31 John Stuart Mill. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-12+. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/John_Stuart_Mill.
25
2.2.1 Jeho život a základní myšlenky
John Stuart Mill je všeobecně povaţován za nejvýznamnějšího anglického filo-zofa a myslitele 19. století. Narodil se 20. května 1806 v Londýně, kde také strávil vět-šinu svého ţivota. Pocházel z velice vzdělané rodiny. O veškerou jeho výuku se staral jeho otec James a také filozof a přítel J. Benthama.32
James byl původem Skot, který se přistěhoval do Londýna a stal se významnou osobností mezi radikálními filozofy. Uţ od tří let Johna učil logice, politické ekonomii, trestnímu právu a psychologii. V předškolním věku malý John uměl řecky a učil se la-tinsky, proto pro něho nebyl ţádný problém si uţ ve čtrnácti letech přečíst většinu klasi-ků v řečtině a latině a v jedenácti napsat historii Římského práva. Asi největší vliv na jeho dílo mělo studium Benthamových fragmentů právních důkazů, které ho neje-nom inspirovaly, ale zároveň upevnily ve snaze reformovat svět v zájmu lidského poţit-ku. Jiţ ve dvaceti letech trpěl těţkými depresemi, které neustávaly po dobu pěti let.
Z nich ho dostalo aţ čtení Wordsworthovy poezie a seznámení s jeho budoucí ţenou Harriet Taylorovou.33
Stejně jako jeho otec pracoval pro Východoindickou společnost. V roce 1851 se oţenil s nedávno ovdovělou Harriet, která ho ve všem podporovala. Na krátký čas byl dokonce členem parlamentu. Působil jako liberální poslanec dolní komory britského parlamentu, ale jen do té doby neţ uvedl svou řeč ve prospěch volebního práva ţen. Stať On Subjection of Women (O poddanství žen) nebyla úspěšná. Z toho důvodu jiţ dále ne-byl zvolen. 34
Známým se stal díky svým dvěma dílům: Systému logiky (1843), který přinesl okamţitý a veliký úspěch a Zásadám politické ekonomie (1848), ve kterých se zabývá rozdíly mezi hospodářskými zájmy společnosti a zájmy skutečnými (př. ochrana ţivot-ního prostředí). 35
32 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s.20.
33 John Stuart Mill. Standford Encyclopedia of Philosophy [online]. 2007 [cit. 2013-02-09+. Dostupné z:
http://plato.stanford.edu/entries/mill/.
34 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s.20.
35 John Stuart Mill. Standford Encyclopedia of Philosophy [online]. 2007 [cit. 2013-02-09+. Dostupné z:
http://plato.stanford.edu/entries/mill/.
26 V roce 1859 napsal knihu O svobodě, jejímţ hlavním tématem je obrana práv jednotlivce a menšin.36 O dva roky později se stal autorem díla Utilitarismus, které ob-hajuje tezi, nabádající k úsilí o maximalizaci potěšení pro všechny bytosti. Toto dílo můţeme povaţovat za obhajobu Benthamovy práce. Dále Mill působil i jako lektor uni-verzity v Edingburgu.37
Jeho ţena na něho měla větší vliv neţ by se mohlo zdát. Byla to ona, kdo ho při-vedl na myšlenku zlidštění celé dosavadní koncepce utilitarismu. Milla velice zasáhla Harrietina smrt během jejich výletu do Evropy. Ta byla pochována v Avignonu, kde Mill zůstal, aby tak mohl být na blízku její památce. V jeho pozdní práci mu značně pomohla Helen, dcera jeho ţeny. Ta mu byla na blízku i na sklonku ţivota a po jeho smrti vydala jeho nejdůleţitější díla, Tři eseje o náboženství (Three Essays on Religion). Mill zemřel ve Francii v Avignonu ve věku 67 let a je pochován vedle své milované manţelky.
2.2.2 Princip užitečnosti
Millův utilitarismus, stejně jako Benthamův, je zaloţen na požitku. Obyčejný člověk si pod slovem poţitek představí něco, co si můţe dopřát jednou za čas a zaţívá u toho velice příjemný pocit. Ale Mill poţitkem nemyslí „hýřivé“ naloţení se svým ţi-votem. Tvrdí, ţe je nutné myslet dopředu na důsledky toho, co právě děláme, protoţe podle nich bychom měli hodnotit naše jednání.38
Z toho vychází princip užitečnosti, podle kterého se jednání posuzuje jako správné díky tomu, jak moc se snaţí přinést co největší štěstí co nejvíce lidem. Člověk by se měl tedy chovat takovým způsobem, aby udělal radost co největšímu počtu lidí.
Problém se nachází v tom, ţe kaţdému člověku udělá radost něco jiného. Někdo je šťastný z nového jízdního kola, jiný ţe dokončil studium. Existuje nesčetné mnoţství poţitků, proto je zde na místě otázka, zda mají všechny stejnou hodnotu. Pro co byste se raději rozhodli? Pro dobrou zprávu, kterou očekáváte uţ dlouho nebo raději pro kou-pel v horké vaně se spoustou pěny po těţkém dni? Kaţdý by moţná odpověděl jinak.
