• No results found

Dílčí šetření na téma „(Sebe)hodnocení důvěry a spolupráce žáků navštěvujících

Praktická část předkládané bakalářské práce směřuje k vytvoření konkrétního vzdělávacího programu pro zájmový útvar „Sportovní hry“ na základní škole Dr.

Miroslava Tyrše v České Lípě. Předtím, než jsem s tvorbou začal, rozhodl jsem se získat jako podklady určité informace z oblasti sebehodnocení od žáků samotných. Na základě pozorování žáků docházejících do zájmového útvaru jsem nabyl přesvědčení, že žáci fyzicky i technicky zvládají různé sportovní hry velmi dobře. V čem jsem ale cítil jistý

„dluh“ byla spolupráce při míčových hrách (zejména v emočně vypjatých situacích před koncem zápasu), kdy se poměrně často projevovala u některých hráčů chuť být sólistou, přestože kooperativní přihrávka by v dané chvíli byla pro průběh zápasu vhodnější. Dále jsem vypozoroval, že často právě technicky nejzdatnější hráči v rozhodujících herních situacích selžou a udělají chybu při jinak naprosto banální „koncovce“. Z toho důvodu jsem si položil následující otázky:

 Jak vnímají žáci při hře faktor spolupráce?

 Důvěřují sobě a svým spoluhráčům?

Následně jsem se na ně pokusil najít odpověď prostřednictvím krátkého dotazníkového šetření. Toho se zúčastnilo celkem 22 žáků (chlapců) z druhého stupně základní školy. Z tohoto celkového počtu jich navštěvovalo 8 sedmou třídu a 14 třídu osmou. Všichni žáci dotazník vyplnili a odevzdali zpět. Dotazník obsahoval celkem 7 otázek:

 Umíš spolupracovat s druhými?

 Umí mezi sebou spolupracovat tvoji spoluhráči z kroužku?

 Máš pocit, že ostatní s tebou rádi spolupracují?

 Věříš si?

 Důvěřuješ svým spoluhráčům?

 Myslíš, že ostatní důvěřují tobě?

 Když je při hře problém, umíš ho vyřešit s chladnou hlavou?

 A umí to ostatní?

Všechny otázky obsahovaly výběr ze čtyř možných druhů odpovědí a žáci svou volbu označovali křížkováním či kroužkováním.

33

Dotazník jsem distribuoval osobně a osobně jsem zadával také instrukce k jeho vyplnění – upozorňoval jsem na možnost zvolit jen jednu odpověď.

Před zpracováním odpovědí do podoby absolutních a relativních četností jsem provedl vyřazení dvou dotazníků, o kterých jsem se domníval, že nebyly vyplněny seriózně. Dva respondenti totiž odevzdali dotazníky v takové podobě, že jeden z nich stále volil odpověď „Ne, nechci“ a druhý „Nevím“. Považuji to za pubertální pokus o žert, a proto je dále v tabulkách nezpracovávám.

Zpracování získaných údajů přineslo tyto výsledky:

Otázka č. 1 „Umíš spolupracovat s druhými?“ (varianty odpovědí Ano; Ne, ale chtěl bych; Ne, nechci; Nevím).

Z tabulky vyplývá, že žáci ze svého pohledu buď spolupracovat umí, nebo neumí, ale rádi by. Celkově z toho lze usuzovat snahu o týmovou spolupráci, která se ovšem ne vždy daří podle jejich představ.

Otázka č. 2 „Umí mezi sebou spolupracovat tvoji spoluhráči z kroužku?“

(varianty odpovědí Ano; Ne, ale myslím, že by chtěli (jenom to neumí); Ne a myslím, že ani nechtějí; Nevím)

Vidíme, že u odpovědí na první dvě otázky zcela převažovala volba „Ne, ale chtěl bych“ (resp. „Ne, ale myslím, že by chtěli“). Zajímavé bylo, že všichni žáci, kteří u druhé otázky volili odpověď „Ano“, pocházeli z těch, kteří ji volili u otázky č. 1.

34

Otázka č. 3 „. Máš pocit, že ostatní s tebou rádi spolupracují?“ (varianty odpovědí Ano; Ne, ale chtěl bych; Ne a nechci; Nevím)

Ano Ne, ale chtěl

Otázka č. 4 „Věříš si?“ (varianty odpovědí Ano; Ne, ale chtěl bych; Ne; Nevím)

Ano Ne, ale chtěl

Jak je uvedeno v textu níže, zde se odpovědi shodovaly s otázkou č. 6.

