Hudba ovlivňuje vegetativní funkce, jako jsou srdeční rytmus, krevní tlak, dýchání, svalový tonus, motoriku, termoregulaci a podobně. Pouţívá se ke zmírnění bolestí, úzkosti a strachu.
V psychoterapii se hudby uţívá k léčbě adaptability, ke zlepšení komunikace, v souvislosti s neurózami apod. Hudba vlastně sama o sobě je prostředkem komunikace. Umoţňuje nám oslovení a porozumění tam, kde jsou narušeny běţné mezilidské kontakty.
K léčbě se vyuţívá nejen poslech hudby, ale také aktivní provozování hudby.
Hudba má na člověka mocný citový vliv. Vytváří a umocňuje v nás náladu, pocity, ovlivňuje veskrze naši psychiku.
Podle své povahy můţe hudba určitého druhu člověka stimulovat, aktivizovat, alarmovat, mobilizovat, naplňovat energií, relaxovat, uvolňovat, uklidňovat, konejšit, euforizovat, inspirovat atd.
Reprodukovaná hudba s následnou reflexí se uţívá při léčbě alkoholismu a toxikomanie. Aktivní muzikoterapie je účinná při rozvoji psychicky i somaticky zaostalých dětí. Významná je také léčba postavená na práci s vlastním hlasem, respektive zpěvem – hlasová terapie.
34
10. SPOJENÍ MUZIKOTERAPIE S CANISTERAPIÍ
Tyto dvě metody jsem se pokusila spojit v praktické části. Vyuţila jsem metodu polohování z canisterapie, kdy je k dítěti přikládán pes a zahřívá různé části jeho těla.
K tomu jsem přidala muzikoterapii, tedy pasivní poslech reprodukované hudby. Je zapotřebí vybrat vhodnou skladbu, která se bude líbit dítěti a bude na ni reagovat pozitivně.
Velmi se mi toto spojení osvědčilo. Většina dětí se zklidnila a nabila pozitivní energií.
Pouţila jsem skladby nejen pomalé, ale i rychlé, pokud jsem chtěla děti vybudit k lepší a rychlejší práci. Skladby jsem vybírala s pomocí dětí a většinou se na nich děti shodly jednohlasně.
Pes mezi dětmi nejprve procházel a poté si postupně lehal ke všem dětem a měnil polohy. Děti byly velmi nadšené, ty neklidné se dostaly aţ do stavu mírné a příjemné ospalosti a naprosto se uvolnily a poddaly příjemné atmosféře. Tato metoda se dá vyuţít nejen v tělesné výchově, ale i při jiných hodinách, je dobré mít ve třídě koberec, či jinou podloţku, na kterou si ţáci mohou lehnout.
35
PRAKTICKÁ ČÁST
36
ÚVOD
Praktická část mé diplomové práce se zabývá moţnostmi vyuţití psa jako interaktivního prvku ve výuce na 1. stupni ZŠ. Snaţí se nabídnout několik praktických cvičení a metody výchovy a vzdělávání prostřednictvím psa, která se dají vyuţít během výuky. Jsou zde popsány metodicky a zaznamenány fotografiemi a přiloţeným filmem na DVD.
V druhé části se praktická část zabývá výzkumem, zda je dle učitelů moţné zapojit psa do výuky a zda s tímto přístupem k výuce mají učitelé nějaké zkušenosti. Také jsou zde popsány metody, které učitelé pouţívají při hodinách a jejichţ součástí je „pes“.
37
11. MOJE POČÁTKY SE PSY
Moje vzpomínky na dětství jsou úzce spjaty se psy. Jako malá jsem se prý ihned batolila ke kaţdému psu, který se mi zdál milý a hodný.
Naším prvním psem byla Delinka, kříţenec knírače. Hned od prvního okamţiku jejího příchodu k nám do rodiny, jsme já a moje sestra zkoušely Deli cvičit a dělat s ní různá vystoupení. A tak se zrodil můj vztah ke psům, jako k rovnocenným partnerům, kteří dodávají energii a rozdávají úsměvy.
