• No results found

Kulturní akce v letech 1948–1958

Kulturní akce, kterými se zabývám, se dají rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří ty, které se po celé toto období permanentně opakují a ovlivňují tím, více či méně, život každého občana. Do této kategorie spadají zejména státní svátky, oslavy výročí, vzpomínkové akce na zemřelé osobnosti etc.

Druhou skupinu tvoří oslavy, které sice mohly být každoročně opakovány, ale často se neuskutečňovaly pro malý zájem nebo eventuální neznalost lidí v dané oblasti. Na druhou stranu se zde mohou vyskytovat i nové, které si lidé přáli a prosadili si jejich zavedení.

Samozřejmě do kulturních akcí a celkového života zasahoval velkou mírou místní národní výbor. Proto jsem se rozhodl pracovat i se zápisy, které se této problematiky dotýkají a mohou být pro práci přínosným materiálem.

Mezi stále se opakující akce patří rozhodně výročí oslav a úmrtí významných osobností, prezidentů. Pro zmíněný časový průběh jsou samozřejmě nejvýznamnějšími osobnostmi, T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Klement Gottwald, Josif Vissarionovič Stalin, Antonín Zápotocký a mnoho dalších.

Zajímavostí ve školní kronice je, že ve stejném roce se konala vzpomínková akce na výročí úmrtí T. G. Masaryka a současně s tímto výročím se slavily 52.

narozeniny prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda. Otázkou ovšem je, jak je možné, že se po Vítězném únoru 1948 stále slavilo výročí T. G. Masaryka.

Jedno z možných vysvětlení, které se naskýtá, je fakt, že někteří chtěli udržet vzpomínku na tohoto muže i do budoucna a přes nastupující vládu komunistické strany. Ovšem nově vzniklá vláda jim dala jasnou odpověď a v dalších školních letech už se výročí tohoto muže neslavilo.

Asi tou nejvýznamnější událostí roku byla vzpomínková akce na V. I. Lenina.

Této významné personě minulého století je v kronice věnována celá kapitola, která je uvedena výstižným citátem: „V. I. Lenin teď, víc než dřív, žije a bude živ.“43 Samozřejmostí každé oslavy, která se konala na počest velikána své doby, byl i proslov, který tehdy přednesla učitelka zdejší školy: „Jeho jméno zvláště dnes

43 Školní kronika, 1948–1975, uložení – ZŠ Trstěnice, školní rok 1948–1949

25

nepřestane nahlížet do soptícího času. Od jednoho konce světa ke druhému vybuchuje jeho jméno, za kterým leží nevyčerpatelné ložisko víry všech spravedlivých – Lenin je prostý, jako pravda.“44

Ovšem nejvýraznějšími událostmi v tomto časovém období bylo úmrtí Stalina a Gottwalda v roce 1953. Josif Vissarionovič Stalin zemřel 5. 3. 1953. Tato zpráva zasáhla všechny občany a děti nevyjímaje. Ty byly v přípravách vzpomínkové akce zainteresované nejvíce. Alespoň v naší obci. Prakticky veškerou smuteční vzpomínku a její průběh musela zajistit škola. Smuteční písně, které byly vysílány z Václavského náměstí, žáci poslouchali pomocí rozhlasu.

O devět dní později zemřel Klement Gottwald, první dělnický prezident.

Samozřejmě i tuto pietní akci pořádala škola, která nechala zhotovit smuteční věnec.

Ten nesli žáci v čele smutečního průvodu ze sokolovny k pomníku padlým, kde byl položen. Po tomto smutečním obřadu byly děti společně se všemi zúčastněnými seznámeny s portrétem nového prezidenta republiky Antonína Zápotockého a vyslechly si jeho projev pomocí rozhlasu.

Je zajímavé, že většinu těchto významných akcí pořádala škola se svými pedagogy a hlavně s dětmi, které zajišťovaly kulturní program, smuteční pásma, při kterých recitovaly a zpívaly písně. Na žáky byly v tomto ohledu kladeny vysoké požadavky. Vše bylo zaměřeno na výchovu v duchu komunistického a socialistické smýšlení.

