Školní zralost a připravenost

Vymezení přesné definice školní zralosti a připravenosti jsem uvedla v úvodu teoretické části, nyní popíši její konkrétní oblasti. Úroveň školní zralosti a připravenosti je ovlivněn mnoha faktory. V první řadě je školní zralost ovlivněna věkem, zdravotním stavem a dědičnými faktory. Podílí se na ní také podnětnost rodinného prostředí, výchovný styl rodičŧ a jejich očekávání od dítěte, podnětnost předškolního vzdělávání v mateřské škole a poţadavky školy základní. Faktorŧ, které ovlivňují školní připravenost dítěte, je tedy opravdu velmi mnoho a její posouzení mŧţe být u některých dětí poměrně náročné. Při posuzování školní zralosti musí pedagog na dítě pohlíţet komplexně a brát v potaz jeho věk, anamnézu, rodinnou situaci, ale také rodinné prostředí. (Otevřelová, 2016, s. 57)

Bednářová uvádí, ţe hlavním předpokladem pro úspěšně zvládnutý přestup dítěte z mateřské školy do školy základní je jeho znalost, jak se učit (Bednářová, 2015). Dítě před vstupem do základní školy by podle ní mělo být dostatečně zvídavé, zdravě sebevědomé, schopné spolupracovat a komunikovat s ostatními. Mělo by být dostatečně samostatné a schopné se do určité míry ovládat. Pro úspěšný start školní docházky není podstatné, aby s úderem šestého roku dítě dokonale zvládlo všechny oblasti týkající se předškolní přípravy. Zajisté to však velmi ovlivní budoucí úsilí, které bude muset dítě vyvinout pro úspěšné zvládnutí školní docházky.

Jednou z kompetencí pedagoga, který pracuje s předškolními dětmi, je rozpoznání případných odchylek a nesrovnalostí ve vývoji dítěte. Proto by se měl předškolní pedagog orientovat v základních kritériích pro určení její úrovně. Pokud se pedagog setkává s dítětem pravidelně, mŧţe souvisle pozorovat a sledovat jeho vývoj v konkrétních oblastech. Je velmi pozitivní, pokud si pedagog pravidelně zaznamenává konkrétní pokroky dítěte v jednotlivých oblastech a má o něm podrobný přehled. Na základě svých pozorování dítěte s pravidelnou docházkou do mateřské školy mŧţe pedagog iniciovat rozhovor s rodiči o úrovni schopností jejich dítěte a případně doporučit odborné vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Rodiče mohou, ale také nemusí pedagoga poslechnout.

Posuzování školní zralosti a připravenosti následně dělím do čtyř oblastí, které uvádí Bednářová ve své publikaci Školní zralost.

1. Tělesný vývoj a zdravotního stav dítěte

2. Poznávací funkce (vizuomotorika a grafomotorika, řeč, sluchové vnímání, zrakové vnímání, základní matematické představy, vnímání prostoru a času) 3. Pracovní předpoklady a návyky dítěte

4. Emocionálně-sociální zralost.

Tělesný vývoj a zdravotní stav dítěte

Zralost dítěte z fyzického hlediska posoudí nejlépe dětský lékař při pětileté prohlídce.

Na tuto prohlídku je zváno kaţdé předškolní dítě společně s jeho zákonným zástupcem.

Dětský lékař provádí psychomotorické hodnocení dítěte, zaznamenává jeho váhu a výšku, zkontroluje jeho sluch, zrak, krevní tlak, drţení těla, stav dentice a vyšetří mu moč. (Kropáčková, 2008, s. 19) Na základě rozhovoru s rodiči a dítětem provede pediatr orientační zkoušku školní zralosti. Tato prohlídka mŧţe být impulsem pro návštěvu pedagogicko-psychologické poradny, logopedické poradny, případně dalšího odborného vyšetření. Dětský lékař dítě pravidelně sleduje během preventivních prohlídek a má přesné záznamy o prŧběhu gravidity, porodu a celkovém zdravotním vývoji dítěte.

Podle školského zákona je jeho povinností vyjádřit se k odkladu školní zralosti.

Období mezi pátým a sedmým rokem ţivota je nazýváno jako stadium první vytáhlosti.

