Kodályeho metoda má svůj základ v maďarském folklóru. V maďarské lidové hudbě, v životu, v kultuře, náboženství a přírodě. Při zpěvu lidových písní Kodály klade největší důraz na interpretaci a správnou intonaci a rytmus. Kodály nevymýšlí metodu úplně novou, spíše ze známých metod vybírá to nejlepší a syntetizuje to v nový způsob učení. Hodně čerpá z Orffova Schulverku a z Jaques-Dalcrozova Rytmu.
5.1.1 Zásady Kodályho metody
Kodályho metoda stojí na deseti zásadách. Uvedu zde ty, které se pojí s rytmem.
Je to zásada priority rytmu, zásada priority dvoudobého taktu a poznání (prožitku) hu-dební formy.
Zásada priority rytmu:
V přípravném stadiu musí vždy předcházet uvědomělý výcvik rytmu před intona-cí. Vždy intonujeme píseň až poté, co žáci zvládli její rytmus. Pro uvědomělé poznání rytmu a jeho výcviku se užívá speciálních rytmických slabik.
Zásada priority dvoudobého taktu:
Dvoudobý takt je pro žáky nejpřirozenější. Nejvíce říkadel je ve dvoudobém taktu i stejnoměrná pulzace, vyjadřovaná chůzí, kolébáním nebo jinými pohyby, vede k po-chopení dvoudobého taktu. Žáci prvních a druhých tříd také nejsou schopni pochopit zlomky nebo dělení celku a uvědomělé používání termínů s tím spojených (nota nebo pomlka čtvrťová, atd.)
Poznání (prožitku) hudební formy:
Tato zásada se uvádí do praxe od prvních tříd. Jedná se o rozdělování celků na jednotlivé takty a jejich porovnávání. Poznání postupně postupuje k trojtaktím a čtyřtak-tím.
5.1.2 Uvědomění metra
Základem rytmické výuky je poznání pravidelné rytmické pulzace. Tu učitel při-blíží pomocí říkanky a pohybu (pochodování, mávání, atd.). Takto pochopenou ryt-mickou jednotku znázorníme svislou čarou, která označuje jeden krok nebo pohyb. Při zápisu říkadel zpravidla použijeme jen část říkadla. V této fázi jsou nevhodná říkadla s pomlkou. Nejdůležitější je, že žák vidí a cítí, že každá slabika odpovídající jednomu kroku či pohybu je zapsaná. Postupně poté zpřísňujeme dodržovaní stejnoměrného tempa celého říkadla. Svislé čáry poté pojmenujeme „tá“. Než přijdeme k ujasnění roz-dílu mezi rytmem a metrem je dobré se přesvědčit, zda žáci rozeznají správný počet svislých čar od nesprávného počtu. Zapíšeme krátkou větu svislými čarami a žáci mají za úkol rozeznat, zdali je zapsána dobře nebo špatně. Pokud toto žáci bez problému zvládají, můžeme přistoupit k rozlišení metra a rytmu.
5.1.3 Uvědomění rytmu
S žáky opakujeme vhodné říkadlo např. „Tetka, kam jdete.“ Poté se žáci pokusí zapsat říkadlo, jak jsou zvyklí. Můžeme se s žáky domluvit, že každý krok této říkanky zapíšeme jako zabalené miminko. Budeme mít tedy čtyři miminka. Žáci poté říkají říkanku a ukazují na jednotlivé panenky. Žáci jistě brzy přijdou na to, že u jedné panenky nám zpěv nesouhlasí. Spolu s žáky vymýšlíme, jak by se to dalo napravit.
Pokud na to nepřijdou, můžeme jim pomoci tím, že máme dvojčata a do jedné peřinky zabalíme dvě miminka. Poté si říkadlo zapíšeme pomocí svislých čar. Opět zjistíme, že to nejde, třetí dobu musíme upravit, místo jedné svislé čáry dáme dvě spojené trámcem.
Upravíme i slabiky. Místo „tá“ použijeme u této doby slabiky „tyty“. Poté zkoušíme za-psat jiná říkadla. Nejprve je zapíšeme pomocí „tá“ a žáci ukazují, která „tá“ ponecháme a která změníme na „tyty“. V dalších hodinách procvičujeme zápis rytmů složených z „tá“ a „tyty“. Také můžeme žáky vyzkoušet hádankami, které říkadlo nebo píseň je za-psána.