Pochopitelné je, že se ovšem nevzpomínalo pouze na úmrtí prezidentů republiky a „géniů“ socialismu. Mezi další každoročně se opakující události patřily akce, jakými byly například zahájení a ukončení školního roku, Svátek práce, oslavy Velké říjnové socialistické revoluce etc.

Tyto oslavy většinou probíhaly v trstěnické sokolovně za účasti členů místního národního výboru. Po některých akcích byl prováděn i nábor do různých organizací.

Jedním příkladem za všechny byla oslava S. Č. S. P.45 (svaz Československo – sovětského přátelství). Tato akce se uskutečnila v roce 1949, kdy se po kulturním programu konal nábor. Její součástí bylo také podepisování zdravice k příležitosti 70.

44 Školní kronika, pozn. 43, školní rok 1948–1948

45 Školní kronika, pozn. 43, školní rok 1949–1950,

26

narozenin generalissima J. V. Stalina. Samozřejmostí a jakýmsi bonusem k těmto oslavným akcím byly lidové kursy ruštiny. V pramenech se uvádí, že je všichni navštěvovali s velkým nadšením. Ovšem do jisté míry je otázkou, jak bylo na tyto kursy nahlíženo ve skutečnosti občany a zdali to pro ně nebylo pouho pouhé nutné zlo.

Důležitou každoročně se opakující akcí byly oslavy prvního máje. Tyto oslavy neměly stálé místo konání. Zpočátku se konaly v místní obci, ovšem postupem času byly menší obce přidruženy k populačně větším vesnicím. Od 60. let se potom konaly ve větších městech. Pro naši obec byl tímto městem Moravský Krumlov.

Pochopitelně existovaly i výjimky a občas se tyto oslavy konaly ve Znojmě nebo v Brně. V tomto případě už se ovšem na oslavách nepodíleli všichni místní obyvatelé, ale byla vybrána skupina lidí nejlépe reprezentující naši obec.

Mezi tyto akce, které na rozdíl od jiných v průběhu období, na které je práce zaměřena, zanikly, patří například oslavy na zahájení a zakončení školního roku.

Tyto jsou plně v režii školy a rok od roku mají zcela odlišný průběh.

Zahájení školního roku probíhá většinou totožně. Na rozdíl od žáků je zde víc zainteresován ředitel/ka školy a také zástupci místního národního výboru. Ti všichni potom hovoří o tom, co se na škole provedlo za opravy v průběhu letních prázdnin.

Těchto oslav se účastní i zástupci SRPŠ (Sdružení rodičů a přátel školy).

Zakončení školního roku ovšem probíhá většinou zcela odlišně a v průběhu let je vidět vývoj, kterým se socialistická společnost ubírá. Záleží rok od roku, jakými finančními prostředky škola disponuje. Podle toho jsou potom dětem zajišťovány výlety, odměny nejšikovnějším žákům za celoroční práci etc. Výlety jsou z počátku pořádány většinou do lesa na traktoru, který byl škole zapůjčen z JZD. Jak silný zážitek pro děti samotná cesta traktorem musela být, je uvedeno ve školní kronice:

„jízda do lesa, po lese i po cestě zpět byla doprovázena výbuchy dětské radosti. Bylo to pěkné, družné a radostné zakončení školního roku.“46Zde je ale dobré položit si otázku, zda by děti neměly daleko větší zážitek při návštěvě například jiné vesnice a jestli jejich projevy radosti z cesty po lese na traktoru byly skutečně tak emotivní, jak uvádí záznamy v kronice.

46 Školní kronika, pozn. 43, školní rok 1949–1950

27

Některé akce pořádala škola proto, aby si z výtěžku mohla pořídit různé vybavení, na které v rozpočtu nezbyl dostatek financí. Takovými akcemi byly například dětské maškarní plesy, divadelní představení a podobná vystoupení, které secvičili žáci základní a mateřské školy a na nichž rodiče platili dobrovolné vstupné.

