Respondenti odpovídali na sadu otevřených otázek nestandardizovaného rozhovoru (viz. příloha č.1). V průběhu analýzy doslovně zaznamenaných rozhovorů se vynořily kategorie, jejichž vztahy byly dále zkoumány.
V rámci rozhovoru se vynořily následující kategorie: „Zapojení dětí“ a „Vnímání programu žáky“, která byla identifikována jako centrální kategorie. Na tyto dvě kategorie mají největší vliv kategorie „Postoj učitele“, „Postoje rodičů k životnímu prostředí“ a kategorie „Vztahy učitel – žák“. Pozitivní nebo negativní vztahy mezi těmito kategoriemi jsou natolik významné, že z převážné většiny ovlivňují míru transferu.
Schéma č.1 – Základní vztahová mapa mezi kategoriemi
Zapojení žáků
Postoje rodičů Postoje k ŽP
učitele
Transfer Vnímání
programu žáky
Vztahy mezi
žáky Vztahy
učitel - žák
Transfer
■ Kategorie „Transfer“ zachycuje vliv projektu na chování žáků. Ve výpovědích se objevily čtyři základní podkategorie: „Třídění odpadů“, „Zachování životního prostředí v okolí“, „Šetření energií a vodou“ a „Pořádek ve škole i v okolí“.
Schéma č. 2 – Rozkódování kategorie „Transfer“
Při hodnocení této kategorie byl pravděpodobný posun žáků zapojených do Ekotýmu a aktivně se podílející na programu Ekoškola. Žáci jsou přesvědčeni o tom, že program Ekoškola se převážně zakládá na správném třídění odpadu. To považují za hlavní způsob, jak lze zachránit životní prostředí. Rozhodující počet žáků je přesvědčen, že svým chováním lze změnit stav životního prostředí.
Transfer
Šetření energií a vodou
Zachování ŽP v okolí Třídění odpadů
Pořádek ve škole i v okolí
Výroky žáků:
□ (člen ekotýmu)
„Začali jsme doma třídit odpad, starat se o přírodu a takhle.“
□ (člen ekotýmu)
„Naučilo mě to třídění odpadů, šetřit vodou, zhasínat. Doma také třídíme
.“
Zapojení žáků
■ S kategorií „Transfer“ souvisí kategorie „Zapojení žáků“, jejichž vztah je v přímém spojení. Tato kategorie byla rozkódovaná na čtyři kódy, které tuto kategorii ovlivňují.
Schéma č.3 – Rozkódování kategorie „Zapojení žáků“
Zapojení žáků Pravomoc při
řešení problému
Předpoklady Postavení
žáků
Motivace
1) Motivace.
Pro žáky, ale i pozdější studenty je velice důležitá motivace. V každém věku se objekt motivace posouvá do jiné oblasti. Nedostatečná motivace některých žáků či studentů, může být hlavní příčinou nízké účasti žáků základních škol a zároveň nízké účasti středních škol v programu Ekoškola. Projevil se i v rozhovorech, kde se problematika a možné alternativní řešení motivace objevila ve dvou základních školách z pěti.
□ (pedagog)
„A letos Ekotým, za tu práci, pojede třeba na nějaký zájezd, takže oni jsou vlastně vedeni v tom, že když oni budou pracovat, protože zase je to práce navíc, tak zato zase budou nějakým způsobem ohodnoceni…“
□ (pedagog)
„Oni si musí uvědomit, že když něco dělají, tak jsou za to odměněni, my se snažíme, co se týká Ekoškoly, třeba že s nimi jezdíme někam na výlety, ale v rámci toho, že zvýhodňujeme ty děti, které se do toho zapojily…“
2) Pravomoc při řešení problému.
Předpokladem k zapojení žáků je přenechání dosavadních pravomocí učitele.
V některých školách již na této problematice pracují, protože na ni byli upozorněni při auditu. Ve své podstatě se jedná o postoj pedagogů k žákům. Jedná se o to, do jaké míry jsou pedagogové ochotni připustit, že v rámci programu ztrácejí formální převahu nad žáky a že jsou to právě žáci, kteří by měli mít hlavní slovo.
