• No results found

Existence veřejných chlapeckých a dívčích škol v Evropě, 2008

Zdroj: FORSTHUBER, Bernadette, Anna HORVATH a Akvile MOTIEJUNAITE. Genderové rozdíly ve výsledcích vzdělávání::

Opatření a současná situace v Evropě. Brusel: Eurydice, 2010. ISBN 978-92-9201-130-7, str. 86

Jak už bylo řečeno, segregace v českých školách byla odstraněna, přesto se dívky a chlapci v jistém věku od sebe vzdalují. Často si hledají oddělená místa v prostoru třídy, například kluci sedí v lavicích společně a dívky společně, nebo o přestávkách vytvářejí klučičí a holčičí „hloučky“. Učitelé/ky této fáze často nevhodně využívají k vyhrožování žákům/yním, že pokud budou zlobit, budou sedět v lavicích smíšeně. To v žácích/kyních může vyvolávat pocit, že sedět v lavici kluk-holka je něco špatného, co si mohou vysloužit za špatné chování.108

Při rozdělení třídy podle genderu se obě skupiny nápadně odlišují například vzhledem, módou, gestikulací, ale také stylem zábavy, jazykem, nebo aktivitami. V každé skupince se většinou nachází jeden člen, občas i více členů, který udává tempo a směr, kterým se parta ubírá. Většinou mají jisté vlastnosti, které jsou záviděníhodné pro ostatní členy party. Dívky se orientují na módu a přízeň chlapců, chlapci dávají najevo svou nezávislost, sílu, nebo úspěch ve sportu. Pokud by tito jedinci zastávali nekonformitu genderu, riskovali by ztrátu uznání a privilegia třídních hvězd.109 Kromě „typicky dívčích“ skupinek se v poslední době objevují

108 JARKOVSKÁ, Lucie. Gender před tabulí: etnografický výzkum genderové reprodukce v každodennosti školní třídy. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2013. Studie (Sociologické nakladatelství). ISBN 978-80-7419-119-0, str. 64

109 JARKOVSKÁ, Lucie. Školní třída. In: SMETÁČKOVÁ, Irena, Lucie JARKOVSKÁ Gender ve škole:

příručka pro budoucí i současné učitelky a učitele. Vyd. 1. Praha: Otevřená společnost, 2006. ISBN 80-903-3315-X, str. 46

36

také druhy dívčích subkultur, kde se dívky snaží být podobné spíše chlapcům. Chovají se ještě

„drsněji“, více vzdorují systému školy, vědomě sabotují práci na svém studijním prospěchu.110 Dalším důležitým bodem, kdy jsou chlapci a dívky ve třídě, byť jen na chvíli, oddělováni, je sexuální výchova. Dříve byla považována za typicky ženské břemeno, a tudíž se chlapcům takovéto výchovy vůbec nedostávalo. Problém byl pak ve velké neinformovanosti chlapců v oblasti pohlavního rozmnožování, vývoje dítěte, nebo ženské periodě. Chlapci tak mohli mít pocit, že za zplození dítěte nemusejí nést žádnou zodpovědnost, nebo že výchova dítěte se jich téměř netýká. Proto se dnes na školách sexuální výchova vyučuje sice odděleně, aby se zachovala příjemná atmosféra bez studu, dostává se však stejným informacím oběma pohlavím. V ideálním případě poté následuje společná beseda na probraná témata, kde jsou přítomní všichni společně.111

3.11 Genderově rovná škola

Škola jako druhá velmi významná instituce v procesu vzdělávání velmi zásadním způsobem přispívá k výchově a správnému rozvoji dítěte. Pokud se ale chlapci a dívky mají v tomto prostředí rozvíjet nijak neomezeným způsobem, je třeba dodržovat zásadu respektování individuálních dispozic každého žáka i žákyně, i vzhledem k pohlaví. Přestože se učitelé/ky v naší společnosti již téměř úplně oprostili od segregace rasové či kulturní, v oblasti genderu jsou stále velmi ovlivněni genderově stereotypním smýšlením.112 K tomu často přispívají nabyté stereotypy žáků už v průběhu socializace v rodině a vliv jejich rodičů, či vrstevníků, ale také mediální vliv, který častokrát silně brání snahám o genderovou citlivost školy. Dalším problémem je zahlcenost učitelů/ek ostatními aktivitami, kteří/ré mají pak málo času pro činnosti zabraňující šíření genderových stereotypů. K správnému řešení této situace by také mohlo prospět více projektů zaměřených proti genderové segregaci a k uvědomění učitelů/ek o jejich nepříliš vhodném přístupu. Teprve potom mohou své často nevědomé „nevhodné kroky“ napravit odkloněním se od stereotypů.

