Zavádění EMS v organizaci s sebou přináší vždy očekávání určitých přínosů a zároveň vědomí nutnosti vynaložit určité peněžní prostředky (náklady). Přínosy jsou představovány kvantifikovanými ekonomickými (např. úspora nákladů) a ekologickými výsledky (snížení spotřeby surovin). Náklady jsou tvořeny spotřebou výrobních faktorů (lidské zdroje, investice) a spotřebou služeb třetích subjektů (Kreuz a Vojáček, 2007).
2. 4. 1 Přínosy EMS pro podnik
Přínosy, které může implementace EMS podniku přinést, lze rozdělit do tří skupin:
kvantifikovatelné přínosy, obtížně kvantifikovatelné nebo nekvantifikovatelné přínosy.
Kvantifikovatelných přínosů organizace dosahuje v důsledku přímého poklesu nákladů (úspory vody, energií, odpadové hospodářství, recyklace) a úspory v důsledku změny výrobků nebo výrobních postupů. Pokles nákladů může podnik sledovat prakticky bezprostředně po zavedení systému EMS. U úspor v důsledku změny výrobků nebo výrobních postupů probíhá sledování přínosů ve střednědobém až dlouhodobém časovém horizontu.
42
Mezi obtížně kvantifikovatelné přínosy, kterých organizace nezřídka dosahuje, se řadí dosažení souladu s požadavky environmentální legislativy, omezení rizika vzniku závažných havárií a zlepšení vztahů s okolím (širším i užším) organizace. Přínosem lepších vztahů a komunikace s orgány veřejné správy (banky, investoři a další subjekty nabízející kapitál) může být snížení hodnocení rizikovosti investice do organizace a otevření cesty žádostem organizace o veřejné dotace. Organizace tak získává úlevy na pojistném, úrocích, zlepšuje si image a zvyšuje rozsah příležitostí k budoucím zakázkám. Vytvářením tlaku na zavedení EMS u svých dodavatelů může organizace získat další potencionální přínosy.
Mezi další přínosy, které jsou většinou již obtížně kvantifikovatelné nebo nekvantifikovatelné, patří zejména:
redukce provozních nákladů, úspory surovin, energie a dalších zdrojů, úspory na pokutách a jiných sankcích spojených s poškozováním životního prostředí,
přesnější vymezení investičních záměrů a podnikatelských plánů, snazší zajišťování veřejných i soukromých zakázek a zvýhodnění postavení organizace jako subdodavatele,
snížení emisí do složek životního prostředí,
snížení rizika nehod a havárií,
zlepšování vztahů s odpovědnými úřady (přínos: snížení administrativní zátěže, pomoc při dosahování souladu s novými požadavky na environmentální výkonnost, otevření cesty k „zelenému“ nákupnímu jednání veřejných orgánů),
posilování konkurenceschopnosti a posilování environmentálního image,
otevření cesty k půjčkám a snížení odvodů pojistného (přínos: zisky z upravených nižších plateb pojistného),
zlepšení zdraví osob, pracovníků, obyvatel obce a spotřebitelů,
zlepšení vztahů s blízkým okolím organizace,
modernizace systému řízení – managementu,
zvýšení kvality výrobků a služeb,
zlepšení ztotožnění zaměstnanců s organizací (Kreuz a Vojáček, 2007; České ekologické manažerské centrum, neuvedeno).
43 2. 4. 2 Náklady EMS pro podnik
Ekonomická stránka ochrany životního prostředí zahrnuje vznik ekonomických škod ze znehodnocování životního prostředí, které vyžadují vynakládání prostředků na omezení či eliminaci negativních dopadů plynoucích z nevyhovujícího stavu životního prostředí, a peněžní výdaje na eliminaci faktorů, které tyto dopady způsobují (CENIA, neuvedeno).
Při analýze nákladů spojených s environmentálním manažerským systémem jsou náklady na životní prostředí rozdělovány na explicitní a implicitní náklady. Explicitní náklady na realizaci politiky životního prostředí zahrnují výdaje na administrativu, monitoring a vymáhání výdajů placených veřejnému sektoru, jakož i náklady na plnění požadavků vznikajících prakticky ve všech odvětvích hospodářství. Implicitní náklady jsou ty, které splňují všechny nepeněžní vlivy a negativně ovlivňují blahobyt celé společnosti.
Většina analýz nedokáže plně postihnout hodnoty implicitních nákladů, a proto mnoho hodnocení environmentálních nákladů je silně podhodnoceno (Callan a Thomas, 2009).
Další možné členění nákladů je rozdělení na investiční (jednorázové výdaje na pořízení kapitálových statků na ochranu ŽP) a neinvestiční (běžné provozní náklady spojené s provozem zařízení na ochranu životního prostředí). Výdaje na životní prostředí jsou souhrnem obou nákladů.
Rozhodování o optimální míře využívání a znečišťování životního prostředí balancuje mezi vydáváním peněz na prevenci vzniku ekologické zátěže a vydáváním peněz na odstranění této zátěže či způsobených škod. Zvýšení jedné položky zátěže vede ke snížení druhé položky. Z ekonomického hlediska není optimální situace, kdy je znečištění životního prostředí nulové, protože v takové situaci by byly náklady na zamezení velmi vysoké. Optimum nastává při takové míře znečištění, při které je součet ekonomických škod ze znečištění životního prostředí a nákladů na zamezení škod minimální (CENIA, neuvedeno).
