Mezi nejčastější formy spolupráce uvádějícího a začínajícího učitele patří vzájemné hospitace s následnými rozbory, pravidelné konzultace, příležitostné diskuse a společné akce (účast, organizace). (Podlahová, 2004) Uvádění absolventů do praxe je v podstatě forma jejich dalšího vzdělávání. Ve všech formách spolupráce se uplatňují různé účinné metody, díky nimž může docházet k učení se i během pracovního procesu. Školská zařízení využívají mimo jiné i metody manažerské, byť je mnohdy neoznačují anglicky převzatou terminologií.
Metody, ať už plně či částečně využitelné, popisuje M. Prášilová (2006) a uvádí tyto následující:
Asistování
Realizování jednotlivých úkolů pod vedením zkušenějšího učitele přímo v hodině.
Obvyklé při pedagogických praxích než při plném úvazku učitele začátečníka.
40 Instruktáž při výkonu práce
Předvádí se u jednodušších pracovních postupů – při zpracování administrativních materiálů, při zacházení s pomůckami a didaktickou technikou, při aplikaci vyučovacích metod a při práci s počítačovým programem.
Koučování
Dlouhodobější vysvětlování, instruování, sdělování návodů a rad za účelem směřování pracovníka správným směrem. „Koučem“ může být uvádějící učitel nebo pedagogové specializovaní na určitou oblast, stejně tak nadřízený či odborný metodik.
Mentorská pomoc
Podobná metoda jako koučování, ale liší se tím, že vyskytne-li se problém, mentor učitele pouze vede, aby dosáhl co nejlepšího závěru. Mentor je jakýmsi vzorem svého svěřence, a to nejen v průběhu jeho profesního startu.
Pověření úkolem
Přidělení úkolu školenému pracovníkovi ze strany školitele, který ho bude pozorovat a poté hodnotit. Pro uskutečnění úkolu, například zpracování návrhu či realizace malého projektu, má školený veškeré podmínky a kompetence (úkol tedy není nemožný).
Samostatným plněním úkolů pak získá další kompetence.
Stínování
Záměrné sledování například běžné vyučovací hodiny s okamžitým dotazováním se na příčiny použitých jednání a postupů. Skvělá metoda napomáhající k sebereflexi.
Její užití bývá ve školním prostředí omezeno, vzhledem k organizaci, ale není vyloučeno.
Konzultování
Tradiční školní metoda spočívá ve snaze poradit se a vzájemně se ovlivnit.
Jak Prášilová doplňuje, konzultování vychází z bezprostřední potřeby pedagogických pracovníků „stále hovořit o své práci“.
Působení v roli lektora
Předávání vlastních znalostí, získaných například na kurzech, při samostudiu či vzdělávacích akcích, svým spolupracovníkům.
41 Rotace práce
Pověřování pracovníka zastat pracovní pozici jiného pracovníka v různých oblastech školního prostředí, tzn. zastupovat nepřítomného kolegu (suplování), zastupovat ve funkcích, v družině atd. Lze tak nahlédnout do jiného prostředí a stylu práce. Rotace
Nejhodnotnější metoda definována v Pedagogickém slovníku jako: „návštěva vyučovací hodiny, přednáška apod. s cílem poznání stavu a úrovně výchovné a vzdělávací práce. Za účelem kontrolním ji vykonávají školní inspektoři a ředitelé škol, za účelem studijním a poznávacím učitelé, studující atd.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 75) Během uvádění nastupujících učitelů se uplatňuje forma vzájemné hospitace. Uvádějící učitel umožní začínajícímu učiteli náslechy v některých jeho vyučovacích hodinách za účelem pozorování a následného společného rozboru. Poté si role vymění.
Pro začátečníka se zdá být navíc ještě efektivnější pozorování hodin ostatních zkušených pedagogů, například se stejnou aprobací. Hospitace by měly učiteli začátečníkovi napomáhat překonat počáteční obavy a problémy, vést ho k sebehodnocení a motivovat ho ke zlepšení pedagogické činnosti. Dle Pařízka by se měl hospitující při hospitacích zaměřit především na výsledky vyučování, protože ty jsou důležité pro učitelovo dlouhodobé působení. Často se stává, že se při hospitacích hodnotí pořádek ve třídě, úprava zápisu na tabuli, počet využitých názorných pomůcek apod. (Pařízek, 1988)
Hospitující by si měl předem ujasnit cíl a formu záznamu svého pozorování.
Prášilová také uvádí určité nároky kladené na hospitující osobu, kterými jsou například:
zachování objektivity, kompetentnost po odborné stránce a přesnost. (Prášilová, 2006) Důležité je také místo, které ve třídě zaujme. Neměl by nijak překážet v plynulé výuce a ani do vyučování zasahovat. Po hodině naváže rozhovor s vyučujícím, utvrdí se, zda všechny jeho úmysly vypozoroval správně, popřípadě se doptá na nejasnosti.
Následuje rozbor hodiny, reflexe a závěr.
42
Výše uvedené metody vyžadují určitou míru plánování, nelze je používat nahodile.
Mohou být velmi efektivními nástroji při uvádění mladých učitelů. Zaměřila jsem se na ně také ve studii 2. Stále však platí, že je na začínajícím učiteli, aby prokázal svoji iniciativu a aktivní zájem, a to nejen směrem k uvádějícímu učiteli. Ve škole se pohybují i ostatní pedagogové, kteří by měli začátečníkovi poskytnout oporu a pomoc potřebnou pro adaptaci v novém zaměstnání. Vždyť práce učitelského sboru by měla být týmová. Na konec pak, co když škola nováčkovi nepřidělí žádného uvádějícího učitele? Bude záležet na jeho přístupu, komunikativnosti a zvídavosti. Někteří ředitelé mají vytvořený tzv. adaptační program, který nastupujícímu učiteli předají. V každém případě, žádný začátek není jednoduchý, ale projde si jím každý. I učitel expert byl kdysi neostříleným a nezkušeným začátečníkem.
43
4 Výzkum
Praktická část diplomové práce se zabývá výzkumem, který je postaven na kvantitativním šetření (studie 1) a je doplněn o měření kvalitativní (studie 2).
Kombinace metod (dotazník, rozhovor) byla zvolena na základě možnosti doptávání se na podrobnější informace. V každé studii je uveden cíl výzkumu, nástroj pro sběr dat, popis výzkumného vzorku a analýza získaných dat. Závěr jednotlivých studií je věnován diskusi autorky práce k danému šetření.