Interpretace výsledků: Následující otázka zjišťovala, jaké činnosti se dotazovaným učitelům neosvědčily ve výuce výtvarné výchovy s dětmi s ADHD. Ihned zareagovali tři respondenti ze sedmi, respondenti (R2, R3, R4), považující za velmi nepříhodné rozdělit dítě s ADHD od ostatních a zaúkolovat ho „odlišnou prací“.
Dotazovaný R2 doplňuje, že tím dítě nabývá pocitu méněcennosti. Dále zde narážíme opět na alternativní výuku výtvarné výchovy, jenž v předchozí výzkumné otázce považovali za osvědčenou dva respondenti (R2, R6). Zatímco, zde se setkáváme s negativním účinkem použití „alternativní výuky“ od respondentů R1, R4, kteří se nezávisle na sobě shodli, že alternativní výuku ve výtvarné výchově s dětmi s ADHD použili poprvé a naposledy.
Pouze dva respondenti (R5, R6) ze sedmi, navrhli nedělat s dětmi nikdy to, co není zajímavé. „Nezajímavé náměty“ žáky pouze nudí. Opačně se k práci ve skupině vyjádřil respondent R5, který při našem rozhovoru vzpomíná na velice nevydařenou
„skupinovou práci“, při níž se žák s ADHD nedokázal koncentrovat, byl nekolektivní a zajímal se o jiné činnosti.
0 1 2 3 4 5 6 7
Které činnosti jsou nevhodné, které se neosvědčily při práci s dětmi s ADHD ve výuce
výtvarné výchově?
počet odpovědí respondentů
55
Respondent R7 uvedl tři neosvědčené činnosti s žáky s ADHD. Těmito činnostmi je „detailní kreslení“, využívání „malých rozměrů“ při činnosti a „lepení“. Nezdarem pro práci s dětmi s ADHD ve výuce výtvarné výchovy považuje respondent R6, kteroukoliv činnost se „šablonou“. V rozhovoru říká, že překreslit a vystřihnut šablonu, je pro žáka s ADHD velice namáhavé a pouze ho to odrazuje do nadcházejících činností.
Nevyhovujícím se ukázala také pomoc „asistenta pedagoga“, který se stal ve výtvarné výchově jako jeden z dalších rušivých elementů, tvrdí respondent R4.
4.5.4 Shrnutí okruhu 2
Respektovat dítě se syndromem ADHD je pro učitele, rodiče, spolužáky a další kamarády, důležité. Výskyt této poruchy na základní škole s sebou nese i několik změn ve vzdělávání. Záleží pouze na kantorovi, jak se s těmito změnami vypořádá. Učitel může například zvolit jiné metody a formy práce než byl doposud zvyklý. Výsledkem těchto změn by měl učitel přispívat k ulehčení a zpříjemnění školního vzdělávání žáka s ADHD, a to bylo důvodem, proč jsme se zeptali oslovených respondentů, zda mají z praxe osvědčené či neosvědčené strategie či činnosti výuky výtvarné výchovy.
Předchozí otázka (viz Graf 3) měla za úkol zjistit, jaké aktivity mohou být vhodné pro děti s ADHD ve výuce výtvarné výchovy. Při zjišťování nás uspokojivě překvapila velká řada činností doporučených a nedoporučených, které si učitelé vyzkoušeli v praxi s těmito dětmi, a podle kterých kantoři sestavují svojí vyučovací hodinu. Mezi nejpoužívanější činnosti, na které stejně odpověděli čtyři dotazovaní, patřilo vybírání tématu blízkému jedinci s ADHD. Poznatkem byla vyšší aktivita a zájem o práci ve výtvarné výchově.
Další navrhovanou formou pro zpříjemnění hodin spolužáků dítěte s ADHD a samotným učitelům je autokratický styl výuky, který redukuje tvorbu impulzivity a nekoncentrovanosti u dítěte se syndromem ADHD. Autoritativní styl je znám svou dominantou osobnosti učitele, který zachovává své zásady, metody vzdělávání
56
a vychovávání. Tento styl výuky je užívám velice zřídka. Učitel musí sám poznat, jaký styl zvolit, aby měl dítě s ADHD pod kontrolou.
Doporučovaným poznatkem je zařazování jedince s ADHD do kolektivu. Žák musí mít pocit, že patří do třídy mezi ostatní. To mu dodává sebevědomí a možnost ukázat své dovednosti před ostatními. Učitel však musí dbát na určitá nastavená pravidla.
Překvapila nás odpověď dvou respondentů využívající alternativní formu výuky, která je známá svou větší volností. Používá se hudba, skupinové práce, ale i například venkovní aktivity zapojené do výuky výtvarné výchovy. Forma této výuky má dítě odpoutat od školních povinností a zpříjemnit, a zároveň zaktivizovat zájem pro tvorbu práce. Udivila nás tato odpověď u respondenta, který má osvědčený autoritativní styl výuky.
Do dalších vyzkoušených a vhodných aktivit, bychom mohli zařadit také propojování zajímavých technik, práce s rozměrnou plochou či reflexi.
Zkoušením různých činností, metod a forem s sebou přináší i negativní zkušenosti (viz Graf4), avšak ze kterých vzejde poučení pro příští práci. Zásobník činností, které nejsou vhodné, je pestrý. Neuspokojivým poučením pro dva respondenty je individuální práce, kterou vyhodnotili jako nejméně výhodnou. Na formu alternativní výuky odpověděl stejný počet odlišných respondentů v předchozí otázce: Které činnosti se osvědčily, a které jsou vhodné pro výuku výtvarné výchovy s dětmi s ADHD? To znamená, že z celkových sedmi tázaných respondentů, reagovali čtyři na formu alternativní výuky v tom rozdílu, že se dva respondenti na alternativní výuce shodli a doporučují ji vyzkoušet a naopak dva respondenti neshodli, a považují ji za nevhodnou při činnostech s dětmi s ADHD. Tato vzájemná shoda dvou protikladných odpovědí pouze dokazuje velkou individualitu jedinců s ADHD.
Vzájemnou shodu reakcí na všední práci, která bývá u dětí nezajímavá, nalezneme i v předešlé otázce, ve které doporučuje více než polovina dotazovaných výběr zajímavých námětů. Vyhledávat témata, která by mohla zajímat děti s ADHD, ale i ostatní jedince je náročná, ale velice vděčná. Je podstatné, zda učitel chce, aby žáci aktivně pracovali a z hodin si odnášeli i přidané hodnoty, nebo zda žákům znechutí výtvarnou výchovu z důvodů své lenivosti.
57
V menším měřítku se respondentům neosvědčila skupinová práce, asistent pedagoga, lepení, práce s detaily a výběr malého rozměru papíru, u kterých dítě s poruchou nepozornosti a hyperaktivity nevydrží.
4.5.5 Okruh 3 – Zdroje informací respondenta v dané problematice
Práce s dětmi se syndromem s ADHD ve výchovně-vzdělávacím postupu, může být velice náročná. Mnozí si myslí, že je velice těžké tuto problematiku správně uchopit. Několik publikací se tímto problémem zabývá, avšak konkrétními instrukcemi, jak pracovat s těmito dětmi v určitých situacích, lze najít jen zřídka. Záleží pouze na přičinlivosti pedagoga, najít si správné metody a formy, jenž pasují konkrétnímu dítěti se syndromem ADHD. Pro zmírnění trápení a ulehčení podmínek kladené na žáka, ale i samotného kantora, hledá spousta pedagogů nová řešení.