((Thorová, 2015, s. 386) Předškolní dítě roste významně do výšky a zároveň s tím se zvyšuje i jeho tělesná hmotnost. Kolem šestého roku by měla být prŧměrná tělesná výška dítěte 120 cm a hmotnost 20 kg. Není to však rozhodujícím faktorem, protoţe jistou roli v jeho tělesné stavbě hraje také dědičnost. Pětiletému dítěti se mění tělesné proporce, konkrétně dochází k prodlouţení končetin, ustupuje tuková vrstva a hlava je oproti předchozímu období vŧči tělu menší. (Otevřelová, 2016, s. 51) Dochází k postupnému zlepšování rovnováhy a hrubé motoriky dítěte. To mu umoţňuje zvládat i sloţitější pohyby a nácvik základŧ některých sportŧ jako je lyţování, plavání, jízda na kole apod. Pohyby dítěte se stále zdokonalují a jsou více uvědomělé. Dítě je schopné zvládnout větší výkon a vydatný pohyb významně ovlivňuje rŧst jeho svalstva a kostry.

S rozvojem hrubé motoriky vyzrává také motorika jemná, která jiţ umoţňuje dítěti

korálkŧ, stříhání nŧţkami apod. Dítě se učí manipulovat s řadou rŧzných předmětŧ a musí se více soustředit na zkoordinování jednotlivých svalových skupin.

Nejčastějším dŧvodem odkladu školní docházky po tělesné stránce bývá častá nemocnost dítěte např. chronicky nemocné děti, děti s křehkou tělesnou stránkou a oslabeným imunitní systémem, děti po náročné operaci vyţadující delší rekonvalescenci. Dŧvodem mŧţe být také dlouhodobá hospitalizace nebo váţné onemocnění dítěte. Zdravotně oslabené děti totiţ bývají rychle unavitelné oproti svým vrstevníkŧm. Podle Kutálkové (2014, s. 138) mŧţe hrát dŧleţitou roli také nedonošenost dítěte, které ještě stále dohání své vrstevníky.

Úroveň vyspělosti poznávacích funkcí

2.1.1.1 Grafomotorika a kresba

Dítě by mělo mít před vstupem do základní školy bohaté zkušenosti s rŧznými manuálními a výtvarnými činnostmi jako je modelování, lepení, vystřihování, navlékání korálkŧ apod. (Pekárková, 2017, s. 11) Rŧznorodé výtvarné a manuální činnosti totiţ zapojují rŧzné drobné svaly ruky, dlaně, zápěstí a prstŧ. Prohlubováním těchto činností jsou rozvíjeny schopnosti potřebné pro budoucí nácvik psaní. Kreslení představuje nenahraditelnou sloţku právě k jeho přípravě. Je proto dŧleţité sledovat, jak moc dítě tuto aktivitu vyhledává a zda se do podobných aktivit zapojuje. Při posuzování kresby si všímáme jejího obsahu, zda je dítě kreativní nebo maluje stále stejné motivy. Dále nás zajímá mnoţství detailŧ, ale i zpŧsob vzniku kresby. Pozorujeme, jak dítě drţí tuţku, zda na ní příliš netlačí, zda má uvolněné zápěstí, správný sklon tuţky apod. (Kutálková, 2014, s. 117) Předpokladem pro kreslení a později psaní je koordinace mezi okem a rukou neboli vizuomotorika. Úroveň těchto schopností mŧţeme posoudit pomocí tzv.

jednotaţného cviku. (Bednářová, 2015, s. 21) Jedná se o obtahování jednoduchého obrázku pomocí plynulého a nepřerušovaného pohybu tuţky po papíře. Vizuomotorika ovlivňuje kaţdodenní aktivity související se sebeobsluhou a hygienickými návyky. Je proto dŧleţité, aby bylo dítě před vstupem do základní školy dostatečně samostatné a dospělý za něho nedělal běţné úkony. Na konci předškolního období by se měla definitivně vymezit lateralita ruky, případně by dítě mělo navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu, pokud by se tak nestalo. Před zahájením školní docházky by mělo být definitivně jasné, kterou rukou bude dítě psát. (Bednářová, 2015, s. 2) Správné

