Asistent pedagoga
2.3 Kvalifikace a pracovní náplň asistenta pedagoga
Kritéria na odbornou kvalifikaci k výkonu profese AP ukládá zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, ve znění pozdějších předpisů Zákon o pedagogických pracovnících ve znění pozdějších předpisů (§ 20, odst. 1–2) rozděluje profesi asistenta pedagoga dle obtížnosti vykonávané činnosti na dvě skupiny – a) „Asistent pedagoga, který vykonává přímou pedagogickou činnost ve třídě, ve které se vzdělávají děti nebo žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, nebo ve škole zajišťující vzdělávání dětí a žáků formou individuální integrace.“; b) „Asistent pedagoga, který vykonává přímou pedagogickou činnost spočívající v pomocných výchovných pracích ve škole, ve školském zařízení pro zájmové vzdělávání, ve školském výchovném a ubytovacím zařízení, ve školském zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, nebo ve školském zařízení pro preventivně výchovnou péči.“ Zákon o pedagogických pracovnících stanovuje u obou
25
skupin asistentské profese požadavky týkající se odborné kvalifikace, které musí uchazeč o pozici AP splňovat, popř. si odbornou kvalifikaci doplnit.
AP vykonávající přímou pedagogickou činnost ve třídě mohou odbornou kvalifikaci splňovat na základě úspěšně zakončeného pedagogicky orientovaného studia na vysoké, vyšší odborné či střední škole. V případě jinak orientovaných oborů je kladen požadavek na doplnění odborné kvalifikace, a to různými způsoby dle úrovně již dosaženého vzdělání.
Minimální požadavek k výkonu tohoto typu asistentské profese představuje středoškolské vzdělání ukončené maturitní zkouškou, buď přímo v oboru garantující pedagogické vzdělání, či v případě jinak zaměřeného oboru zákon doplňuje některý z těchto způsobů:
„1. vzdělání v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na pedagogiku, 2. studiem pedagogiky, nebo 3. studiem pro asistenty pedagoga“. Co se týká druhé skupiny asistentů pedagoga vykonávající pomocné a výchovné práce, jako odborná kvalifikace postačuje středoškolské vzdělání v pedagogicky orientovaném učebním oboru zakončené výučním listem. Minimální požadavek spočívá v ukončené povinné školní docházce a absolvování kvalifikační kurzu (Zákon č. 563/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 20, odst. 1, písm. e–f, odst. 2, písm. b–e).
Otázkou k tématu kvalifikace zůstává kvalita dostupných kvalifikačních kurzů a proporce/disproporce mezi teoretickou a praktickou přípravou budoucích asistentů pedagoga. Bradley (2016, s 114) zdůrazňuje potřebu kvalitních kvalifikačních kurzů, neboť pokud slouží kurzy „jako nezbytná formalita, která za nějaký poplatek zajistí nekvalifikovaným zájemcům o práci certifikát o absolvování kurzu, do škol budou proudit lidé, kteří jsou naprosto nekvalifikovaní a nekompetentní a nebudou schopni nabídnout pomoc učiteli ani žákovi. Vzhledem k tomu, že profese asistenta pedagoga není finančně atraktivně ohodnocená, je málo pravděpodobné, že by tuto profesi chtěl vykonávat vysokoškolsky vzdělaný a zkušený speciální pedagog.“
Vedle legislativních požadavků na odbornou kvalifikaci AP, bychom neměli opomenout určité osobnostní předpoklady, které jsou k výkonu profese stěžejní. Habr (aj. 2015, s. 43–44) uvádí např. „kladný vztah k dětem, zájem o práci, trpělivost, vytrvalost a důslednost, organizační schopnosti a schopnost plánovat, duševní odolnost“. Morávková Vejrochová (aj. 2015, s. 56) mimo jiné uvádí „schopnost spolupráce pod vedením učitele,
26
schopnost týmové spolupráce“. Vedle odborné kvalifikace a osobnostních předpokladů je zapotřebí, aby ředitel školy při výběrovém řízení AP také zohlednil vzhledem k diagnóze žáka se SVP např. i pohlaví asistenta a jeho fyzickou zdatnost. K žákům s poruchami autistického spektra nebo s psychiatrickými diagnózami se jeví jako vhodnější AP muž, který dokáže lépe zakročit v případě nějakého problémového chování.
