5 Zdeněk Svěrák – Scénárista

5.3 Kolja

27 SVĚRÁK, Z. Filmové komedie.1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1991, str. 57

51

pohřbech a peněz nemá nazbyt. Peníze jsou proto hlavním důvodem k uskutečnění fingované svatby s Naděždou, ženou pocházející z Ruska. Naděžda má už pětiletého syna Kolju a krátce po svatbě emigruje do Německa. Syna zde zanechá matce, která náhle zemře. Louka se nečekaně octne v roli otce, což s sebou přináší řadu úskalí. Největší problém je zprvu ve vzájemné komunikaci.

Výjimečnost tohoto filmu spočívá v dokonalém vyobrazení postupného sbližování Louky s Koljou. V první fázi Kolja na Louku reaguje zcela odmítavě a ignoruje ho. Z Loukova chování se dá vycítit, že z této situace není nadšen, což se projevuje nejen v chování, ale i ve slovním vyjadřování. Také se ukazuje jeho nezkušenost s malými dětmi.

,, Boty si snad umíš zout, ne? Boty!“ zamíří Loukův ukazovák k podlaze.

Možná, že umí, ale nechce. Chlapec je ve stavu zatvrzelého odmítání jakékoli komunikace. Louka k němu musí přidřepnout. Ještě nikdy asi žádné dítě nezouval.

,,Hele hlavně mi tady nebreč. Já z toho taky nejsem na větvi, že jsi tady. Jednu noc to vydržíš a pak půjdeš k hrobníkovi. Když si to zavařil, tak ať si to vyžere, debil.“

Ulevuje si Louka…28

Jejich vzájemný vztah se postupem času prohlubuje. V závěru celého filmu spolu žijí jako otec se synem. Louka s Koljou prožívá klasické rodičovské starosti i radosti jako je např. oslava Koljových narozenin nebo stanování v kempu. Malého Kolju nejprve bere s sebou do práce, což ale není pro chlapcův vývoj dobré. Důkazem toho jsou jeho kresby s motivy pohřbů.

Celý příběh končí dojemným setkáním Kolji, Naděždy a Louky na letišti.

Pro Kolju to je šťastné shledání s matkou, ale Louka v této chvíli ztrácí malého kamaráda a společníka. Na rozdíl od Kolji ví, že se spolu už asi nikdy nesetkají.

V závěru filmu se ovšem dozvídáme o těhotenství Kláry, která mu s Koljou pomáhala, když Kolja trpěl vysokými horečkami. Pro diváky vyvstává naděje, že Louka nezůstane sám a dokonce se stane pravým otcem. Vzpomínka na Kolju ovšem zůstává stále živá v podobě fotografie, kterou nosí připevněnou u not.

28 SVĚRÁK, Z. Kolja. 1. vyd. Praha: Primus, 1996, str. 64

52

I v tomto díle Zdeněk Svěrák využívá své bohaté slovní zásoby, jazykového humoru i detailních popisů. Již v úvodu se dozvídáme detailní popis hlavní postavy příběhu, v němž je použito originálního přirovnání.

Loukův plnovous i vlasy byly možná před nedávnem pepř a sůl, ale teď už je to skoro samá sůl, která ve vlasech nemá ani kde sídlit, jak jsou prořídlé.

Věkový odhadce by ho ocenil na pětapadesát. Pod vysokým čelem má však živé oči a i jinak je živý.29

Velmi humorné až trochu vulgární přirovnání slyšíme ve chvíli, kdy Louka přichází domů a nalézá složenky. ,,Složenky, vy krávy zelený, nenažraný!“ Toto přirovnání přesně vystihuje pocity člověka, který nemá peněz nazbyt.

V dialozích využívá hovorovou až nespisovnou češtinu a občas i slang nenávist k Rusům, kteří nás obsadili. Je to například v situaci, kdy Louka navštíví s Koljou svou matku, nebo když Louka vylepil do okna českou a ruskou vlajku.

Tato nenávist je ovšem umírněna právě malým Rusem, který za nic nemůže.

Tuto publikaci je vhodné zařadit do výuky v období, kdy žáci probírají v dějepise téma sovětské okupace. Výhodou této knihy je propojení literatury s dějepisem. Žáci si blíže ujasní tehdejší situaci a způsob života v České

29 SVĚRÁK, Z. Kolja. 1. vyd. Praha: Primus, 1996, str. 5

53

republice. V hodinách českého jazyka je možné využít i některé pasáže do slohových hodin, jejichž tématem je popis nebo charakteristika osoby. Žáci po přečtení knihy, či zhlédnutí filmu, mohou dostat za úkol charakterizovat hlavní postavu Louku nebo Kolju. Svěrákův smysl pro detail spatřujeme i v přesném popisu matčina bytu, kde se promítá i jeho bohatá slovní zásoba. Tato ukázka by se dala využít právě v hodinách, kdy s žáky probíráme popis pokoje.

Těžké dveře vily, na nichž slunce zkroutilo zbytky laku do lišejníkových tvarů se za Loukou s vrzotem zavřou. Je tu ošklivý stojan na kytky z jehož horních květináčů visí asparágus a voděnka dolů k několika kaktusům. Je tu vyšívaný obraz: bílou krajinou teče modrý potok překlenutý lávkou. A dva výjevy na odřezcích břízy, kam neznámý umělec zakomponoval kolorované pohlednice Svatého kopečku a Svaté hory. V koutě je opřena hůl pobitá plíšky navštívených hradů a zámků. Louka pověsí plášť na mosazný věšák vedle zrcadla, které je zašlé a trochu zkresluje. Louka se rozhlíží, co je v pokoji nového. Kromě klavíru je tu křeslo ušák a solidní nábytek z třicátých let. Stěny zdobí několik olejomaleb:

česká krajina, rozbouřené moře a zátiší s kyticí.Na knihovně stojí tři sádrové bystičky: Masaryk, Beneš a Štefánik.30

Při práci s touto ukázkou se nabízí opět propojení s dějepisem, kdy zmíníme osobnosti českých dějin Masaryka, Beneše a Štefanika. Pro zpestření hodiny by bylo vhodné přinést jejich podobizny a zmínit, čím byly tyto postavy českých dějin významné. V případě Masaryka z této ukázky můžeme ještě odbočit do občanské výchovy, kdy se žáků zeptáme, na jaké bankovce se mohou setkat s jeho podobiznou.

Téma příběhu zasahuje i do multikulturní výchovy. Žáci by se měli dozvědět něco o způsobu života lidí v Rusku a také připomenout zvláštnosti ruského jazyka, k nimž patří ruská abeceda azbuka. V knize i ve filmu se setkáme s několika slovy z ruského jazyka. Je to například vyprávění pohádky pro Kolju do telefonu. ,,Na sámoj vysokój věršině Kavkázskich gor žil arjol. On ljubil lětáť vysokó, vysokó… Adnáždy on zaletěl tak vysokó, što priletěl na zvězdú. Na zvězdě

30 SVĚRÁK, Z. Kolja. 1. vyd. Praha: Primus, 1996, str. 29

I dokument Příloha A - Pracovní listy k hodinám mluvnice (sidor 50-54)