sezení u stolu a drţení tuţky špetkovým úchopem by mělo mít dítě bezpečně zafixované, protoţe špatné návyky se později mnohem hŧře odstraňují. Je dobré s dětmi provádět základní grafomotorické prvky, které vedou k uvolňování zápěstí a k nácviku základních linií pro psaní. Pokud dítě příliš tlačí na podloţku nebo nezvládá dělat povídat a trpělivě odpovídat na jejich dotazy. Řeč umoţňuje rozvoj myšlení a ovlivňuje tak kvalitu poznávání a učení. (Bednářová, 2015, s. 25) Řečové schopnosti jsou velmi významné především ze sociálního hlediska, protoţe umoţňují dítěti vytvářet přátelské vztahy a ovlivňují jeho začlenění a postavení v kolektivu. Správná výslovnost dítěte je pozitivní, není však v oblasti řeči tím nejdŧleţitějším. V případě, ţe má předškolní dítě výrazné problémy se správnou výslovností, je však nutné, aby pravidelně navštěvovalo odbornou péči logopeda. Poruchy řeči po nástupu do školy výrazně ovlivňují a ztěţují výuku čtení a psaní (Jucovičová, 2014, s. 85) a mohou vést aţ k specifickým poruchám učení. Na konci předškolního období pouţívá dítě přibliţně kolem 5000 a jeho řeč by měla být plynulá a gramaticky správná. V pěti letech by mělo dítě bez problémŧ rozlišit jednotné a mnoţné číslo, správně skloňovat a časovat, tvořit souřadná i podřadná souvětí, pouţívat všechny slovní druhy a také přítomný, budoucí i minulý čas.

(Otevřelová, 2016, s. 109) Dítě by mělo rozumět běţným instrukcím a mít poměrně rozsáhlou slovní zásobu, kterou aktivně pouţívá. Nemělo by mu činit potíţe převyprávět děj známé pohádky a to bez jakékoliv vizuální podpory, pouţívat synonyma, slova opačného významu, ale také vysvětlit charakter nebo vlastnost konkrétního slova. Mělo by správně přiřazovat podřazené pojmy k pojmŧm nadřazeným a obráceně. Dítě by mělo zvládnout popsat konkrétní obrázek, případně vysvětlit co je na něm nesmyslného. V šesti letech jiţ dítě začíná rozumět nadsázce a vtipŧm. (Pekárková, 2017, s. 40) Dítě by mělo být schopné vědomě rozlišit rozdíly při komunikaci se svými kamarády a dospělými, udrţovat při konverzaci oční kontakt a

vést vyrovnaný dialog se svým partnerem, naslouchat mu, počkat aţ domluví, udrţet pozornost a odpovídat na dotazy.

2.1.1.3 Sluchové vnímání a paměť

Sluch je hlavním prostředkem, který nám umoţňuje vzájemnou komunikaci. Zásadně ovlivňuje vývoj řeči a myšlení. Pokud by dítě bylo v této oblasti slabé, mŧţe to velmi ovlivnit budoucí nácvik čtení, psaní a také zapamatování si textu. Pro rozvoj sluchové paměti je dobré učit děti rŧzná říkadla, básničky a písničky. Při přednášení básničky před ostatními posluchači dochází k posílení sebevědomí dítěte. To mŧţeme posilovat také posláním dítěte s vyřízením krátkého vzkazu nebo drobné instrukce. V pěti letech by mělo dítě zopakovat větu o pěti slovech ve správném pořadí, ale také nejméně čtyři slova, které spolu nijak nesouvisí. (Otevřelová, 2016, s. 77) Pro pozitivní rozvoj sluchového vnímání je dobré pravidelné čtení a společná konverzace o přečteném textu.

V tomto věku by jiţ dítě mělo bez problémŧ vydrţet naslouchat pohádce, příběhu nebo vyprávění a zapamatovat si jeho děj. (Bednářová, 2015, s. 31) Je to nezbytné především pro pozdější schopnost naslouchat výkladu učitele a porozumět mu. Pro budoucí školní výuku je podstatné, aby dítě dokázalo v rušném prostředí oddělit podstatné zvuky od těch, které nepotřebuje. (Otevřelová, 2016, s. 74) Mŧţeme s dětmi hrát hry na lokalizaci zvuku - odkud zvuk vychází, zdroje zvuku - co zvuk vydává, co všechno v danou chvíli slyšíme apod. (Bednářová, 2015, s. 4) Pro vývoj řeči a výslovnosti je nesmírně dŧleţité správné rozlišování jednotlivých hlásek a slabik. Dítě by mělo být schopné určit, zda dvě vyslovená slova jsou totoţná nebo se liší. V rámci sluchové analýzy a syntézy by dítě okolo pátého roku mělo určit počáteční písmeno konkrétního slova a postupně přijít také na souhlásku poslední. S dětmi mŧţeme hrát např. „slovní fotbal“ nebo vyjmenovávat slova od určitého písmene. Pomoci nám mohou vhodné obrázky, které budou dítěti slouţit zpočátku jako nápověda. Dítěti by nemělo dělat problémy vytleskávání jednotlivých slabik zadaného slova a určit jejich počet. Pokud dítě správně rozpozná, zda se dvě slova vzájemně rýmují nebo nikoliv, je to jistě také pozitivní.

