Model OECD

I dokument Seznam obrázků (sidor 41-44)

3.3 Smlouvy o zamezení dvojího zdanění

3.3.1 Model OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vytvořila modelovou konvenci, na jejímž základě jsou uzavírány dvoustranné mezinárodní smlouvy. Tento dokument je pravidelně aktualizován a doplňován. K jeho přesnému vysvětlení slouží i dokument

„Komentáře k modelové smlouvě OECD“. Současný model byl vydán v roce 2014, další aktualizace je plánována na polovinu roku 2017. Tento model mezi sebou uzavírají především vyspělé země, kde poplatník má právo zdanit příjem ve státu, kterého je rezidentem (Nerudová, 2014).

Struktura dokumentu se dělí do 31 článků. Článek 14 – „Nezávislá povolání“ byl z modelu vypuštěn. Pro potřeby této práce pojednávající o sportovní činnosti bude klíčový článek 17 – „Umělci a sportovci“.

Článek 17 říká, že příjmy sportovců a umělců jsou zdaňovány neomezeně ve státě zdroje.

Tuto interpretaci vysvětluje i Bakeš (2009, str. 287): „Příjmy umělců a sportovců za jejich osobní umělecká nebo sportovní vystupování podléhají zdanění ve státě, na jehož území se koná vystoupení umělce nebo sportovce“. Sportovní činnost je specifická kategorie příjmů, kde se nebere ohled na to, zda sportovec provozuje závislou činnost nebo nezávislé podnikání (Vyškovská, 2010).

Volný překlad článku 17 říká, že příjmy divadelního, filmového, rozhlasového nebo televizního umělce nebo hudebníka nebo sportovce jsou zdaněny ve státě, kde příjmu dosáhl. V druhém bodě je zmíněno, že pokud příjmy plynou jiné osobě, pak jsou tyto příjmy sportovce nebo umělce zdaněny ve smluvním státě, kde je činnost vykonávána. Oba body se odkazují na článek 15 – „Příjmy ze zaměstnání“, kterým je však článek 17 nadřazen. V zásadě totiž modelová smlouva OECD ponechává zdanění příjmů ve státě rezidenta, např. pokud rezident jednoho státu je zaměstnán ve smluvním státu, tak příjmy jsou daněny ve státě rezidenta. To neplatí v případě sportovců a umělců, jak bylo vysvětleno výše. Za pravděpodobný důvod se dá považovat jejich rychlá změna destinací a poměrně vysoké příjmy za krátký časový úsek. Dalším důvodem by mohly být daňové úniky v případě zdanění ve státu rezidenta, i tak je ale mezi sportovci značně populární jejich uchylování se do daňových rájů (OECD, 2015).

42

Model OECD uplatňuje ve svém článku 23 dvě metody zamezení dvojího zdanění (detailnější rozdělení metod o zamezení dvojího zdanění lze pozorovat na obrázku č. 3):

§ metoda vynětí,

§ metoda zápočtu.

Obrázek 3: Metody zamezení dvojího zdanění Zdroj: vlastní zpracování podle Sojky, 2013

Výše uvedený obrázek č. 3 vyobrazuje základní rozdělení dvou mezinárodně uznávaných metod zamezení dvojího zdanění. Tyto metody v sobě dále skrývají další možnosti dělení.

Česká republika tyto metody o zamezení dvojího zdanění zmiňuje v zákoně o daních z příjmů v § 38 písm. f.

Je-li v mezinárodní smlouvě stanoveno, že příjmy dosažené v zahraničí se daní dle metody zápočtu, pak daňový rezident určitého státu zahrne do svých příjmů všechny své celosvětové příjmy, které jsou předmětem daně, bez ohledu na to, zdali už byly zdaněny ve státu zdroje, či nikoliv. Vypočtená daň bude následně snížena o daň zaplacenou v zahraničí v souladu s mezinárodní smlouvou a legislativou státu daňového rezidenta. Jde o metodu modernější, která se užívá ve většině mezinárodních smluv. Podle rozsahu zápočtu se rozlišuje metoda úplného nebo prostého zápočtu (Vyškovská, 2010).

43

Druhou metodou zamezení dvojího zdanění je metoda vynětí, která spočívá v nezdanění příjmů ve státě, kde je jejich příjemce rezidentem. Má se za to, že příjmy podlehnou zdanění ve státě, kde je jejich zdroj. V praxi by to ovšem mohlo znamenat to, že by příjem nebyl zdaněn vůbec a byl tak zcela osvobozen. Metoda vynětí se používá zejména u příjmů ze závislé činnosti v zahraničí. Metodu vynětí lze podrobněji rozdělit na metodu úplného vynětí nebo na metodu vynětí s výhradou progrese (Sojka, 2013).

V návaznosti na článek 17 modelové smlouvy OECD týkající se zahraničních příjmů sportovců a umělců je v mezinárodních smlouvách uzavřených mezi Českou republikou a ostatními státy vždy sjednána metoda prostého zápočtu daně. Proto je na místě vysvětlit metodu prostého zápočtu daně, která bude použita ve všech případech modelové studie v další kapitole této práce. Metoda prostého zápočtu zahrnuje příjmy ze zahraničí do obecného základu daně. Rylová (2009) metodu prostého zápočtu vysvětluje tak, že daň zaplacená v zahraničí se započítá na úhradu daňové povinnosti ve státu rezidenta v takové maximální výši, v jaké se zahraniční příjmy na celkové dani podílely. Pokud byla daň vyšší ve státě zdroje příjmů, nelze ji odečíst v její skutečně odvedené hodnotě. Při aplikaci je třeba dbát zvýšené pozornosti při započítávání příjmů z více států. Zápočet se musí provést jednotlivě a příjem propočítat pro každý stát zvlášť. V tabulce č. 1 je pro přehlednost uveden modelový příklad metody prostého zápočtu daně.

Tabulka 1: Metoda prostého zápočtu

Položka Stát rezidence Stát zdroje

Příjmy poplatníka 100 000 Kč 60 000 Kč

Zdanitelné příjmy 160 000 Kč

(100 000 + 60 000) 60 000 Kč Daň vypočtená z těchto příjmů* 24 000 Kč 6 000 Kč Maximální výše zápočtu daně** 9 000 Kč - Celková daňová povinnost ve státu rezidence 18 000 Kč

(24 000 – 6 000)

Částka, která vyrovná zdanění ve státu rezidence 3 000 Kč

(18 000 – 9 000 – 6 000)

* daň ve státu rezidence je 15 %, ve státu zdroje 10 %

** vlastní výpočet podle vzorce 1 (§38 písm. f odst. 2 zákona o daních z příjmů)

44

á í ýš á č ě

á ň á á á

á ě á

ý á ě á á

(1)

Zdroj: vlastní zpracování

Pro lepší pochopení metody prostého zápočtu slouží výše uvedený příklad v tabulce č. 1.

Zde je vidět, že díky rozdílnosti daňových sazeb je v zahraničí zaplacena nižší daň, než odpovídá dani zaplacené z těchto příjmů ve státu rezidenta. Proto lze započítat celou zahraniční daň a výsledná daňová povinnost bude muset být dodatečně odvedena na základě daňového přiznání.

I dokument Seznam obrázků (sidor 41-44)