6.3 Přístup asistenta pedagoga k žákům s PAS
6.3.2 Kompetence asistenta pedagoga
Habr, Hájková a Vaníčková (2015, s. 43–44) nabízejí výčet kompetencí AP, mezi které lze zařadit jeho schopnosti, dovednosti a osobnostní profil. Náleží k nim:
• kladný vztah k žákovi
• skutečný zájem o svou práci
• dostatečná míra trpělivosti a důslednosti
• emoční stabilita a psychická odolnost
• zodpovědnost a schopnost samostatného rozhodování
7 Výzkum z roku 2013 realizovaný ve školách zapojených v projektu RAMPS- VIP III, ve kterém školní
• organizační a komunikační schopnosti
• schopnost jasného, výstižného a srozumitelného vyjadřování
• vyrovnanost a zdravé sebevědomí
R3: … první asistentka (ještě v MŠ) musím říct, že dobrý, uměla si s ním poradit, ona ho měla ráda, on měl rád jí, a nějakým způsobem to fungovalo. A teď má tedy od 1. třídy A., musím říct, že jsme rádi, že ji máme...
Na jiném místě R3 uvádí: Prostě mít s Radimkem dobrej vztah je asi dobře. Ještě štěstí, že ji má, kdyby se, nedej bože něco stalo, ona musela třeba odejít, to by byl ohromnej problém…
Radimek je zrovna typ, kterej nereaguje dobře na cizí lidi. A. je jeho středobod, on ji má rád.
Poté R3 dodává, že 5. vyučovací hodinu k Radimovi chodí jiná AP, protože A. odchází:
Radim mi nedávno řekl, že ‚náhradní ‚asistentku‘, on ji tak říká, zlobil, že nechtěl pracovat, a že za to může A., protože ho vopustila (R1 se směje). Ta fixace tam je, no, nechci říct, že úplně nezdravá, ale mně to takhle vyhovuje…
Adaptabilita je obecně u jedinců s PAS oslabená pokaždé. Problémy s přizpůsobivostí se objevují různě, potíže autistům činí přechod mezi jednotlivými činnostmi, při změnách v jejich okolí, nebo při změnách osob. Lidé s PAS jsou výrazně vázáni na určité osoby, navíc, když je vyžadována kooperace, dítě může požadavky ignorovat (Thorová 2016, s. 167–168).
R3 se dál zamýšlí: Jsou asistenti, který si odsedí svý čtyři hodiny, ale ta A. Prostě taková není. Je to záchytnej bod, ke kterýmu se může otočit, obrátit se. Je tam pro něj a ona pro něj udělá první poslední. A on to moc dobře ví...má A. Jako hlavní autoritu, paní učitelka, ať si tam něco plácá.
R1 se vyjadřuje a asistentčině přístupu následovně: ...ona je mu (Míšovi) nápomocná, oni (učitelé) mluví, on to nestíhá psát, na mu to tam ještě připíše, shání mu výpisky, on jak odchází dřív z těch hodin8, ona mu to shání, běhá a shání, je obětavá. kdyby nebyla, mohla by říct ‚tady ho máte a nazdar‘. Je s ní dobrá spolupráce...
Odpovědi respondentek značí, že obě AP mají k jejich synům opravdová vztah, mají je rády, respektují a přijímají jejich osobnost. Je také zřejmé, že AP disponují skutečným vztahem ke své práci, a tím pádem k jejich svěřencům. Navíc je patrné, že Radim „bere“ svou AP více
než třídní učitelku. Přistup Míšovy AP vypovídá o její obětavosti, svědomitosti a zodpovědnosti.
Naopak R2 má zkušenosti s jednáním asistentek vůči jejímu synovi velmi dobré i vyloženě špatné.
Ty kladné: ...s novou asistentkou chodí na obědy, se starou nechodil, nebyl kdo by tam s ním chodil, když na něj neměla čas, chodila do družiny, nová asistentka čeká, než to sní. Zná asistentku dlouho, může jí důvěřovat… a máme novinku - dokonce začal chodit do bazénu9,to dřív nechtěl, dokonce sám chodí na záchod.
Opačný příklad, kdy asistent kladný vztah a citlivý přístup ke svému svěřenci s PAS rozhodně nevykazuje popisuje opět R2: Paní asistentka si Páji moc nevšímala, připadalo nám, že ho
‚otravuje‘, jednou ho chytla za ruku a ‚pojď‘, táhla ho z těch schodů, jenže Pája má se schodama problém, dostal záchvat, bojí se chodit ze schodů. Říkaly jsme jí to, ale asi jí to bylo jedno. U dětí s PAS se vyskytuje strach a neklid i v situacích, které zdravý člověk vůbec nepovažuje za nebezpečné (Strunecká 2016, s. 22).
