Daň z příjmů

Daň z příjmů se řadí mezi přímé daně důchodového typu, tzn. poplatník, který dani podléhá, musí sám daň zaplatit a nemůže tak tuto povinnost přenést na jiný subjekt. Daň z příjmů lze dělit podle subjektu daně, a to na daň z příjmů fyzických osob, v případě sportovní problematiky týkající se individuálních sportovců, a na daň z příjmů právnických osob, která má ve sportovní oblasti souvislost se sportovními organizacemi. Tato práce se věnuje zejména problematice zdaňování příjmů individuálních sportovců, proto se daní z příjmů právnických osob dále blíže nezabývá.

31

Daň z příjmů fyzických osob upravuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. V úvodu tohoto zákona (§ 2) jsou definováni poplatníci, kteří jsou daňovými rezidenty České republiky a také poplatníci, kteří jsou daňovými nerezidenty.

Daňové rezidentství je určeno bydlištěm nebo obvyklým pobytem na území České republiky.

Daňová povinnost daňových rezidentů se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Daňový nerezident má povinnost odvádět daň z příjmů omezenou na příjmy dosažené na území České republiky. Problematiku zdanění ve více státech řeší mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění, které uzavírá Česká republika s ostatními státy. Subjektem daně z příjmů fyzických osob jsou tedy daňoví rezidenti i daňoví nerezidenti.

Daň z příjmů fyzických osob je stanovena ve výši 15 % a následně lze uplatnit slevu na poplatníka nebo vyživované děti. Do základu daně se nezahrnují příjmy osvobozené od daně a příjmy, ze kterých se daň vybírá zvláštní sazbou ze samotného základu daně.

Poplatník podává daňové přiznání do 31. března následujícího roku po uplynutí zdaňovacího období. Daňové přiznání nemusí podávat poplatník, pokud jeho příjmy ve sledovaném roce nepřesáhly 15 000 Kč. Daň je placena formou pravidelných záloh a po skončení každého zdaňovacího období dochází k jejímu vyrovnání – doplacení daně či vratky daně. (Bakeš, 2009).

Sportovec dani z příjmů podlehne dle zákona o daních z příjmů. Předmětem daně budou jednotlivé dílčí základy daně těchto paragrafů:

§ zaměstnaný sportovec podléhá příjmům ze závislé činnosti podle § 6,

§ sportovec vykonávající živnost nebo nezávislé povolání bude příjmy zdaňovat podle § 7, kam se sem mimo jiné řadí i sponzoringové kontrakty,

§ amatérský sportovec v případě dosažení příjmů ze sportovní soutěže zahrne tento příjem podle § 10 jako ostatní příjmy.

Příjmy ze závislé činnosti

V této kategorii jsou zdaňovány příjmy z pracovně-právního poměru, v nichž zaměstnanec při výkonu práce pro zaměstnavatele dbá jeho pokynů. Příjmy jsou rozuměny podle odst.

1 pravidelné nebo jednorázové příjmy. Toto zdanění se týká především kolektivních

32

sportovců, které zaměstnává jejich klub, ale také individuálních sportovců, kteří jsou zaměstnanci sportovního resortního centra.

Zdaňovacím obdobím je v tomto případě jeden kalendářní rok a plátcem daně je zaměstnavatel, potažmo klub kolektivního sportovce. Pro zaměstnavatele plyne povinnost spočítat a následně odvést zaměstnancovu daň. Ze mzdy je zaměstnancovi sraženo zdravotní a sociální pojištění v zákonné výši, které je odvedeno prostřednictvím zaměstnavatele.

Pozornost je třeba věnovat také tomu, že ne všechny příjmy podléhají zdanění. Podle

§ 6 odst. 7 zákona o daních z příjmů nejsou některé příjmy předmětem daně:

§ náhrady cestovních výdajů včetně hodnoty bezplatného stravování na pracovních cestách,

§ hodnota pracovních oděvů, obuvi a oblečení,

§ náhrady předmětů potřebných pro výkon práce.

Naopak předmětem daně jsou např. ceny ze sportovní soutěže nepřesahující 10 000 Kč, avšak § 4 je od této daně osvobozuje.

