Definic školní zralosti v odborných literaturách nalezneme spousty. „Školní zralost v peda-gogicko-psychologickém pojetí znamená stav dítěte projevující se v takové úrovni jeho or-ganismu, která mu umožňuje adaptaci na prostředí školy.“ (Průcha, Walterová, Mareš 2008, s. 243).
„Školní zralost lze vymezit jako dosažení takového stupně vývoje (v oblasti fyzické, mentální, emocionálně-sociální), aby se dítě bylo schopno bez obtíží účastnit výchovně-vzdělávacího procesu, nebo alespoň bez větších obtíží, nejlépe s radostí a dychtivostí.“ (Bednářová, Šmardová 2010, s. 2)
„Školní zralostí rozumíme adekvátní připravenost zvládnout zahájení školní docházky a zvládat nároky základní školy v rovině emoční, sociální, praktické, psychické a fyzické.“ (Dandová, Kropáčková, Nádvorníková, Pravcová, Příkazská 2018, s. 108) Z definic vyplývá, že školní zralost lze chápat jako schopnost dítěte absolvovat školní docházku, se kterou souvisí povinnosti dítěte, ale také úroveň vědomostí, dovedností a návyků, které by každý jedinec měl před vstupem do základní školy ovládat. Dítě by mělo být vyzrálé především v oblasti fyzické, psychické i sociální, aby se bez jakýchkoliv obtíží mohlo účastnit výchovně-vzdělávacího procesu. Na školní zralost má vliv nejen výchova dítěte, která pochází především z rodinného prostředí, ale také učení a sociální prostředí.
Školní zralost očekává dostatečně rozvinutou slovní zásobu, myšlení, duševní rovnováhu, schopnost soustředění, schopnost pozornosti a úroveň sociálních dovedností. Předčasný vstup dítěte do školního vzdělávacího zařízení s povinnou školní docházkou může způsobit zdravotní problémy (psychosomatické příznaky), ztrátu sebedůvěry nebo dětskou neurózu.
Úzce souvisí s centrální nervovou soustavou (CNS), jejímž cílem je být odolní vůči zátěži, soustředění a emoční stabilitě. Zralost CNS ovlivňuje lateralitu, kterou má dítě v předškolním věku danou a ustálenou, dále připravuje dítě na školní režim a rozvíjí motorickou koordinaci, také dochází k rozvoji sluchové a zrakové percepce. (Zelinková 2001, s. 110-112)
2.1.1. Fyzická (tělesná) zralost
Děti předškolního věku se ve značné míře mohou od sebe lišit v tělesné oblasti, která je jed-nou ze složek školní zralosti, a na kterou se musí brát zřetel. Ohledně posouzení tělesné zralosti se vyjadřuje dětský pediatr, který zná psychomotorický vývoj dítěte od narození, zaznamenává veškeré nemoci či operace, výškové a váhové hodnoty, zralost CNS, hrubou i jemnou motoriku, správné držení těla, ortopedické vady, dohlíží na kontrolu zraku a sluchu.
17
Veškeré vývojové posuny pediatr sleduje a zapisuje do zdravotní karty při pravidelných pre-ventivních prohlídkách. Také je zde důležité zmínit, že nedonošené děti mohou mít jiné výš-kové i váhové hodnoty než děti donošené a narozené v předem navrhovaném termínu porodu.
Drobné děti mohou mít pocity méněcennosti, slabosti i ohrožení. Předškolní dítě by v ideál-ním případě mělo vážit 20 kg a měřit 120 cm (Kapalínův index), tyto hodnoty nejsou uka-zatelem školní zralosti, ale je třeba je brát v potaz. Také se využívá tzv. Filipínská míra, která zjišťuje, zda došlo k prodloužení končetin, v tomto případě horních končetin. Jedná se o zkoušku, při které dítě musí při vzpřímeném postoji dosáhnout rukou na protilehlý ušní lalůček. V dnešní době se Filipínská míra uvádí jako zaostalá záležitost. (Otevřelová 2016, s. 51-54) Jako další znak fyzické zralosti bývá uváděno vypadávání mléčných zubů.