Nutno dodat, že tyto „sponzorské“ akce byly pro školu podstatné. Zároveň se z nich také financovaly drobné opravy, které se na škole prováděly v průběhu letních prázdnin. První maškarní ples se konal v únoru roku 1956. Pro příklad uvádím divadelní hru, která byla sehrána v roce 1950: „Ukončení toho školního roku bylo netradiční, děti ze základní školy sehrály divadelní hru Krakonošovo kvítí. Mateřská škola před touto hrou předvedla zdařilou učební hodinu. Celé divadlo bylo hráno několikrát a bylo navštíveno velkým počtem rodičů a přátel školy.“47

Dalšími akcemi, které škola pro rodiče a přátele školy pořádala, byly otevřené vyučovací hodiny, během kterých se mohli rodiče a příbuzní dětí přijít podívat do školy na vyučování svého dítěte. Pedagogové směřovali k tomu, aby spolupráce mezi rodiči a školou byla kvalitnější. Dospělí měli možnost sledovat chování dětí v jiném než domácím prostředí. Včasné podchycení zájmu rodičů o vzdělávání svých dětí vedlo k dobrým vztahům. Právě zmíněná spolupráce byla důležitá při výše zmíněných kulturních akcích. Otevřené vyučování mělo ale také jiný význam.

Hlavně ten, aby rodiče získávali představu o práci učitelů a o činnostech dětí ve školním prostředí. Důležité pro školu bylo hlavně to, že se rodiče mohli doma s dětmi připravovat ve stejném duchu jako při školním vyučování.

Další důležitou kulturní událostí na vesnické škole, byl příchod Mikuláše a oslavy Vánoc. Vánoční besídka byla každoroční kulturní akcí, na kterou se škola pravidelně rok co rok připravovala a stále připravuje. Zprvu se tato akce odehrávala ve škole, kdy děti u vánočního stromečku zazpívaly Ježíškovi a za účasti rodičů, příbuzných a jiných lidí z vesnice zarecitovaly básně a předvedly krátké pásmo s vánoční tematikou. Po skončení programu následovalo rozbalení dárků a hostina.

Tu připravily maminky dětí, které se na programu podílely.

Zde je dobře vidět, jak si komunistický režim pomalu, ale jistě podmaňoval malé děti. V roce 1953 se v kronice objevuje zcela nová postava, kterou byl Děda Mráz, namísto v našich zemích klasického a oblíbeného Ježíška. Ze záznamů v kronice

47 Školní kronika, pozn. 43, školní rok 1949–1950

28

uvádím:„Všem rodičům se nachystaný program velmi líbil a spokojené byly i děti s bohatou nadílkou od Dědy Mráze.“48Z tohoto můžeme jasně poznat, že nadílka od Dědy Mráze, byla o poznání vyšší na rozdíl od Ježíška, který děti navštěvoval předchozích pět let. Toto utužování komunistické moci je pro tehdejší období zcela pochopitelné a charakteristické. S podivem ovšem je, že po tomto období, tedy po příchodu Dědy Mráze se objevují zmínky o příchodu Mikuláše a jiných vánočních postav pouze sporadicky. V mnohých případech (školních letech) záznamy o vánočních besídkách a různých kulturních akcích chybějí.

Zcela odlišnými kulturními akcemi, které nepořádaly děti ani škola, ale většinou se jich musely účastnit, byla různá divadelní představení. Tato představení pořádaná pro děti měla různé podoby a charakter. Většinou byla pouze pro zábavu dětí a zpestření běžného všedního dne, ovšem byla i divadla, která měla vzdělávací charakter a učila děti být opatrnějšími a ohleduplnějšími vůči spolužákům.

Pro vytyčené časové období, tedy léta 1948–1958 bylo typické vznikání mnoha nových kulturních akcí. Příkladem je například Běh vítězství. Průběh této akce není v kronice blíže popsán a je proto otázkou, do jaké míry byla pro obyvatelstvo vesnice a zejména pro školu přínosná. Z dochovaných pramenů je jasné, že se žáci museli této oslavy účastnit, ovšem pouze jako diváci, kteří po závadu položili k pomníku padlých věnec.49

48 Školní kronika, pozn. 43, školní rok 19531954

49 Školní kronika, pozn. 43, školní rok 1955–1956

29

Related documents