Jako dvanáctiletá jsem si vydobyla štěně rottweilera. Lépe řečeno jsem si jej vyslouţila za přijetí na gymnázium. 25. července jsem si odváţela malou černo-hnědou kuličku jménem Becky Hartau. A jako správný a poučený kynolog jsem začala spolu s Becky navštěvovat kynologické cvičiště. Naše začátky nebyly vůbec zkoušky z canisterapie pro nás padly. Ačkoli je Becky mírumilovná a nechá na sobě
„dříví štípat“, tento strach nám nedovolil zkoušky sloţit.
Poté jsem odmaturovala a nastoupila na Technickou univerzitu, fakultu přírodovědně-humanitní a pedagogickou. S nástupem na první praxi jsem zauvaţovala, jaké by to bylo, kdybych v hodinách mohla mít Becky a vyuţít jejího klidu ke zklidnění některých hyperaktivních dětí. A tak se zrodil nápad, pokusit se ukázat učitelům i rodičům, jak lze pomocí psa výuku zklidnit a zpříjemnit pobyt dětí ve škole.
Díky mnoho ochotným kantorům jsem si mohla vše potřebné vyzkoušet v praxi a to především během své souvislé 6-ti týdenní praxe. Zpracovala jsem veškeré své náměty do praktické části mé diplomové práce.
38
12. JAK SI VYBRAT SPRÁVNOU METODU VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ
Neţ se přesunu k jednotlivým vyzkoušeným cvičením, je dobré mít na paměti, ţe si musíme nejprve uvědomit, jaká metoda je pro naši třídu ta správná a jakého psa si vlastně zvolit.
V teoretické části jsem popsala mnohé právní problémy spojené s přístupem psa do školy. Na začátku je důleţité si zjistit, zda máme ve třídě alergiky, kterým by kontakt se psem mohl činit problém. Je několik druhů alergií na psy. Některým dětem vadí psí srst, jiným přímo kůţe psa, jiným vadí například roztoči v srsti. Dle toho volíme psa. Pokud rodiče alergiků svolí, je moţné i s těmito dětmi pracovat. Vhodným psem je například čínský chocholatý nebo portugalský vodní. Pokud nemáme ve třídě ţádného alergika, můţeme vyuţít jakéhokoli psa, který je veden k výcviku, snáší křik a hluk dětí a především není agresivní.
Já osobně jsem vyzkoušela a následně je popíši, tyto metody výchovy a potřeba mít souhlas všech rodičů, souhlas ředitele/ředitelky školy a také hygieny. Toto vše je dobré zváţit, neţ se urychleně pro něco rozhodnout.
Další metodou výchovy dětí a vzdělávání, která se mi osvědčila, je týdenní pobyt se psem ve škole v přírodě. Zde je největší překáţkou nesouhlas nebo neochota majitelů rekreačních zařízení ubytovat psa. Ale pokud se podaří majitele přesvědčit, tento týden je nezapomenutelným záţitkem nejen pro děti.
Kaţdá metoda má svá pro a proti, svoje překáţky, svá plus a mínus.
V následujících řádcích kaţdou metodu popisuji a metodicky rozebírám.
39
13. TÝDENNÍ POBYT SE PSEM VE ŠKOLE
Týdenní pobyt patří dle mého názoru mezi nejlepší způsoby výchovy a vzdělávání děti. Důleţitou roli zde hraje změna prostředí, rodiče jsou daleko a mezi dětmi a psem se vytváří pouto mnohem rychleji a snáze. Na druhou stranu má tato metoda i své nevýhody. Především někteří majitelé ubytovacích zařízení nejsou vţdy nadšeni příchodem psa a i mnoho rodičů má mnohem větší strach o děti, kdyţ je nemají na očích. Příprava psa je o něco jednodušší, pes se cítí příjemně v přírodě a není omezen prostorem třídy. Navíc i učitel má mnohem více moţností, jak se psem pracovat.
Tuto metodu výchovy a vzdělávání jsem měla moţnost absolvovat s 2. A a s 2.
B Základní školy Dobiášova Liberec. Vyuţila jsem příleţitosti jet jako vychovatelka na týdenní pobyt do Kamenického Šenova a vzít s sebou psa. Předcházela tomu domluva s panem ředitelem a s učitelkami obou tříd, které dopředu informovaly téţ rodiče dětí.
