78 Charakteristika zkoumaného žáka
Ruda L., žák 9. ročníku, věk 15 let
Bydliště: Cheb, spolu s matkou a starší sestrou žije v bytě 3+1
Rodinná anamnéza
Ruda pochází z neúplné rodiny, když mu bylo šest let, rodiče se rozvedli. Svého otce znal velmi sporadicky, pouze si pamatuje, že byl často kritizován za malichernosti a někdy i fyzicky trestán. Než započal školní docházku, otec nastoupil do výkonu testu na 8 let za krádeže a po návratu se odstěhoval na Moravu. O svého syna nejeví zájem, neudržuje ani písemný kontakt. Výchova a zabezpečení Rudy, je tedy v kompetenci matky, která se snaží podporovat i dospělou dceru. Ta se bohužel nevyučila, stále je registrováno na pracovním úřadě a spoléhá na podporu ze strany pracující matky.
Matka, aby zabezpečila rodinu, pracuje na noční směny, Ruda často tráví dny a noci sám bez dozoru zákonné zástupkyně. V důsledku pracovní vytíženosti navazuje kontakt se školou pouze sporadicky o prospěch a chování syna se zajímá minimálně. Třídních schůzek se neúčastní, případné problémy řeší pouze telefonicky. Na druhé straně matka vystupuje jako ochránkyně, svému synovi se snaží svoji nepřítomnost kompenzovat různými formami. Bohužel Ruda uvedenou formu lásky ze strany matky neopětuje, matku z vypočítavosti citové vydírá za účelem získání finančních prostředků či jiných požitků. Můžeme říci, že odpovědnost za špatný školní prospěch a chování nese právě matka a dospělá sestra, která má na bratra spíše negativní vliv. Podle Vágnerové: „Spouštěčem nežádoucího jednání adolescenta může být nedostatečná rodinná výchova, kde chybí mravní a duchovní hodnoty“, což může být i Rudovo případ (Vágnerová 2011 s. 38).
Školní anamnéza
Do mateřské školy nastoupil Ruda ve čtyřech letech. Před nástupem do školy otec rodinu z důvodu výkonu trestu opustil, matka tuto skutečnost velmi těžce nesla, začala konzumovat alkohol, rodině nedokázala věnovat dostatečnou péči. Tuto skutečnost řešil v několika případech i sociální odbor města. Po krátkodobé protialkoholní léčbě zůstaly děti v péči matky. Bohužel díky stísněnému prostředí utrpěl
6.7 Případová studie č. 1
79
Ruda velkou citovou ztrátu a stal se doslova zlostným dítětem. Již po přestupu na naší ZŠ, se projevoval, jako nesvědomitý a neukázněný žák, který se nepřipravuje na hodiny, nenosí úkoly ani pomůcky, chodí pozdě na vyučování, odmlouvá učitelům. Ruda se od ostatních spolužáků vymykal svým vzhledem. Často nosil punkové oděvy, převážně černé barvy a zároveň si barvil vlasy. Protože neměl žádné kamarády, pozornost spolužáků si nejprve snažil získat narušováním vyučování, kdy skákal do řeči učitelům, vystupoval, aniž byl tázán, používal vulgární výrazy. Jakmile ztratil pozornost u svých spolužáků, začal se sebepoškozovat. Kružítkem si na předloktí vyškrabával různé ornamenty, propichoval si konečky prstů jehlou. V podstatě svým chováním a zevnějškem provokoval ostatní, podle Koláře (2011) představoval
„nekonformní – deviantní oběť“. Samozřejmě, že určitou roli zde hrál přestup na novou školu a začlenění se do kolektivu, ale dle školské dokumentace měl kázeňské problémy i na předešlé ZŠ. Počáteční kázeňské přestupky byly řešeny na základě ustanovení školního řádu, za nežádoucí chování nejprve obdržel důtku třídního a posléze ředitele školy. Bohužel uvedené opatření se míjely svým účinkem.
Po několika výzvách se matka dostavila na výchovnou komisi, kde jí byla doporučena návštěva PPP a psychiatrie. Ruda posléze začal pravidelně navštěvovat psychologa.
Podle Bendla lze takovou osobu zařadit mezi osobnost dostatečně „mravně i duchovně nevyzrálou se silnou citovou deprivací, kde ani občas přílišná péče ze strany matky není na místě“ (Bendl 2003 s. 78).
