• No results found

Psychologické a biologické aspekty seniorského věku

In document 1 Veronika Maříková Květen 2016 (Page 24-32)

2 ANALÝZA

2.6 Psychologické a biologické aspekty seniorského věku

Postupem let se ve fyziologii a psychologii jedince odehrávají změny související se stárnutím organismu. V rovině psychologické můžeme pozorovat změny v chování, prožívání, jednání a dokonce i lehké změny osobnosti. Z hlediska fyziologického zaznamenáváme změny kognitivních funkcí a změny smyslů.

21 KREJČÍŘOVÁ (1998), Vývojová psychologie

22 JEDLIČKA, V. Praktická gerontologie. str. 14

23 GREGOR, O. Stárnout to je kumšt. str. 117

25

2.6.1 Změny v oblasti psychiky

Stáří sebou přináší úbytek vitality a energie, což se projevuje zejména zpomalením psychomotorických funkcí a senzomotorické funkční koordinace. I rutinní činnosti se postupem času stávají zdlouhavějšími a namáhavějšími. Řeč a gestikulace se zvolňuje. Chůze zpomaluje. Dále dochází ke zpoždění psychických pochodů a reakčního času. 24 Neobvyklé nejsou ani poruchy osobnosti a rozhodovacích schopností. Starý člověk je, ve většině případů, konzervativní. Hůře se adaptuje na změny prostředí a jen těžko snáší nové situace. Snížením vnímání dochází k úzkostným stavům, nejistotě a strachu. Přestává důvěřovat novým lidem, způsobům a věcem, raději preferuje staré osvědčené postupy a zkušenosti.

Krátkodobá paměť stagnuje. Avšak „slovní zásoba stejně jako jazykové znalosti zůstávají zpravidla zachovány.“25 Zhoršuje se schopnost zapamatovatelnosti nových věcí.

Senior si častokrát nevzpomene na události předchozího dne, ale obvykle si velmi dobře a do detailů vybaví na zážitky z dětství. „Starší lidé mají lepší paměť systematickou než mechanickou, lépe a déle si pamatují poučení, kterých se jim v průběhu života dostalo.“ 26 Staří lidé často trpí pocity méněcennosti, pocitem bezmoci, úzkostnými stavy. To způsobuje časté změny nálad, rozmrzelosti, smutek. Uzavírají se do sebe, upadají do vzpomínek a minulosti.

„Současně je stáří provázeno i povahovými

změnami, zejména umíněností, přecitlivělostí, vztahovačností, nedůvěrou a jistým zdětinštěním. Ve stáří se však také dřívější povahové rysy jaksi zvýrazňují v pozitivním i negativním směru.“27

Pocit osamělosti často přichází s odchodem do důchodu, kdy člověk nedobrovolně ztrácí kontakty s lidmi. V neposlední řadě je to pak úmrtím partnera.

Britská společnost Campaign to End Loneliness označila osamělost za rozsáhlý problém ohrožující zdraví podobně jako celoživotní kouření, či obezita. Osamělost pak

24 PIDRMAN, V., KOLIBÁŠ, E., Změny jednání seniorů. 1. vyd. Praha: Galén, ©2005. 189 s

25 JEDLIČKA, V. Praktická gerontologie. str. 15.

26 GREGOR, O. Stárnout to je kumšt. str. 116.

27 NAKONEČNÝ, M. Úvod do psychologie. str. 391.

26 řada dalších živočichů) má pro přenos těchto informací vyvinuty smyly.

Smyslové vnímání je v životě každého člověka nepostradatelné, nepomáhá nám jen k přežití a orientaci, nýbrž umožnuje tzv. socializační adaptaci a zařazení do společnosti. Už od narození, byť smysly nejsou ještě dokonale vyvinuty, vnímáme své okolí. Postupem času se rozvíjejí a my tak můžeme ostře vnímat obrazy, vůně, sluchové vjemy a celkově svět kolem nás. Ve většině případů jsou role jednotlivých smyslů vyváženy.

