Barok a rokoko

V této době je oblast Evropy zasažena třicetiletou válkou, což má zásadní dopad i na způsob odívání. Projevuje se kupodivu v podobě větší půvabnosti a rafinovanosti použitých materiálů. Odstraňují se části šatu, aby se jejich nositelé mohli pohodlněji pohybovat, jako jsou nejrůznější vycpávky a výztuže. Důležitou roli hraje efekt světla a stínu v záhybech těžších tkanin. Velmi oblíbená je krajka, kterou nosí i muži. Ti uhlazenější účesy jsou v kurzu. Například à la Cadenet jehož specifikem byly dva delší pramínky přečnívající ze sestřihu. Nosily se rozpuštěné, nebo spletené a splývaly na ramena, často také zdobené suvenýry od dam v podobě stužek nebo perel. [4]

Roku 1656 se v Paříži vyrábí první paruky. Po vzoru krále Ludvíka XIV. se o pár let později stává nedílnou součástí image. Zajímavostí je, že tomuto doplňku podlehli i duchovní. Protože paruky z pravých vlasů byly drahé, levnější varianty se vyráběly z vlny, žíní anebo kozího vlasu. V 70. létech je rozšířená alonžová paruka.

Vyráběla se z dlouhých natočených vlasů nejdříve ve žluté a světlehnědé barvě připomínající lví srst. Později se nosí tmavší barvy a o něco déle se začínají pudrovat.

Existovalo několik variant jako paruka binette složená ze tří částí silných pramenů kroucená do loken. En crinière, v překladu hříva imituje přirozené kudrnaté vlasy, existuje také ve verzi načesané v oblasti nad čelem. Typem à la mouton je krátkým, hojně zkadeřeným. Nutno dodat, že paruky zrovna nepřispívaly k hygieně. I když se pod nimi nosily krátké vlasy, pokožka pod nimi nedýchala a často svědila.

Proto vznikají drbátka, často dekorovaná s možností zastrčení pod paruku nebo pod korzet. [4]

17 Rokoko je typické svou jemností, hravostí, ale také přezdobeností a občas působí dosti vyumělkovaně. Oděv mužů se výrazněji neproměnil, ale dámy opět sahají po obručích a rodí se podoba sukně krinolíny. Muži neradi upouští od své alonžové paruky.

Ta se zmenšuje, vlasy jsou rovné, sepnuté stužkou a ukryté v pytlíčku z taftu (Obr.1).

Kratší prameny po bocích tvoří vodorovné ruličky loken, kroucené také ve více řadách, jak můžete vidět na obrázku č.1, s názvem ailes de pigeon, francouzsky holubí křídla.

[4]

Dalším příkladem může být druh la parruque à noed paruka s konci rozdělenými do tří částí, střední kratší, pevně stočený, ty na kraji jsou pozvedlé a svázané. Nebo la queue nattée tvořen dvěma copy převázané stuhou. Paruka také plní funkci stavovského odznaku a občas je cíleně neupravená, nebo dokonce nošena tak, že odhaluje vlasy nebo lysinu. [4]

Účes žen v rané fázi nevyužívá žádných specialit. Vlasy jsou lehce vlnité, na spáncích na krátko zastřižené, zdánlivě ledabyle stočené do uzlu. Zpevněné pomocí síťky nebo jehlic. Za vlády krále Ludvíka se začaly pramínky hustě kadeřit obtáčením okolo papírků, také se mastily pro lepší fixaci a občas se využívalo i tupírování.

