Měkké a tvrdé lokalizační faktory

Měkké a tvrdé lokalizační faktory jsou považovány za vzájemně komplementární. Je tedy velmi složité mezi těmito dvěma skupinami rozlišovat a jednoznačný konsensus v podstatě neexistuje, neboť nelze exaktně stanovit jejich vzájemnou hranici. Jako příklad dělení měkkých a tvrdých lokalizačních faktorů lze uvést typologii autorů Dziembowské-Kowalské a Funcka, kteří dělí lokalizační faktory dle jejich vlivu. Za tvrdé jsou v této teorii považovány ty, které přímo ovlivňují regionální dispozice pro určitou ekonomickou aktivitu a mají také bezprostřední dopad na čistý zisk ekonomického subjektu. Za měkké faktory jsou v této teorii označovány faktory, jejichž dopad na ekonomické výstupy není přímo měřitelný, tj. neobjevují se v účetnictví (Rumpel a kol., 2008, s. 14). Pojem měkký a tvrdý faktor je předmětem mnoha diskuzí. Někteří autoři spojují například „měkký“

s menším významem z hlediska dopadu na regionální rozvoj, a proto třeba atmosféru nebo kulturu považují za tvrdý lokalizační faktor. Proti tomuto tvrzení se staví Grabow a Hollbach-Grömig, kteří oponují, že měkké lokalizační faktory mohou být významné, aniž by se musely stát tvrdými. Mezi měkké lokalizační faktory lze zařadit například možnosti dalšího vzdělávání, parky, parkoviště, veřejnou dopravu, zábavní kulturu, tzn. diskotéky,

herny, restaurace, slavnosti ve městě i nabídku možností aktivní seberealizace v oblasti kultury.

Nejfrekventovanější typologie měkkých lokalizačních faktorů pochází tedy od Grabowa a Hollbach-Grömiga, kteří zdůrazňují, že při provádění výzkumné činnosti lokalizačních faktorů je nezbytné pracovat nejen s měkkými, ale i s tvrdými lokalizačními faktory. Jejich význam při lokalizaci firemních aktivit v regionu zobrazuje obr. 1 a jejich formulace zahrnuje:

• Tvrdé lokalizační faktory, jejichž kvalita a úroveň je primárně měřitelná a mezi které patří například disponibilita kvalifikovanými lidskými zdroji, disponibilita plochami, dopravní infrastruktura, ceny za prostory, budovy, atd.

• Měkké lokalizační faktory podnikatelské, které disponují bezprostředním vlivem na podnikatelskou aktivitu, ale nejsou primárně měřitelné, neboť závisí na subjektivním ohodnocení podnikatele.

• Měkké individuální lokalizační faktory, které jsou záležitostí osobních preferencí pracovníků managementů a zaměstnanců a nemají bezprostřední vliv na aktivity podniků, ale spíše na pracovní motivaci a efektivitu (Rumpel a kol., 2008, s. 15).

Zdroj: RUMPEL, P., SLACH, O., KOUTSKÝ, J. Měkké faktory regionálního rozvoje, s. 23.

Obr. 1: Tvrdé a měkké lokalizační faktory a jejich význam při lokalizaci firemních aktivit v regionu z pohledu vrcholového managementu

Tvrdé lokalizační faktory lze vymezit v několika oblastech:

• trh práce – disponibilita kvalifikovanými lidskými zdroji, tzn. úroveň platů, mezd, možnosti vzdělání zaměstnanců, specializace trhu práce;

• podnikatelské prostředí a infrastruktura – disponibilita plochami (průmyslové zóny), nebytovými a kancelářskými prostorami, stav dopravní infrastruktury (silnice, letiště, parkoviště, systém veřejné dopravy, atd.);

• ekonomické vlivy – ceny ploch a budov, komunální daně a poplatky, subvence a granty poskytované městem, ceny energií, vody, atd.;

• trhy, hospodářské vztahy, sítě – blízkost jiných závodů stejného podniku, blízkost dodavatelů a odbytových trhů, kontakty s podniky stejného či odlišného sektoru a kooperace s institucemi veřejného sektoru;

• geografická poloha města – dosažitelnost důležitých hospodářských oblastí;

• kvalita životního prostředí – čistota vzduchu, ekologické požadavky, podmínky a standardy (Grabow a Hollbach-Gromig, 1995, s. 39).