Popis případu
Uvedený případ šikany proběhl na naší škole již v roce 2012. Z mého pohledu se jedná o případ, který je poněkud odlišný od klasických případů šikany, protože Ruda nebyl pouze klasickou obětí, kterou popisuji v teoretické části práce. Představuje žáka s narušenou osobností, který má sklony k sebepoškozování. Jak bylo uvedeno, za účelem získání pozornosti si Ruda na předloktí kružítkem vyškrabával do krve různé punkové značky, jindy se zase kousal do zápěstí, dokud mu nezmodralo po stisku.
S odstupem času se domnívám, že uvedený případ započal přeřazením Rudy do nové třídy. Nový třídní kolektiv tvořený pouze dvanácti chlapci byl pro Rudu asi velkou zátěží. Na počátku roku se snažil své spolužáky zaujmout, a tak se začal předvádět, hlavně používáním vulgárních výrazů při styku s pedagogy. Jeho nežádoucí chování se třídnímu kolektivu moc nelíbilo, často byl upozorňován, že to přehání. Někteří
80
spolužáci Rudu při hodinách umravňovali, žádali, aby se uklidnil. On bohužel na přání spolužáků nereagoval. Celý spor vygradoval v listopadu, kdy došlo k šikanování ze strany dvou spolužáků, kteří nemohli jednání Rudy ustát. V rámci přestávky během odpoledního vyučování, Ruda sebral z držáku plastový trojúhelník, který využívají pedagogové a mrštil ho přes celou třídu, nad hlavy svých spolužáků. Naštěstí skoro všichni seděli, trojúhelník se zastavil, o roh první lavice. Celou zábavu sledovali Ondra a Robert, kteří už nevydrželi a okamžitě se na Rudu vrhli. Nejprve ho táhli k interaktivní tabuli, kde byl Robertem přitlačen, až nemohl skoro dýchat. Mezitím začal Ondra za podpory třídního kolektivu obkreslovat Rudovo hlavu. Občas mu fixem vytvořil v obličejové části novou pihu. Devítka se ohromně bavila, slovním doprovodem ostatní spolužáci nabádali útočníky k novým útokům. Ruda se naštěstí Robertovi vytrhl a utekl na chodbu, kde vyhledal dozorující učitelku. O incidentu, který proběhl ve třídě, se ani slovem nezmínil. Celá událost měla pokračování ještě v parku za školou. Nejprve podrazil Ondra Rudovi nohy, když procházel kolem louže a nakonec byl i se školní taškou v louži vyválen. Ruda se s konfliktem opět nesvěřil. Bohužel jednání agresorů pokračovalo, dokonce gradovalo. Kromě poškození osobních věcí byl často fackován. Ostatní spolužáci fyzickému napadání, které se odehrávalo o přestávkách, pouze přihlíželi. Měli totiž z Roberta a Ondry strach. Oba chlapci byli od počátku školního roku vůdčí osobnosti třídy, kterým nebyla agresivita cizí. V podstatě zapadali do skupiny agresorů, které cituji v teoretické části. Dle Koláře: „Jednou z příčin nežádoucího chování agresorů je jejich morální slepota projevující se sobeckostí“ (Kolář 2011 s. 37). Ruda se snažil na agresi svých spolužáků rezignovat, přestal komunikovat, dokonce i při hodinách se choval spořádaně. Rudovo třídní neměla ponětí, co chlapec ve škole prožívá, spíše se chlubila, jak dokázala jeho nevhodné chování odbourat. Bohužel uvedeným jednáním útoky neskončili. Případ měl dohru zhruba za měsíc, kdy za neplnění školních povinností byl spolu s Robertem a Ondrou a ještě dalšími dvěma spolužáky po škole. Když odešla paní učitelka němčiny na záchod, zanechala na stole příruční tašku s peněženkou a doklady. Robert s Ondrou na tuto skutečnost okamžitě reagovali. Začali na Rudu naléhat a pod pohrůžkou násilí donutili Rudu peněženku odcizit. Ten ji následně vyhodil z okna dalším spolužákům, kteří čekali na poškoláky. Po návratu z toalety učitelka nic podezřelého nezjistila a propustila chlapce domů. Ještě před školou dostal Ruda od Ondry výstražný úder pěstí, aby nemluvil. Agresoři si získané peníze postupně rozdělili a peněženku s doklady vyhodili.
Následující den oznámila kolegyně ve sborovně podezření na krádež peněženky, jako
81
podezřelé označila chlapce, kteří byli po škole. Vytěžení chlapců, které provedl výchovný poradce, nemělo pozitivní účinek, všichni krádež zapírali. Jelikož krádeží peněženky přišla kolegyně o větší sumu peněz, doklady a karta k bankovnímu účtu, případ byl oznámen na policii, kde vyšly všechny shora uvedené skutečnosti najevo.