Může se stát, že jedinec, v důsledku chyby vývoje, nemoci, či úrazu, o jeden ze smyslů přijde. Je objektivně prokázáno, že pokud se tak stane, dokáže člověk zbývající smysly daleko lépe využít.

Jako se po narození smysly rozvíjeli, s přibývajícím věkem dochází k jejich degeneraci, což vede ke snižování kapacity mozku. Se snižováním smyslových funkcí dochází k mylnému vyhodnocování prostředí a situací.

28 VITALIA.cz [online]. 16. 05. 2011 0:00, [vid. 2016-04-20]. Dostupné z:

http://www.vitalia.cz/clanky/osamelost-zkracuje-zivot/

27

"Vnímání je spojeno s rozeznáváním percipovaných objektů na základě minulé zkušenosti.

Podílejí se na něm všechny poznávací procesy, a proto případné poruchy mohou být projevem postižení různých funkcí" 29

2.6.3 Změny zraku

Zrak je naším nejdůležitějším smyslem, díky němuž jsme schopni vnímat až 90%

informací. Zraková ostrost dosahuje maxima zhruba ve 30ti letech a dlouho si udržuje vysokou úroveň. A to až do 70ti let. Naše oči však začínají stárnout již kolem 40. roku života. Po 65. roce se zvyšuje výskyt chronicko-degenerativních onemocnění oka - glaukomu, senilní makulární degenerace sítnice a katarakty. Po 80. roce se pak počet těchto onemocnění rapidně zvyšuje. 30

Nevidíme okem, ale mozkem. Mozkové buňky se nemohou obnovovat. Věkem podmíněná ztráta 7-10% na objemu, váze a počtu mozkových buněk je hodnocena jako normální.

Ztráty nad 10% jsou již patologické. Na zmenšení objemu mozku se podílí i ztráta vody a proteinů v mozkových buňkách. Třetina starších lidí má v mozku podobné změny, jaké se vyskytují u Alzheimerovy choroby, ale nemá žádné obtíže.

Mozek spotřebuje 20% kyslíku potřebného pro celé tělo, přestože se na celkové váze těla podílí jen 2%. Právě proto vyžaduje velmi dobré prokrvení a mnoho energie. Energie se tvoří

v mitochondriích nervových buněk, jejichž aktivita je ve vyšším věku snížená. Následkem je pak snížení schopnosti poznávat. Zpomalené zpracovávání nových informací spolu se zhoršením sluchu vede u starších lidí ke zhoršení orientace v komplexních situacích.31

29 VÁGNEROVÁ, (1999), str. 41..

30 I-BRÝLE[online]. [vid 2016-04.20]. Dostupné z: http://www.i-bryle.cz/index.php?adr=5&docid=66

31 I-BRÝLE[online]. [vid 2016-04.20]. Dostupné z: http://www.i-bryle.cz/index.php?adr=5&docid=66

28 zornice zužuje a čočka ztrácí na průhlednosti. Oproti 20ti letému jedinci dosahuje míra vnímatelnosti jasu, u 60ti letého člověka, pouze jedné třetiny.

Oproti tomu, z hlediska kontrastu, potřebuje až 70% lidí, nad 60 let, třikrát větší kontrast než 20letý jedinec. Může za to zvýšený sklon v čočce, vytvářející závoj, který snižuje množství světla, přicházejícího do oka, až o jednu třetinu. V nedostatečném osvětlení je dokonce vnímání kontrastu důležitější než zraková ostrost.

Zákaly v čočce vedou dále ke změně vnímání barevnosti. Starší lidé vidí v nažloutlých odstínech. Zvýšená absorpce modré barvy na sítnici způsobuje horší vnímání modré a fialové barvy. Avšak barvy kolem žlutého spektra – oranžová, červená, žlutá – jsou rozeznatelné poměrně snadno. Tento problém nastává u jedinců nad 80 let, avšak mohou se v mírných formách projevit už v dřívějším věku.

