Cizí zdroje financování

I dokument ZDROJE FINANCOVÁNÍ PODNIKU: POTENCIÁL A TRENDY (sidor 105-111)

4.2 Finanční pohled: zdroje financování podniku

4.2.2 Cizí zdroje financování

V případě, že podnik jako zdroj financování využívá nástrojů dluhového financování, jedná se o financování podniku cizími zdroji (Debt Financing). Mezi cizí zdroje financování se řadí: závazky podniku, bankovní úvěry a půjčky, obchodní úvěry, emise

106

dluhopisů, leasing, faktoring a forfaiting a formy hybridního financování, ve kterém je podnik dlužníkem.

 Závazky podniku

Závazky podniku představují „dluhy vztahující se k hospodářským transakcím, které již byly uskutečněny, dosud však nebyly uhrazeny“. (Kožená, 2007, s. 15) Dle doby splatnosti dělíme závazky na dlouhodobé a krátkodobé.

Krátkodobé závazky slouží k zajištění běžného provozu podniku a mají splatnost do jednoho roku. Jedná se o závazky vůči:

 dodavatelům,

 zaměstnancům,

 finančním institucím, apod.

Dlouhodobé závazky jsou využívány k nákupu dlouhodobého investičního majetku a mají splatnost delší než jeden rok. Dlouhodobé závazky tvoří:

 dlouhodobé bankovní úvěry,

 obligace vydané podnikem,

 směnky k úhradě,

 leasing,

 jiné půjčky, apod.

 Bankovní úvěry a půjčky

Bankovní úvěry a výpomoci představují nejčastější externí zdroj financování. Úvěr označuje časově omezené, úplatné přenechání peněz obchodní bankou jejím klientům k volnému nebo smluvně vázanému použití (Wawrosz, 1999, 174). Právně upravuje problematiku peněžních úvěrů smlouva o úvěru. Ve smlouvě o úvěru je dohodnuta částka, kterou banka dlužníkovi půjčuje, doba splatnosti nebo termíny splátek a dále úroková sazba spolu se způsobem výpočtu úrokových plateb. Banka obvykle požaduje zajištění pro případ neplacení, osobní či věcné.

Úvěry mohou být krátkodobé (s dobou splatnosti do jednoho roku), střednědobé (s dobou splatnosti od jednoho do pěti let) a dlouhodobé (s dobou splatnosti nad pět let). Speciální

107

postavení mají tzv. revolvingové úvěry, což jsou krátkodobé úvěry, které jsou spláceny tak, že věřitel poskytne další úvěr. Finanční trh nabízí podnikům celou škálu různých typů úvěrů, které se od sebe vzájemně liší dobou splatnosti, formou zajištění, účelovostí, apod.

Mezi krátkodobé bankovní úvěry patří například kontokorentní úvěr, revolvingový úvěr, eskontní úvěr, akceptační úvěr, lombardní úvěr, záruční úvěr, ramboursní úvěr, negociační úvěr, apod.

Střednědobé a dlouhodobé úvěry jsou založeny na stejném principu jako úvěry krátkodobé, podle charakteru použití úvěru a jeho zajištění může doba splatnosti dosáhnout až několika desítek let. Jsou jimi financovány zpravidla rozsáhlé investiční projekty, jako je výstavba či rekonstrukce technologických celků. Příkladem dlouhodobého úvěru je úvěr hypoteční.

Kontokorentní úvěr je nejběžnějším typem krátkodobého úvěru. Je poskytován klientovi bankou k běžnému účtu na základě předem schváleného úvěrového rámce, který podnik čerpá v případě, že na účtu nemá žádné vlastní finanční prostředky. Z hlediska placených úroků patří kontokorentní úvěr k nejdražším úvěrům, proto tento typ úvěru představuje pro podnik spíše rezervu pro případ, že by došlo k výpadku plánovaných příjmů.

Revolvingový úvěr banka poskytuje pro průběžné (opakované) financování oběžného majetku podniku. Úvěr je založen na sjednání úvěrového limitu a jeho účelovém čerpání, které banka reguluje podle aktuální hodnoty zásob nebo pohledávek (Šiman a Petera, 2010, s. 65).

Eskontní a akceptační úvěry se řadí mezi tzv. směnečné úvěry. Eskontní úvěr je krátkodobý úvěr, který banka poskytuje prostřednictvím odkupu (tzv. eskontu) směnky před její splatností, za což si účtuje úrok (tzv. diskont). Podniky využívají směnky v běžném obchodním styku a v případě, že podnik (věřitel) potřebuje peníze dříve než v době splatnosti, může požádat banku o odkoupení směnky.

