Školní družina je zařízení, které má v naší zemi mnoholetou tradici. Hraje významnou roli zejména pro děti prvního stupně základního vzdělávání. Školní družina poskytuje zájmové vzdělávání, seznamuje děti s možnostmi zájmových aktivit, aktivizuje děti, prohlubuje školní znalosti, rozvíjí osobnost a kompetence, zejména komunikativní, kompetence k řešení problémů či sociální a personální. Školní družina tvoří určitý přechod mezi vyučováním a pobytem doma. Pobyt ve školní družině by neměl být chápán jako pokračování školní výuky, protože pedagogická práce v ní má svá specifika a nejedná se ani o pouhé hlídání dětí. Práce ve školní družině se řídí specifickými požadavky a pravidly pedagogiky volného času. Jedná se o samostatnou oblast vzdělávání (Hájek, Pávková a kol. 2011, s. 7-10).
Školní družina je rozdělena do oddělení. Oddělení se naplňují nejvýše do počtu 30 účastníků. Ředitel stanoví nejvyšší počet účastníků na 1 pedagogického pracovníka s ohledem na druh vykonávané činnosti účastníků, zejména s ohledem na jejich bezpečnost. (Vyhláška č. 74/2005 Sb.,). Pokud by se jednalo o oddělení školní družiny složené pouze z dětí se zdravotním postižením, počet těchto dětí je shodný s počtem žáků ve třídě této školy. (Vyhláška č. 74/2005, Sb.,). Děti jsou přihlášeny písemně k pravidelné docházce. Počty dětí navštěvující školní družinu se mohou lišit během dne či odpoledne. Některé odcházejí domů samostatně nebo je vyzvedávají rodiče či prarodiče. Jiné odcházejí do zájmových kroužků.
Činnosti ve školní družině jsou zpracovány dle školního vzdělávacího programu, který obsahuje konkrétní cíle vzdělávání, formy a obsah, časový plán, popis personálních, materiálních a ekonomických podmínek a podobně. Nesmí být opomenuta část, ve které se školní vzdělávací plán zabývá žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (Hájek, Pávková a kol. 2011, s. 51). Při plánování činností je třeba pamatovat na děti, kterým se i přes vynaložené úsilí ve škole nedaří, ale i na děti
26
mimořádně nadané. Největší motivací je pro děti zažitý úspěch. Ve školní družině se nabízí prostor pro činnosti, za které můžeme každé dítě pochválit (Holeyšovská 2003, s. 7).
Pro funkční chod družiny je potřeba stanovit a dodržet určité podmínky, mezi které řadíme personální, materiální a řídící či kontrolní podmínky.
• Personální podmínky: kvalifikovaná a odborně vzdělaná osobnost vychovatelky či vychovatele s chutí pracovat s dětmi a dostatečnou dávkou empatie.
• Materiální podmínky: vkusně a účelně vybavená klubovna nebo herna či možnosti využívání tělocvičny nebo hřiště či sportoviště.
• Řídící a kontrolní podmínky: školní družina má povinnost vést pedagogickou dokumentaci. Má právní oporu ve vymezení své činnosti (Hájek, Pávková a kol.
2011). děti získat. Pojmem kompetence v zájmovém vzdělávání definuje Hájek, Pávková a kol.
(2011) jako souhrn schopností a znalostí a s nimi souvisejících postojů i hodnotových orientací, které jsou předpokladem k výkonu činností. Kompetence ve školní družině navazují a rozvíjejí kompetence, které jsou uvedeny v programech pro základní či předškolní vzdělávání, a tím dochází k určitému propojení.
• Kompetence k řešení problémů: Žák si všímá dění ve svém okolí, chápe možnosti problému, plánuje a promýšlí řešení problémů, rozlišuje správná a chybná řešení, svá rozhodnutí je schopen obhájit.