□ (žák)
„Většinou už je určené, co se bude dít, a my jen plníme dané úkoly.“
Z uvedených výroků vychází najevo, že pedagogové neradi umožňují žákům rozhodovat nebo navrhovat řešení o činnostech školy v rámci programu Ekoškola.
3) Postavení žáků.
Na několika školách se ukázalo, že odpovědnost žáků je hodnocena podle jejich věku. Žáci 1. až 4. třídy mají za úkol především výtvarné zkrášlování a učení třídění odpadů. Žáci z 5. až 7. třídy jsou již připraveni na zasvěcení do problematiky realizace programu Ekoškola a podílejí se na řešení diskutovaných problémů. Ve třetím stupni se nacházejí žáci z 8. a 9. tříd. Většině škol je nabízena účast na nějakém workshopu či semináři a dalších akcích, poskytovaných středisky ekologické výchovy. Podle pedagogů jsou žáci těchto tříd v tomto ohledu nejaktivnější. Z tohoto pohledu se nabízí možnost, poskytnout i mladším žákům rozmanitější aktivity, které by jim umožnily posunout se na vyšší úroveň a rozšířit si tak své znalosti a schopnosti.
□ (pedagog)
„Ten první stupeň, to jsou spíš poslové, což znamená, že jsou to děti, které nevytváří nějaké elaboráty, vytváří třeba plakáty na počítačích, ale spíš je to tak, že se to učí od těch starších především a hlavní „gró“ jsou osmičky a devítky, který to řídí, jako z titulu dětí.“
□ (pedagog)
„Takže rozdíl mezi normálními dětmi a dětmi, které jsou
4) Předpoklady.
Žáci jsou nejčastěji do Ekotýmu vybíráni pedagogy právě podle předpokladů, kterými se daní žáci prokazují. Mnohdy se proto Ekotýmy skládají z nejnadanějších žáků, kteří si pouze obohacují své dosavadní znalosti. Těchto dětí však ve třídách nebývá mnoho, proto je dobré zapojovat i ostatní žáky.
Z výchovného hlediska je důležité zapojit i méně sdílné či dokonce problémové jedince. Členství v Ekotýmu jim dodá pocit, že skutečně někam patří, že mají odpovědnost za určité věci a získají vědomí užitečnosti. V neposlední řadě mají tito žáci možnost rozvíjet své znalosti a celkově rozvíjet svou osobnost ve všech směrech. Zaměstnají svou mysl řešením zadaných úkolů. Pozitivním efektem by mohla být eliminace skupiny žáků, kteří o nic nemají zájem. To by mohlo znamenat lepší prostředí pro realizaci programu a zároveň zlepšení celkových vztahu v kolektivu.
Příklady vybírání členů Ekotýmu na některých školách:
□ (pedagog)
„Ty děti byly samozřejmě předem vytipovány, aby byly v tom Ekotýmu, protože k tomu nějaký ten vztah mají.“
□ (pedagog)
„ Žáci byli vybíráni v podstatě náhodně, ale člověk už si
Vnímání programu žáky
■ Třetí kategorie, která má podle výsledků výzkumu přímou vazbu a vliv na míru transferu, je „Vnímání programu žáky“. Velká většina žáků si podle výzkumu není vědoma toho, že jejich škola je do nějakého programu zapojena. Ekoškolou rozumí název školy nikoliv titul, protože se v ní začal třídit odpad. Jen málo žáků vnímá další kritéria, které škola musí splnit, aby tento titul získala.
Schéma č. 4 – Kódování kategorie „Vnímaní programu žáky“
▪ Význam programu.