Vyšetřování případu
Na základě poznatků od policie se výchovný poradce ujal vlastního šetření.
Postupně vytěžoval jednotlivé aktéry, kteří potvrdili skutečnosti zjištěné na PČR.4 Kromě jiného provedl ve třídě sociometrické testy, jejichž cílem bylo zjistit klima, jednotlivé vztahy ve třídě, oblíbenost žáků, činnosti odehrávající se o přestávkách.
Zjištěné výsledky potvrdily předešlé skutečnosti. Robert a Ondra byli z 87 % označeni třídou jako agresoři. Podařilo se získat i několik svědků, kteří události detailně popsali.
V této souvislosti poukazuje Říčan na to, že odhalení agresorů je pouze první krok vyšetřování šikany. „Po něm nastupuje další část – pedagogické působení v podobně nápravy vztahů celého třídního kolektivu, kde je narušena empatie, etické cítění, emoce a řada dalších prvků“ (Říčan, 2010, s. 102).
Vyšetřování případu skončilo zhruba po měsíci a půl. Mezi tím proběhla výchovná komise s rodiči aktérů, kteří své ratolesti neustále obhajovali a nedokázali uznat jejich jednání. Veškerou zodpovědnost směřovali na vedení školy. Částečně měli pravdu, protože třídní učitelka včas nezaregistrovala změny v chování třídního kolektivu, nepodařilo se jí odhalit počátky šikany. S odstupem času a zkušeností si dovolím poukázat na to že, nedostatečně ovlivňovala třídní klima. Nicméně vyšetřování do vyšetřování se zapojil OSPOD Cheb, který zkoumal rodinné podmínky všech účastníku šikany. Rudovo trestní stíhání za krádež bylo podmínečně zastaveno, za neumluvené hodiny vzniklé absencí na školní docházce obdržel důtku ředitele školy.
Robert byl již za svoje předešlé nežádoucí jednání umístěn do SVP Karlovy Vary. Ondra obdržel za svoje jednání sníženou známku a na žádost rodičů přešel na jinou základní školu.
4 Pokud dojde ve školském zařízení k obdobnému případu, daná instituce by se měla řídit pokynem MŠMT č.14 144/00-22, který řeší spolupráci Policie ČR a škol při vyšetřování kriminality dětí a mládeže, uvedený pokyn řeší i otázky spolupráce v rámci prevence.
82 Prostředky k odhalení šikany
Uvedená kazuistika představuje tu nejzazší možnost zjišťování šikany na základní škole. V současné době je potřeba využít veškeré prostředky, které mohou počátky šikany v třídním kolektivu či škole odhalit. Na základě zjištěných skutečností bychom doporučili tyto možnosti:
Plechové schránky důvěry, kam mohou žáci ukládat své vzkazy pro výchovného poradce či metodika prevence jsou už dávno tabu. Žijeme v elektronické době, proto je potřeba zavést elektronickou schránku či email, kam se mohou děti se svými požadavky obracet
využít dotační program MŠMT – Bezpečné klima v českých školách minimálně 1x ročně provádět sociometrické testy zaměřené na šikanu využívat internetové služby garantované MŠMT
zapojit do edukačního procesu supervizora
pravidelně monitorovat chování žáku nejen ve škole, ale i na akcích mimo školu
Opatření školy při zjištění případů šikany
Z výchovného hlediska považujeme sankce vůči aktérům jako žádoucí, samozřejmě hlavní roli při uplatňování konkrétního opatření či trestu hraje závažnost a následky případu. Každá škola by v případech šikany měla využívat a uplatňovat běžná, ale i mimořádná opatření zakotvená např. ve školním řádu nebo v preventivním programu školy. Důležitou preventivní roli při řešení konkrétních situací hrají zmiňované výchovné komise za účasti rodičů a případně orgánů OSPOD. Za účelem vyřešení situace je i možnost využití metodika prevence z místní PPP. U složitějších případů, kde se mohou projevovat následky, např. ublížení na zdraví, poškození – krádež věcí je třeba informovat PČR a orgány činné v trestním řízení. Na základě osobních zkušeností z edukačního procesu doporučuji uplatňovat níže uvedené opatření:
Vyloučit agresory z mimoškolních aktivit, kulturních – sportovních akcí a zájezdů,
Zařadit nepřizpůsobivého žáka do prevenčního pobytu, kterého se na začátku školního roku účastní žáci s podobným jednáním. V takových případech
83
vycházíme většinou ze sociometrických testů prováděných během školního roku (klima školy – třídy apod. Uvedený pobyt je zpravidla třídenní a účastní se ho lektoři z OSPOD, MP, PČR, mediační a probační služby. Tyto pobyty jsou hrazeny z krajských rozpočtů,
V rámci přestávek umístit agresora do blízkosti blízkosti pedagogického dozoru nebo přeřadit na první stupeň, kde může pomáhat mladším spolužákům při různých činnostech,
Sankce vyplývající ze školního řádu, napomenutí třídního učitele, důtky, snížení známky z chování, vyžadování náhrady za poškozené věci – předměty.