Člověk si na základě svých vlastních zkušeností zvolí, jaká hodnota či poţitek je
36 Spravedlnost s Michaelem Sandelem. Sandel [online]. 2012 [cit. 2013-10-18+. Dostupné z:
http://www.sandel.cz/spravedlnost-epizoda-2/.
37 MILL, John Stuart. Utilitarismus, s. 13-14.
38 BENN, Piers. Ethics, s. 62.
27 pro něho lepší. Poţitky bychom proto neměli redukovat na jednu stupnici, jak to udělal Bentham, ale měli bychom je podle Milla ještě dále dělit.39
2.2.3 Dělení požitků
„S principem užitečnosti je zcela slučitelné uznávat, že některé druhy potěšení jsou více žádoucí a hodnotnější než jiné. Bylo by absurdní si myslet - zatímco při hod-nocení všech ostatních věcí se uvažuje kvalita stejně jako kvantita – že by hodhod-nocení potěšení mělo závist pouze na kvantitě.“40
Zatímco Bentham chápe člověka kvantitativně, Mill počítá ještě s kvalitou. Jeho dělení poţitků je následovné: vyšší (intelektuální a morální radovánky) a nižší (fyzické formy potěšení). Jak uţ z názvu vyplývá, Mill povaţoval za hodnotnější poţitky ty vyš-ší. Můţe však on sám rozhodnout co je vyšší, hodnotnější, cennější poţitek oproti niţ-šímu a bezcennému poţitku? Rozhodně nemůţe. Zastává takový názor, ţe nikdo nemá právo rozhodovat za celé lidstvo co je lepší a co horší. I názor menšiny můţe být správ-ný.
Nejlépe by si měl člověk vyzkoušet oba poţitky. Kaţdá svobodná a vzdělaná osoba pak přirozeně preferuje jeden nad druhým. Ty poţitky, které preferuje většina lidí, Mill řadí do kategorie vyšších.41
„Jestliže jednomu ze dvou potěšení dávají přednost všichni nebo skoro všichni, kteří mají zkušenost s oběma, a to bez ohledu na pocit, že mu mají dát přednost z mravních důvodů, pak je to potěšení více žádoucí.“42
Podle Milla můţe dojít i k takové situaci „(...), že mnozí lidé, kteří jsou schopni vyšších potěšení, občas pod vlivem pokušení dávají před nimi přednost nižším. To však je zcela slučitelné s plným udáváním nadřazenosti vyšších potěšení. Lidé často ze sla-bosti charakteru volí bližší dobro, i když vědí, že je méně hodnotné; a to neméně, když
39 BENN, Piers. Ethics, s.63.
40 MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 45. ISBN 978-80-7429-140-1.
41 John Stuart Mill. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2013 [cit. 2013-10-18+. Dostupné z:
http://en.wikipedia.org/wiki/John_Stuart_Mill#Utilitarianism.
42 MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vydání. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 45-46. ISBN 978-80-7429-140-1.
28 volí mezi dvěma tělesnými slastmi, než když volí mezi potěšením tělesným a duchov-ním.“ 43
Můţeme si to ukázat na jednoduchém příkladu. Představme si situaci, při které přijdete domů unavení po celodenní namáhavé práci. Máte dvě moţnosti. Buď se rozva-lit na gauč a pustit si oblíbený seriál, nebo se společensky obléknout a jít na operu.
I kdyţ si dobře uvědomujete, ţe operu řadíte do vyšších poţitků, tak si přeci jenom moţná radši vyberete moţnost se seriálem, kvůli momentální únavě. Lidé tudíţ mohou často preferovat niţší poţitek nad vyšším, i kdyţ vědí, ţe vyšší poţitek je morálně hod-notnější.
„Je lepší být nespokojený člověk než spokojený vepř; je lepší být nespokojený Sokrates než spokojený blázen. A jsou-li blázen nebo vepř jiného názoru, pak proto, že znají jen svou vlastní stránku věci.“44
Vyšší poţitek není vyšší proto, ţe jsme si ho vybrali, ale proto, ţe ho za vyšší povaţujeme. Návštěvu opery jsme zhodnotili jako vyšší poţitek, ale ne kvůli tomu, ţe by se nám více líbila, ale kvůli tomu, ţe v nás rozvíjí schopnosti svobodného a vzdě-laného člověka. opravdu nemůţeme dosáhnout. Štěstí totiţ není nepřetrţitý stav, je to zcela výjimečný stav, kterého bychom si měli váţit.45 „Stav intenzivního potěšení trvá jen okamžiky nebo v některých případech – s přerušením – několik hodin nebo dní a je jen občasným zábleskem radosti, nikoli jejím trvalým a stálým plamenem.“46 Mill tedy chápe štěstí
43 MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 48-49. ISBN 978-80-7429-140-1.
44 MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vydání. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 48. ISBN 978-80-7429-140-1.