Zaměstnanec podle § 6 zákona o daních z příjmů nemůže uplatnit žádné výdaje, přestože by mohly souviset s výkonem jeho sportovní činnosti a dopomoci mu tak k lepším sportovním výsledkům (např. návštěva fyzioterapeuta).

Příjmy ze samostatné činnosti

Příjmy ze samostatné činnosti v tomto dílčím daňovém základu zdaňují své příjmy sportovci, kteří mají k výkonu své sportovní činnosti živnostenské oprávnění. Jedná se o individuální sportovce, kteří nejsou členy sportovního resortního centra, případně o sportovce, kteří mají ještě další příjmy pramenící např. z reklamní činnosti. Zároveň sem patří sportovci, kteří vykonávají nezávislé povolání podle zákona o daních z příjmů. Výkon tohoto povolání se nepovažuje za živnost, ani za podnikání podle zvláštních předpisů.

Svobodnou volbou sportovce je, zda bude uplatňovat tzv. paušální výdaje nebo výdaje ve skutečné výši. Zákonné možnosti uplatnění výdajů zákona o daních z příjmů má sportovec se živnostenským oprávněním možnost uplatnit paušál ve výši 60 % příjmů, v případě sportovce vykonávajícího nezávislé povolání je tento paušál stanoven ve výši

33

40 % příjmů. Využití těchto paušálních výdajů bude pravděpodobné pro sportovce, kteří k výkonu sportovní činnosti mají minimální náklady a svoji činnost můžou provádět např.

v blízkosti bydliště nebo sportovce, kteří jsou zaměstnáni resortním sportovním centrem a živnostenský list mají z důvodu fakturování např. smlouvy z reklamy, kde rovněž nemají žádné náklady. Uplatnění paušálních výdajů je možné pouze v případě, že roční příjmy nepřesahují 2 000 000 Kč.

Evidence a uplatnění skutečných výdajů v plné výši pak je pravděpodobné řešení pro sportovce, který k výkonu své sportovní činnosti potřebuje nezbytné dražší vybavení (např. jízdní kolo, lyže, automobil apod.), jeho trénink či soutěž probíhají ve vzdálených místech, a cestovní náklady (vč. ubytování) tak tvoří nezanedbatelnou položku v jeho výdajích. Základ daně v tomto případě tvoří částka, o kterou souhrn příjmů ve zdaňovacím období přesahuje výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení (Daňové zákony, 2017).

Součástí příjmů zdaňovaných podle § 7 jsou také ceny, finanční odměny nebo příjmy z reklamy jako běžné příjmy sportovní činnosti. Součástí povinnosti sportovců provozujících sportovní činnost na základě živnostenského oprávnění jsou také odvody na sociální a zdravotní pojištění z daných příjmů. Ačkoliv § 10, ve kterém je specifikováno zdanění ostatních příjmů, říká, že cena ze sportovní soutěže v hodnotě do 10 000 Kč je od daně osvobozena, toto ustanovení neplatí v případě profesionálních sportovců, kde se předpokládá, že ceny ze sportovní soutěže pobírají pravidelně a nemůžou se tak řadit mezi ostatní příjmy, kde je jedním z hlavních kritérií právě nahodilost. V případě nepeněžních příjmů, tedy výher ze soutěže, které přesahují hodnotu 10 000 Kč a nepodléhají tak osvobození od daně, je nutno zajistit jejich ocenění cenou obvyklou podle platné legislativy.

Pro sportovce je naprosto běžnou záležitostí, že ke svým výdělkům na základě dosažených výsledků nebo příjmům od zaměstnavatele pomýšlejí na sponzorské „přilepšení“, jak hmotné, tak nehmotné. Sponzoring je forma marketingové komunikace, kdy je cílem zviditelnit a dostat do podvědomí veřejnosti jméno firmy či určitý výrobek. Děje se tak nenásilně, kdy firma dosahuje určité komunikace s vybraným segmentem trhu (Novotný, 2011).

34

Většinou vše probíhá na bázi sponzoringové smlouvy, kterou má sportovec uzavřenou s danou firmou. Sportovec prezentuje firmu v dobrém světle svým jménem a na základě toho je odměněn sponzorským darem. V praxi je možné setkat se s tím, že sportovec dosahuje mnohem větších příjmů na základě sponzorských smluv a méně podstatné je, jakých výsledků skutečně dosáhl. V současné době ustupuje umístění loga sponzora na oblečení či na jiné vybavení. Mezi nově využívané možnosti prezentace značky patří sdílení na sociálních sítích, což přitahuje potenciální sponzory.

