V současné době působí v České republice jiţ několik organizací zabývajících se canisterapií. Ačkoli neexistují ţádná oficiální pravidla, většina z těchto organizací má vytvořeny zkoušky, na jejichţ základě posuzuje vhodnost psa pro canisterapeutické vyuţití.
Nejedná se o přípravu na canisterapii, pouze dochází k výběru povahově vhodných jedinců. Zkoušky mají simulovat řadu situací, které mohou nastat při výkonu terapie.
Většinou je jejich součástí kontakt cizího člověka se psem a to i bez přítomnosti jeho psovoda, dále se testují sklony k agresivitě, které pes v ţádném případě nesmí projevit.
V opačném případě je pes jednou provţdy zhodnocen jako pro terapii nevhodný.
Opakovat zkoušku se většinou povoluje, pokud se pes lekne a kvůli tomu úkol nesplní, pak je moţné lépe ho pro příště připravit, naučit ho, ţe například invalidní vozík není nic hrůzostrašného.
Celkově se dá říci, ţe canisterapii by měl vykonávat pes klidný, vyrovnaný, přátelský, ochotný nechat se hladit, plnit povely zadané cizími lidmi. Samozřejmě tu hrají velkou roli dosavadní zkušenosti psa. Proto je víc neţ vhodné, pokud někdo plánuje terapeutické vyuţití svého psa, ho uţ od štěňátka přivykat na společnost dětí, na kontakt s lidmi různě pohybově i mentálně postiţenými apod. A nejen to, pes by se měl bez výjimky stát kaţdodenním společníkem člověka a být tak přítomen všem běţným ţivotním situacím, které ho lépe neţ jakýkoli výcvik na cvičišti vybaví pro jeho budoucí poslání.
Někdy panuje behavioristický názor, ţe povahu psů vytváří aţ člověk během výcviku, druhým protipólem je mínění, ţe se pes buď pro canisterapii narodí nebo ne a výchovou uţ se nic nezmůţe, takţe v principu je nejdůleţitější výběr psa a na dalším uţ příliš nezáleţí. Pravda bude zřejmě někde uprostřed. Psi se jistě rodí s určitými predispozicemi, ze kterých je třeba vycházet, ale není moţné se na ně zcela spoléhat. Je potřeba dále se psem pracovat. Výchova by se měla odehrávat formou pozitivního zpevňování. Těţko si lze představit, ţe pes cvičený „drilem“ bude spolehlivý a bezpečný pro své klienty.
25
Souvisí s tím i vycházení vstříc potřebám psa. Dnes uţ jsou součástí stanov canisterapeutických společností podmínky, za kterých je pes chován. Mimo těch nejzákladnějších potřeb (potrava, ubytování), které souvisí především s fyzickým zdravím, je nutné zabezpečit i psychickou pohodu psa. Sem spadá například kontrola pracovního vytíţení psa, kontrola zacházení se psem ze strany pacientů apod.
Zajímavé jsou taky preference pacientů. Podle několika výzkumů častěji vyhledávají kontakt se psy světlejšího zbarvení s jemnou srstí. O velké psy mají zájem aktivnější pacienti, naopak malé vyhledávají pacienti se sklony k opatrovnictví. Nedá se tedy říci, ţe by některé plemeno bylo vhodnější neţ jiné.
Co se týká speciálních dovedností psa, je většinou výhoda, pokud pes umí provádět nějaké zvláštní cviky, které je moţné vyuţít během terapie. Často jsou canisterapeutičtí psi cvičeni k provádění úkonů, které musí zvládat vodící psi.
Při výkonu canisterapie je nutné, aby byl pes řádně očkován i odčerven, na návštěvy musí docházet čistý. Je vhodnější ho vzít předem na delší procházku, aby vybil svou energii jinde a k pacientům uţ přicházel zklidněný.
V některých organizacích odmítají psi prošlé útulky, s čímţ lze do jisté míry souhlasit. Jestliţe má takový pes špatné zkušenosti s lidmi, nemůţeme po něm chtít, aby se stal ideálním canisterapeutem. Ale zase na druhou stranu nikdy nelze přesně říct, ţe
26
Ukázka canisterapeutické zkoušky
Ovladatelnost psa – hodnocení 0-5 bodů
1. Přivolání psa ze hry s majitelem nebo pomocníkem a následné uklidnění 2. Přivolání psa ze skupiny hrajících si psů
3. Sedni, lehni
4. Odloţení (psovod ve vzdálenosti 10m)
5. Reakce psa na rušivé vlivy (neobvyklé zvuky, běhající děti apod.) Odborné cviky
1. Majitel uváţe psa a zajde do úkrytu. Kolem psa procházejí osoby zvířata a děti.(bez kontaktu se psem). Pes zůstane klidný a vyrovnaný.
2. Prohlídka psa jako u veterináře. Hodnotí se ochota psa k prohlídce (prohlídka zubů, varlat atd.) a spolupráce s cizí osobou. Pes zůstane klidný a vyrovnaný.
3. Ponechání psa s cizí osobou (pomocník, rozhodčí) v místnosti bez majitele s tím, ţe pomocník na psa promluví, pohladí ho. Pes zůstane klidný a vyrovnaný.
4. Reakce psa na rušivé vlivy za přítomnosti majitele (padající drobné předměty – klíče, gestikulující osoby apod.) Hodnotí se reakce psa na hluk a na nečekané podněty. Pes by se měl chovat adekvátně k síle rušivého podnětu (mírné uleknutí a následné uklidnění se nehodnotí jako chyba)
5. Aportování předmětu (oblíbené hračky) - a to jek majiteli, tak jiné osobě. Hodnotí se především ochota psa spolupracovat a hrát si s jinou osobou neţ s majitelem
6. Pes prokáţe, ţe toleruje omezení pohybu. Asistent psa pevně obejme, můţe se přidat i rozhodčí. U malého psa i zvednutí do náručí.
7. Chování psa mezi hrajícími si dětmi. Děti ho mohou hladit, mazlit se s ním a mohou i vykřiknout. Pes musí zůstat přátelský a klidný ke všem projevům dětí.
8. Podávání pamlsku a potravy psovi. Pomocník, dítě, nebo tělesně nebo duševně handicapovaný člověk podá psovi pamlsek. Hodnotí se opatrnost psa při převzetí pamlsku.
9. Kontakt psa s tělesně postiţeným na vozíku nebo s berlemi. Hodnotí se ochota psa ke komunikaci s touto osobou. Pes zůstává klidný a přátelský.
10. Kontakt psa s duševně postiţeným, který si s ním hraje. Hodnotí se ochota psa ke komunikaci s touto osobou. Pes zůstává klidný a přátelský.
27
11. Chování psa k leţící osobě. Hodnotí se snaha psa o kontakt s nemohoucí osobou.
12. Celkový dojem psa a psovoda v průběhu celé zkoušky.
28