Protože úroveň řeči v předškolním období ovlivňuje řada faktorů již od prena-tálního období, alespoň velmi stručně zmíníme některé z nich.
Zásadní období pro vývoj řeči je do šesti až sedmi let. Pro vývoj má velký význam motorika. Po narození jsou důležité aktivity jako je sání, dumlání, žvýkání, broukání, napodobivé žvatlání, v hrubé motorice sed, lezení, chůze, v jemné motorice obratnost rukou, uchopování drobných předmětů. Dalším významným faktorem je zrak, kte-rým dítě odezírá pohyby mluvidel i neverbální komunikaci. Zejména první slova jsou spojena se zrakovými vjemy. Nezastupitelný je pro vývoj řeči sluch. Okolo třetí-ho měsíce dítě hledá zdroj zvuku. Zásadní význam má sluch a zrak ve fázi napodo-bivého žvatlání. Vnějším faktorem ovlivňujícím řeč je sociální prostředí. Hlavní úlo-hu zde hraje rodina, její podnětnost, mluvní vzory, výchovný styl...
Řeč rozdělujeme na následující jazykové roviny:
• Foneticko-fonologická rovina – sluchové rozlišování hlásek a jejich vý-slovnost, (dítě rozlišuje všechny hlásky po šestém roce)
• Morfologicko-syntaktická rovina – užívání slovních druhů, tvarosloví a věto-sloví, dysgramatismy jsou považovány za fyziologické do čtyř let
• Lexikálně-sémantická rovina – pasivní a aktivní slovní zásoba, tj. porozumění řeči (perceptivní složka) a vyjadřování (expresivní složka)
• Pragmatická rovina – užití řeči v praxi, konverzační schopnosti, neverbální prvky komunikace (Bednářová, Šmardová, 2007, s. 28–31).
Bohatost a rozvinutost jazyka zajišťuje především rodina. Jazyk a řeč se lépe rovzíjí v prostředí, kde si dospělí najdou dostatek času na hry a rozhovory s
dítě-tem. Dovednost záměrně poslouchat řeč je předpokladem pro ovládnutí impresivní-ho (receptivníimpresivní-ho) jazyka, pro zprvu globální chápání smyslu jednotlivých vět. Ovládnutí expresivního jazyka je pro každé dítě obtížné. Ve výhodě jsou děti, které si „hrají“ se svými mluvidly a dokáží verbálně experimentovat. Obvykle opa-kují prvky, které až dosud zvládly, ale také se pokoušejí realizovat některé prvky z toho, co během dne slyšely a co je silně citově zaujalo. Mohou to být prvky obsa-žené ve verši nebo písni. V prostředí, kde dítě nemá správný mluvní vzor se často stává, že vypustí ze svého verbálního experimentování hlásky, které jsou správně tvořené. Takové dítě si zafixuje nesprávný způsob řeči včetně vadné výslovnosti jednotlivých fonémů. Řeč se opožďuje a komplikuje. Současná generace dětí je sice oproti dřívějším generacím lépe zajištěna materiálně, některé děti však strádají citově a psychicky. Rodiče stále méně svým dětem čtou, říkají si básničky a zpívají . Možná právě proto procento dětí s vadami řeči a výslovnosti a dětí nepřipravených na školu výrazně narůstá (Synek, 1995, s. 3–6).
Během předškolního období se řeč značně zdokonaluje, ačkoliv v dnešní době stá-le přibývá dětí s narušenou komunikační schopností. Dětská patlavost by měla vy-mizet před začátkem školní docházky. Vadná výslovnost jedné nebo několika málo hlásek není důvodem pro odklad školní docházky. Drobná vada řeči se během první-ho roku školní docházky upraví buď spontánně nebo s malou logopedickou pomo-cí. V každém případě musíme brát v úvahu, že jisté riziko specifické poruchy učení na základě špatné výslovnosti tu hrozí vždy. Pokroky v řeči jsou ovšem patrné i ve větné stavbě, kdy se rozsah i složitost vět zvětšuje. V této době dítě rádo a hodně po-vídá. Řeč u dětí rozvíjíme předčítáním pohádek, učením básniček, písniček a také rozprávěním o všem, co se kolem nás děje (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 88).