U akceptačního úvěru podnik postupuje bance směnku, která ji akceptuje, a tím se banka stává hlavním směnečným dlužníkem. Klient – podnik musí složit prostředky k úhradě závazků u banky ještě před splatností směnky. Tento typ úvěru se využívá ve spojení

108

s obchodním úvěrem. Pro prodávajícího je výhoda především v tom, že splacení bankou akceptované obchodní směnky představuje menší riziko.

Lombardní úvěr je úvěr, který je zajištěn zástavou movitých věcí či práv (směnek, cenných papírů, drahých kovů, zboží apod.). Obvykle je v rámci úvěru vyplacena pouze část hodnoty zástavy.

Záruční úvěr představuje pro podnik úvěrové zajištění bankou. Banka za podnik (svého zákazníka) přebírá záruku nebo garanci až do výše dohodnuté výše závazků. Záruka představuje zajištění specifikovaného úvěrového obchodu, zatímco garance představuje širší zajišťovací povinnost, na konkrétním dluhu nezávislou.

V zahraničním obchodě se využívají úvěry ramboursní a negociační. Ramboursní úvěr je formou akceptačního úvěru, která se používá při obchodování se zahraničním obchodním partnerem. Ramboursní banka na žádost dovozce akceptuje směnku, kterou na dovozce (dlužníka) vystavil vývozce (věřitel). Negociační úvěr je pak formou eskontního úvěru přizpůsobenou potřebám zahraničního obchodu. Dovozce předem zprostředkovává zahraničnímu dodavateli u odkupující (negociační) banky eskont směnky vystavené dodavatelem (vývozcem). (Černohorský a Teplý, 2011, s. 231-23).

Hypoteční úvěr je formou dlouhodobého úvěru zajištěný zástavním právem k nemovitosti.

Banka financuje poskytování hypotečních úvěrů prostřednictvím emise hypotečních zástavních listů. Hypoteční úvěr může být buď účelový, kdy je přesně stanoven účel použití získaných peněžních prostředků, nebo neúčelový, kdy účel použití peněžních prostředků stanoven není a podnik může po zajištění úvěru zástavním právem k nemovitosti peněžní prostředky použít dle vlastního rozhodnutí.

 Obchodní (dodavatelské) úvěry

Obchodní (dodavatelský) úvěr je založen na obchodu mezi dvěma či více subjekty s odloženým placením. Tím, že dojde k dodávce zboží a služeb v určitém termínu a k platbě až následně po určité době (dle dohodnuté splatnosti faktur, např. za 30 až 90 dnů), dodavatel v podstatě svému odběrateli (podniku) poskytuje úvěr. Motivací dodavatele k poskytování těchto dodavatelských úvěrů je především zvýšení obratu a snaha o udržení zákazníka. Na rozdíl od bank, dodavatelé neúčtují za poskytnutí

109

dodavatelských úvěrů úroky. Dodavatel ale obvykle již při stanovování nabídkové ceny s náklady na dodavatelský úvěr počítá a úroky zahrnuje do ceny.

Dodavatelský úvěr je formou krátkodobého financování, vhodnou pro podniky s nízkou likviditou a kapitálovým vybavením.

 Rezervy

„Rezervy představují účelově vytvořené zdroje financování na krytí finančně náročných výdajů“. (Nývltová a Marinič, 2010, s. 86) V podnikové rozvaze jsou zahrnovány mezi cizí zdroje, protože představují budoucí závazky podniku za provedení určitých výkonů externími dodavateli. Rezervy zahrnované do nákladů se dle české legislativy nemohou tvořit na kapitálové výdaje v souvislosti s pořízením hmotného a nehmotného majetku. Na rozdíl od rezervních fondů by rezervy neměly být považovány za možný zdroj financování podnikových investic. Mají však vliv na vykazovaný zisk, tím pádem i na nerozdělený zisk, který už je považován za interní zdroj financování podniku.

Rezervy se člení na:

rezervy účetní – vytvářené v souladu se zákonem o účetnictví. Tvoří se na vrub nákladů, avšak jejich tvorba se dle zákona o daních z příjmů nepovažuje za daňový náklad.11 Patří sem rezervy na rizika a ztráty, rezervy na daň z příjmu, rezervy na restrukturalizaci apod.,

rezervy zákonné – tvoří se na vrub nákladů jako rezervy účetní, avšak podstatný rozdíl spočívá v tom, že jsou daňově uznatelné. Tvoří se dle zákona č. 593/1992, Sb. o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů (např. rezerva na opravy) a zákona č. 44/1988, Sb. o ochraně a využití nerostného bohatství.