Další oblastí sluchového vnímání je sluchová paměť. Sluchové vnímání dále rozvíjíme také procvičováním rytmu. Je uţitečné napodobovat s dětmi krátké rytmické úseky.

Pro tuto činnost mŧţeme vyuţít hru „na tělo“ případně rytmické nástroje. Je dobré učit děti rozeznávat slabé a silné ťukání nebo dlouhé a krátké signály. (Jucovičová, 2014, s.

63)

2.1.1.4 Zrakové vnímání

Prostřednictvím zraku získáváme nejvíce informací o světě kolem nás. Pro předškolní dítě hraje zrak nezbytnou roli pro úspěšné zvládnutí počítání, čtení a psaní neboť právě zrak napomáhá k rozlišování mezi jednotlivými tvary písmen a číslic. (Bednářová, 2015, s. 4) U většiny dětí dozrává zrakové vnímání kolem šestého roku a všechny jeho dílčí oblasti se dají zlepšit postupným procvičováním. (Pekárková, 2017, s. 83) Předškolní dítě by před nástupem do základní školy mělo obsáhnout několik oblastí týkající se zrakového vnímání. Jednou z těchto oblastí je např. schopnost pojmenovat a ukázat základní barvy, ale i jejich odstíny. Tato oblast se postupně rozvíjí okolo pátého roku. Další oblastí zrakového vnímání je dovednost rozlišovat figuru (objekt) od pozadí (okolí objektu). Podle Bednářové se jedná o schopnost soustředit se na potřebný zrakový podnět. Pro rozvoj této oblasti navrhuje Kutálková např. vybarvování rozčleněného obrázku konkrétní barvou podle daného symbolu, hledání obrázku překrytého dalšími liniemi, rozpoznávání dvou překrývajících se obrázkŧ nebo obtahování písmene ve změti dalších znakŧ. V oblasti zrakové diferenciace neboli rozlišování se od budoucího školáka očekává, ţe bude schopný se soustředit na dva i více předmětŧ. (Otevřelová, 2016, s. 84) Tyto předměty pak dokáţe mezi sebou vzájemně porovnat, určit zda jsou shodné nebo se liší a případné rozdíly pojmenuje. Do této oblasti spadá také rozlišování předmětŧ podle horizontální a vertikální symetrie.

Bednářová uvádí tyto obecně známé hry, které zrakovou diferenciaci rozvíjí. Jedná se např. o pexeso, loto, domino, skládání mozaiky nebo dalších stavebnic podle předlohy.

Dŧleţitou oblastí zrakového vnímání je také zraková analýza a syntéza. V předškolním věku se děti soustředí především na vnímání celku neţ jeho jednotlivých částí.

(Bednářová, 2015, s. 38) Pro snadný prŧběh první třídy je však nezbytné, aby děti dokázaly vnímat celek, ale i jeho jednotlivé části a detaily. Tuto oblast podporuje např.

skládání puzzle, obrázkŧ či tvarŧ z více částí, dokreslování chybějících částí obrázkŧ apod. Poslední oblastí zrakového vnímání je zraková paměť. Dítě by mělo umět pracovat s řadou obrázkŧ, zapamatovat si jejich umístění a pořadí v jakém šly za sebou.

Procvičování zrakové paměti umoţňuje např. jiţ zmiňovaná hra pexeso, ale také rexeso, u kterého si dítě musí navíc zapamatovat i konkrétní polohu jednotlivého obrázku, (Jucovičová, 2014, s. 57) dále pak Kimova hra nebo hry typu co se zde změnilo (na stole, kamarádovi, ve třídě…). V případě ţe mají děti problém se zrakovým vnímáním,

je nutné provést v dostatečném předstihu speciální vyšetření u odborníka, který mŧţe odhalit případnou oční vadu.