První setkání dětí s Becky proběhlo u nástupu do autobusu. Rodiče měli moţnost si ověřit, ţe Becky je vycvičená a k dětem milá a bezproblémová. Malí ţáčci od počátku projevovali nadšení a s Becky se rychle sblíţili. Naše týdenní souţití mohlo začít.
Při příjezdu jsme se ubytovali a děti seznámili s pravidly ohledně chování k Becky. Děti se těmto pravidlům přizpůsobily naprosto bravurně a po celý týden nevznikl jeden jediný problém. Prvním pravidlem bylo, ţe nikdo nesmí být s Becky o samotě a nesmí ji hladit nebo krmit, pokud u toho nebudu já, nebo jiný dospělý.
Druhým pravidlem bylo, ţe pokud chtěly děti přijít za námi na pokoj, musely zaťukat a vyčkat na pozvání, z důvodu bezpečnosti, kdyby Becky byla na pokoji sama, jelikoţ kaţdý pes si hlídá své území. Děti toto pravidlo dodrţovaly bez výhrad. Tato pravidla byla prvním krokem k výchově, kdy se ţáci naučili a rychle zapamatovali jednoduchá pravidla slušného chování nejen ke zvířatům, ale i k lidem (klepání před vstupem do místnosti).
Před odjezdem jsem si připravila mnoho her, při kterých se děti učily, jak se chovat ke psům a jak se psem zacházet. Jednou z her byla „Ulička důvěry“. Děti si stouply do dvou řad naproti sobě a nechaly mezi sebou menší mezeru, kterou posléze procházela Becky. Poprvé bylo na některých dětech vidět, jak mají strach a nedůvěřují psovi. Dokonce se dívaly kamkoli jinam, jen aby nezahlédly psa. Bylo úţasné sledovat, jak se děti povzbuzují a drţí za ruce a dodávají si odvahu k tomu, aby se nebály. Během týdne se tato hra ujala a hrála skoro kaţdý den. Na konci týdne všechny děti stály naprosto v klidu, dívali se na Becky a nechaly ji projít bez známek strachu. Mezi dětmi, které měly skutečně velký strach, byla jedna dívenka jménem Verunka. Ta po celý týden odmítala veškerou komunikaci s Becky a aţ na úplném konci pobytu se odváţila, Becky pohladila a staly se z nich velké kamarádky. A dnes má tato dívenka doma ročního pejska labradorského retrievera.
Kaţdodenním rituálem bylo buzení a uspávání dětí. Tohoto úkolu se zhostila samozřejmě Becky. Kaţdé ráno vstoupila do pokojíčků dětí a zaštěkala na dobré ráno, poté prošla okolo dětí a zkontrolovala, zda jsou vzhůru. Neodmyslitelně k tomu patřilo
40
pomazlení a pohlazení. Na dobrou noc opět navštívila všechny pokojíčky, zaštěkala a obešla opět všechny děti. Pokud se náhodou stalo, ţe jsem vynechala s Becky nějaký pokojíček, děti mi okamţitě přišly říct, ţe jim Becky ještě nebyla dát dobrou noc.
Nejvíce jsem se obávala venčení a procházek. Děti ovšem překvapily nejen mne, ale i samotné pani učitelky. Pokud jsme šli na procházku, děti se o Becky nepřely, pudy vůči dětem, pokud příliš hlučeli. Projevovalo se to kňučením a poposedáváním či pochodováním okolo dětí. Tento jev jsem vyuţila ke zklidnění dětí, kdyţ jsem potřebovala, aby mne vnímaly. Upozornila jsem je, ţe se Beckynce nelíbí, kdyţ takto křičí, ţe má o ně strach. Děti zareagovaly téměř okamţitě, a kdyţ slyšely kňučení, ihned se zklidnily a dávaly pozor. Během týdne si děti zvykly natolik, ţe se při práci zklidnily samy od sebe a byla s nimi mnohem lepší spolupráce a Becky vše pozorovala v klidu z povzdálí.