R2 pokračuje: ...asistentka se mu přestala věnovat, nechtělo se mu do školy, jak se bude asistentka tvářit...na všechno říkala ‚to nezvládne, nedělal nic, hrála si s mobilem, nebavilo ji to, prosila jsem ‚nechte ho to dělat (práce ve vyučovacích hodinách), ani nevybrala žádný pomůcky10, nic… o přestávkách se sebrala a šla na chodbu, řekla, že je z Pavla psychicky i fyzicky vyčerpaná ...Měla s Pájou cvičit cviky z jógy, asistentka řekla, že Pája nechce cvičit.
Nebyl ani na dopravním hřišti, řekla ‚nezvládnul by to‘. Pak nechtěl ani do kina. Je to všechno o přístupu.
Matka R1 k tomu dodává: Ano, je to o člověku, o přístupu, jak se k němu (k Pavlovi) člověk chová a ne, (napodobí hlasem AP, protočí oči a zvedne obočí) jé,on neumí ze schodů‘. On potřebuje pozornost.
R2 má ještě druhého syna, který ještě nemá v době tvoření této DP určenou diagnózu, ovšem existuje velká pravděpodobnost, že mu bude přiznán AS: ..Po tej školce se bude vědět (diagnóza). ...Dělám mu asistentku ve školce, ale osobní, protože jinak by tam nemoh bejt.jsem tam s ním čtyři hodiny, od osmi do dvanácti. Mám boje s ředitelkou, on si neumí
9 Povinný plavecký výcvik v rámci tělesné výchovy.
10 Pavlovi byl přiznán čtvrtý stupeň podpůrných opatření, má tedy nárok na didaktické pomůcky, například
třeba sám utřít zadek a to prej asistent pedagoga dělat nemusí, tak jsem tam šla jako osobní asistentka...Osobní asistence je dle Švarcové (2011, s. 184) jedna z forem péče o osoby s se zdravotním postižením. Jde o službou sociální a poskytuje pomoc klientům, kteří to potřebují.
Osobní asistent je pověřen těmito činnostmi:
• podpora při běžných úkonech
• pomoc při hygieně
• pomoc při obstarání stravy
• podpora chodu domácnosti
• podpora při výchovných a vzdělávacích aktivitách
• podpora při navazování kontaktů s okolím
• pomoc při prosazování práv a oprávněných zájmů
Osobní asistent se neřadí mezi zaměstnance školy, ale může v ní v pracovat (Kendíková 2017, s. 39).
Jak bylo konstatováno výše, AP by měl disponovat takovým osobnostním vybavením a kompetencemi, aby by byl schopen dobře tuto profesi vykonávat. Tyto výpovědi značí, že asistentčiny kompetence jsou nedostatečné, přístup ke svému svěřenci není v pořádku, chybí ji skutečný zájem o práci, zmínka o psychické i fyzické vyčerpanosti vypovídají o její menší míře odolnosti a také nerespektuje žákovy specifické potřeby. Podle Čadilové a Žampachové (2015, s. 94) je důležité reagovat na specifické potřeby a respektovat je. Jedná se podporu a motivaci, zohlednění nevyrovnaného vývoje a individuálního pracovního tempa a respektování deficitů v oblasti pozornosti a podávání pracovních výkonů.
V této kapitole se respondentky ve své naraci věnovaly přístupu asistentů pedagoga k jejich dětem. Opět jsme se setkali, tak jako v kapitole předchozí, s různými přístupy, od proaktivního, po netečnost a nerespektování odlišných potřeb dítěte a PAS.
Respondentky R1 a R3 měly na asistentky „štěstí“, k jejich potomkům mají kladný vztah, i oni je mají rádi. Syn R2 měl v minulosti AP málo kompetentní, bez dobrých osobnostních předpokladů, ale v současnosti jsou již on i jeho matka spokojeni. Jeho AP je rodinnou přítelkyní, tudíž Pavla dobře zná, a tak nehrozilo, že si „nesednou“. R2 v průběhu interview
samostatnost – sám začal chodit na WC, absolvovala s ním plavecký výcvik, chodí s ostatními spolužáky do školní jídelny. AP klade důraz na začlenění, samostatnost a soběstačnost svého svěřence.
Jak uvádí Mrázková, Kucharská a kol. (2014, s. 47) „Asistenti pedagoga učitelé se v praxi mnohem více zaměřují na cíle vzdělávací oproti cílům v oblasti výchovné a socializační.“ V tomto případě to neplatí a značí to správný směr, kterým by se mělo ve vzdělávání žáků s PAS, pokračovat.
AP jsou zásadním složkou inkluzivní školy, na jejichž nedostatku může viset nezdar celého inkluzivního vzdělávání (Bočková a Vítková 2016, s. 169).
Literatura, výpovědi respondentek i autorka potvrzují, že rodiče od AP očekávají spolupráci, komunikaci a respektování odlišných potřeb jejich autistických dětí.