• Komunikativní kompetence: Žák vhodně formuluje své myšlenky, sdělení a otázky, využívá i mimoslovní komunikaci, zapojuje se do diskuse a naslouchá druhým.
• Kompetence k učení: Žák využívá efektivní způsoby pro učení, dokončuje započatou práci, kriticky hodnotí své výkony, získané poznatky dává do souvislostí a zkušenosti uplatňuje v praktických situacích.
27
• Sociální a interpersonální kompetence: Žák se učí plánovat a organizovat, rozhoduje se o svých činnostech a uvědomuje si, že za ně nese důsledky, je schopen respektovat jiné a je tolerantní k odlišnostem mezi lidmi, ovládá své chování tak, aby dosáhl pocitu uspokojení a sebeúcty.
• Občanské kompetence: Žák si uvědomuje své povinnosti a práva, vnímá nespravedlnost a agresivitu a dovede se jim bránit, chová se odpovědně s ohledem na zdravé a bezpečné prostředí, respektuje a chrání tradice a kulturní dědictví či životní prostředí.
• Kompetence k trávení volného času: Specifická kompetence pro zájmové vzdělávání. Žák se orientuje v nabídce smysluplného trávení volného času, rozvíjí své zájmy, umí říci „ne“ nevhodným nabídkám pro trávení volného času.
Získané kompetence by měly děti vybavit vědomostmi, dovednostmi a postoji, které jim pomohou čelit nástrahám sociálně patologických jevů, mezi něž řadíme závislosti drogové a virtuální, agresivitu či nesnášenlivost (Hájek, Pávková a kol. 2011, s. 11-12).
3.3.2 Činnosti ve školní družině
Časové rozvržení činností ve školní družině se řídí požadavky psychohygieny. Klade se důraz na podporu tělesného, duševního i sociálního vývoje dítěte. Při sestavování režimu je třeba přihlížet k biorytmům, potřebám a zájmům dítěte. Protože rozdíly mezi dětmi mohou být značné, měla by vychovatelka vycházet z obecných pedagogicko- psychologických poznatků, ze znalosti individuálních zvláštností dětí a konkrétních podmínek školní družiny. Pro děti mladšího školního věku je typická snadná unavitelnost, ale i rychlá regenerace. Proto je vhodné činnosti střídat (Hájek, Pávková a kol. 2011, s. 65). Ve školní družině se střídají odpočinkové činnosti, rekreační, zájmové, sebeobslužné, veřejně prospěšné či příprava na vyučování. Jednotlivé činnosti se vzájemně prolínají.
• Odpočinkové činnosti: Mají odstranit únavu, slouží k regeneraci sil. Do denního režimu se zařazují po obědě či při ranní družině pro děti, které brzy vstávají.
Mohou být hromadné, skupinové i individuální. Děti mohou odpočívat na podložce či koberci při četbě, klidných hrách nebo při vyprávění. Aktivním odpočinkem může být i pohyb venku jako spontánní či organizovaná činnost (Hájek, Hofbauer, Pávková 2010, s. 146-147).
28
• Rekreační činnosti: Většinou mají podobu pohybových aktivit na čerstvém vzduchu. Často se u dětí projevuje zvýšená potřeba pohybu jako kompenzace sezení při vyučování. Rovněž psychická únava u dětí se může projevit značnou pohybovou aktivitou (Hájek, Pávková a kol. 2011, s. 65). Uplatňují se zde pohybové hry a rekreační sport, který může probíhat individuálně, hromadně či ve skupinách.
• Zájmové činnosti: Pomáhají dětem rozvíjet a uspokojovat své potřeby a zájmy.
V rámci školní družiny se děti seznamují s nabídkou zájmových činností, které jsou většinou obecně zaměřené. Mezi nejčastější patří pohybové, tvořivé a hudebně zaměřené činnosti. Často se vychází z osobních předpokladů a zájmů vychovatelek, pedagogů či rodičů.