45 MILL, John Stuart. Utilitarismus, str. 54.
46 MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 54. ISBN 978-80-7429-140-1.
29 jako příjemný okamţik, který časem přechází do bolesti. Tyto dva stavy se neustále stří-dají. Šťastný by měl člověk být, pokud stav štěstí je častější, neţ stav bolesti. Neměl by od ţivota očekávat více, neţ můţe poskytnout. To by mělo být základním postojem kaţdého. Pokud si to uvědomíme, jsme na lepší cestě za štěstím. Jestliţe nejsme ome-zováni špatnými zákony nebo se nám nedostává svobody, tak jediná překáţka, která se nám můţe postavit do cesty je např. situace, kdy předčasně ztratíme někoho milova-ného. Chudoba a nemoc jsou další překáţky, které jsou velice nepříjemné, a musíme se jim postavit čelem. Dnes, s pokrokem doby a také díky moderní medicíně se s nimi do-káţeme vypořádat daleko lépe, neţ tomu bylo dřív.47 Mill tvrdí, ţe všechny zdroje lid-ského utrpení lze za kratší či delší dobu odstranit, ať uţ se má jednat o roky či celé ge-nerace. Jednou by měla společnost dosáhnout takového stavu, ţe v ní ţádné utrpení ne-bude.
Další námitka zní: člověk, považující za cíl svého života štěstí, si nemůže vystačit pouze s několika šťastnými chvílemi. Podle Milla jsou hlavní sloţky lidského ţivota dvě:
klid a vzrušení. V klidném období se člověk spokojí i s velice malým potěšením, v té chvíli po ničem víc netouţí. Kdyţ toto období trvá nějaký čas, člověk začne přirozeně touţit po vzrušení, při kterém se dokáţe smířit i se značným mnoţstvím bolesti. „Trvání jednoho je přípravou pro druhé a druhé vyvolává touhu po prvním.“ Člověk si tedy vy-stačí i s nepatrným mnoţstvím štěstí.48
Lidé mohou žít bez štěstí. Na tuto námitku Millova odpověď je taková, ţe lidé skutečně mohou ţít bez štěstí. Někteří to dělají dokonce dobrovolně. Odříkají si různé věci a své utrpení povaţují za ctnostné. Je ale ušlechtilé a chvályhodné se vzdát vlastní-ho štěstí? Toto sebeobětování musí mít přeci nějaký cíl. Člověk si můţe myslet, ţe se-beobětováním přinese více štěstí ostatním lidem. Můţe to tak být, ale i nemusí. Co kdyţ lidé budou sdílet jeho osud a i oni se vzdají svého štěstí? Tu oběť, která nevede k růstu štěstí, povaţuje utilitarismus za marnou.49 „Utilitaristická mravnost uznává v člověku schopnost obětovat své největší dobro pro dobro druhých. Odmítá pouze uznat, že tato oběť je sama dobrem.“50 Pouze ti lidé, jejichţ skutky mají vliv na celou společnost,
47 MILL, John Stuart. Utilitarismus, s. 55.
48 Tamtéž, s. 56-60.
49 Tamtéž, s. 60-63.
50 MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 62. ISBN 978-80-7429-140-1.
30 by měli zaměřit své jednání k blahu světa. Většina dobrých skutků je zaměřena na blaho jednotlivců, z něhoţ se následně skládá celkové blaho pro lidstvo.
Kaţdý člověk si za cíl vytyčuje své štěstí. Ostatní věci jako je např. zdraví, pení-ze nebo potěšení z hudby se pokládá jako prostředek ke štěstí a má se po nich touţit z tohoto důvodu.51
„Utilitarismus říká, že štěstí je žádoucí, a že je to jediná věc žádoucí jako cíl, za-tímco všechny ostatní věci jsou žádoucí pouze jako prostředek k tomuto cíli.“52
John Stuart Mill vychází z principů Jeremyho Benthama. Oba se shodují v tom, ţe lidé přirozeně tíhnou ke slasti a chtějí se vyhnout bolesti. Mill nadále Benthamovu teorii upravuje a to hlavně tím, ţe odmítá jeho měřítko činů, které je zaloţeno pouze na kvantitě. On tvrdí, ţe důleţitější je především kvalita daného činu. Mill se zaslouţil také o definování a vysvětlení pojmu štěstí. Chápe ho jako dosaţitelný a výjimečný stav, kterého bychom si měli váţit. Dalším, velice důleţitým filozofem, zabývajícím se teorií utilitarismu, je Henry Sidgwick, kterému věnuji další kapitolu.
51 MILL, John Stuart. Utilitarismus, s. 105.
52 MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 98. ISBN 978-80-7429-140-1.
31
2.3 Henry Sidgwick
Henry Sidgwick byl anglický utilitaristický filozof, ekonom, básník a sociolog.53 V následujících podkapitolách se budu zabývat jeho ţivotem a tím, jak dělil etiku. Také vysvětlím, co znamená Sidgwickův dualismus.