Genderově citlivá (rovná) škola je pak jakýmsi ideálem, kterého se současný školský systém západních společností snaží dosáhnout. V rámci několika existujících aktivit

110 JARKOVSKÁ, Lucie. Segregace a koedukace. In: SMETÁČKOVÁ, Irena. Příručka pro genderově citlivé výchovné poradenství. Praha: Otevřená společnost, 2007. ISBN 978-80-87110-00-3, str. 27

111 Tamtéž, str. 26

112 PAVLÍK, Petr, SMETÁČKOVÁ, Irena. Politika rovných příležitostí ve vzdělávání. In: SMETÁČKOVÁ, Irena a Lucie JARKOVSKÁ Gender ve škole: příručka pro budoucí i současné učitelky a učitele. Vyd. 1. Praha:

Otevřená společnost, 2006. ISBN 80-903-3315-X, str. 58

37

a programů, zejména ze strany MŠMT, postupuje snaha o takzvané nesexistické vzdělávání.113 Tohoto vzdělávání by mělo být dosaženo prostřednictvím genderově nestereotypního kurikula, jazyka, chování a přístupu vůbec. Dívky a chlapci by si měli být vědomi svých genderově senzitivních rolí, měli by být obklopeni genderově neutrálními obrázky, a měli by číst a slýchat genderově senzitivní jazyk. Mělo by jim být vštěpováno, že každá holka si může hrát s autíčky a každý kluk s panenkami, že každá dívka může dosáhnout těch nejlepších studijních výsledků a může si jednou své povolání zvolit třeba v politice. Lucie Jarkovská ve své knize Gender před tabulí dokonce používá výraz resocializace.114 Tvrdí, že všechny dívky a chlapci by měli být takzvaně resocializováni v rámci školy a měli by odstoupit od stereotypů, které jim byly vštěpovány v rámci socializace v rodině.115 Giddens popisuje termín resocializace jako rozpad

„dosud přijímaných hodnot a vzorců chování, po němž následuje přijetí radikálně nových, radikálně odlišných.“116 Ve skutečnosti se ale zatím jedná pouze o ideál, kterého je velmi těžké dosáhnout. Genderové stereotypy jsou v žácích i v učitelích často tak silně zakořeněny, až se naskýtá otázka, do jaké míry jsou skutečně naučené a do jaké vrozené. To potvrzuje také fakt, že se jich velká část odehrává nevědomě. Pokud se ocitne velmi genderově senzitivnímu/ní učiteli/ce ve třídě homosexuální, či transsexuální žák či žákyně, může být jeho/její odchylkou od normativity tak zaskočen/a, že přes veškeré jeho/její snažení ho/ji jeho/její podvědomí může odmítnout. V takovém případě „nejde ani tak o vědomé odmítnutí, jako spíš o nevědomé nepřijetí.“117 Žáci/kyně nevědomě přijímají učitelovo/čino chování a přijímají ho za své. Pokud zachytí náznak nepřijetí určitého typu chování, smýšlení, či konkrétní osoby z učitelovy/činy strany, které ani nemusí být úmyslné, téměř automaticky a často podvědomě začnou jednat stejným způsobem.

Jak již bylo zmíněno výše, genderové stereotypy jsou silně zakotvené v sociálních institucích a velmi jednoduše ovlivňují vnímání reality ostatních, zejména pak dětí. Podstatou nevědomí se ve velké míře zabýval například Sigmund Freud. „Freud dospěl k názoru, že naše chování je do značné míry ovládáno nevědomím a tím, jak do dospělosti přenášíme mechanismy potlačování úzkosti, které jsme si osvojili v rané fázi života.“118 Podle Giddense

113 JARKOVSKÁ, Lucie. Gender před tabulí: etnografický výzkum genderové reprodukce v každodennosti školní třídy. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2013. Studie (Sociologické nakladatelství). ISBN 978-80-7419-119-0, str. 42

114 Tamtéž, str. 42

115 Tamtéž, str. 42

116 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-720-3124-4, str. 58

117 JARKOVSKÁ, Lucie. Gender před tabulí: etnografický výzkum genderové reprodukce v každodennosti školní třídy. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2013. Studie (Sociologické nakladatelství). ISBN 978-80-7419-119-0, str. 43