Shrnutí a vyhodnocení zásadních událostí případu
V předkládané kazuistice se stal obětí žák deváté třídy s poruchami chování. Své jednání nedokázal ovládat, neustále na sebe upozorňoval nevhodným jednáním, které nedokázal korigovat. Ze zjištěných údajů, zejména ze školní dokumentace a zpráv z PPP se lze domnívat, že Rudovo chování bylo ovlivněno traumatem z dětství – špatné vztahy s otcem, nezájem o výchovu, umístění ve výkonu trestu, nežádoucí vliv sestry, nadměrné pracovní vytížení matky, nedostatečná výchova. Určitou roli v případu šikany sehrála i třídní učitelka, která se nedostatečně věnovala třídnímu klimatu a událostem probíhajícím v kolektivu. Zároveň nedokázala odhalit prvopočátky šikany tzv.
ostrakismu, který ve svých publikacích charakterizuje Kolář (1997). Vzhledem k rozsáhlosti případu patrně selhal i školní preventiva, který nedostatečně komunikoval s třídní učitelkou, neprováděl důkladnou prevenci. Bohužel případ došel až tak daleko, že na základě krádeže skončil v šetření policie. Při vyšetřování byli usvědčeni dva útočníci, Robert a Ondra, kteří vystupovali agresivně, sebejistě ve třídě měli vůdčí postavení. Se sankcemi, které účastníci šikany obdrželi, se plně ztotožňujeme. Možná i přestup Rudy na jinou školu bylo ideální řešení v rámci prevence, lze totiž předpokládat, že potkal dobrý kolektiv a vhodného třídního učitele.
Optimálním řešením je prevence
Na základě skutečností uvedených v předložené kazuistice je zřejmé, že vyšetřování případů šikany není vůbec jednoduché, vyžaduje odbornost a maximální nasazení pedagogů. Pokud tyto atributy existují, setkáváme se s jinými překážkami, narážíme na nedostatečnou legislativní podporu ze strany státu. Na základě těchto
84
skutečností zastáváme názor, že nejúčinnějším řešením nežádoucího jednání – šikany na školách je prevence. Ta musí probíhat i tam, kam šikana ještě nedorazila. Základ primární prevence spatřujeme zejména v otevřené komunikaci mezi žáky – třídními učiteli – metodiky prevence – výchovnými poradci. V neposlední řadě je to oboustranná spolupráce školy a rodičů. Pouze společná participace všech zúčastněných vede k ideálnímu řešení šikany.
Charakteristika zkoumaného žáka
Sabina K., žákyně. 8. ročníku, věk 13 let
Bydliště: Nový Kostel okres Cheb, spolu s otcem a jeho přítelkyní žije na vesnici v rodinném domku
Rodinná anamnéza
Sabina pochází z rozvedeného manželství, matka rodinu opustila, když bylo dceři pět let. Dle jejího sdělení se maminka odstěhovala do Německa za svým novým přítelem. Dceru navštěvuje velmi sporadicky, maximálně 1x do roka, když má narozeniny, občas obdrží blahopřání nebo pohled. Rodinný kruh doplňuje ještě syn z manželství přítelkyně otce Patrik – 19 let., který zatím žije ve společné domácnosti.
Patrik je závislý na příjmech rodiny, studium na odborném učilišti nedokončil.
V současné době je registrován na úřadu práce, občas vykonává různé brigády. Oba zákonní zástupci jsou trvale zaměstnáni. Otec pracuje v sousedním Německu, domů se vrací pouze na víkendy. Přítelkyně otce pracuje v OD Lidl Františkovy Lázně. Děti byli od počátku školní docházky převážně sami, občasné hlídání zabezpečovala babička, která žila ve stejné obci. Nedostatek péče se snaží rodiče dětem kompenzovat ve formě finanční podpory nebo drobnými dárky. Patrně v důsledku nedostatečné citové péče, brzké odloučení s matkou Sabina vystupuje citově chladně, nedůvěřuje okolí, potřebuje větší časový prostor k navázání kontaktu.
Působí rozmazleným dojmem s projevy vzteku.
6.8 Případová studie