Legislativní vymezení sportu a sportovních činností v kontextu EU

I dokument Seznam obrázků (sidor 17-21)

Podle Evropské charty sportu (MŠMT, 1994) se „sportem rozumí všechny formy tělesné činnosti, které ať již prostřednictvím organizované účasti či nikoli, si kladou za cíl projevení či zdokonalení tělesné a psychické kondice, rozvoj společenských vztahů nebo dosažení výsledků v závodech na všech úrovních.“

Český olympijský výbor (ČOV) vydal dokument Olympismus, který vychází z výše uvedené Evropské charty sportu a sport dále rozděluje do tří základních kategorií:

§ školní sport,

§ rekreační sport,

§ závodní (soutěžní) sport.

Podle tohoto dokumentu má být sport spíše hrou, jejímž hlavním znakem je svoboda, svoboda dobrovolné účasti a svoboda rozhodování. Každý, kdo se chce zúčastnit, musí dobrovolně dodržovat oficiálně schválená pravidla a nepsané sportovní chování fair play.

(Dovalil, 2004).

Nejvyšší formou sportu se vyznačuje závodní soutěž s cílem dosáhnout co nejlepšího výkonu a být lepší než soupeři. Z hlediska rozdělení sportu lze tedy sportovce dělit na sportovce profesionály a amatéry, kdy soustavným náročným tréninkem sportovec profesionál dosahuje svých cílů.

18

Oficiální definice sportu vycházejí z mezinárodně uznávaných dokumentů, jimiž můžou být dokumenty Rady Evropy, Evropské unie, OECD, olympijského výboru a zároveň dokumenty uznávající národní legislativní přepisy jednotlivých států. Avšak na mezinárodní úrovni není žádný z těchto dokumentů právně závazný.

Rada Evropy zavedla přesnou definici sportu, které se drží Bílá kniha o sportu (2007, s. 2) a tato kniha vnímá sport jako: „veškeré formy tělesné aktivity, které, provozovány příležitostně nebo organizovaně, usilují o vyjádření nebo vylepšení fyzické koordinace a duševní pohody, utvoření společenských vztahů či dosažení výsledků v soutěžích na všech úrovních.“

V prostředí České republiky neexistuje konkrétní legislativní úprava, která by řešila problematiku sportovní činnosti. Pro sportovce, potažmo jejich zaměstnavatele to může znamenat velký právní, a následně daňový problém. Jedinou právní úpravu lze spatřit v zákoně č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu1. Za další právní úpravu lze označit Listinu základních práv a svobod, konkrétně čl. 20 a jeho odstavce 1 a 3, které stanovují, že stát svými orgány nesmí zasahovat do vnitřního uspořádání spolků.

Profesionální sportovec nemůže svoji „profesi“ vykonávat dle zákoníku práce. Toto se nejvíce týká individuálních sportovců, ale také klubových sportovců kolektivních sportů. Sportovní kluby se sportovci uzavírají smlouvy, které však nejsou smlouvy pracovní a neřídí se tak zákoníkem práce. Nejčastějším typem smluv jsou smlouvy příkazní. Aby mohl sportovec s klubem uzavřít smluvní vztah, musí disponovat živnostenským oprávněním, jehož předmětem činnosti je Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 a 3 živnostenského zákona nebo vykonávat nezávislé povolání.

Finanční podpora z veřejných zdrojů je významným zdrojem financování sportu v České republice. Veřejný sektor přiděluje dotace ze státního rozpočtu, dotace z místních (krajských, městských a obecních) rozpočtů a financuje školní tělesnou výchovu. Orgány státní správy pro oblast sportu jsou jednotlivá ministerstva, která zřizují rezortní sportovní centra, ve kterých zaměstnávají profesionální sportovce. To dokládá zákon o podpoře

1 Dne 1. 1. 2017 nabyl účinnosti také zákon č. 230/2016, Sb. V tomto případě se však jedná pouze o jakýsi soupis změn a doplnění k původnímu zákonu o sportu z roku 2001. Platnou právní úpravou je tak stále zákon č. 115/2001 Sb. o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů.

19

sportu, ve kterém je stanoveno, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je financováno ze státního rozpočtu, zřizuje rezortní sportovní centra, ve kterých je koordinována sportovní činnost a dává za úkol Ministerstvu vnitra a Ministerstvu obrany, aby v rezortních sportovních centrech vytvářely podmínky pro rozvoj sportu a pro přípravu sportovních reprezentantů i následných talentů (Zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu).

Rezortním centrem pak pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je Vysokoškolské sportovní centrum, pod Ministerstvem vnitra je zřízeno Centrum sportu Ministerstva vnitra Olymp a dalším rezortním centrem je Armádní sportovní centrum Dukla, jehož správním orgánem je Ministerstvo obrany.

Zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu

Jedním z hlavních důvodů doplnění tohoto zákona (změny a doplnění účinné od 1. 1. 2017) bylo zajištění větší transparentnosti při poskytování finančních prostředků sportovním organizacím z veřejných zdrojů. Ustanovení § 2 odst. 1 zní: „Sportem je pro účely tohoto zákona každá forma tělesné činnosti, která si prostřednictvím organizované i neorganizované účasti klade za cíl harmonický rozvoj tělesné i psychické kondice, rozvoj společenských vztahů, upevňování zdraví a dosahování sportovních výkonů rekreačně nebo v soutěžích všech úrovní, a to individuálně nebo společně.“ Je zcela zjevné, že tento zákon čerpá z Evropské charty sportu, kde je shodně akcentován prvek fyzické/tělesné aktivity/činnosti, prvek soutěživosti, prvek rozvoje společenských vztahů a dosahování výsledků/výkonů.

Doplnění zákona lze demonstrovat na §1a, kde jsou vymezeny hlavní priority v oblasti sportu. K těmto prioritám patří také podpora sportu dětí a mládeže, včetně jejich trenérů a zároveň podpora sportovních reprezentantů České republiky. Větší podpora mládeže je rozhodně krokem kupředu, neboť na široké mládežnické základně stojí budoucí reprezentanti. V současném globálním trendu, kdy dětem chybí dostatek pohybových aktivit, se tak pole různých sportovních reprezentačních úseků dostává do krize z důvodu nedostatku dospělých reprezentantů. Dalším aspektem tohoto problému je také volba budoucího seniorského reprezentanta mezi studiem nebo profesionálním sportovním životem.

20

Profesionální sportovec tak může být ochuzen o vzdělání, které by mu umožnilo profesní uplatnění v post sportovní fázi života a zároveň si je vědom toho, že dosáhnout finančních výdělků dostatečných pro slušné živobytí je v podmínkách České republiky prakticky nemožné, pokud se mluví globálně o sportu jako takovém a nejsou na mysli sporty, jež jsou výjimkou, např. fotbal nebo tenis.

Nově tento zákon definuje také pojem sportovec, kterým se rozumí fyzická osoba, která v kalendářním roce skutečně vykonává sportovní činnost u příslušné sportovní organizace.

V současné době se pracuje na vytvoření neveřejného informačního systému, ve kterém by měl být vytvořen rejstřík a evidence sportovců a sportovních organizací. Do rejstříku se bude muset zapsat každá organizace, která požaduje podporu ze státního rozpočtu.

Sportovec i organizace bude muset poskytnout určité identifikační údaje. Pokud tak neučiní, dopustí se správního deliktu, za který danému subjektu bude hrozit pokuta.

Zákon o podpoře sportu nově specifikuje plán v oblasti sportu, kterým vymezuje kritéria státní politiky v oblasti sportu a prostředky k jejich dosažení. Součástí tohoto plánu je podpora vzdělávání a dalšího uplatnění reprezentantů nebo sportovců v průběhu sportovní kariéry a po jejím skončení. Celou organizaci následného vzdělávání sportovců organizuje Český olympijský výbor (ČOV) ve spolupráci s MŠMT, jejichž program pod názvem Duální kariéra v současné době získává finální podobu.

Odchod do sportovního důchodu není srovnatelný s odchodem do penze běžné populace, protože sportovec ukončuje svoji aktivní kariéru okolo 35 let, ženy i dříve, a pak musí hledat na trhu práce uplatnění i v jiném oboru, ve kterém pravděpodobně není dostatečně vzdělán. V podmínkách České republiky není možné zajistit se sportem dostatečně natolik, aby z vlastních úspor bylo možné čerpat po celý zbytek života. Proto podpora vzdělání ex-sportovců může být krokem kupředu a značným „zadostiučiněním“ pro sportovce, kteří hrdě reprezentovali český národ a rovněž mu tvořili dobré jméno. Program duální kariéry by měl tedy být konkrétně určen sportovcům, kteří splňují následující podmínky:

§ jsou občany ČR,

§ jsou starší 18 let,

§ jsou trestně bezúhonní,

§ jsou (byli) členy sportovního svazu,

21

§ alespoň v posledních pěti letech se věnovali sportu na vrcholové úrovni (ČOV, 2017).

Podle dosažených výsledků během sportovní kariéry bude následně sportovec zařazen do kategorie, která mu umožní studium na vysoké škole, bude moci dosáhnout rekvalifikačních či jiných kurzů nebo získat odbornou stáž ve firmách (ČOV, 2017).

Zřejmě nejvýznamnější změnou zákona o sportu je konkrétní zákonné ustanovení podpory sportu ze státního rozpočtu v jednotlivých oblastech financování. Zákon č. 115/2001 Sb., o sportu totiž v původním znění přesně nedefinoval, na co je poskytnutá podpora určena a stejně tak se nezabýval sledováním jejího vynaložení. Současná úprava zákona o sportu zakazuje podporu osob, které v uplynulých třech letech porušili antidopingová pravidla (Eprávo, 2017).

V dalších zemích Evropské unie je naprosto běžné, že v právním systému dané země je ukotveno samostatné odvětví sportovního práva. To s sebou přináší např. i výhody v boji proti dopingu, který může být uzákoněn jako trestný čin.

1.2 Profesionální sportovec a jeho legislativní možnosti

I dokument Seznam obrázků (sidor 17-21)