Hygiena prostředí

I dokument TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI (sidor 75-78)

Jedním ze stěžejních pravidel tehdejší zdravovědy byla čistota. Trestem za její nedodržování bývaly epidemie, které se občas dostavily (mor, cholera, neštovice a jiné) a které si vyžádaly velké oběti na životech. Hlavním úkolem tedy bylo vzdělávání lidí.

Pryč s blátem

Bláto způsobovalo nečistotu ulic. Když vyschlo, měnilo se v obtížný prach. Tam, kde pak jezdilo mnoho povozů, bylo účelné, aby se ulice vydláždily. Kde to nebylo možné,

měl být povrch silnice alespoň opatřen dehtovým povlakem, ze kterého se bláto s prachem snadněji odstraňovalo.

Splašky a výkaly

Další příčinou nečistoty ulic byl nedostatek kanalizace. Kanalizace bylo zařízení, kterým se odváděly výkaly a splašky z každého domu a kterým se zabraňovalo jejich rozlévání. Bohužel častým případem bylo (zejména na vesnicích), že ze statků a chalup vytékala ve stroužkách hnojůvka přes cestu a silnici do příkopů, z nichž tekla do potoka nebo prosakovala do studní, jejichž voda byla používána k pití nebo k mytí a oplachování nádob. Tato nečistota ve vodě byla však často patrna jen odbornému oku. Pod drobnohledem bylo vidět největší příčinu mnohých chorob: statisíce a miliony choroboplodných zárodků a bakterií, které ohrožovaly zdraví.

Lidské výkaly obsahují spoustu zdraví škodlivých zárodků, zvláště pak výkaly nemocných lidí, a to bylo právě veliké nebezpečí. Tam, kde byly žumpy promokavé, prosákly tyto zárodky do země a dešťovou vodou se dostaly do spodních pramenů. Tím se voda ve studních znehodnotila a pokud se pak někdo z takovéto studně napil, hrozilo mu nebezpečí onemocnění. Takto se rozšiřovalo právě onemocnění tyfu. Ideální bylo, když se začaly stavět záchody se splachovacím zařízením, což ale vyžadovalo přítomnost vodovodů. Toto přání však nebylo luxusním požadavkem, jak by se mohlo zdát, ale spíše zdravotním.

Prach

Velmi zásadní nečistotou byl prach. Hrubý prach byl ostrý, po vdechnutí poraňoval jemnou sliznici dýchacího ústrojí a působil záněty. Prach moučný (uhelný) zaprašoval dýchadla. Když nebyl prach vdechován neustále, neohrožoval lidské zdraví, ale jeho zhoubný účinek spočíval v tom, že prach velmi často obsahoval choroboplodné zárodky.

Ve vzduchu byly téměř neustále přítomny vedle prachu i různé plísně a bakterie. Pokud bychom nechali v trochu vlhčí místnosti ležet kus chleba – druhý den ho najdeme plesnivý.

V prachu, který se vířil ve vzduchu a postupně se usazoval, byly obsaženy zárodky plísní a kvasinek, které v potravinách bujely a následně je porušovaly. Vdechne-li se tedy prach zároveň se vzduchem a nebylo-li prachu příliš mnoho, zachytí se na vlhké sliznici nosu, úst a krku a slinami a kašlem se posléze z těla vyloučí. Je-li však prachu více a my ho neustále vdechujeme, pak ho sliznice již nestačí zachytit a odstranit, prach se tak dostává do průdušek a do plic, kde se pevně usazuje a působí různé katary a záněty. Proto bylo tedy nutné pečovat o čistotu obydlí a starat se o to, aby se při práci nebo čištění místnosti prach

zbytečně nezvířil. Bylo doporučováno větrat v obytných místnostech i několikrát za den, aby se vzduch, který obsahoval různé plyny či prach, důkladně pročistil.

Podmínkou čistého obydlí a čistoty všeobecně bylo umisťovat hnojiště co nejdál od stavení, aby se tak zabránil přístup mouchám do místností a spíží. Jejich množství se také dalo omezit natažením sítí do oken.

Čistota těla

Tělo bylo třeba též udržovat v čistotě každodenním omýváním obličeje, krku, genitálií, prsou, rukou a nohou, nejlépe večer před spaním a celkovými koupelemi alespoň jednou týdně. Omývání před spaním mělo svoji přednost, protože se tím docílilo brzkého spánku a také se zamezilo znečištění vzduchu v ložnici páchnoucími výpary z těla. Ráno bylo vhodné tělo znovu opláchnout. Zvláštní důraz byl pak kladen na čistotu rukou. Bylo nutné, aby se důkladně myly před každým jídlem, neboť znečištěnýma rukama se dostane nečistota a v ní obsažená nákaza do úst a odtud dále do celého těla, čímž bývá zaviněno velké procento nakažlivých onemocnění. V nečistotě rukou, hlavně ve špíně za nehty, žijí statisíce choroboplodných zárodků, jež nás mohou ohrozit nebezpečnými nemocemi.

Z podobného důvodu bylo třeba dbát i o čistotu úst, jež měla být častěji vyplachována, hlavně po jídle, aby se tak zamezilo množení se choroboplodných zárodků, které se zachytily na sliznici úst. K vyplachování úst stačila dobrá čistá voda, k níž se popř.

mohlo přidat trochu čistého lihu nebo ústní vody. Zuby se měly čistit zubním kartáčkem, kterým se důkladně odstraňují zárodky z úst, které napomáhají tvorbě zubního kamene a způsobují tím větší kazivost zubů.

Špinavý oděv a prádlo je příznivým prostředím pro různý hmyz, blechy a vši, jež jsou nejen nepříjemnými cizopasníky těla, ale mohou být i příčinou různých nemocí, někdy i velmi nebezpečných. Tak např. zhoubná a ve velké většině případů i smrtelná choroba – skrvnitý tyf – byla přenášena výhradně vší. Špinavé kapesníky se neměly nosit po kapsách, poněvadž obsahovaly hlen z nosu, úst, krku i plic, jenž se po uschnutí rozprášil a přenášel tak nákazu do okolí. Prádlo po nemocných se muselo ihned, případně po skončení nemoci, vyprat. Doporučovalo se, aby se prádlo nemocného nejprve na několik hodin vložilo do dezinfekčního roztoku (např. 5% roztoku kyseliny karbolové).

Zachováním těchto pravidel by se dalo předejít mnohým těžkým a zbytečným nemocem. Jestliže se však někomu zdály náklady na hygienickou úpravu obce či obydlí vysoké, měl dobře zvážit pro a proti, jelikož drahé léčení nemocí a k tomu ztráta pracovní schopnosti znamenaly největší vydanou položkou v každé domácnosti.

Ve skutečnosti to však bylo takové, že hygienické podmínky většiny venkovanů, kterým byly výše uvedené rady určeny, byly velmi bídné. Bohužel tito obyvatelé neměli takové možnosti, zejména finanční a časové, aby se těmito radami řídili. Rodiny často obývaly chatrče bez komínů, které byly opatřeny většinou jen malými okny. V zimě nebylo výjimkou, že v těchto obydlích byla dokonce i domácí zvířata. Většina takto žijícího

Takovýto proces přišel lidem jako potupný a zahanbující celou rodinu.

Ačkoli se postupem doby informovanost obyvatel o nutnosti dodržování hygienických podmínek zvyšovala, přesto je nesporné, že lidé z nižších sociálních vrstev, zejména chudina, nebyli schopní dodržovat doporučovaný standard.

I dokument TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI (sidor 75-78)