S přibývajícím věkem dochází i k omezování zorného pole. Ztráta kostní hmoty u starších lidí postihuje i očnici. Očnice se zvětšuje, oko klesá níže a okraje očnice začnou omezovat zorné pole. Oproti 20letému se může u 60letého zúžit zorné pole až o 50%.

Senilní ptóza a ochablost kůže horního víčka omezují horní část zorného pole. Tento problém je velice nebezpečný zejména u řidičů. Věkem podmíněné změny ve smyslových buňkách sítnice a v pigmentovém epitelu sítnice působí difuzní, téměř rovnoměrné snížení schopnosti rozlišovat jemnější rozdíly intenzity světla v celém zorném poli. V periferii sítnice je ztráta světelných receptorů větší, což vede ke zhoršování prostorové orientace.

Zpomalené poznávání je následkem jak stárnutí mozku, tak i snížení vnímání jasu na sítnici. Čím tmavší obraz na sítnici, tím déle trvá jeho rozpoznání a to až o 50% oproti

29

20letému člověku. Zpomalení rozpoznávání vede ke zpomalování reakcí, což může mít fatální následky zejména v silničním provozu.

Ve stáří je až trojnásobné nebezpečí úrazu a to díky nedostatečně rychlému vyhodnocení situace a zvýšené reakční době potřebné k přiměřené reakci na nebezpečí pádu.

Porucha vidění je často provázena i poruchou sluchu, zvláště vnímání vysokých tónů.

Následné zpomalené poznávání působí potíže zvláště v silničním provozu, kdy snížení vidění a sluchu musí být nahrazováno a kompenzováno dříve získanými zkušenostmi a zvýšenou pozorností. Věkem však klesá i výkonnost této senzoricko-vizuální paměti a pro

stárnoucí je stále obtížnější orientovat se v komplexních situacích a koncentrovat se na nové informace.

Pro stárnoucího jedince je zrak mimořádně důležitý. Jeho nedostatečná činnost způsobuje starším lidem problémy nejen v mobilitě a osobní soběstačnosti, ale působí negativně i na jejich psychiku a duševní rovnováhu, nezřídka kdy způsobuje deprese a zvýšené riziko úrazu.32

2.6.4 Změny sluchu

,,Žádný tvor nemá tak citlivý a jemný sluch jako žena - ta slyší, i když upadne trochu popele z cigarety na koberec.ˮ Vittorio de Sica

Byť sluch není naším nejdůležitějším smyslem, přijímáme, pomocí něj, značnou část informací. Sluch nelze vyřadit, zvuky vnímáme od našich prvních chvil až do těch posledních. Obklopují nás ve dne, v noci. S jeho pomocí rozeznáváme nebezpečí, dává základ řeči, podněcuje v nás aktivitu.

S narozením máme každý určité množství sluchových buněk, které postupem času degenerují. A tvorba nových už není možná. S věkem se kvalita sluchu snižuje, ale samotný proces začíná již v dospělosti, kdy velice závisí na prostředí, ve kterém žijeme, pracujeme. Což se týká především dělníků pracujících v nepřetržitém hluku.

32 I-BRÝLE[online]. [vid 2016-04.20]. Dostupné z: http://www.i-bryle.cz/index.php?adr=5&docid=66

30

Oslabení sluchu výrazně snižuje kvalitu života. Již kolem padesátého roku života začínají být problémem slabší zvuky. Nedoslýchavost bývá většinou oboustranná.

Zpočátku jsou postiženy jen vysoké tóny, jejichž ztráta není, pro běžný, život problémem. Ovšem kolem 60. tého roku života již člověk přestává vnímat i zvuky na středních frekvencích, jejichž absence není pro praktický život ideální, neboť se jedná o frekvence nezbytné pro porozumění řeči. V hlubokých tónech obvykle nemá senior problém vůbec.

