• No results found

Příčiny školního neúspěchu dle dělení Zdeňka Heluse

5 Příčiny neúspěšnosti na počátku školní docházky

5.2 Příčiny školního neúspěchu dle dělení Zdeňka Heluse

Zdeněk Helus ve své knize Psychologie školní úspěšnosti žáků píše o významu motivace jako faktoru, který rozvíjí žákovu osobnost a dokáže zvýšit i jeho učební výkon.

Přesto si je ale vědom, že nesprávně zvolená motivace může mít opačný efekt. Nejčastějšími motivačními činitely, které vedou ke školnímu neúspěchu, jsou frustrace, motivační konflikty a nadměrná motivace. (Helus 1979, s. 102)

Frustrace

Dítě příchodem na základní školu prožívá velké změny. Většina z nich na dítě působí pozitivně, neboť jsou pro něj něčím novým a dávají mu příležitost se dále rozvíjet. Některé vlivy ale žáka frustrují, působí na něj negativně. Takové situace nastávají, pokud se žák delší dobu necítí v prostředí dobře a nemůže uspokojovat své potřeby. Jeho výkon se postupně snižuje a z dlouhodobějšího hlediska může vést až ke školní neúspěšnosti. Každý člověk dokáže frustraci odolávat, ale individuálně dlouho. Úkolem učitele je, aby dokázal frustraci

rozeznat a řešit její příčiny. Špatným řešením se jeví trest, neboť ten příčinu neodstraní.

(Helus 1979, s. 102-103) Žákova frustrace bývá spojována se situacemi, jako je:

Potřeba fyzického bezpečí – souvisí s fyzickými tresty; i když jsou v dnešní době ve školách zakázány, některé rodiny jich stále užívají doma; žák se může obávat z trestu v případě neúspěchu ve škole

Pocit ohrožení psychického bezpečí – učitel dává před třídou veřejně najevo, že je žák neúspěšný; zaměřuje se na méně schopné žáky

Potřeba výkonu – učitel má na žáky neadekvátní požadavky, moc velké nebo malé, špatně formuluje otázky, nutí žáky ke stejnému pracovnímu tempu

Potřeba pocitu vlastní hodnoty a sebeúcty – učitel špatně vyhodnotí příčinu žákova chování, např. agresivní žák se jeví jako příliš sebevědomý, ale může si agresivitou pouze kompenzovat nelibé pocity méněcennosti ze školních neúspěchů; učitel takové chování způsobí veřejným porovnáváním výsledků se spolužáky, učitelovy posměšky, dalším úkolem, jenž pouze potvrdí žákovy nedostatky

Potřeba pozitivních vztahů – každý žák potřebuje být akceptován třídním kolektivem, mít se spolužáky užší vazby, v opačném případě se může snížit jeho učební výkon, chování nebo dokonce vzniknout psychické poruchy; učitel takové situaci nepomůže, pokud bude tiše souhlasit s vyčleňováním určitého žáka nebo protěžovat jiné

Potřeba aktivity a uznání – učitel vyučuje nezajímavým způsobem, kdy se žáci nudí;

neprojevuje nadšení pro učivo; žáci musí odpovídat na příliš jednoduché otázky a nemusí projevit v hodinách velkou aktivitu; žáci cítí neuspokojení a napětí (Helus 1979, s. 103-104)

Reakce na frustraci může být různá. Obecně lze říci, že probíhá dvěma směry. Směrem k překážce, kterou chceme překonat, jdou útočné reakce, směrem od překážky jdou obranné neboli únikové reakce.

Agrese – jedna z nejčastějších reakcí, kdy slovně či fyzicky napadáme zdroj frustrace;

objevuje se i autoagrese, kdy poškozujeme sami sebe

Kompenzace – vyhledávání jiných cílů; školní neúspěch si žák nahrazuje něčím jiným, zvýšenou snahou o učení či nevhodným chováním

Únik do fantazie – v malé míře je běžnou reakcí; ve větší míře pomůže neúspěšnému žáku alespoň vnitřně zažít pocit úspěchu

„Racionální“ reakce – smyšlené odůvodnění žákova neúspěchu; dodává žákovi pocit, že vina není v něm; z dlouhodobého hlediska ale zamezuje žákovi učit se z vlastních chyb a odpovídat za své činy

Bagatelizování cíle – zlehčování neúspěchu; tvrzení, že jsou žákům špatné výsledky lhostejné, i když pravda je opačná; rádi se takto projevují před spolužáky, protože se tím stávají oblíbenějšími

Regrese – žák se svým chováním projevuje jako mladší, protože si je vědom toho, že ve svém věku by měl podat lepší výkon, což ale nedokáže

Únik – snaha vyhnout se nepříjemným situacím, projevuje se absencemi ve škole, záškoláctvím či únikem do nemoci

Pokud učitel nedokáže dobře rozpoznat frustrační spouštěče a jejich reakce, mohou být určité rysy chování a návyky žáků trvalejší, a tím ohrozit další úspěšné vzdělávání. (Hyhlík, Nakonečný in Helus 1979, s. 105-107)

Motivační konflikty

Školní neúspěch ovlivňují také konflikty mezi motivy, které vznikají při uspokojování více spolu neslučitelných potřeb. Žák se v danou chvíli musí rozhodnout pro jednu z nich.

Konflikty vznikají v případech, kdy se objeví:

Dvě pozitivní síly – žák se rozhoduje mezi dvěma motivy, po kterých touží; např. chce mít velmi dobré známky, ale zároveň chce být akceptován školní skupinou; pokud dá přednost spolužákům, jeho učební výkon se sníží

Dvě negativní síly – rozhodování žáka mezi dvěma motivy, o které nestojí, ale musí si jeden z nich vybrat; u neúspěšných žáků jde často o nesplnitelný úkol: lepší známky versus trest

Jedna pozitivní a jedna negativní síla – volba mezi nelibou činností, po které následuje odměna, popř. zakázanou činností, která žáka láká, ale čeká ho po ní trest

Několik pozitivních a negativních sil – řešení je podobné jako u konfliktů dvou sil, vyznačuje se nepatřičným chováním žáka, které vzniká rozporným vztahem ke skutečnosti (Helus 1979, s. 107-108)

Nadměrná motivace

Vhodným použitím motivačních prostředků můžeme u žáků rozvinout zájem a vztah o učení a konkrétní učební výkon. I v tomto případě ale platí, že s kvantitou nemusí nutně stoupat i kvalita. Výzkumy potvrdily, že výkon stoupá pouze do té doby, kdy je míra motivace na střední úrovni, poté klesá. Nemá tedy cenu žáka příliš motivovat, pokud vidíme,

K přemotivovanosti dochází často při žákově přípravě na přijímací zkoušky, kdy je sám vnitřně namotivován, a ještě je k většímu výkonu tlačen školou a rodiči. Pro žáka může být taková situace stresující, nechce selhat. Kvůli nátlaku se mu snižuje sebevědomí. (Helus 1979, s. 108-109)