Očkávané výstupy dle RVP jsou v oblasti řeči následující: dítě by mělo správně vyslovovat, pojmenovat většinu toho, čím je oblkopeno, vést rozhovor, naučit se zpaměti krátké texty, sledovat a vyprávět příběh, chápat slovní vtip, sluchově
rozli-šovat začáteční a koncové slabiky a hlásky ve slovech, utvořit jednoduchý rým... (Smolíková, 2006, s. 18).
2.6.1 Narušená komunikační schopnost
V dnešní době je narušená komunikační schopnost u dětí velmi častým jevem. Podle toho, které jazykové roviny narušená komunikační schopnost zasahuje se odvíjí i její závažnost.
Z vývojového hlediska do jednoho roku mluvíme o fyziologické mluvnosti. Pokud dítě nemluví do tří let, hovoříme o prodloužené fyziologické ne-mluvnosti. U dítěte staršího tří let se již může jednat o vývojovou nemluvnost, tzv. vývojovou dysfázii, mentální retardaci, autismus, nezjištěnou poruchu zraku nebo sluchu. Problémy v rovině foneticko-fonologické se projevují obtížemi s rozkla-dem slov na hlásky a slabiky (analýza) a skládáním slov z jednotlivých hlásek (synté-za) nebo problémy se sluchovou pamětí. Objevuje se také artikulační neobratnost či spodoba ostrých a tupých sykavek či měkkých a tvrdých slabik (specifická asimilace). V rovině morfologicko-syntaktické mohou ještě přetrvávat dysgrama-tismy či oslabený jazykový cit např. při určování rodu nebo vytváření přídavných jmen. Nedostatky na úrovni roviny lexikálně-sémantické se projeví menší slovní zá-sobou, chybí verbální pohotovost a obratnost, dítě odpovídá s latencemi, stručně, s nejistotou. Problémy se vyskytují také v porozumění řeči. Dítě s oslabením v rovině pragmatické mívá menší slovní apetit, bývá v komunikaci pasivnější a obtížně kon-verzuje (Bednářová, Šmardová, 2007, s. 28–31).
Ve vývoji výslovnosti rozlišujeme přirozené odchylky , které označujeme jako tzv. fyziologickou „patlavost“ – vývojově nesprávnou výslovnost. Tento zcela přiro-zený jev se může spontánně upravit do konce pátého roku, případně později. Je ne-zbytné odlišovat nesprávnou výslovnost od vadné výslovnosti – dyslalie. Dyslalie je přetrvávající odchylka výslovnosti jedné nebo více hlásek, kterou můžeme označit za
vadný mluvní stereotyp – z hlediska zvuku hlásky, mechanismu či místa a způsobu jejího tvoření nebo obojího. Zatímco v případě nesprávné výslovnosti lze očekávat spontánní korekci, v případě vadné výslovnosti ke spontánním korekcím nedo-chází. V tomto případě je potřebná korektivní logopedická péče (Krahulcová, 2013, 127,128).
Předpokladem pro zvládnutí školního prostředí je jistá úroveň verbální komu-nikace. Je důležité, aby dítě dobře rozumělo sdělení učitele. Nedostatky v řečovém projevu vyvolávají negativní reakce okolí, zhoršují pozici dítěte ve třídě a ztěžují jeho vztah s učitelem. Pro dítě se komunikace stává stresovou situací a raději se jí vyhý-bá. Tím se zvyšuje riziko sociální izolace a školní neúspěšnosti. Aby bylo dítě přijí-mano skupinou vrstevníků, je důležité, aby dovedlo navázat a udržet kontakt, komu-nikovat a kooperovat s ostatními dětmi (Vágnerová, 2006, s. 109).
Nejvíce se ovšem narušená komunikační schopnost může promítnout při výuce čtení a psaní. „Při vadné výslovnosti není v silách žáka, aby psal bez chyb“ (Krejbichová, 1995, s. 27). Aby se těmto problémům předešlo, je nutné začít s nápravou řeči co nejdříve.