Několikrát se mi stalo, ţe se nějakému dítěti stýskalo. V tuto chvíli nastoupila Becky jako utěšovatel. Sedla si naproti dítěti a nechala se hladit a tiše naslouchala. Její klid a energie, kterou dítěti předávala, zafungoval okamţitě. Došlo ke zklidnění a následně ke krásnému dětskému smíchu.
Další hrou, která si děti získala, bylo vyhledávání samotných dětí. Kaţdý si ji během týdne vyzkoušel. Kaţdý ţák dostal piškot a něco svého mi odevzdal a poté se schoval kdekoli kolem chaty. Becky měla za úkol jej nalézt, pokud se nedařilo, ţák zapískal, nebo zavolal. Vţdy po nalezení čekalo Becky bouřlivé přivítání a pomazlení.
Děti si tímto upevnily vztah ke psu a navíc získala příjemný pocit, ţe je někdo hledal a našel. Navíc po celou dobu hledání doprovázely Becky ostatní děti, které také nadšeně tleskaly a jásaly, kdyţ se „ztracené“ dítě našlo, a tímto se upevňovaly i vztahy mezi dětmi.
Pro zklidnění dětí a dobytí energie jsem spojila muzikoterapii a působení psa na dítě. Vyuţila jsem k tomu velkou místnost na ubytovně, kde byl koberec. Děti si lehly na zem, pustila jsem jim oblíbené pomalejší skladby na cd a Becky mezi dětmi procházela a vţdy si k nějakému lehla na bok a zahřívala jej a předávala mu tím pozitivní energii. Většina dětí se po chvilce uklidnila a relaxovala. Většinou jsem tuto aktivitu pouţila po náročném odpoledni (výletu) a děti tak osvěţila před večeří a večerním programem.
Během pobytu se i mezi dětmi občas objevovaly hádky a neshody. Smírčím se skoro pokaţdé stala Becky, která na děti působila velmi zklidňujícím dojmem a předávala jim pozitivní energii.
Během týdne děti absolvovaly přednášku o výchově psa. Tu zde nebudu popisovat, je rozepsána samostatně v metodě číslo 4.
41
Tato metoda se mi velmi osvědčila a mohu ji doporučit. Je sice náročná z hlediska koordinace a spolupráce, její velkou výhodou je změna prostředí a děti se chovají jinak a jsou bezprostřednější.
42
14. NÁVŠTĚVA PSA 1X TÝDNĚ VE TŘÍDĚ
Tato metoda patří mezi náročnější z hlediska zajištění všech různých povolení a souhlasu rodičů. Jak jsem jiţ řekla v úvodu, problémem mohou být také děti alergici, jejichţ rodiče s těmito návštěvami nebudou souhlasit. Je také potřeba mít svolení ředitele či ředitelky školy. Také by o těchto návštěvách měl být informován pedagogický sbor, jelikoţ se budou také ostatní děti setkávat se psem, tedy pouze na chodbě. Přesto je dobré, vše dopředu domluvit.
Pokud jde o celkové působení a účinky této výchovné metody, patří k těm nejlepším. Děti se setkávají se psem pravidelně a postupně si zvykají na pravidla souţití. Různé návyky a dovednosti si osvojují mnohem rychleji a lépe, pokud se nějaké pravidlo opakuje. Tato metoda to umoţňuje.
Během těchto návštěv jsem se snaţila vlivem Becky třídu zklidnit na práci a motivovat uklidňující přítomností psa. První hodiny probíhaly ve velkém zmatku a nesoustředění. Kaţdý ţák si chtěl Becky pohladit a pomazlit se s ní. Ale v průběhu dne se to zlepšovalo a při příští návštěvě fungovalo vše perfektně.
Jak jsem jiţ zmínila, Becky jsem v těchto hodinách vyuţívala především jako silnou motivaci a pochvalu. Pokud ţáci dobře pracovali během hodiny, odměnou jim bylo pomazlení s Becky o přestávce. Při hodinách jsem děti chválila za například správnou odpověď a Becky na můj povel zaštěkala, coţ se vţdy setkalo s velkým ohlasem. Během hodin tělesné výchovy jsem opět spojila muzikoterapii s canisterapií.