118 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-720-3124-4. str. 48

38

nemusíme přijmout Freudův názor ohledně mechanismů potlačování úzkosti, je si ale jistý, že „lidské chování má své nevědomé aspekty, jež vycházejí z mechanismů … osvojených už v časné fázi života.“119 Také děti se silně zakořeněnými stereotypy svůj postoj nezmění pouze střetnutím s dospělými se senzitivním vnímáním a naopak se k tomuto mohou často stavět velmi odmítavě. Pro veškeré genderově citlivé snažení je třeba také zohlednit to, že některé děti jsou mnohem více otevřené resocializaci, než jiné a stejně tak některé velmi rychle přijmou změny tohoto typu, zatímco u jiných se to třeba nikdy zcela nepodaří.120

Aby mohli dívky a chlapci dosáhnout stejného vzdělání za stejných podmínek a genderová segregace mezi nimi mohla tím být oslabena, musí genderově rovná škola dodržovat určité prvky rovnosti. Pojetí, co by tyto prvky rovnosti měly být, jsou ale různá.

Jedním takovým pojetím genderové rovnosti je rovnost šancí dětem obou pohlaví. Velkým problémem v tomto ohledu je ale fakt, že děti do vzdělávacího systému nepřicházejí stejně vybavené, jinými slovy, nezačínají všechny na stejné „startovní čáře“ a víc, než jindy je zde patrný vliv primární socializace v rámci rodiny. Druhým pojetím je usilování o rovnost ve studijních výsledcích. Žáci a žákyně by měli být vedeni v průběhu vzdělávání k přibližně stejným výsledkům, aby nedocházelo k znevýhodnění jedné či druhé skupiny po ukončení vzdělávání. „Například ve fyzice by se chlapci mohli učit fenomén proudění na tryskových letadlech, ale dívky na vlání záclon nad topením. To oběma skupinám dovolí, aby učivu porozuměly a následně tedy dosáhly obdobných výsledků.“121 V tomto případě je ale zcela očividné, že nejenže se tímto přístupem rozdíly mezi pohlavími vůbec nemusí potírat, ale naopak se mohou ještě více prohlubovat. Řešením tak může být zohlednění obou těchto přístupů, popřípadě trochu z každého, nebo také určení věku žáků/yň, ve kterém je přínosné začít genderové stereotypy zpochybňovat, aby se dosáhlo více užitku, než možných škod.

119 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-720-3124-4, str. 49

120 JARKOVSKÁ, Lucie. Gender před tabulí: etnografický výzkum genderové reprodukce v každodennosti školní třídy. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2013. Studie (Sociologické nakladatelství). ISBN 978-80-7419-119-0, str. 43

121 SMETÁČKOVÁ, Irena. Genderově rovná škola, genderově citlivá výuka. In: SMETÁČKOVÁ, Irena Příručka pro genderově citlivé vedení škol. Vyd. 1. Praha: Otevřená společnost, 2007. ISBN 978-80-87110-01-0, str. 45

39

4. Volba povolání

Mezi základní principy demokratického školství patří jednoznačně také naplňování svobodné volby každého jedince o jeho budoucí profesionální dráze. Posílení genderové rovnosti ve vzdělávání je proto důležité pro docílení rovného zastoupení žen a mužů na trhu práce, v politickém a společenském, ale také v pracovním a osobním životě. Genderovou rovnost však nelze redukovat pouze na rovný přístup ke vzdělávání. Z předchozích kapitol vyplývá, že na formování osobnosti člověka z pohledu genderové rovnosti, jenž má před sebou životní rozhodnutí, se podílí mnoho faktorů, které hrají v tomto smyslu více či méně důležitou roli. Genderově rovná škola patří svým významem k těm důležitějším, protože může svým způsobem narušit představy o tom, že určité obory a povolání jsou vhodné pouze pro ženy a jiné pouze pro muže.

4.1. Ženy na trhu práce

Trh práce stále ještě patří do problematické oblasti z pohledu genderové (ne)vyrovnanosti. Z hlediska volby povolání tak představuje velmi vlivný faktor.

A protože v reálu „hraje do karet“ spíše mužskému pokolení, je možná proto o to důležitější, nahlédnout na něj z té opačné strany, a sice ženské.