Od klasických tvrdých lokalizačních faktorů, jako jsou například dostupnost a cena ploch, dostupnost kapitálu a dostatečně vzdělaných pracovních sil, se v současnosti upouští, jelikož se stávají stále více ubikvitními, tj. obecně disponibilními a přístupnými, čímž ztrácejí na svém tradičním výsadním významu pro prostorovou lokalizaci. V tradičních lokalizačních teoriích hrály dopravní náklady roli hlavního lokalizačního faktoru a produkce byla značně závislá na dostupnosti surovin. V těchto teoriích, například u Webera, byl kladen důraz především na optimalizaci transakčních nákladů, což bylo v té době vyvoláno velkým ekonomickým vlivem primárního a sekundárního sektoru. Díky rozvíjejícím se technologiím, zvyšujícímu se vlivu terciárního sektoru, dostupnosti zdrojů a kvalitní infrastruktuře již dopravní náklady nemají zásadní význam. Jak uvádí například Rumpel a kol., (2008, s. 13) či Ježková (2007, s. 65), měkké lokalizační faktory se stávají čím dál tím důležitějšími a je jim v poslední době přisuzován rostoucí význam. V některých odvětvích ekonomiky mají měkké faktory při lokalizačních rozhodnutí dokonce význam rozhodující a v budoucnu lze předpokládat, že regiony, které svou strategii rozvoje tvrdých lokalizačních faktorů doplní o realizovatelnou diverzifikovanou strategii rozvoje měkkých faktorů, se stanou konkurenceschopnějšími. Hlavní výhodou těchto faktorů je větší

přiblížení se současnému trendu ve vývoji ekonomiky. Naopak velkou nevýhodou těchto faktorů je jejich obtížná a někdy téměř nemožná měřitelnost. Výzkum disparit regionů ve vybavení měkkými faktory je proto nutné provádět na základě kvantitativních i kvalitativních metod a přístupů. V ohnisku zájmu jsou zejména regionální rozdíly v kvalitě a subjektivním hodnocení měkkých lokalizačních faktorů, jako jsou například image, kvalita bydlení, kvalita volného času, kultury, sportu, atd. Podrobnou studii měkkých lokalizačních faktorů provedl Německý institut pro urbanismus, který pod vedením Grabowa a Hollbach-Grömiga sledoval lokalizační rozhodování u cca 2000 firem v devíti německých městech. Jelikož každá podrobnější analýza vyžaduje diferencovaný přístup ve vztahu k prostorovým kategoriím, uvádějí Grabow a Hollbach-Grömig následující kategorie pro hodnocení významu měkkých lokalizačních faktorů:

• podle typu lokalizačního rozhodnutí;

• podle výrobního odvětví;

• dle funkce podniku, zda se například jedná o centrálu či pobočku;

• dle velikosti podniku;

• dle prostorové velikosti místa, lokality, města či regionu;

• dle typu regionu, například zda se jedná o staré průmyslové regiony.

Podrobnější rozdělení měkkých lokalizačních faktorů na podnikatelské a individuální dle výše uvedených autorů a jejich diferenciace v jednotlivých oblastech je uvedena v tab. 1.

Další pohled na diferenciaci měkkých lokalizačních faktorů specifikoval Beckmann (1968), který měkké faktory zredukoval na soubor čtyř metafaktorů (investiční klima regionu, kvalita života, image regionu, osobní preference cílových skupin). Přestože mnoho ekonomů přiznává rostoucí význam měkkých lokalizačních faktorů, existují mnozí kritikové. Dosavadní výzkumy zaměřené na problematiku měkkých lokalizačních faktorů kritizuje například Thieβen, který vidí nedostatky jak v teoretické tak empirické fundovanosti.

Tab. 1: Rozdělení měkkých lokalizačních faktorů na podnikatelské a individuální a jejich

města geopolitická poloha dostupnost jiných atraktivních lokalit v rámci regionu

Flexibilita, mentalita, aktivita

flexibilita, aktivita podniků a veřejné správy

mentalita spoluobčanů a kolegů z pracovního prostředí

Ekonomické klima hospodářsko-politické klima

Image a tradice tradice a historie lokality

image regionu, atmosféra města, historický a kulturní význam města

Kvalita krajiny, kvalita

města a jeho lokalit parky, zelené plochy, historické části města, vzhled města

Zdroj: GRABOW, B., HOLLBACH-GROMIG, B., Weiche Standortfaktoren, s. 30.