Proces zavedení EMS klade v různé míře nároky na finanční náklady a také na pracovní kapacity vlastních pracovních sil. Záleží na povaze činností v organizaci, rozsahu výroby, vyspělosti již existujícího systému řízení a vztahu organizace k ochraně životního
44
prostředí. Náklady spojené se zaváděním EMS lze rozčlenit například na náklady na výstavbu a udržování EMS (personální, investiční, poradenství), náklady na interní audit (personální náklady, náklady na poradenství), náklady na externí audit (náklady na auditora) a náklady na certifikaci. Náklady na zavádění EMS jsou ovlivňovány řadou faktorů a rostou úměrně k velikosti organizace, míře významnosti negativních dopadů aktivit organizace na životní prostředí a nedostatečnou úrovní systému řízení (Kreuz a Vojáček, 2007).
V tabulce 5 jsou uvedeny náklady a možné roční úspory ze zvýšené účinnosti a celkové hodnoty nákladů u jednotlivých velikostí organizací. Částky jsou zaokrouhleny a uváděny v eurech (€).
Tab. 5: Náklady a možné roční úspory ze zvýšené účinnosti v systému EMAS
Velikost organizace Možné roční úspory (€)
Náklady na první
rok zavádění (€) Roční náklady (€) Mikro (< 10. zam.) 3 000 – 10 000 22 500 10 000 Malá (< 50. zam.) 20 000 – 40 000 38 000 22 000 Střední (50 < 250 zam.) až 100 000 40 000 17 000
Velká (> 250 zam.) až 400 000 67 000 39 000
Zdroj: Úřední věstník Evropské unie, 2013. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2013:076:FULL:CS:PDF
45
3 Profil společnosti Monroe Czechia s.r.o.
Sídlo společnosti Monroe Czechia s.r.o. (dále Monroe Czechia) je spojeno s městem Hodkovice nad Mohelkou. Založení výroby v Hodkovicích se datuje od roku 1843, kdy byla postavena tkalcovna, tiskárna a barvírna látek. Podnik dosáhl velkého rozmachu kolem roku 1900, kdy počet původních 60 zaměstnanců vzrostl na 700. Podnik byl v provozu až do 30. let 20. století. Během okupace byly budovy využívány pro zbrojní průmysl a sloužili také jako sklad německé armády. V roce 1944, zde byla zavedena výroba elektrických akumulačních kamen a kameninového nádobí.
Orientace hodkovického závodu na automobilový průmysl započala až roku 1948. Závod byl začleněn do skupiny národního podniku Pal Kbely, jehož výrobním programem bylo elektropříslušenství, koncová světla, elektromagnetické houkačky, světelné trojúhelníky pro návěsná vozidla, elektrické nástěnné hodiny apod. Výrazný rozvoj podniku nastal po spojení s podnikem Autobrzdy Jablonec nad Nisou v roce 1952. Růst výroby automobilů vedl k částečné přestavbě závodu. Byly vybudovány lisovny, kotelny, montážní hala, haly prvovýroby a technický úsek, ale také neutralizační stanice odpadních vod a trafostanice.
V květnu roku 1992 byly Autobrzdy změněny v novou společnost Ateso a.s., jejíž hlavní výrobní náplní se staly teleskopické tlumiče pro osobní automobily, přerušovače směrových světel a elektromagnetická zařízení pro závody Škoda Auto, a.s., Tatra, a.s., Avia, a.s. a Karosa, a.s. Vedení společnosti Ateso ve svém strategickém záměru rozvoje rozhodlo o prodeji závodu.
Majitelem závodu se tak roku 1996 stal nadnárodní americký koncern Tenneco – divize výroby tlumičů Tenneco Europe. Hodkovický závod byl přejmenován na Monroe Czechia s.r.o. (Interní materiály společnosti Monroe Czechia s.r.o.).
Společnost Tenneco Inc. (dále jen Tenneco), se sídlem v Lake Forest ve státě Illinois, je jedním z předních světových návrhářů, výrobců a distributorů výfukových systémů („clean air“) se zaměřením na snižování emisí a tlumičů („ride performance“) pro kontrolu
46
jízdy pro automobilový průmysl. Tenneco zaměstnává téměř 26 000 zaměstnanců po celém světě (v Evropě okolo 7500 zaměstnanců) v 89 výrobních továrnách na šesti kontinentech.
Výrobky pro kontrolu jízdy (tlumiče pérování, komponenty pro kontrolu hluku, vibrací a odpružení) prodává společnost Tenneco především v rámci značek Monroe®, Clevite®
elastomery, Fric Rot TM, Axios® a Rancho®. V oblasti nízko emisních zařízení firma Tenneco prodává značky Walker®, Fonos a Dynomax®. Největšími zákazníky jsou například automobilové závody General Motors, Volkswagen, Daimler, Toyota, BMW, Chrysler, Harley-Davidson, Honda, Suzuki, Mazda, Renault, Nissan a další (Tenneco Inc., 2014).