Po zvládnutí rytmických variant přistoupíme k zápisu říkadla, které odpovídá samým osminám. Také dáme průchod tvořivosti a necháme žáky vymýšlet text k rytmům. Z dvoudobých rytmů pak vytvoříme karty, se kterými můžeme hrát s žáky různé hry. Můžeme přiřazovat text k rytmu, nebo obráceně. Je možné karty špatně seřa-dit a žáci se snaží chybu nalézt a opravit.
V dalším stádiu seznámíme děti s pomlkou „nic“. Doplníme karty o rytmy s po-mlkou a můžeme v hrách s rytmy pokračovat.
Synkopový rytmus učíme žáky od třetí třídy a výš. Pro jeho uvědomění používá-me lidových písní a vyslovujepoužívá-me jej „synkópa“.
Výuka tečkovaného rytmu probíhá neuvědoměle. Žáci ho poznávají spíše jako dů-sledek krátkých a dlouhých slabik v textu.
Noty šestnáctinové objevují žáci ve třetím ročníku.
Způsobů, jak procvičovat rytmus je celá řada. Zápis rytmických útvarů, rytmický diktát, rytmické kánony, ostinata. Rytmus znázorňujeme hrou na tělo, klepáním, ťukáním nebo hrou na rytmické nástroje. Učitel nesmí zapomenout, že rytmus se rozvíjí také ve spojení s intonací.
5.1.4 Seznámení s takty
Seznámení s taktovou čárou a její správné umístění nebývá pro žáky prvního ročníku problém. Učitel napíše na tabuli rytmus a pod něj umístí ten samý rytmus na kartách. Otáže se žáků, co jim přijde přehlednější. Karty totiž obsahují zápis pro levou a pravou nohu. Pokud chceme znovu vykročit levou nohou, je to už na nové kartě. Toto rozdělení si můžeme udělat i na horním řádku taktovými čarami.
Hlavní přízvuk vážeme na slovní akcent. Žáci brzy pochopí, že přízvuk je vždy po taktové čáře. Když žáci pochopí přízvuk, seznámíme je s notou půlovou a dvoudobým taktem. Dále s notou celou a celým taktem. Zde poté vysvětlíme hlavní a vedlejší přízvuk. Teprve po důkladném osvojení základním rytmických kombinací můžeme při-stoupit k výuce jednotek vyšších, totiž not půlových, celých a noty půlové s tečkou. Takt třídobý si necháme nakonec. Je totiž pro žáky nesnadné ho pochopit. Ale i k jeho po-chopení nám přispějí říkadla s přízvukem na první době.
5.1.5 Zápis rytmu
Kodály používá dva druhy zápisu rytmu. Jeden pomocí nožiček bez hlaviček a bez notové osnovy. Jedná se hlavně o zápis rytmu s malými písmenky označující intonační slabiky. Druhý se zapisuje pomocí hlaviček do notové osnovy. Rytmus je zde znázorněn větší či menší vzdáleností hlaviček od sebe. Obě notace jsou později doplněny taktový-mi čárataktový-mi a druhý způsob také nožičkataktový-mi a trámci.
5.1.6 Přehled rytmických slabik
Při rozvoji rytmu se používají tzv. rytmické slabiky. Ty zahrnují přiřazení odpoví-dající slabiky ke každé z notových hodnot. Při rytmickém cvičení pak žák v metru čte tyto slabiky.
Hodnoty: Slabiky:
čtvrťová tá
osminová ty ty
šestnáctinová tyry tyry
půlová tá-á
půlová s tečkou tá-á-á
čtvrťová s tečkou táj
osminová s tečkou tim
celá tá-á-á-á
pomlka čtvrťová nic
pomlka osminová se
pomlka půlová sa-a
pomlka celá sa-a-a-a
5.1.7 Hudební nástroje
Přednost před nástroji má vždy zpěv učitelky. Nejlepším nástrojem jsou housle, výjimečně pak zobcová flétna. Kodály tak reaguje na skutečnost rozladěných klavírů.
Učitel dále může používat metalofony. Těchto nástrojů se používá pro pochodování a tanečky, k hudební ilustraci, k vysvětlení a poslechu tónů vysokých a hlubokých, si-lných a slabých a k rozlišení hudby pomalé a rychlé. Používání těchto fixně laděných nástrojů jako doprovodu ke zpěvu se nedovoluje. Nástrojová podpora je zbytečná, je-likož zpomaluje samostatnost zpěvu a narušuje čistou intonaci. Rytmické nástroje se užívají jen střídmě. Na skupinu třiceti dětí stačí čtyři doprovodné nástroje.