Většina žáků zapojených do Ekotýmu vnímá program jako důležitý, který se týká třídění odpadů, šetření, udržování pořádku ve škole a jejím okolí a co
Vnímání programu
žáky Význam
programu
Postoj k ŽP (přírodě) Přesvědčení
Práce navíc
□ (žák)
„No vlastně, že je to pokus o recyklaci odpadu a zabránění toho znečištění přírody apod.“
□ (žák)
„Já nevím, jako to vymyslely paní učitelky, ale já jsem do toho ekotýmu šla, protože abych pořád nemusela sedět doma.“
□ (žák)
„No, je to změna. Já jsem teď nováček, takže mě do toho zatím moc ještě nezahrnuli, ale vím o třídění odpadu trošku, jak se to dává do těch pytlů všechno.“
2) Práce navíc.
Velice problematický je fakt, že některé aktivity, nezbytné pro realizaci programu není možné zvládat v průběhu běžné výuky ve škole. Proto se některé aktivity situují do volného času žáků, který nejsou někteří žáci ochotni obětovat.
Dalším faktem by mohlo být i velké množství mimoškolních aktivit žáků, čemuž odpovídají výroky některých žáků:
□ (žák)
„No, možná bych se do toho trochu chtěl zapojit, ale já nevím, je to takový divný, protože stejně všichni ten odpad netříděj a odnášej ho rovnou do popelnice a je to
„No, něco jo, máme to i v sešitě. Jinak si myslím, že je to dobrý a i by mě to dost bavilo, ale mám toho dost a myslím, že bych na to neměla čas.“
3) Postoj k životnímu prostředí.
S míněným programem souvisí i vztah k životnímu prostředí, který má vliv na utváření názorů o programu Ekoškola. Níže uvedené výroky přibližují názory některých členů Ekotýmu na životní prostředí a program Ekoškola.
□ (žák)
„No dobrý, hodně mě to baví, třeba dělat něco na zahradě.
□ (žák)
„Jo, je to pěkný, takhle pomáhat přírodě. Většinou těm neekotýmákům je to jedno jestli ničí přírodu, my ji zase naopak bráníme, neuvědomují si, že tím ničí třeba i ty stromy a že jim pak třeba může dojít i ten kyslík.“
4. Přesvědčení.
Přesvědčení v možnosti, kterými můžeme ovlivňovat stav přírody. Někteří žáci nebyli zcela přesvědčeni o významu zapojení do programu a důsledného plnění úkolů. Pro vykreslení situace jsou uvedené následující výroky:
□ (žák)
„No možná bych se do toho trochu chtěl zapojit, ale já
□ (žák)
„Je to o tom třídění odpadů, ale chtělo by to, abychom se zapojili celá ta škola, a aby to dělali všichni.“
Postoje učitele
■ Čtvrtou kategorií, která již nemá přímou vazbu na výsledný transfer je
„Postoje učitele“. Tato kategorie má však přímou vazbu na dvě důležité kategorie ovlivňující výsledný transfer, a to jsou „Vnímání programu žáky“ a „Zapojení žáků“.
Dítě ve školním věku vnímá dvě podstatné autority. Jednou z těch autorit je právě učitel. Nejen rodiče, ale také učitelé mají vliv na formování osobnosti žáka.
Je velice důležité, aby učitel ztotožňoval své chování s tím, co svým žákům vykládá. Při kódování této kategorie se objevily tři kódy, které představují postoje nebo i názory učitele.
V případě této kategorie se zde objevila potřeba blíže specifikovat kód „Postoj k programu“. Proto k němu byla přiřazena další sada čtyř kódů, které objasňují význam daného kódu.
Schéma č. 5 – Rozkódování kategorie „Postoje učitele“
1) Postoj k životnímu prostředí.
Tímto kódem je myšleno vnímání přírody, názory na vznik globálních problémů a jejich řešení, kterých dnešní doba prezentuje hned několik. Pro představu dvou rozdílných postojů k životnímu prostředí jsou níže uvedené dva
Postoje učitele
Postoj k životnímu
prostředí Názory na
efektivní Environmentální
výchovu
Postoj k programu Hodnocení
vyzrálosti žáků
Interpretace cílů
Public Relations
Důvody zapojení
□ (pedagog)
„Tak já si myslím, že takové to „PO NÁS POHROMA“ je šílený, ale jsem příznivcem toho, co hlásá náš prezident, myslím si, že ta příroda si stejně udělá svoje.“
□ (pedagog)
„Zapojili jsme se proto, že jednak mě osobně to zajímá, tahle problematika, studuji ekologii a ochranu životního prostředí…“
2) Názory na efektivní environmentální výchovu.
