M ATEŘSKÁ ŠKOLA

Mateřská škola je instituce, ve které probíhá předškolní vzdělávání dětí ve věku od 2 do zpravidla 6 let. Podle zákona č. 561/2004 Sb. a vyhlášky č. 14/2005 Sb. je předškolní vzdělávání součástí systému vzdělávání v České republice a jedná se o první veřejné vzdělávání dítěte, na které dohlíţí MŠMT. (Koťátková, 2014, s. 101) Zřizovatelem mateřských škol je většinou obec, ale také stát, kraj nebo svazek obcí. Podle zákona o předškolním vzdělávání je hlavním cílem mateřské školy vyrovnat rŧzné nerovnoměrnosti ve vývoji dětí a to před vstupem do základní školy, případně zajistit odbornou péči dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Prostředí mateřské školy je maximálně přizpŧsobené potřebám předškolních dětí a snaţí se co nejvíce respektovat kaţdé dítě i jeho individuální zvláštnosti. Mateřské školy nabízejí dětem vhodné aktivity a metody, které vycházejí z jejich potřeb a zájmŧ. Jejich prostřednictvím připravují děti na další stupeň vzdělávání. Kaţdá mateřská škola má svŧj vlastní školní vzdělávací program, který vychází z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Měli bychom v něm nalézt základní údaje o dané mateřské škole, její filosofii, cíle a metody práce. Kaţdá učitelka mateřské školy navíc v souladu s tímto dokumentem pracuje na vlastním třídním vzdělávacím programu, ve kterém popisuje jednotlivé dílčí cíle vzdělávání. Všechny tyto cíle směřují k získávání kompetencí příznivých pro budoucí vývoj dítěte.

Syslová (2012, s. 17) uvádí pět základních funkcí mateřské školy. Jsou to funkce personalizační, sociální, integrační, hodnotová a kvalifikační. Personalizační funkce zahrnuje individuální rozvoj dítěte a jeho formování osobnosti. Mateřská škola dítěti postupně pomáhá přebírat zodpovědnost za sebe a své jednání. Pravidelná docházka do mateřské školy umoţňuje dítěti seznámit se se ţivotem ve společnosti, čímţ naplňuje funkci sociální. Zprostředkovává dítěti vstup do prvních kamarádských vztahŧ a sociálních rolí. Prostřednictvím mateřské školy se dítě začleňuje do kolektivu vrstevníkŧ a učí se porozumět základním pravidlŧm nutných pro udrţení kvalitních mezilidských vztahŧ. Je nositelkou etických norem společnosti zdůrazňujících respekt k jinakosti (Syslová, 2012, s. 17-18). Mateřská škola se snaţí vytvářet takové prostředí, které by přirozeně naplnilo potřeby všech předškolních dětí a všechny je bez rozdílŧ

vzdělávacími potřebami, která upravuje provoz a činnost mateřských škol. Hodnotová funkce mateřských škol spočívá v záměrném ovlivňování postojŧ dětí a jejich ţivotních hodnot. Z dŧvodu konzumního zpŧsobu ţivota dnešní společnosti se mateřské školy snaţí orientovat k humánnějším hodnotám. (Syslová, 2012, s. 18) V neposlední řadě je dŧleţitou součástí mateřské školy její kvalifikační funkce, protoţe vybavuje předškolní děti potřebnými kompetencemi pro jejich budoucí ţivot.

Podle Novely školského zákona č. 178/2016 Sb. dochází od září roku 2017 k významné změně v předškolním vzdělávání. Jedná se o zavedení povinného ročníku předškolního vzdělávání, který se týká všech dětí, kterým do měsíce září ve stejném roce bylo pět let a které jsou státními občany ČR nebo na území ČR pobývají více neţ 90 dnŧ. Pokud rodiče nebudou chtít plnit povinné předškolní vzdělávání prostřednictvím mateřské školy, mohou vyuţít moţnosti individuálního vzdělávání, vzdělávání v přípravné třídě nebo v zahraniční škole na území ČR a v neposlední řadě mají moţnost vzdělávat dítě také doma. V případě ţe se rodič rozhodne pro alternativní cestu, ukládá mu zákon povinnost oznámit své rozhodnutí příslušné mateřské škole, ve které je dítě zapsané.

Pokud bude individuální vzdělávání probíhat po delší část školního roku, musí dítě docházet na přezkušování. Plnění předškolního vzdělávání bude probíhat prostřednictvím čtyřhodinové pravidelné docházky do mateřské školy. Dŧvodem pro zavedení povinného předškolního roku je především snaha zajistit adekvátní přípravu všech předškolních dětí na zahájení povinné školní docházky, která by sníţila počet odkladŧ. Nástup do ZŠ má být dlouhodobým a pozvolným procesem, který kombinuje přístupy předškolního a primárního vzdělávání.

Mateřská škola je základním předpokladem pro vstup do dalšího stupně vzdělávání. Na kvalitě mateřské školy se podílí celá řada faktorŧ, ale měly bychom mít vţdy na paměti, ţe děti na počátku svého vývoje do sebe nasávají mnoho ze svého okolí a tvoří si tak základ pro život a z toho důvodu je pro ně ve výchovně-vzdělávacím působení „jen to nejlepší dost dobré“. (Koťátková, 2014, s. 102)

3.2 Vývoj předškolního vzdělávání v českých zemích

(od roku 1832 do současnosti)