Obr. 2: Zápis rytmu, Složil A: Maďarská hudební výchova, str 54
5.1.8 Obsah učiva jednotlivých tříd
Předškolní věk:
S rozvojem rytmu začíná Kodály už u dětí tříletých. Než jdou děti do školy, již se se učí chápat stejnoměrnou rytmickou pulzaci pomocí říkadel. Každou dobu žáci zvý-razňují nějakým pohybem. Tleskáním později žáci vyjadřují jak pravidelnou rytmickou pulzaci, tak rytmus písně. Jestliže děti umí vytleskat rytmus písně, můžeme přikročit k učení vnitřního slyšení. To znamená tleskat rytmus písně se zatajenou melodií. Dále žáci musí být seznámení s hrou na ozvěnu. Při rytmizaci písní se v předškolním věku používá hlavně tá, ty ty a nic a jejich vzájemné kombinace. Žáci se také učí ostinátu.
První třída:
V první třídě žáci navazují na poznání metra a pravidelné pulzace rozlišováním rytmu písní a říkadel. Žáci značí čtvrťové hodnoty, jež se rovnají metrickým jednotkám, svislou čárkou a připadá na ni jeden pohyb vyjadřující metrum. Dvě slabiky jsou zapsá-ny pomocí dvou čárek s trámcem. Pomlka je vyjádřena slovem nic a zapsána pomocí
„Z“. V první třídě se neužívá říkadel třídobých ani písní v třídobém taktu. Žáci poznáva-jí dvoutaktí, hru na otázku a odpověď a hru na ozvěnu.
Druhá třída:
Ve druhé třídě se upevňuje a zpřesňuje rozdílnost metra a rytmu, hodně se užívá pochodování. Výuka nadále setrvává u dvoudobého taktu. Hodnoty se rozšiřují o po-znání noty půlové, pomlky půlové a celotaktové. K písním se častěji užívá ostinátní ryt-mický doprovod nejprve jednohlasý a později až trojhlasý. Dále se rozvíjí rozlišování rytmických dvoutaktí a jejich zápis. Žáci zapisují i celé písně jedním nebo druhým zápi-sem.
Třetí třída:
Ve třetí třídě žáci poznávají takt čtyřdobý. Pochopení vychází z dvoudobého taktu a ze srovnání sledu přízvučných dob. Při nácviku žáci zpívají s výrazným akcentem na první době. Nově se také vyskytuje osminová pomlka.
Čtvrtá třída:
Ve čtvrté třídě se žáci seznámí s třídobým taktem. I tentokrát se vychází z přízvu-ku na první dobu. Seznamují se s notou třídobou, tedy s půlovou s tečkou. Procvičuje se známé učivo formou diktátů, rytmických kánonů, dvouhlasů a zápisu rytmů písní. Ve čtvrtém ročníku se žáci naučí synkopu, která se nevyslovuje „ty-tá-ty“ ale „syn-kó-pa“.
Seznámí se také s legatovanými notami. Za cíl je možné považovat správně intonačně zazpívanou melodii s vytleskáním napsaného rytmu pod melodií jako druhým hlasem.
6 Emil Jaques-Dalcroze
Emil Jaques-Dalcroze byl švýcarský hudební reformátor a pedagog. Narodil se 6. července 1865 a zemřel 1. července 1950. Dalcroze studoval konzervatoř v Ženevě.
Poté studoval v Paříži. Chvíli se věnoval dirigování. V roce 1892 se stal profesorem hu-dební teorie. Hned od začátku se projevoval velmi tvořivě a všechny své nápady si ihned ověřoval v praxi. Tak začal vznikat jeho systém rytmické hudební výchovy, který poprvé prezentoval v roce 1905. Brzy poté působil v Helleru u Drážďan ve Vzděláva-cím ústavu hudby a rytmu a Praze. V roce 1914 byla tato činnost násilně ukončena. Dal-croze tedy pokračoval v činnosti v Ženevě a to až do svých 83 let. I poté však dále při-spíval pomocí v organizaci, přednáškami a spisovatelstvím.