• Sebeobslužné činnosti: Pomáhají u dětí rozvíjet a upevňovat hygienické a kulturní návyky v dané společnosti. Děti se učí pečovat o svou osobu a svůj majetek.
• Veřejně prospěšné činnosti: Rozvíjejí u dětí povědomí o dobrovolnictví a vlastním podílu práce ve prospěch druhých. Děti se učí chránit přírodu, pomáhat menším dětem či starším lidem, účastní se společné práce na zvelebování okolního prostředí (Pávková et al. 2002, s. 115).
• Příprava žáků na vyučování: Tento požadavek převládal hlavně v minulosti, kdy měla družina především sociální funkci, a žáci veškerou přípravu na vyučování vykonávali v družině. V současnosti některé školní družiny tuto činnost dětem umožňují, jiné nikoliv. Jako žádoucí se tato činnost jeví u dětí z méně podnětných rodin, kdy jim příprava může zlepšit klasifikaci a omezit sociální vyloučení. Příprava na vyučování by se měla zařazovat až po 15. hodině, nejlépe až po pobytu venku. Vypracování domácích úkolů by mělo být vždy projednáno a schváleno se zákonnými zástupci, s vedením školy a třídním učitelem (Hájek, Hofbauer, Pávková 2010, s. 146-148).
29
4 Důležitost hry pro děti mladšího školního věku
Hra není zdaleka určena jen pro děti, i když s nimi ji máme nejčastěji spojenou.
Provází nás celým životem. Hrajeme si pro pocit radosti, sblížení se s ostatními nebo se hra využívá ve výchově jako nenásilný výchovný prostředek. Hra umožňuje kontakty s vrstevníky a má vliv na sociální rozvoj. Hra může probíhat individuálně nebo ve dvojicích či ve skupinách. Hraje tudíž velkou a nenásilnou úlohu při socializaci. Hra učí děti přizpůsobit se pravidlům, zapojit se do skupiny a uhájit si své místo. Hry jsou součástí všech druhů a typů činností ve výchově mimo vyučování. Výsadní místo udržují hry pohybové, které kromě rozvíjení vzájemné komunikace mezi děti podporují i přirozený pohybový vývoj, zlepšují obratnost a kondici a uvolňují napětí (Holeyšovská 2009, s. 16). Hra je základní formou činnosti i ve školní družině.
Jedním z nejvýznamnějších podmínek hry je hračka, která má velký význam pro děti mladšího školního věku (Pávková et al. 2002, s. 90). Již v dávné minulosti si děti hrály s předměty, které jim byly blízké v jejich okolí. Později s hračkami, které pro ně vyrobili jejich blízcí, a v současné době je z hračkářského průmyslu dobře prosperující odvětví. Děti ještě nejsou schopné uvědomit si, co je jim při výchově k užitku a čím se nejlépe rozvíjejí jejich schopnosti a dovednosti. Odpovědnost při výběru hry nebo hračky proto spadá do kompetencí rodičů. Hračky v různé míře působí na psychiku dítěte. Některé podněcují smyslové vnímání, jiné cvičí rozkládání a skládání celků či paměť. Při hře se dětem rozvíjí tvořivá fantazie. Hry podle pravidel vedou děti k poznávání a přijímání řádu a pravidel v okolním světě (Matějček 2013, s. 107-110).
Na hračky jsou kladeny stále vyšší nároky. Hračka by měla být hygienicky nezávadná, bezpečná, ale i vkusná a trvanlivá, protože dětské ruce chtějí vše prozkoumat. Jako nevhodné se jeví hračky, které neposkytují podněty, nevedou děti k přemýšlení a rozvoji. Patří sem často nákladné a atraktivní hračky. V současné době je na hračku zaměřena pozornost odborníků z mnoha oborů, jakými jsou například lékaři, psychologové, výtvarníci, pedagogové či ekonomové (Pávková et al. 2002, s. 90-91).