První veřejná zařízení pro předškolní děti vznikala v 19 století a to především ze sociálních a ochranných dŧvodŧ. Zajišťovala pouze nejnutnější zdravotní a bezpečnostní potřeby dítěte. (Opravilová, 2016, s. 25) V českých zemích se rozvoji předškolních výchovných institucí věnoval obrozenecký představitel, lékař a pedagog Karel Slavomij Amerling, který školky zařadil do svého školského systému. (Kasper, 2008, s. 60) O rozvíjení myšlenky zakládání tzv. opatroven - školek pro předškolní děti se významně zaslouţil český učitel František Jan Vlastimír Svoboda, zakladatel opatrovny Na hrádku v roce 1832. Ve statutu této opatrovny jsou jiţ formulovány cíle dětí ve věku od 2 do 6 let, mezi kterými je také uvedena příprava na školní docházku zahrnující počátky učení čtení, psaní a počtŧ. Tato opatrovna měla českým dětem usnadnit nástup do německých škol. Svoboda své myšlenky shrnul ve spise Školka čili prvopočáteční, praktické, názorné, všestranné vyučování malých dítek k věcnému vybroušení rozumu a ušlechtění srdce s navedením ke čtení, počítání a kreslení.

(Opravilová, 2016, s. 2016) Podle Opravilové lze Svobodu povaţovat za předchŧdce všech dalších osnov, programŧ, vzdělávacích plánŧ a kurikul.

V šedesátých letech se myšlenka zřizování předškolních institucí rozvíjela dále. Byla zaloţena např. první veřejná mateřská škola u sv. Jakuba v Praze. Díky postupnému zakládání nových institucí se dítě dostávalo do popředí zájmu a začaly se mu věnovat i další oborové vědy např. vývojová psychologie a dětské lékařství. S novými poznatky a se změnou přístupu k dítěti pak souvisela potřeba změnit stávající školství. Na začátku 20. století proto vznikají nové pedagogické teorie a směry směřující k reformě výchovy a vzdělávání. Vŧdčími osobnostmi těchto reformních snah, které ovlivnily praxi mateřské školy, byla Ida Jarníková a Anna Süsová. Začaly prosazovat volnou hru dětí, snaţily se odstranit školský výklad z výuky a velký význam připisovaly tělesné výchově. Süsová poprvé také poukázala na potřebu nutnosti změnit materiální vybavení celého prostředí mateřské školy odpovídající dětem předškolnímu věku.

Po zaloţení Československé republiky byla tendence zajistit mateřským školám jejich postavení ve vzdělávacím systému a vyzdvihnout jejich prestiţ. Mateřských škol bylo k 31. prosinci 1920 v českých zemích 408 a o 10 let později jiţ 1391. (Opravilová, 2016,

s. 31) Do optimistického vývoje předškolních institucí však krutě zasáhla v roce 1938 okupace a druhá světová válka. Po jejím konci bylo hlavním úkolem síť mateřských škol znovu obnovit, protoţe s vzrŧstajícím počtem zaměstnaných ţen byla poptávka po mateřských školách stále vyšší. Došlo proto ke kvantitativnímu nárŧstu předškolních institucí a ke zvýšení kvalifikace a profesního statusu učitelek mateřských škol.

Po druhé světové válce začaly na jejich podporu vycházet odborné publikace vycházející z reformních myšlenek první poloviny 20. století.

S příchodem nového politického reţimu však byla tato tvŧrčí činnost pedagogŧ zastavena. Změnil se individuální přístup k dítěti a přednost dostala kolektivní výchova vycházející z ideologie totalitního reţimu. Od dubna 1948 byla mateřská škola oficiálně prvním vzdělávacím článkem školské soustavy poskytující dětem jednotnou a bezplatnou výchovu. Soukromé a církevní zařízení byly povinně změněny na státní.

Nový reţim tak přinesl kvantitativní nárŧst nových předškolních zařízení, vycházejících ze sovětské pedagogiky inspirované prací A. V. Zaporoţce a T. A. Markové. (Rýdl, 2012, s. 68) Předškolní instituce byly postupně tlačeny do pozice

„přípravky“ na úspěšný vstup do povinného vzdělávání. Příprava 5-6letých dětí na vstup do školy probíhala v této době tzv. v přípravných odděleních, které zřizovaly mateřské školy s cílem zabezpečit přípravu dětí na školu. Z denního reţimu z roku 1984, který uvádí publikace Vývoj institucí pro předškolní výchovu, vyplývá, ţe během dopoledne byla zařazena i dvě řízená zaměstnání s krátkou přestávkou. Přípravy učitelek obsahovaly mnohdy i deset a více konkrétních úkolŧ, které musela učitelka v daný den splnit. Děti byly často přetěţované a práce v mateřské škole dostávala spíše školský charakter. Tuto informaci mi potvrdily také zkušenější kolegyně, které v té době v mateřské škole pŧsobily a s kterými jsem vedla na toto téma rozhovor.

V osmdesátých letech tak kladly předškolní instituce své potřeby a zájmy společnosti nad individuální potřeby předškolních dětí. V roce 1988 byly vydány poslední socialisticky laděné metodické příručky, ze kterých se však po odstranění ideologického podtextu čerpalo v praxi ještě poměrně dlouhou dobu.

Svobodu celé společnosti a tedy i svobodu ve vzdělávání přinesl v roce 1989 pád totalitního reţimu. Vše co připomínalo totalitní reţim, bylo hromadně odstraňováno a byla snaha o stabilizování demokratické společnosti. Mateřské školy si postupně začaly vypracovávat vlastní vzdělávací programy a vyuţívaly nově vznikající programy např.

Začít spolu nebo Zdravá škola. Byl dán prostor pro vznik církevních a soukromých vzdělávacích institucí a docházelo k velkému rozvoji alternativního školství. Rodiče dětí si tak dnes mohou vybírat z široké nabídky alternativních, soukromých a státních zařízení pro předškolní děti, které nejlépe odpovídají jejich smýšlení a konkrétním představám. Takovou moţnost dřívější společnost neměla.