Ţáci si lehli na ţíněnky, pustila jsem jim oblíbené písně a Becky je obcházela a lehala si k nim. U některých dětí došlo k obrovskému uvolnění a dostaly se aţ do stavu mírné a příjemné ospalosti. Postupně jsem během hodin měnila i systém odměn za správné odpovědi. Někdy Becky štěkala, jindy došla k dítěti a podala pac, jindy se šla jen pomazlit.
Pokud mohu soudit, tak tento způsob výchovy a vzdělávání se mi nejvíce osvědčil a není zas tak náročný na přípravu, co se týče metodiky. Děti byly po celou dobu návštěv velmi milé a vstřícné. Velmi rychle se naučily spolupracovat se mnou a s Becky a také se naučily i lepší komunikaci mezi sebou a lepší spolupráci. Zezačátku jejich spolupráce byla trochu chaotická, ale postupně se zlepšovala a dostávala ráz
„dospělácké“ spolupráce. Motivace byla pro ně obrovská, největší radost způsoboval štěkot a podání pac. A pokud jsme s Becky nebyly přítomny, ţáci se přesto chovali lépe a pracovaly s větší radostí a chutí.
43
15. NÁVŠTĚVA PSA KAŢDÝ DEN VE TŘÍDĚ (PO DOBU 1 TÝDNU)
Tato metoda je velmi shodná s předešlou popsanou metodou. Opět zde musíme mít na paměti všechna opatření a získat potřebná povolení a souhlas rodičů. Opět jsem vyuţívala stejné praktiky, stejné motivace a stejné odměny. Jediná změna je ta, ţe pes je s dětmi po celý týden, podobně jako ve škole v přírodě, ale ve školním prostředí.
Tato metoda je také velmi efektivní a ke zklidnění dětí a zlepšení spolupráce došlo během druhého dne návštěv. Její nevýhodou je, ţe děti vědí, ţe pes zde bude jen týden a poté nepřijde. Kdeţto u předešlé metody se děti těší kaţdý týden na příchod psa, který mají slíbený za dobrou práci a slušné chování. I velmi hyperaktivní děti se dokázaly koncentrovat a dobře spolupracovat. U této metody výsledný efekt neměl příliš dlouhého trvání. Děti si týden uţily a byly maximálně spokojené, ale postupně jejich nadšení, po týdenním odchodu psa, opadalo. Přesto se domnívám, ţe i tato metoda má své místo a je dobře uplatitelná ve školách, kde není moţné docházet se psem častěji a pravidelněji.
44
16. PŘEDNÁŠKA O VÝCHOVĚ PSA
Tato metoda je nejnáročnější z hlediska přípravy pedagoga. Je nutné si připravit mnohé pomůcky a také si dobře připravit informace, které budeme dětem podávat.
Tuto metodu se mnou absolvovala moje starší sestra Kateřina a její psí svěřenci.
Dopředu jsme si rozloţily práci a domluvily se na konkrétním postupu. Dohromady jsme měli s sebou pět psů, z nichţ dva byli moji a tři Katky. Také jsme rozdělili psům jejich úkoly a ti psi, kteří nepředváděli ţádné úkoly, byli dáni mezi děti, které je celou dobu hlídaly.
Tuto metodu jsem rozepsala do několika bodů, které odpovídají tomu, jak celá přednáška probíhala.
Jak jsem jiţ napsala v úvodu, měli jsme s sebou mnoho pomůcek, které si děti mohly osahat a prohlédnout. Jednalo se o obojky, vodítka, košíky, výstavní vodítka, stopovačku (dlouhé vodítko), oblečení pro psy, misky, granule, pamlsky, hračky, pelíšek, poháry, hřebeny, kartáče, kleště na drápy, šampón, kleště na klíště. Všechny tyto předměty byly dětem představeny a ukázány v praxi na psovi.
Během přednášky se před dětmi ukázalo celkem pět psů. Moje Becky-rottweiler 12 let, která dokazuje, ţe i „bojové“ plemeno umí být laskavé a milé, Budulínek – čínský chocholatý pes 1 rok. Moje sestra přivezla své tři psy – Bondy – kříţenec, 10 let, Amálka – portugalský vodní pes, 2 roky, Lupino – čínský chocholatý pes, 2 roky.