Škola pro děti stanovuje určitou fyzickou zátěž, dítě by mělo mít pevnou kostru, správné držení těla, rozvinuté svalstvo a perfektně ovládat hrubou i jemnou motoriku. Děti, které jsou oslabené ze zdravotnického hlediska, bývají často náchylné na nemoci a dochází k rych-lejšímu unavení a nesoustředění. (Zelinková 2001, s. 124)
Fyzickou zralost může ohrožovat oslabená obranyschopnost, pooperační či dlouhodobé ne-moci nebo často se opakující nachlazení.
2.1.2. Psychická zralost
Psychická zralost, někdy uváděna i jako duševní zralost, zralost poznávacích či kognitivních funkcí, se prohlubuje prostřednictvím učení a zrání. Psychiku dítěte lze sledovat pomocí pozorování a rozhovoru, pro důkladnější diagnostiku je dítěti doporučováno navštívit PPP.
„Psychický vývoj probíhá prostřednictvím na sebe navazujících fází. Lze jej charakterizovat jako postupnou proměnu k dokonalejší úrovni.“ (Vágnerová 1996, s. 14). Psychická zralost je velmi důležitá pro budoucí čtení, psaní a počítání. Dále do této skupiny zahrnujeme rozvoj rozumových a řečových schopností, grafomotoriku, sluchové a zrakové vnímání, orientaci v čase a prostoru, matematické představy. (Bednářová, Šmardová 2010, s. 3-5).
2.1.2.1. Myšlení a paměť
V tomto období u dítěte dochází k obecnějšímu myšlení, v mladším věku dítě využívalo pře-devším konkrétní a názorné myšlení. Dítě chápe a umí určit nadřazené pojmy, zvládne určit rozdíly a podobnosti, začínají se projevovat náznaky logického myšlení. Zvládne říci dny v týdnu, roční období, základní i odvozené barvy, vyjmenovat číselnou řadu do šesti.
18 2.1.2.2. Řeč
Dítě disponuje přiměřenou slovní zásobou ke svému věku, řeč by měla být gramaticky správná, výslovnost zřetelná a bez jakýchkoliv řečových vad. Dítě předškolního věku zvládne převyprávět krátký příběh, básničku, písničku a odpovídat na otázky.
2.1.2.3. Grafomotorika
Vývoj grafomotoriky a vizuomotoriky je důležitý pro budoucí psaní. Jemné pohyby rukou se rozvíjí při běžných denních činnostech, také se nesmí zapomínat na didaktické pomůcky, které dětem pomáhají rozvíjet tuto oblast, aniž by o tom věděly. Můžeme zařadit stavebnice, navlékání korálků, stolní deskové hry. Při činnostech, kde je cílem rozvíjet manuální zruč-nost, se dá využít plastelína, nůžky, vystřihování či trhání papíru. Je důležité děti motivovat ke kreslení a domalovávání pomocí grafomotorických listů. V předškolním věku by dítě mělo mít upevněný špetkový úchop psací potřeby. (Bednářová, Šmardová 2010, s. 3)
2.1.2.4. Sluchové vnímání
Sluchová percepce je schopnost přijímat a rozlišovat různé zvuky. Sluchové vnímání se vy-víjí už v prenatálním období, kdy plod vnímá zvuky a hlas matky. Sluchové vnímání u dětí předškolního věku má velký význam pro vývoj řeči. V případě, kdy není rozvinuté vnímání, mohou se objevit problémy ve čtení, psaní, počítání.
U dětí sluch rozvíjíme nasloucháním čtených příběhů, zařazujeme hry na lokalizaci zvuků, rozeznáváme zvuky. Poté, co děti zvládají snadnější pokyny, zařazují se obtížnější činnosti, mezi které se řadí rytmizace slov, rýmy, určování první a poslední hlásky ve slově. Pro rozvoj sluchové paměti volíme básničky i písničky. (Zelinková 2001, s. 76-83)
2.1.2.5. Zrakové vnímání
Pomocí zraku se lidé seznamují s okolím kolem sebe a přijímají nejvíce informací. Zrak ovlivňuje rozvoj veškerých představ prostřednictvím knih, obrázků, fotografií, a proto je po-třeba, aby dítě mělo kolem sebe dostatek zajímavých podnětů, díky kterým dochází k rozvoji.