Tento kód představuje individuální pohled pedagogů na environmentální výchovu. Jedná se o osobité pojetí techniky předávání znalostí a vztahu k životnímu prostředí a to vše v rámci vedeného předmětu.
□ (pedagog)
„…v té krásné literatuře vnímají přírodu v textu jako estetickou hodnotu. Když to čtou, tak se vychovává ten poměr jiný, než jenom ten konzumní…“
□ (pedagog)
„…takže já se mohu svobodně rozhodnout, byť se rozhodnu, že těm dětem ekologii podám jiným způsobem, než vy, že nebudu v ekotýmu, to si myslím, že je také přínos.“
3) Postoj k programu
Posledním kódem je postoj pedagoga k programu. Tento kód je natolik širokým pojmem a zahrnoval mnoho dalších oblastí, které si vyžádaly další rozkódování. Takto se vynořily další čtyři kódy, které vyjasňují hlavní oblasti postojů učitele k programu, které přímo ovlivňují zapojení a vnímání programu žáky. Těmito čtyřmi kódy jsou „Public Relations“, „Důvody zapojení“, „Interpretace cílů“, „Hodnocení vyzrálosti žáků“.
3.a) Public Relations neboli vztahy s veřejností, jak se ukázalo, je velice důležitým kritériem, který ovlivňuje postoje učitele k programu. Program totiž nabízí mnoho příležitostí, jak ho využít pro prospěch školy. Od získávání nejrůznějších programů a workshopů se zaměřením na environmentální výchovu zdarma až po možnost získávání grantů. Tyto možnosti jsou velice výhodné, protože díky nim má škola možnost zvýšit svou prestiž. Zároveň s tímto efektem je také možné, že na úkor těchto příležitostí není věnovaná taková pozornost žákům, jejich zapojení a vnímání programu. Zapojování mladých lidí do problematiky životního prostředí a hledání vhodných řešení pro udržitelný rozvoj je totiž hlavním cílem programu, jak to uvádí Sdružení TEREZA v příručce pro školy. Následující výroky přibližují danou situaci:
□ (pedagog)
„Ty očekávání jsou, říkám, různá, za prve je to ten vnějšek, protože přece jen je to určitá prezentace té školy, pak je to tedy ten pohled těch dětí…“
□ (pedagog)
„…protože se snažíme profilovat jako ekologická škola
3.b) Důvody zapojení školy do programu Ekoškola. Od školy, která do programu vstupuje, se předpokládá, že se zapojuje za účelem vytvořit kladný vztah žáků k environmentální výchově, nebo z důvodu, že se škola chystá zahájit toto myšlení a směr celé školy. Pedagogové mnohdy musí publikovat důvody, proč se do programu zapojili, co pro ně bylo hlavním důvodem a i tento fakt žáci vnímají a jsou jím ovlivňováni.