Nejobvyklejší úpravou je fontange, až 60 cm vysoký účes, jehož základem je stupňovitá drátěná konstrukce. Ta je pokryta žíněmi a hedvábím, přes to se vrstvily vlasy a krajkové stuhy seskládané do záhybů. I tento způsob úpravy se vyvíjí, postupem času se snižuje, zakulacuje a změkčuje. Rokoko zpočátku účes opět tvarově redukuje. Je přimknutý těsně k hlavě, často přikrytý čepečkem z krajky. Nejtypičtějším je provedení tapé – s vlasy zvlněnými okolo obličeje tvořící jakýsi „diadém“. Zároveň odhaluje celé čelo. Později se svázanost zmírňuje, vlny jsou větší, spuštěné okolo krku nebo spletené do copů ukončených kudrlinami. Později se vysoce vyčesávají, komplikují a dosahují

Obr.1 Pánské paruky v době rokoka ^[4]

18 obdivuhodných rozměrů, kdy jsou i dvakrát vyšší než hlava. Pozdní fáze se soustředí na vše, co se týká módy v oblasti hlavy. Klobouky, čepce, různé doplňky od rostlin po modely lodí zakomponované v honosných účesech. Ty byly pravidelně zaznamenávány v časopisech, začínají také vycházet publikace věnující se tématu úpravy vlasů. Mnoho dam se inspiruje kreacemi Marie Antoinetty, měla dokonce svůj osobní účes, který směla nosit jen ona sama. Nebojí se žádných výstředností, důkazem je pracný účes à la fregate. Stěžejním prvkem je model lodi o velikosti větší než půl metru, upevněn konstrukcí a řádně vyztužen. Její osobní návrhářkou je Rosa Bertinová. Kadeřníci jsou velmi váženi, oceňováni a tím se zařazují mezi dvořany. Účesy jsou velmi pestré a čerpají ze všech možných sfér. Coiffure à la Flore je zdoben závěsy z květin, perlami, šiškami, peřím a závojem. Nebo „zahradnice“ s propletenými ředkvičkami, artyčokem a květákem, à la Mappemonde, v překladu glóbus zas znázorňuje části světa. Některé byly dokonce zakazovány. Vznikaly i praktičtější kreace jako u aigrette-parasol se zakomponovaným slunečníkem, který se dal rozevřít, aby chránil před sluncem. Další varianty můžete sledovat na obrázku 2. Honosné úpravy vlasů si žádají speciální pokrývky hlavy, např. kaleša je sklápěcí čepec nařasený jako harmonika. Klobouky se nosí v různých tvarech a velikostech, doplněny peřím, květinami, krajkami a dalšími materiály. [4]

Obr.2 Účesy dvorních dam v době rokoka ^[4]

19

2.1.5 19. století

V této éře se střídají módní styly velice rychlým tempem, na čemž se podílí i řada událostí ve společnosti.

Rozruch způsobený revolucí ve Francii má dopad i na celkové vzezření módního stylu. Způsobem oblékání dával každý najevo svůj názor na politické dění. Jednoduchý soukenný oděv protestuje proti měšťanskému stavu, který vystupuje velmi suverénním způsobem. [5]

Paruky ustupují a jsou považovány za směšný doplněk. Nahrazují je krátce střižené vlasy, jemně vlnité. Vrací se typ à la Titus v mnoha provedeních. Ženy nosí části mužského oděvu a stejně tak krátké vlasy doplněné malými vlnkami okolo obličeje. Mohou být i ploché, název této lokny je šístka. Později se opět vrací k řeckým uzlům a poupravují se jejich provedení. Ženy sahají po příčescích i menších parukách.

Důležitou roli hraje barevnost. Přes den se nosí světlé odstíny večer tmavé. [5]

V době biedermeieru se situace uklidňuje a větší váhu má slovo měšťanstva.

Trendy jsou ovlivněny také rozvojem průmyslu a začíná se o ně zajímat širší okruh společnosti. Z dobových záznamů můžeme sledovat karikatury na úpravu vlasů dam. Ty musejí dávat velký pozor při jakékoliv činnosti na své složitě vykonstruované vysoké účesy neobvyklých tvarů (obr.3). [5]

Obr.3 Účes v době biedermeieru ^[5]

20 Oblíbené jsou lokny nošené na obou stranách hlavy, ve dne nošené na krátko a večer se prodlužují až po prsa. Pokrývky se příliš nenosí, zato ozdobami ve vlasech se nešetří. Šperky, květy, peří, kousky látek a stuh jsou neoddělitelnou součástí.

