Monitorování pohybové aktivity představuje souhrn nezbytných činností a prostředků zabezpečujících přesné sledování a analyzování mimolaboratorní pohybové aktivity realizované v běžných životních podmínkách. Pohybová aktivita v běžných životních podmínkách je chápána jako komplexní mnohorozměrné chování, které však může být kvantifikováno a charakterizováno termíny: frekvence, intenzita, typ a trvání pohybové aktivity (Sigmundovi 2011, s.
11).
Monitorování pohybové aktivity si klade za cíl získat co nejpřesnější popis úrovně realizované pohybové aktivity, která je ovlivněna biologickými a environmentálními determinanty. Při kontrole a evidenci terénní (nelaboratorní) pohybové aktivity, provozované běžnou populací dětí a mládeže, jsme limitováni použitou metodikou jejího monitorování. S minimálními technickými nároky lze úroveň prováděné pohybové aktivity běžně stanovovat podle jejich FITT charakteristik (frekvence, intenzita, typ a trvání pohybové aktivity) a zároveň lze její úroveň kontrolovat a analyzovat za pomocí ukazatelů z jednoduchých objektivních monitorovacích přístrojů (Sigmundovi 2011, s. 40).
Prostředky monitorování pohybové aktivity rozdělujeme prostředky na objektivní (přímé sledování, dvojitě izotopicky značená voda a nepřímá kalorimetrie, snímače srdeční frekvence, akcelerometry, pedometry a multifunkční přístroje) a subjektivní (dotazníky, záznamní archy a rozhovory).
Metody dvojitě izotopicky značená voda a nepřímá kalorimetrie jsou nejpřesnějšími metodami určování energetického výdeje, ale pro náročnost z hlediska techniky, organizace a finančních nároků se používají pouze výjimečně. Jejich využití nalezneme v kazuistických šetřeních nebo výzkumech prováděných a malého počtu testovaných jedinců.
39 1.4.1 Subjektivní metody
Subjektivní metoda používá dotazníky a záznamní archy jako souhrnné záznamy jevů, jejichž kvalita závisí na množství a komplexnosti dotazníkových položek. Je to metoda založená na osobním záznamu běžných denních aktivit v určitých časových obdobích. Vzhledem k ekonomické nenáročnosti a výzkumně organizační jednoduchosti jsou subjektivní metody nejrozšířenějšími a nejpoužívanějšími nástroji ke zjišťování úrovně pohybové aktivity. Cílem této metody je zjišťovat závislosti mezi proměnnými, které nelze vzhledem k povaze výzkumu změřit přesněji. K vyhodnocování dotazníků se používá především popisná statistika s určováním vztahů mezi jednotlivými proměnnými a následným testováním hypotéz. Aplikační jednoduchost a závislost na osobě zapisovatele se však podílí na nižší míře validity a reliability ve srovnání s přístrojovým monitoringem pohybové aktivity (Sigmundovi 2011, s. 16).
Záznamní archy a dotazníky jsou vyplňované sebeadministrací, prostřednictvím rozhovorů nebo jsou vyplňované nesledovanou osobou (rodičem, učitelem, výzkumníkem). Proto jsou subjektivní metody používané k monitorování pohybové aktivity obecně nejméně přesné při určování energetického výdeje, vykazují však relativně uspokojivou stabilitu. K analýze pohybové aktivity u školáků v průběhu vyučování je spíše uplatňován dotazník vyplňovaný nesledovanou osobou. Jejich přesnost je však závislá na autentičnosti sledující a zaznamenávající osoby – rodiče, učitele.
Současným trendem objektivního zjišťování úrovně pohybové aktivity je týdenní monitorování. Tento typ monitorování umožňuje také srovnání pracovních a víkendových dnů. Jelikož každý z monitorovacích prostředků zachycuje jiný aspekt pohybové aktivity, je vhodné používat kombinaci akcelerometrů, snímačů srdeční frekvence a individuálního záznamního archu nebo dotazníku. Metodologická pestrost a košatost v celosvětově uplatňovaných typech a verzích dotazníků a záznamních archů při postihování pohybové aktivity bránila národním srovnáváním výsledků se snahou o celosvětově platná zobecnění. Snažili se vytvoření celosvětově použitelného nástroje k postihování
40
pohybové aktivity za účelem mezinárodních komparací a zobecňování. Vznikl tak mezinárodní standardizovaný dotazník k pohybové aktivitě IPAQ. Postihuje souhrnnou týdenní pohybovou aktivitu, ale i pohybovou aktivitu v zaměstnání (škole) a ve volném čase (Sigmundovi 2011, s. 17).