 Emise dluhopisů

Emise dluhopisů patří na rozdíl od emise akcií do kategorie cizích zdrojů. Dluhopis představuje dluhový cenný papír, který musí být v předem stanovené lhůtě splacen.

V České republice není příliš obvyklé, že podniky získávají finanční zdroje pomocí emise dluhopisů, ačkoliv tato forma financování nabízí své výhody. S vlastnictvím dluhopisů není spojeno právo na rozhodování o činnosti podniku, takže vlastníci neztrácí kontrolu ani

11 Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, § 25 odst. 11.

110

poměrný podíl. Úrok z dluhopisu je daňově uznatelným nákladem, snižuje základ pro výpočet daně z příjmů a je možno využít výhod daňového štítu12. Emisí dluhopisů však podnik zvyšuje svoji zadluženost a ve srovnání s bankovním úvěrem náklady na tento kapitál bývají dražší emisní náklady. Emisi dluhopisů si podniky většinou nezajišťují samy, ale využívají služeb specializovaných emisních prostředníků.

 Leasing

Leasing je považován za speciální formu financování investiční činnosti podniku cizím kapitálem. Leasing označuje „pronájem aktiv za předem sjednané nájemné.“ (Růčková a Roubíčková, 2012, s. 69) Jedná se o třístranný právní vztah mezi dodavatelem (výrobcem či prodejcem), pronajímatelem (leasingovou společností) a nájemcem (uživatelem předmětu leasingu). Předmět leasingu je obvykle zakoupen pronajímatelem do vlastnictví na základě kupní smlouvy a poté je dále pronajímán nájemci na základě leasingové smlouvy. Existují různé druhy leasingu, mezi nejběžnější patří leasing finanční a operativní.

V rámci finančního leasingu je po uplynutí zákonem předepsané doby nájmu vlastnické právo k předmětu leasingu převedeno na nájemce. Po celou dobu trvání leasingové smlouvy je však předmět leasingu ve vlastnictví pronajímatele, který předmět leasingu odepisuje. Nákladem pro nájemce jsou leasingové splátky, které snižují základ pro odvod daně. Jedná se převážně o střednědobý zdroj financování.

Operativní leasing je krátkodobý pronájem majetku, kde veškerá rizika plynoucí z vlastnictví majetku nese pronajímatel. Pronajímatel zároveň provádí i veškerý servis spojený s pronajímaným majetkem, jako je údržba a opravy. Doba pronájmu je obvykle kratší než ekonomická životnost majetku a na konci doby pronájmu předmět leasingu nepřechází do majetku nájemce.

Možným zdrojem financování pro podnik může být i speciální forma leasingu, a to leasing zpětný, který podniku umožní zvýšit svou likviditu. Podnik svůj vlastní majetek prodá leasingové společnosti, aby tato leasingová společnost následně ten stejný majetek podniku pronajala na základě leasingové smlouvy. Výhodou je, že podnik získá hotové peněžní

12 Daňový štít zde představují úroky z dluhopisu, které snižují náklady kapitálu u dluhopisů a tím dochází i k růstu výnosnosti vlastního kapitálu z důvodu působení finanční páky (financial leverage).

111

prostředky, které může využít jinde. Nevýhodou jsou náklady spojené s úhradou leasingových splátek včetně úroků.

Dle českých účetních standardů se leasing neprojeví v rozvaze podniku v plné výši, pouze jako náklady příštích období, což může zkreslovat ukazatele zadluženosti podniku (podnik vykazuje nižší zadluženost, než je objektivně zavázán splácet).

 Faktoring, forfaiting

Faktoring a forfaiting jsou vhodnou formou financování pro podnik, který potřebuje finanční zdroje dříve, než je splatnost jeho pohledávek. Využívá se především v zahraničním obchodě.

„Termínem faktoring se označuje úplatné postoupení dosud nesplatných krátkodobých pohledávek za věřiteli na faktoringovou společnost (faktora) za předem dohodnutých finančních a věcných podmínek.“ (Režňáková, 2012, s. 95)

Forfaiting je „bezregresní prodej zahraničních pohledávek speciálním finančním institucím (forfaitrérům).“ (Wöhe a Kislingerová, 2007, s. 603)

Fortaiting se od faktoringu liší v tom, že je se jedná o úplatné postoupení dosud nesplatných střednědobých a dlouhodobých pohledávek (u faktoringu – krátkodobých), je u něj možný odprodej jednotlivých pohledávek a neuskutečňuje se speciální servis.

I dokument ZDROJE FINANCOVÁNÍ PODNIKU: POTENCIÁL A TRENDY (sidor 105-111)