Zrak je považován za jeden z činitelů při nácviku čtení a psaní. MŠ i rodinné prostředí by mělo nabídnout dítěti plno podnětných aktivit pro rozvoj zrakového vnímání. Ve školním věku děti rozpoznávají písmena i číslice a je potřeba je na tyto úkoly připravit v MŠ. Příklady činností, které se mohou objevovat v průběhu dne: puzzle, pexeso, hledání a třídění před-mětů, hledání dvojic a rozdílů, hledání překrývajících se obrázků. (Kutálková 2014. s. 49-56)
19 2.1.2.6. Orientace v čase a prostoru
Vnímání času u dětí rozvíjíme především dodržováním každodenních aktivit, poté dítě zjistí, že každou činnost provádíme v určitý čas. Pravidelný rytmus napomáhá k pochopení har-monogramu dne. Důležité je pojmenovávat části dne, týdne, měsíce, ročního období. Poté co se dítě orientuje v členění času, začíná chápat plynutí času. Je tedy třeba s dětmi pozoro-vat a pojmenovápozoro-vat každodenní děje a činnosti. Toto souvisí i s vnímáním prostoru, vše se dětem musí pojmenovávat a nové pojmy upevňovat. (Bednářová, Šmardová 2015, s. 69-70)
2.1.2.7. Základní matematické představy
Na pochopení matematických představ se podílí dílčí schopnosti a dovednosti z oblasti mo-toriky, zrakového a sluchového vnímání, řeči, vnímání času a prostoru. S dětmi je potřeba běžné denní předměty porovnávat, srovnávat, aby si utvořily představu množství. Cílem je, aby si uvědomily společnou charakteristiku předmětů. (Bednářová, Šmardová 2015, s. 73-74)
2.1.2.8. Emocionalita
Dítě by mělo být emočně ustálené, bez častého pláče a vzteku, své pocity zvládne regulovat.
Učí se překonávat svůj strach, úzkost, umí ustoupit a prosadit svou myšlenku. Zde dochází k přechodu do sociální oblasti. (Jucovičová, Žáčková 2014, str. 29-31) (Bednářová, Šmar-dová 2010, s. 3-5)
2.1.3. Sociální zralost
Do oblasti sociální zralosti se zařazuje citová i pracovní zralost. Všechny tyto oblasti slouží k přiměřenému ovládání chování a podrobení se autoritě učitelky. Dítě se zajímá o své spo-lužáky, navazuje přátelské debaty, neskáče ostatním do řeči, spolupracuje a vhodně komuni-kuje. V oblasti pracovní zralosti je důležité, aby dítě, které dostalo zadaný úkol, ho bylo schopné dodělat i přesto, že mu cvičení nepřijde natolik zajímavé nebo se mu zrovna v daný okamžik pracovat nechce. Jestliže dojde k přerušení, mělo by být dítě schopno se k úkolu vrátit a dokončit ho. Je nezbytné připomínat, že je potřeba úkoly dokončit a pokud možno pracovat samostatně a v daných postupech si věřit. Postupem času by děti školního věku měly respektovat rozdíl mezi učením a hrou. Dalším důležitým faktem v této oblasti je sa-mostatnost dítěte. Umět si říci o radu, zeptat se, umět vyjádřit svůj názor a přijmout názor někoho jiného, zvládat konflikty a být schopno překonávat překážky všeho druhu. Rovněž
20
by mělo zvládat základy sebeobsluhy a zásady hygieny. Dále by dítě mělo znát své jméno, příjmení a adresu trvalého bydliště.
Také je zde důležité zmínit význam emocí a citů. Je potřeba děti chválit a vracet jim pozitivní zpětnou vazbu. Sociální a citová zralost spadá pod základní předpoklady ke správnému učení.
Stále platí, že když je dítě vnitřně vyrovnané a spokojené, dochází ke značně lepšímu sou-středění a podávání výsledků. (Otevřelová 2016, s. 45-50)