□ (pedagog)
„No a díky tomu, že to byla nutnost, protože nám to nařídilo Ministerstvo školství, tak se nám podařilo zabudovat veškeré cíle environmentální výchovy do školního vzdělávacího programu.“
□ (pedagog)
„…tématiku environmentální výchovy, jsme na škole dělali už mnoho let před tím a tenhle program nás motivoval v tom, že tomu dal určitý řád.“
□ (pedagog)
„Pak si myslím, že je velice, z těch bodů co je, je to že my jsme třeba dělali analýzy stavu školy, analýzu spotřeby elektrické energie a vlastně i díky tomu, že jsme to dělali a dali jsme to potom na městský úřad a ředitelka to potom zapracovávala do žádosti o grant na zateplení budovy a na, máme tady dvě tepelná čerpadla na střeše, takže díky tomu, že jsme to tak už
také součástí školy a podílejí se na realizaci programu. Mohou svým individuálním pohledem významně přispět k řešení problémových situací. Výroky pedagogů, kteří buď nebyli o programu dobře informováni, nebo se v programu pohybují krátce a s cíli programu se stále ztotožňují:
□ (pedagog)
„…nebudu ale přeměňovat ten předmět za něco jiného, než je, ale je tam spousty možností, aby se tam žáci s tou ekologií setkali a aby se o ní hovořilo.“
□ (pedagog)
„…nemám rád hromadné akce, jako byly takové ty akce v totalitě, takže mě to trošičku odrazuje, takové to – hurá, docílíme nějakého cíle a všichni se do toho povinně zapojíme…“
□ (pedagog)
„Takže nějaké třídění odpadů a hlavně co si myslím, podle mě je nejdůležitější, aby se ty děti naučily to, ne že hodit papír na zem, ale hodit ho i třeba do toho hloupého koše, to je pro mě důležitý. Tím by se mělo začínat u těch malých dětí a pak se můžeme bavit o těch vyšších ročnících, což znamená druhý stupeň, o nějakém třídění odpadů…“
3.d) Hodnocení vyzrálosti žáků, jak se ukázalo, je také jedním z významných faktorů. Objevil se na většině škol. Mnoho pedagogů má tendenci podceňovat schopnosti žáků. Zadávají žákům triviální záležitosti k řešení, které jejich stávající
□ (pedagog)
„Program se stoprocentně uskutečňuje ve všech ročnících základní školy, a protože tu máme ještě specifikum, že jsme ZŠ a MŠ, tak environmentální výchova začíná trochu i v mateřských školách, mají tam svůj vlastní prográmek, kde na tom spolupracují.“
□ (pedagog)
„…začínáme vlastně úplně od začátku, znova, protože ty děti o to neměly zájem, nebo když měly zájem, tak se přihlásily takové děti, které nebyly schopny v tom ekotýmu pracovat.“
□ (pedagog)
„Takže hlavní problémem původního neúspěchu byl špatný výběr žáků, ti kteří to vysvětlovali, to nezvládli a ty, kteří to měli přijmout, tak to taky nezvládli, nebyli na to dostatečně připravený.“
Vztahy učitel - žák
■ Vnímání programu žáky je hodně ovlivněno vztahy mezi pedagogem a žáky.
Je jasné, že když pedagog bude mezi žáky neoblíbený, nebude s nimi schopen jednat v rámci programu jako s kolegou, se kterým řeší určité problémy, tak bude realizace programu velice problematickou záležitostí. Nemohou splňovat cíle, jako jsou např.:
U obou těchto cílů je zapotřebí aktivní účasti žáků, kdy by měl pedagog žáky pouze navádět „správný směrem“. Hlídá, aby se žáci drželi řešení úkolů, které vyvstávají při plnění cílů programu, takže žáci problémy řeší v podstatě sami. Tyto vztahy byly rozděleny na čtyři kódy, které ve vztazích mezi učitelem a žáky hrají hlavní roli.
Schéma č. 6 – Rozkódování kategorie „Vztahy učitel – žák“
1) Komunikace.
Nezbytný prostředek pro práci v kolektivu. Velmi úzce souvisí s kódem z předcházející kategorie, který vyjadřuje postoj pedagogů ke schopnostem žáků.
V případě, že tento postoj bude negativní, je velice pravděpodobné, že komunikace nebude na dobré úrovni. Plnění úkolů bude pro obě strany velice problematické. Pro ilustraci situace jsou uvedeny dva výroky z rozdílného pracovního prostředí:
□ (žák)
Vztahy učitel - žák
Empatie Vedení
Komunikace
Spolupráce
□ (pedagog)
„Takže všechno řešíme jako tým, není to jen k ekologii, to je obecně, aby děti dokázaly řešit problém tím, že se o něm baví.“
2) Vedení.
Vedení je pro žáky důležité, ale zároveň je pro ně také důležité naučit se samostatnému jednání, které je zdůrazňováno ve většině kroků ke splnění podmínek pro získání titulu Ekoškola. Uvedený výrok přibližuje situaci:
□ (pedagog)
„…ale jako že oni by sami chodili a sami by tady dělali nějaké aktivisty, tak to ne, buď na to nejsou vyzrálí, nebo jsme je to ještě nenaučili.“
3) Empatie.