V západní společnosti je v dnešní době už nejspíš pro všechny naprosto přirozené rozdělení soukromého a veřejného života v oblasti trhu práce, přestože k takové změně došlo teprve nedávno. Ještě v 18. století bylo totiž zcela obvyklé tyto dvě složky nijak neoddělovat.

Ačkoliv v 19. století ženy zastávaly stejně práce jako muži, jejich polem působnosti zůstala domácnost v soukromé sféře a hlavním hybatelem veřejné sféry byl muž. Situace se změnila v období 2. světové války, kdy muži ve velkém počtu odcházeli do vojenských linií a na jejich pracovní pozice nastupovaly ženy. Ke konfliktu žen a mužů v této oblasti došlo po ukončení války, kdy se muži dožadovali svých předchozích pozic, zatímco ženy si je snažily udržet.

Jak už bylo výše zmíněno, byl tento konflikt nejvíce patrný právě v učitelství, kde si ženy nakonec udržely své pozice a docílily toho, že je toto povolání dnes vnímáno jako spíše ženské.

A přestože jsou ženy stále více zapojovány do veřejné sféry s placeným zaměstnáním, jejich pracovní pozice a kariérní šance stále nejsou zdaleka vyrovnané s mužskými. Toto rozdělení

40

na „ženská“ a „mužská“ povolání v oblasti trhu práce je jasným příkladem genderové segregace.122

Genderová segregace trhu práce může být rozdělena na horizontální a vertikální.123 Horizontální segregací se rozumí počet žen či mužů v jednotlivých povoláních. Pokud v některém povolání převládají spíše muži, je pak toto povolání považováno za typicky mužské a naopak. V naší společnosti ženy inklinují spíše k povoláním týkající se péče o druhé, ať už se jedná o děti či nemocné, muži naopak volí zaměstnání v technických oborech.

Vertikální genderová segregace pak ukazuje hierarchii dosažených pozic v jedné pracovní oblasti. Typickým příkladem tak může být právě učitelství. Přestože se jedná spíše o typicky

„ženské“ povolání, vyšších funkcí, například ředitele školy, dosahují výhradně muži. Všechna tato rozdělení plynou opět ze stereotypních představ o charakteristikách obou pohlaví, stejně jako stále silně zakořeněné představě muže, jako živitele rodiny a ženy, jako pečovatelky o domácnost.124 V poslední době se velmi rychle změnila hodnota zastoupení žen na trhu práce zejména z důvodu vyšší vzdělanosti žen. Přesto se ale ženy vzdělávají stále delší dobu a měly by tak nabrat větších zkušeností, což by mělo souviset s lepším uplatněním na trhu práce a vyšším platem v dané oblasti, činí tak více méně ve stále stejných oborech. Znemožňuje jim to tak proniknout do jinak zaměřených oblastí a jejich pozice na trhu práce, přes jejich vzdělání i zkušenosti, se nijak dramaticky nemění.125 Protože uplatnění žen v typicky „mužských“

oborech je stále velmi malé, volí si ženy stále spíše vzdělávání v oborech typicky „ženských“

a tím se uzavírá kruh segregace mužů a žen na trhu práce. Tyto nerovnosti jsou hluboce zakořeněné v povědomí společnosti. Z toho důvodu se neustále prohlubují a přenášejí do podvědomí dívek a chlapců a ovlivňují tak jejich rozhodování stereotypním způsobem.

4.2. Volba povolání žáků a žákyň na konci základního vzdělávání

Volba povolání často není jednoduchou záležitostí. Irena Smetáčková ve své knize Gender ve škole: Příručka pro vyučující předměty občanská výchova, občanská nauka

122 SMETÁČKOVÁ, Irena. Volba povolání: „jsem přece kluk!“, „jsem přece holka!“. In SMETÁČKOVÁ, Irena. Příručka pro genderově citlivé výchovné poradenství. Praha: Otevřená společnost, 2007. ISBN 978-80-87110-00-3, str. 57-58

123 JARKOVSKÁ, Lucie, Kateřina LIŠKOVÁ a Iva ŠMÍDOVÁ. S genderem na trh: rozhodování o dalším vzdělání patnáctiletých. Vyd. 1. Praha, 2010. Studie (Sociologické nakladatelství). ISBN 978-80-7419-030-8, str.