Kaţdý ze psů měl svůj úkol. Becky a Bondy předváděli poslušnost, agility a Becky také „sranda“ cviky, které vţdy velmi pobavily. Amálka dětem ukázala, jak se pejsek vystavuje, tedy předvádí v kruhu a jak se staví do postoje. A dva naši naháči se stali ţádaným a vhodným objektem pro mazlení. Celou přednášku jsem rozdělila do devíti částí, které by se měli rozvrhnout do pětačtyřiceti minut. Celé povídání ponechávám ve znění, tak jak jsem jej navrhla a pouţila během přednášky.
1) Přivítání
Všichni psi jsou nastoupeni, postupně jsou představováni.
„Dobrý den, milé děti. Rádi bychom Vás tady spolu s pejsky dnes přivítali. (štěkot psů), na ukázce výcviku psů a povídání o tom, jak se o pejsky starat a jak se k pejskům chovat.
Jmenuji se Tereza Wlčková a tohle je moje sestra Kačka Wlčková. My jsme k vám přijeli přestavit vám naše mazlíčky, pejsky, a ukázat vám, co naši čtyřnozí kamarádi umí.
Nejstarším členem smečky je Beckynka, RTW 12 let, potom Bondy 10 let, voříšek, Amálka, 2 roky portugalský vodní pes, Lupínek, 2 roky, čínský chocholatý pes, Budulínek 11 měsíců, čínský chocholatý pes.“(pes, který je představován zaštěká).
„A co nás tedy dnes čeká? Povíme si, jak se o pejsky starat, jak je krmit, jak je vychovávat, co dělat kdyţ jsou nemocní, ukáţeme si, jak se pejsci cvičí a jaká legrace se přitom dá uţít. A také si povíme, jak se máme chovat k cizím pejskům a jak se bránit před zlým pejskem.“
45
2)
Jak pejsek vypadá(ukazujeme na psech), Postupně dětem ukazujeme části těla psa a ptáme se, zda vědí, jak se ta část nazývá. Tedy začínáme od hlavy, popíšeme celou hlavu, oči, uši čenich a také ukáţeme zuby. Přejdeme ke krku, k hrudníku, k předním končetinám, zadním končetinám, k ocasu. Tuto ukázku doplňujeme otázkami typu: kolik má pejsek končetin? Kolik má uší?, kolik má očí? Kolik má zubů? – děti mohou typovat, kdo se přiblíţí nejvíce ke správné odpovědi, dostane malou sladkou odměnu. Také je dobré dětem ukázat dva druhy ocásků, jeden kupírovaný a jeden dlouhý. Děti si většinou myslí, ţe kupírovaný ocásek, není ocásek.
3)
Jak se o pejska starámeNa lavičce veškeré pomůcky, budeme ukazovat, děti můţou hádat)- „Kaţdý den musíme pejska venčit, k tomu slouţí obojek a vodítko, košík (ukázat), musí dostávat denně čerstvou vodu a jednou denně krmení (granule, maso, konzervy) – zase vše ukázat. Kdyţ je pejsek nemocný, musíme s ním jít k panu doktorovi, který se nazývá – děti doplní: zvěrolékař, veterinář. A k panu doktorovi musíme s sebou vzít očkovací průkaz, kam pan doktor zapisuje veškeré nemoci (ukázat).“
Na lavičce veškeré pomůcky, budeme ukazovat, děti můţou hádat)- „Kaţdý den musíme pejska venčit, k tomu slouţí obojek a vodítko, košík (ukázat), musí dostávat denně čerstvou vodu a jednou denně krmení (granule, maso, konzervy) – zase vše ukázat. Kdyţ je pejsek nemocný, musíme s ním jít k panu doktorovi, který se nazývá – děti doplní: zvěrolékař, veterinář. A k panu doktorovi musíme s sebou vzít očkovací průkaz, kam pan doktor zapisuje veškeré nemoci (ukázat).“