U mužského účesu nesledujeme větší změny. [5]

Od 40. let se navrací ke krinolínám. Nyní se vyrábí průmyslově ocelové obruče a díky tomu odpadá nošení velkého množství spodniček. Šat mužů spěje ke střídmosti a střízlivosti. [5]

Složité konstrukce v hlavách žen se stávají jednoduššími, kadeření se redukuje pouze na oblast spánků. K formování se používá podložka zvaná žíhon a také návlaska, rulička, na kterou se omotaly prameny a svinuly do drdolu. Praktikuje se také natáčení tenoučkých pramínků pro dosažení většího objemu. Pomalu se také prosazují hladké úpravy, které nosí i muži. Ti prostřednictvím svého vousu dávají najevo svou originalitu. Tuží je a jsou k vidění v mnoha variacích. [5]

Secese ovládá všechny oblasti lidské aktivity. Při tvorbě šatu se řeší nejen vzhled ale také funkce a pro jakou příležitost má být zhotoven. Hlavně u žen se projevuje snaha o opuštění korzetu pro jejich větší pohodlí. [6]

Dámské účesy připomínají tvary květin jako je lilie nebo karafiát, některé

Je obdobím kdy doznívá secese a blíží se světová válka. V této nelehké době ale móda nezaostává. Vzniká spousta rozličných oděvů do společnosti, práce a vhodného ke sportování. Dalo by se říci, že nosí každý to, co považuje za vhodné.

Muži své krátké vlasy česali směrem k týlu. Natírali je pomádou, aby byly hladké, občas s pěšinkou na straně nebo uprostřed. Dámy nosí zvlněné kadeře sepnuté ve volných uzlech. Večer je zdobí peřím a štrasovými šperky. Novinkou je vynález trvalé ondulace v Německu, což vede k velkému usnadnění při tvorbě účesů.

21 Roku 1916 se navrací pážecí účes díky módní návrhářce Coco Chanel. Tvoří ho vlasy dlouhé po krk na koncích dovnitř stočené. Z této úpravy se vyvinul oblíbený účes zvaný mikádo a jeho zvlněné varianty. Později s érou hippies jsou „in“ delší vlasy. Styl úpravy už není tak jednotný ovlivňují ho i slavné osobnosti, například hudební skupina Abba, po jejichž vzoru se lidé rádi češou. Konec 70. let je ve znamení punku, charakterizují ho výstředně tvarované vlasy do „číra“ a obnošené oblečení [7]. Dnes je účes také civilizací a stále se drží svých tradic. Jejich život ovlivňuje silné voodoo a rituály s ním spojené. Zvláštností je jejich vzezření, především žen. Celé se potírají hlínou, která jejich pleť zbarvuje do červena (obr.4). Na hlavách nosí vlasy spletené do dredů, rovněž obalené vrstvou hlíny, na konci roztřepené do tvaru zvonku. Krášlí se také korunkou vyrobenou z kravských uší a tenkými čelenkami nejčastěji z korálků. Dívky mají vyholené vlasy uprostřed s dlouhým copánkem spleteným od týla směrem k čelu zakrývající nos a ústa. Chlapci nosí také cop ale opačně sčesaný, pokud mají na hlavě dva copy, signalizuje to, že hledají manželku. [8]

Papua Nová Guinea je domovem kmene Huli přezdívaného parukáři. Muži nosí na hlavách paruky vyrobené z vlastních vlasů (Obr.5). Předchází tomu dlouhý proces období několika měsíců, kdy musí dodržovat zvláštní půst a dokonce musí spát

Obr.4 Dívka z kmene Himba ^[8]