže při čtení černobílého textu. Tyto obtíže se mohou vyskytnout i u lidí, kteří nemají žádný lékařský nález. Pacient musí absolvovat oční vyšetření pro vyloučení jiné zrakové vady. Barva skel se určuje pomocí speciálního přístroje. Odborníci se však dodnes nemohou dohodnout, zda je tato metoda skutečně účinná.

Deficity v oblasti řeči a jazyka

Zelinková O. (2003, s. 28) publikuje názor Margaret Snowling, K. Liebermann a dalších, kteří považují dyslexii za poruchu mluvené a psané řeči, jazykové kompetence a systém osvojování jazyka. Velmi častými projevy bývá neschopnost rychle jmenovat písmena, barvy, předměty na obrázcích v místnostech a hledat slova, která se rýmují. U nás jsou poruchy učení spojovány s obtížemi ve vyjadřování, menší slovní zásobou, artikulační neobratností a nižším jazykovým citem.

Deficit v procesu automatizace

Zelinková O. (2003, s. 29-30) uvádí, že tento deficit je jedna z charakteristik jedinců s dyslexií nebo jinými vývojovými poruchami učení. Proces učení probíhá ze začátku bez problémů, ovšem dovednosti ještě nejsou zautomatizovány tak rychle, jako u běžné populace.

Pro předcházení problému by bylo vhodné zaměřit se na automatizaci dílčích dovedností.

Pozorování dětí s dyslexií ukázala, že se jejich chování nelišilo od normy, ale projevují se u nich výpadky pozornosti.

Deficity v oblasti paměti

Dle Zelinkové O. (2003, s. 30) rozlišujeme paměť na krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou. Paměť krátkodobá zahrnuje primární zpracování. Jde velmi snadno přepsat starou informaci informací novou. Její maximální trvání bývá 30-90 sekund. Má blízký funkční vztah k pracovní paměti.

Paměť pracovní je podle M. Presse pamětí krátkodobou, která slouží jako registr psychické práce. Informace v ní slouží k vyřešení aktuální úlohy. Tato paměť je velmi důležitá při řešení úkolů, které vyžadují vybavení více poznatků, například diktáty.

Paměť dlouhodobá uchovává informace po měsíce a roky. Přesun poznatku z krátkodobé do dlouhodobé paměti je silně ovlivněn kvalitou uložené informace, jejím užíváním a častým opakováním.

Deficity v časovém uspořádání ovlivňující rychlost kognitivních procesů

Dle Zelinkové O. (2003, s. 31) objevily Marta Dencla a Rita Rudel v roce 1976 problém v rychlém jmenování po sobě následujících podnětů včetně podnětů neřečových. Rychlé jmenování předmětů patří mezi úkoly v testové baterii pro screening dyslexie od předškolního věku až po dospělost.

Kombinace deficitů

Dle Zelinkové O. (2003, s. 31) je spousta autorů zabývající se problematikou specifických problému učení přesvědčena, že dyslexie spočívá v kombinaci více deficitů. Mezi nejčastější deficity patří fonologické uvědomění, paměť, řeč a deficit v procesu automatizace. Také děti s dysortografií v kombinaci s dysgrafií mají problém s pomalejším psaním, protože se musí více soustředit na vybavení jednotlivých písmen, spojů apod. Proto si nestihnou zdůvodnit pravopis a velmi často ani nedokážou objevit chyby při pozdější kontrole.

2.2.3 Behaviorální rovina

Zelinková O. (2003, s. 32) uvádí, že do behaviorální roviny patří rozbor procesu čtení, psaní a rozbor při čtení, psaní a při běžných denních činnostech.