Otázka č. 5 „Důvěřuješ svým spoluhráčům?“ (varianty odpovědí Ano; Ne, ale chtěl bych; Ne; Nevím) kroužku?“, kde stejní chlapci volili první i druhou variantu odpovědí.

35

U odpovědí uvedených k této otázce se objevila naprostá shoda s odpověďmi na otázku č. 4 „Věříš si?“. Stejní chlapci, kteří uváděli, že si věří, se domnívají, že ostatní důvěřují jim. Chlapci, kteří by si rádi věřili, by si současně přáli získat důvěru ostatních.

Otázka č. 7 „Když je při hře problém, umíš ho vyřešit s chladnou hlavou?“

(varianty odpovědí Ano; Ne, ale chtěl bych; Ne a nechci; Nevím)

Ano Ne, ale chtěl kamarády, vychází ze získaných údajů závěr, že 68,5% z nich problémy v klidu neřeší. U těchto otázek ani nelze nalézt souvislost mezi tím, jak hodnotí žáci sebe a jak své spoluhráče.

36

Získané údaje by se daly shrnout následujícím způsobem: U všech otázek (s výjimkou otázky č. 7 „Když je při hře problém, umíš ho vyřešit s chladnou hlavou?“) převládala volba druhé z nabízených odpovědí, která zněla „Ne, ale chtěl bych“ (resp.

byla její modifikací). Jediný případ, kdy většina žáků uvedla odpověď „Ano“ se vztahoval k otázce č. 7 „Když je při hře problém, umíš ho vyřešit s chladnou hlavou?“.

Myslím si, že většina žáků se snaží během sportovních her spolupracovat.

Nicméně se jim to zcela nedaří. Žáci se teprve učí, jak se prosadit a jak komunikovat se sebou navzájem. Trvá to velmi dlouho, než vznikne sportovní družstvo, které plně a funkčně spolupracuje. Problémem jsou určití sebestřední žáci, kteří uplatňují sami sebe na úkor ostatních. Tito „sólisté“ určitým způsobem narušují kolektivní práci. Také se během míčových her formují určití vůdci, kteří začínají spolupráci řídit. Nicméně někdy zase jde spíše o sebeprezentaci těch fyzicky zdatnějších jedinců a ti ostatní, méně zdatnější jedinci se cítí odsunutí, takže pak i ztrácejí tendenci se zkusit prosadit.

Jiným problémem je nedostatečná zpětná vazba žáků. Někteří pubertální žáci hodnotí svou práci a následně svou osobnost až nesebekriticky. Myslí si, že problém řeší s klidnou hlavou, ale opak je pravdou. Špatně se vyrovnávají s kritikou okolí a nejsou schopni ji přijmout. Někdy ji prostě nevnímají. Tento postoj je také překážkou efektivní komunikace a spolupráce.

Důležité je, aby v družstvě každý vnímal svoji úlohu pozitivně a chtěl se v ní plně realizovat. Všichni by měli vzájemně během hry spolupracovat, vzájemně se respektovat a vážit si nejen své práce, ale i práce těch ostatních.

Na základě již zmíněného osobního a déletrvajícího pozorování chlapců při hře a také na základě výsledků, jež dotazníkové šetření přineslo, jsem se rozhodl zařadit do programu zájmového útvaru hry zaměřené na rozvoj důvěry a spolupráce.

37

důvěrové hry. Slibují si od toho zejména naplnění položek „rozvoj schopnosti odhalovat vlastní chyby“ (ta je řazena pod kompetenci k řešení problémů), spolupráce při společných úkolech“, „nacházení vlastního místa ve skupině“ (patří ke kompetenci personální a sociální) a respektování přesvědčení druhých lidí“ (ta se řadí ke kompetenci občanské). Všechny zmíněné dovednosti byly značným počtem žáků označeny červeně, což znamená, že je nepovažují v současnosti za osvojené, ale do budoucna by si to přáli změnit. Přehled žádoucích kompetencí, dílčích cílů a metod je zpracován v níže uvedené tabulce.

Tabulka č. 9 Kompetence, dílčí cíle, metody

kompetence dílčí cíle metody

Kompetence