ŠPZ rozhoduje o tom, který z výše zmíněných typů AP se má uplatnit u daného žáka se SVP a zároveň v doporučení určuje jeho pracovní náplň. Doporučená pracovní náplň asistenta pedagoga je následně uvedena v pracovní smlouvě, kterou ředitel školy a asistent pedagoga uzavírají pracovněprávní vztah. Finanční ohodnocení asistenta pedagoga se dle katalogu prací ve veřejných službách a správě pohybuje v rozpětí 4.–9. platové třídy a konkrétní platový stupeň vyplývá z nejvíce obtížné vykonávané práce a kvalifikačních hodnot asistenta pedagoga (Teplá, aj. 2018, s 49). V praxi je zařazení AP do konkrétní platové třídy nesnadné, neboť v Katalogu prací ve veřejných službách a správě, který stanovuje popis jednotlivých činností asistenta pedagoga ve vztahu k určité platové třídě, se ukazují popisy činností jako velmi zobecněné. Též příloha vyhlášky č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělání pedagogických pracovníků, ve které je upravena dosažená odborná kvalifikace ve vztahu k platové třídě asistenta pedagoga, nelze v praxi aplikovat, jelikož se odkazuje na znění již staré verze zákona o pedagogických pracovnících (Portál pro školní asistenty a asistenty pedagogů 2019).
Hlavní činnosti AP dle úrovně obtížnosti vykonávané práce definuje vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění pozdějších předpisů. Činnosti AP vykonávajícího přímou pedagogickou činnost dle vyhlášky spočívají v: „a) Přímé pedagogické činnosti při vzdělávání a výchově podle přesně stanovených postupů a pokynů učitele nebo vychovatele zaměřenou na individuální podporu žáků a práce související s touto přímou pedagogickou činností, b) podpoře žáka v dosahování vzdělávacích cílů při výuce a při přípravě na výuku, žák je přitom veden k nejvyšší možné míře samostatnosti, c) výchovných pracích zaměřených na vytváření základních pracovních, hygienických a jiných návyků a další činnosti spojené s nácvikem sociálních kompetencí“ (vyhláška č. 27/2016 Sb., § 5, odst. 3, písm. a–c). Činnosti AP nižší úrovně, jehož pracovní náplň tvoří pomocné výchovné práce, stanovuje vyhláška takto:
„a) Pomocné výchovné práce zaměřené na podporu pedagoga zvláště při práci se skupinou žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, b) pomocné organizační činnosti při vzdělávání
27
skupiny žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, c) pomoc při adaptaci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na školní prostředí, d) pomoc při komunikaci se žáky, zákonnými zástupci žáků a komunitou, ze které žák pochází; e) nezbytnou pomoc žákům při sebeobsluze a pohybu během vyučování a při akcích pořádaných školou mimo místo, kde škola v souladu se zápisem do školského rejstříku uskutečňuje vzdělávání nebo školské služby; f) pomocné výchovné práce spojené s nácvikem sociálních kompetencí žáků se speciálními vzdělávacími potřebami“ (Vyhláška č. 27/2016 Sb., § 5, odst. 4, písm. a–f). Pomocné výchovné práce může též vykonávat asistent pedagoga vyšší úrovně.
AP má vykonávat takové činnosti vyplývající z obsahu náplně jeho práce, které spadají do jeho kompetencí a neměl by být využíván zejména v případě nepřítomnosti dítěte se SVP k náhodným pracím (např. administrativním) na přání vedení školy. Náplň práce AP v době, kdy žák se SVP nebo učitel nejsou přítomni, by měla být obsažena v pracovní smlouvě. Morávková Vejrochová (aj. 2015, s. 39) uvádí, že „při stanovení činnosti asistenta pedagoga v době nepřítomnosti dítěte/žáka/studenta se SVP vychází ředitel školy ze skutečnosti, že se jedná o pedagogického pracovníka školy, postupuje stejným způsobem jako u všech ostatních pedagogických pracovníků – asistent pedagoga plní přímou pedagogickou činnost v součinnosti s učitelem ve třídě školy“. Též tzv. suplování, není v kompetencích AP, mělo by se k němu přistupovat spíše výjimečně. Jak uvádí Horáčková (2015, s. 11–12) „v kritických situacích, kdy vedení školy musí řešit nepřítomnost více učitelů, se jedná o nezbytné nouzové řešení zajištující dohled nad všemi žáky, není možné je ale využívat trvale, protože práce asistenta pak ztrácí původní smysl.“