Základním principem sponzoringu je protislužba. Sponzor očekává a následně stanoví ve sponzoringové smlouvě, že na základě poskytnutých finančních prostředků nebo hmotného majetku bude sportovec vystupovat ve jménu jeho firmy a poskytne mu určité protiplnění, např. jak bylo zmíněno výše – logo na oblečení, účast na reklamních akcích a besedách, propagace na sociálních sítích apod. (Novotný, 2011).

Dle výše uvedeného se pak jedná o příjem, který sportovec zahrne do svých příjmů dle paragrafu § 7. Následně dle zákona č. 586/1992, o daních z příjmů odvede daň ve výši 15 % z příjmů fyzických osob. Pokud by se jednalo o sponzorský dar, který nepřesáhne hodnotu 10 000 Kč, bude zařazen dle § 10 zákona o daních z příjmů do ostatních příjmů a následně bude od daně osvobozen. I v případě neprofesionálních sportovců, kteří jsou obdarování příležitostně, se tyto příjmy řadí mezi ostatní příjmy a následně zdaní 15% sazbou.

Ostatní příjmy

Ostatní příjmy definuje zákon o daních z příjmů v § 10. Aby určité příjmy mohly být zahrnuty mezi ostatní, je nutné, aby se jednalo o příjmy jednorázové či příležitostné.

V tomto případě se bude jednat především o zdanění příjmů neprofesionálních sportovců, kteří těchto příjmů dosahují nepravidelně. Lze dosáhnout i na úplné osvobození od daně v případě, že úhrn příjmů nepřekračuje ve zdaňovacím období 30 000 Kč. Pokud nejsou příjmy z cen sportovních soutěží daňově osvobozeny, pak se daní zvláštní sazbou daně ve výši 15 % z její hodnoty.

V případě amatérského sportovce, který dosáhne výhry v hodnotě do 10 000 Kč, platí, že je cena od daně osvobozena. To už bohužel nelze aplikovat na profesionální sportovce.

Na jejich výhry je nahlíženo jako na „pravidelné“, nejedná se však o hlavní zdroj jejich

35

výdělků, a je tedy nezbytné je zdanit podle § 7 odst. 1, jak již bylo zmíněno výše. Zároveň dalšími ostatními příjmy, které se týkají profesionálních sportovců, jsou mimořádné odměny za reprezentaci na mezinárodních akcích, jako jsou např. Olympijské hry nebo Mistrovství světa, a proto je lze zdanit dle § 10.

V praxi se lze velmi často setkat s nejednoznačností zdanění sportovních cen a odměn a následnými pochybami samotného sportovce i jejich finančních poradců, jak příjmy plynoucí z dosažených výsledků danit.

Tuto problematiku lze snadno demonstrovat na jednoduchém příkladu ze světa fenoménu současné doby, biatlonu. Biatlonista je zaměstnán jako instruktor sportu v resortním sportovním centru OLYMP a zdaňuje příjmy podle § 6 zákona o daních z příjmů. Zároveň však svými výkony dosahuje peněžních odměn od pořadatelů závodů, kterých se účastní (zvláštní kategorií jsou světové poháry konané v zahraničí – mezinárodnímu zdanění se věnuje kapitola č. 3), které by měl zdanit podle § 7 zákona o daních z příjmů.

Ovšem podobně jako v celé řadě dalších sportů je otázkou, zda pro účely řešení daňové povinnosti na příjmy nahlížet jako na pravidelné, nebo nikoliv. Nahodilé příjmy lze chápat tak, že na startu samotného závodu kdykoliv v průběhu celé sezony nemá ani sám závodník tušení, zda se mu podaří umístit na takové příčce, která mu zaručí zisk finanční odměny. Z tohoto úhlu pohledu by sportovec mohl svoji odměnu považovat za příležitostnou a zahrnout ji do ostatních příjmů podle § 10 zákona o daních z příjmů.

V případě úspěšného reprezentování je na konci sezony zpravidla finančně ohodnocen za úspěšnou reprezentaci a získá jednorázovou odměnu, která se daní též podle

§ 10 zákona o daních z příjmů.