2.1.1.5 Základní matematické představy, vnímání prostoru a času

V oblasti základních matematických představ je především podstatné, zda dítě dokáţe správně pochopit a vnímat přesné slovní pokyny zadaného úkolu. (Kutálková, 2014, s.

107) Je dŧleţité, aby bylo schopné bez přemýšlení správně zareagovat na potřebné výrazy týkající se představ o rozměru předmětŧ, jejich velikosti, poloze, mnoţství, tvaru apod. Prvním krokem, který vede k posunu v této oblasti je správné porovnávání dvou a více předmětŧ mezi sebou (např. kde je více, méně, co je nejmenší, větší, delší, nebo kratší). Později přijde na řadu také třídění předmětŧ podle rŧzných kategorií (barva, tvar, počet, vlastnosti nebo vzájemná funkce). Pro kvalitní rozvoj matematických představ je dobré, kdyţ děti dokáţí rychle rozpoznat, porovnat a roztřídit předměty mezi sebou podle určitých pokynŧ, případně vyloučit předměty, které do skupiny nepatří. budoucí rozvoj matematických schopností je podstatné, aby dítě správně pracovalo se vzorci. První vstup k pouţívání vzorcŧ mŧţeme najít ve skládání řady podle určitých pravidel a hledání klíče, který se v řadě pravidelně opakuje. Pro potvrzení úrovně matematických dovedností dítěte není dŧleţité, jak rozsáhlou číselnou řadu mechanicky vyjmenuje nebo zda jiţ umí napsat některé tvary číslic. Podstatné je, zda má dítě představu o určitém mnoţství a čísle (Otevřelová, 2016, s. 102). Mechanické odříkání číselné řady ještě neznamená, ţe má dítě konkrétní představu o daném mnoţství.

Předškolní děti se obvykle orientují v mnoţství do 6. (Bednářová, 2015, s. 5) Je dŧleţité, aby předškolní dítě chápalo a dokázalo správně pouţívat prostorové pojmy a předloţky. Pokud by tomu tak nebylo, mŧţe mít následně potíţe s orientací v textu při čtení a psaní, ale i v mnoha jiných oblastech. Dítě by mělo být schopné při kaţdodenních činnostech popsat, ukázat a pojmenovat správný směr nebo polohu předmětŧ. (Bednářová, 2015, s. 5)

Pro předškolní děti je také nesmírně dŧleţité začít si postupně uvědomovat posloupnost děje. V pěti letech by se jiţ měly děti orientovat v základních pojmech jako je ráno, večer, den, noc, včera a zítra. (Pekárková, 2017, s. 124) K jednotlivým pojmŧm by měly děti vědomě přiřadit činnosti, které v daný čas probíhají. Dále by měly být schopné seřadit prŧběh jednotlivých krokŧ určité události podle toho, jak šly za sebou (co se stalo nejdříve, co později a co naposled). Dítě v předškolním věku by se mělo postupně orientovat ve dnech v týdnu a uvědomit si rozdíl mezi všedním dnem a víkendem. Mělo by bez problémŧ rozlišit činnosti, které jsou typické pouze pro konkrétní roční období.

Velikou oporou pro upevnění časové posloupnosti mŧţe pro děti představovat pravidelný reţim dne s rituály.

Pracovní předpoklady a návyky

Pod pracovními schopnostmi rozumí Kropáčková schopnost dítěte dokončit drobný úkol i přesto ţe uţ ho nebaví. (Kropáčková, 2008, s. 29) Úspěšnost dítěte a plné vyuţití jeho schopností a dovedností ve školním prostředí je úzce spojené se zvídavostí, zájmem o učení a s chutí poznávat nové věci. Pro zahájení školní docházky dítěte je podstatné, jak dlouho se vydrţí soustředit na konkrétní činnost. Je dŧleţité, aby se při záměrné pozornosti rychle neunavilo, neodbíhalo a neztratilo o činnost zájem.