1.4.2 Pedometry
Pedometr (krokoměr) měří počet kroků při chůzi. Využívání pedometrů je historicky nejstarším a v současné době nejrozšířenějším způsobem přístrojového sledování pohybové aktivity. Obecně jsou pedometry nejpřesnější pro určování počtu kroků, méně přesné při vypočítávání překonané vzdálenosti a nejméně přesné při stanovování energetického výdeje (Sigmundovi, 2011, s. 19).
Obrázek 8: Pedometr s popisem ovládacích prvků (Sigmundovi, 2011)
Pedometry jsou relativně objektivní použitelné přístroje pro monitorování lokomoční pohybové aktivity u rozsáhlých souborů dětí, mládeže a dospělých.
Pedometry jsou schopny zaznamenat a zobrazit pouze celkový počet kroků za
41
sledovanou dobu. Nejsou však schopny určit typ a intenzitu pohybové aktivity.
Preferované umístění pedometru je v pase na boku monitorovaných jedinců.
Terénně používané pedometry jsou tak nejpřesnější při monitorování běžné chůze a celkové denní pohybové aktivity. Jako dostatečně dlouhá doba pro spolehlivé zachycení terénní pohybové aktivity u dětí pomocí pedometrů je doporučováno 6denní a delší monitorování, pokud možno zahrnující oba víkendové dny (Sigmundovi, 2011, s. 20).
1.4.3 Akcelerometry
Akcelerometr je pohybový senzor k měření pohybu těla ve směru vertikálním i horizontálním. Používá se k odhadu výdeje energie při zátěžích nízkých a středních intenzit (Šeflová, 2014, s. 48).
Nejvhodnější umístění akcelerometru při monitorování pohybové aktivity je pozice v pase na pravém či levém boku jedince. Pro spolehlivé zaznamenání habituální PA u dětí a mládeže pomocí akcelerometrů je nezbytné minimálně 4denní monitorování a optimální je 7dennní zahrnující víkendové dny.
Reprezentantem relativní výstupní jednotky z akcelerometru, která při charakteristice pohybové aktivity alespoň částečně zohledňuje individuální somatické rozdíly, je celkový nebo aktivní energetický výdej vztažený k jednotce tělesné hmotnosti a době monitorování (Sigmundovi, 2011, s. 23).
1.4.4 Snímače srdeční frekvence
Snímače srdeční frekvence neboli sporttestery, jsou v současné době dostupnými a poměrně spolehlivými přístroji. Jsou to monitory velikosti náramkových hodinek a umožňují zaznamenání a zobrazení aktuální srdeční frekvence pomocí elastického hrudního pásu se za zabudovanými elektrodami.
Využívají se také ke stanovení intenzi pohybových aktivit a výpočtu energetického výdeje, který vychází ze vztahu mezi srdeční frekvencí a spotřebou
42
kyslíku. Lze jej využít k určování celodenního energetického výdeje u dětí, není však vhodný pro týdenní a delší monitorování pohybové aktivity u rozsáhlých skupin dětí a mládeže.
1.4.5 Informační technologie
S pokrokem v informačních technologiích a zvýšeným úsilím podpory realizace zdravotně prospěšné pohybové začali vznikat softwary, které nejsou primárně určené jen na ukládání a statistickou analýzu dat, ale i na jejich interaktivní zobrazování podle individuálních potřeb uživatele. Příkladem takových internetových informačních systémů s vysokou vizualizační uživatelskou hodnotou jsou Indares.com (http://www.indares.com), který je zaměřen na evidenci, analýz a srovnávání pohybových aktivit uživatelů. Také umožňuje dlouhodobé zaznamenávání a zobrazování individuální pohybové aktivity monitorované prostřednictvím pedometru, IPAQ dotazníku a individuálního záznamního archu. Využívaný je také systém Silva (http://www.silvaconnect.se) či Sportypal (http://sportypal.com), který využívá komunikace mezi geografickými informačními systémy a senzorem a aplikacemi v mobilním telefonním přístroji k přesnému zaznamenání a mapovému zobrazení místa a průběhu realizované pohybové aktivity (Sigmundovi, 2011, s. 36-38).
43