63-64

124 SMETÁČKOVÁ, Irena. Volba povolání: „jsem přece kluk!“, „jsem přece holka!“. In SMETÁČKOVÁ, Irena. Příručka pro genderově citlivé výchovné poradenství. Praha: Otevřená společnost, 2007. ISBN 978-80-87110-00-3, str. 58

125 JARKOVSKÁ, Lucie, Kateřina LIŠKOVÁ a Iva ŠMÍDOVÁ. S genderem na trh: rozhodování o dalším vzdělání patnáctiletých. Vyd. 1. Praha, 2010. Studie (Sociologické nakladatelství). ISBN 978-80-7419-030-8, str.

65

41

a základy společenských věd na základních a středních školách, ji popisuje takto: „Volba povolání je dlouhodobý proces, který je ovlivňován řadou okolností. Tyto vlivy můžeme pro přehlednost rozdělit do tří skupin: 1. vlivy individuální (intrapersonální) 2. vlivy sociální (interpersonální) 3. vlivy kulturní (společenské).“126

Individuálními vlivy jsou myšleny zájmy jedince, jeho vlohy, hodnoty, postoje či schopnosti, ať už jsou tyto vlastnosti vrozené, či získané v průběhu socializace. Vlivy sociální jsou výsledkem působení okolí jedince, které zahrnuje rodinu, školu, vrstevníky a podobně. „Vlivy kulturní představují působení hodnot, norem a kulturních vzorců široce pojatého prostředí, v němž jedinec žije.“127 Zároveň však všechny tyto tři složky prostupují genderové stereotypy (stejně tak jako společenské stereotypy), které velmi často tyto vlivy ovlivňují negativním způsobem. Například má-li jedinec určité vlohy pro vykonávání nějakého povolání, mohou být přesto potlačeny kvůli vymykání se představám společnosti. Bohužel tyto stereotypy působí většinou podvědomě a to snižuje možnost se proti nim postavit.128

Na nižších stupních základního vzdělávání má většina dětí velmi jasnou představu o tom, čím by se v budoucnu chtěly stát. Ať už se v tomto období jedná o vysněná povolání, jako je hasič, princezna, nebo voják, s postupujícím časem je od nich často ustoupeno. Jejich plány ale nejsou nijak stabilní a často neodpovídají schopnostem. K těmto úvahám samozřejmě také patří rozmýšlení o rodinném životě. Pokud se však žáci a žákyně až do devátého ročníku základní školy nijak zvlášť neprofilují, většinou svou volbu odkládají, dokud to jde. Teprve v době, kdy už není jiného východiska, začnou usilovně přemýšlet, jakým způsobem by se měla odvíjet jejich budoucnost a často se tak nechají lehce ovlivnit názory svého okolí, především tedy rodičů, vrstevníků/ic a učitelů/ek.129 Většinou k tomu dochází v posledním nebo předposledním ročníku základní školy, kdy žáci/kyně začnou usilovně přemýšlet o svém životě po ukončení povinné školní docházky. Začínají si uvědomovat, že v povolání stráví dost času na to, aby hrálo významnou roli v jejich budoucím životě. V takové situaci bohužel nejčastěji sklouznou k jasným genderovým stereotypům a podle nich směřují svou volbu.

Zajímavé je také to, že ne vždy je důležité, aby povolání považováno za typicky „ženské“, nebo „mužské“ jím doopravdy bylo, tedy aby v daném odvětví reálně převažovalo jedno

126 SMETÁČKOVÁ, Irena. Gender a volba povolání. In: SMETÁČKOVÁ, Irena a Klára VLKOVÁ. Gender ve škole: příručka pro vyučující předměty občanská výchova, občanská nauka a základy společenských věd na základních a středních školách. Vyd. 1. Praha: Otevřená společnost, 2005. ISBN 80-903-3312-5, str. 80

127 Tamtéž, str. 80

128 Tamtéž, str. 80

129 SMETÁČKOVÁ, Irena. Volba povolání: „jsem přece kluk!“, „jsem přece holka!“. In SMETÁČKOVÁ, Irena. Příručka pro genderově citlivé výchovné poradenství. Praha: Otevřená společnost, 2007. ISBN 978-80-87110-00-3, str. 62

42

či druhé pohlaví, daleko větší vliv mají genderové stereotypy.130 Časté slýchání stereotypních výroků ve svém okolí podvědomě podporuje konečné rozhodnutí žáků a žákyň, nebo je nutí o některých možnostech ani neuvažovat.