V rámci dobré spolupráce je vhodné pěstovat a posilovat empatii mezi pedagogem a žákem, ale i obráceně. Vznikne tak lepší prostředí pro řešení problémů a realizaci úkolů a to nejen v rámci programu Ekoškola. Vybrané výroky nastiňují přístup některých pedagogů:
□ (pedagog)
„Jako kolega ne, ale není tam ta přímá vazba „učitel-žák“. Nejsem takový člověk, a taky jsem za to dost často bitý od ostatních kantorů, že jsem prý měkkej a že jim
□ (pedagog)
„No vzhledem k tomu, kolik mi je let, tak k nim mám dost blízko, takže my fungujeme trošičku na jiné bázi. Je to o tom, že ty děti se nevychovávají, ale přemlouvají, umlouvají, uplácejí a oni se rádi kamarádí. To znamená, že ten psychický potenciál, to tlačení tam je a není to o tom „budete to dělat, protože já jsem vám to řekla, já jsem učitelka“, to ne, všechno je to o domluvě, alespoň z mé strany.“
4) Spolupráce s žáky.
To je nedílná součást snad celého programu a všeho, co s programem souvisí. Spolupráce se netýká pouze pedagogů a žáků, ale i rodičů, místní komunity a zastoupení města nebo obce. Spolupráce mezi učitelským kolektivem a žáky je však nejpodstatnější. Pak teprve se může vyvíjet mezi dalšími potencionálními členy Ekotýmu. Uvedené výroky představuji názory některých pedagogů na spolupráci s žáky:
□ (pedagog)
„Myslím si, že jsme daleko vepředu, protože u nás by nějaký ekotým vůbec nemusel existovat, protože třeba sedmáci sami zhasínají, učitelky automaticky zhasínají na chodbě, když jdou do třídy, že by někdo nechával puštěnou vodu někde, no zkrátka, ty děti jsou tu vychovaný.“
□ (pedagog)
té roli, většinou to jsou ti malí žáci, čtvrtá a pátá třída, tak prostě ještě mají ten ostych nebo tak jako vzhlížejí k tomu učiteli, jakoby k osobě dominantní, takže tam tahle vazba není jako, že by to nebyl žák a učitel, ale myslím si, že u těch starších, tam oni si budují takovou tu pozici té osoby, která může o něčem rozhodnout a tu možnost má.“
Postoje rodičů k životnímu prostředí
■ Jak již bylo výše řečeno, na osobnost žáka působí dvě významné autority, které ovlivňují jeho vnímání světa kolem a spoluvytvářejí jeho názory na něj.
Druhou autoritou je právě rodič, který by měl mít na žáka vůbec největší vliv. Je proto nezbytné, aby i rodiče podporovali své děti v tom, co dělají. Pro učitele je velice obtížné chtít po žákovi, aby se choval jinak, než jak je zvyklý se chovat doma. Důležité proto je, aby do programu byli zapojeni a hodně informováni i rodiče, pokud je to jen možné.
Schéma č. 7 – Rozkódování kategorie „Postoje rodičů k ŽP
Postoje rodičů k ŽP Laxní přístup
-negativita Nedostatek
prostředků
však téměř nemožné. Mnohdy je to způsobené nedostatkem místa v panelákových bytech nebo nízkým počtem kontejnerů na tříděný odpad.
□ (pedagog)
„No a pak jsme najeli na třídění odpadů ve škole s tím tedy samozřejmě, že by bylo dobré, kdyby naučili třídit odpady i rodiče doma, což některé děti zkusí, ale to pochopení u těch rodičů nenajdou. Je fakt, že když je ta
„No a pak jsme najeli na třídění odpadů ve škole s tím tedy samozřejmě, že by bylo dobré, kdyby naučili třídit odpady i rodiče doma, což některé děti zkusí, ale to pochopení u těch rodičů nenajdou. Je fakt, že když je ta