Předškolní dítě by mělo být schopné plnit i náročnější úkoly a dovést je aţ do zdárného konce. (Otevřelová, 2016, s. 45) Předpokladem je také určitá míra samostatnosti a schopnosti vydrţet pracovat v klidu bez rušení svého okolí. Školák by si měl plně uvědomovat a respektovat rozdíly mezi hodinou a přestávkou, a své chování podle toho přizpŧsobit. Nemělo by se jiţ stávat, ţe bude dítě jednat bez rozmyslu, zapomínat co se mu řeklo nebo prostě nesplní to, o co bylo několikrát poţádáno. (Pekárková, 2017, s.

163) Děti by jiţ měly mít dostatečně vyvinutý smysl pro povinnost a zodpovědnost za své činy. Být schopné dodrţovat domluvená pravidla a limity. Neměly by se bát říct si o pomoc nebo se zeptat na to, co je zajímá, sdělit druhým svŧj názor a přijmout názor někoho jiného. U dítěte je dobré podporovat zdravou míru prosazení, tak aby zbytečně neustupovalo a nedávalo přednost ostatním na úkor sebe nebo naopak nepřeválcovalo druhé. Proţívání dětí znatelně ovlivňuje jejich úspěch či neúspěch.

Je proto dobré kdyţ se dítě dokáţe optimálně vyrovnat s tím, ţe ne vţdy se daří a vyhraje. Hladkému vstupu do základní školy také velmi napomŧţe, pokud bude dítě

osobní věci bez pomoci dospělého. Dostatečná úroveň vlastní sebeobsluhy dítěte je pro vstup do základní školy naprosto nezbytná. Dítě musí být soběstačné, zvládnout si dojít samostatně na toaletu, obléknout se, sloţit si oblečení, jíst příborem atd.

Úroveň zralosti osobnosti

Velkým předpokladem pro úspěšné zvládnutí přechodu mezi mateřskou a základní školou je dostatečná úroveň sociální a emocionální zralosti dítěte. (Bednářová, 2015, s.

6) Na tyto dvě oblasti jsou během vstupu do základní školy kladeny velké poţadavky a je potřeba, aby se dítě se všemi změnami dokázalo optimálně vyrovnat. Po emocionální stránce je prospěšné, pokud je dítě radostné, vyrovnané, klidné, zdravě sebevědomé, zvídavé a optimisticky laděné. Samozřejmě vţdy záleţí na konkrétní povaze dítěte, ale přílišná úzkostnost, bojácnost a malé sebevědomí mohou zpŧsobit značné potíţe v adaptaci na školní prostředí. Dítě na konci předškolního období by mělo být schopné přiměřeně se ovládat, ale také se vyrovnat s nezdarem nebo případnou prohrou. Mělo by být připravené plnit své povinnosti a překonávat drobné překáţky bez pocitu frustrace.

V rámci sociální vyspělosti je pak nezbytným předpokladem pro vstup do školy schopnost dítěte odloučit se od svých rodičŧ a to minimálně po dobu výuky. Velmi tomu napomŧţe pravidelná docházka do mateřské školy v předchozím období. Dítě musí být schopné začlenit se do kolektivu svých vrstevníkŧ a aktivně trávit čas i s jinými lidmi neţ pouze se svými rodinnými příslušníky. Aby bylo dítě schopné fungovat v kolektivu svých vrstevníkŧ, musí být schopné přijmout nezbytná pravidla pro vzájemné souţití a respektovat osobnost druhých dětí. Mělo by plně respektovat základy slušného chování a být schopné vcítit se do druhého jedince. Podílení se na společných projektech a vzájemná spolupráce s ostatními dětmi by mu měla přinášet

V rámci sociální vyspělosti je pak nezbytným předpokladem pro vstup do školy schopnost dítěte odloučit se od svých rodičŧ a to minimálně po dobu výuky. Velmi tomu napomŧţe pravidelná docházka do mateřské školy v předchozím období. Dítě musí být schopné začlenit se do kolektivu svých vrstevníkŧ a aktivně trávit čas i s jinými lidmi neţ pouze se svými rodinnými příslušníky. Aby bylo dítě schopné fungovat v kolektivu svých vrstevníkŧ, musí být schopné přijmout nezbytná pravidla pro vzájemné souţití a respektovat osobnost druhých dětí. Mělo by plně respektovat základy slušného chování a být schopné vcítit se do druhého jedince. Podílení se na společných projektech a vzájemná spolupráce s ostatními dětmi by mu měla přinášet