Pro stařeckou nedoslýchavost je typická zhoršená srozumitelnost řeči. Starý člověk řeč slyší, ale hůře jí rozumí. Tento problém se ještě znásobí ztížením podmínek, jako je okolní hluk či více hlasů najednou. Je velmi důležité přizpůsobit starému člověku svůj projev. Snížit tón hlasu, zřetelně vyslovovat, mluvit pomaleji a hledět do tváře, aby měl šanci porozumět sdělení. Naprosto nepřístojné je křičení, starý člověk ho vnímá velmi intenzivně a až s bolestí a úlekem. Dále je vhodné nalézt optimální vzdálenost tak, aby nedocházelo k utlačování osobního prostoru, ale abychom si byli jistí, že nás senior uslyší.

Se stařeckou nedoslýchavostí se v 50 – 60% dostavují ušní šelesty. Jedná se o velmi nepříjemný problém. Intenzivní zvukové vjemy nemají žádné zdroje zvenčí, tyto problémy bývají cévního původu a léčka je většinou jen velmi málo úspěšná.

"Tepny, zvláště krkavice, mi začaly tak silně bít, že jsem jejich tepot nejen cítil, nýbrž dokonce slyšel. K tomu přistoupilo silné hučení v uších, a to hučení bylo trojí nebo spíše čtvero, totiž: temný a hluboký bzukot, jasnější šum, jako když teče voda, velmi ostrý hvizdot a ten tepot, o kterém jsem mluvil a jehož údery jsem mohl snadno spočítat, aniž jsem si ohmatal puls nebo se rukama dotkl těla jinde..." Jean-Jacques Rousseau33

Poruchy sluchu mají velký dopad i na lidskou psychiku. Výrazně snižuje kvalitu života a to zejména v oblasti spánku, kognitivních funkcí, snížení fyzického, emocionálního a sociálního fungování v dalších letech.34 Jedinec, který hůře slyší, může trpět smutkem, frustrací, depresí, nejistotou. Izoluje se od společnosti, cítí nepochopení ze strany druhých, mnohdy je vystaven posměchu.

33 ONADNES.cz[online]. 9. ledna 1999, [cit. 2016- 04-21].Dostupné z: http://ona.idnes.cz/usni-selest-pekelne-utrpeni-nikoli-od-dabla-feg-/zdravi.aspx?c=990107_122308_zdravi_jup

34 FISCHER et al.,(2009), str. 351.

31

2.6.5 Změny inteligence

Pohled na inteligenci starého člověka je velmi sporný. Na jedné straně vidíme moudrého jedince, který prošel životem, nasbíral mnoho zkušeností a prošel mnohými situacemi. Na straně druhé je dezorientovaný a dementní stařec, který si nemůže vzpomenout, co měl dnes k obědu.

K poklesu inteligence ve stáří přispívají mnohé faktory jako genetická výbava, stupeň dosaženého vzdělání, sociální podmínky. Stupeň poklesu je rychlejší u jedinců, kteří byli už od začátku méně schopní. Důležitý je i tělesný a duševní stav, či schopnost sebekritičnosti svého intelektu.

Obecně úlohy, které vyžadují píli a zkušenosti plní senioři stejně, či dokonce lépe než mladší jedinci. Co se ovšem týče většího množství informací, důvtipu, řešení problémové situace bez celoživotně nabytých zkušeností, v tomto ohledu starší lidé selhávají.

Dalo by se říci, že člověk si věkem zachová svou moudrost a zkušenosti, avšak už není tak bystrý a důvtipný jako dříve.

2.6.6 Změny paměti

Paměť je schopnost centrální nervové soustavy uchovávat a používat informace o předchozích zkušenostech. Jde o proces vštěpování, uchovávání a vybavování zkušenosti.35 Poruchy paměti ve stáří nejsou ničím neobvyklým. Ovšem tento problém mnohdy nastává už v dospělosti, kdy se však může jednat o nebezpečné onemocnění mozku.

Avšak i stařecká demence je nemoc, která přes prvotní lehké poruchy paměti může skončit až nevědomím o svém vlastním životě. Jedinec pak bloudí i na sobě dobře známých místech a nezřídka kdy dochází k úplným změnám chování a poruchám řeči.

35 WIKIPEDIA[online]., naposledy editováno 2. 4. 2015 v 22:45, [cit. 2016- 04-21]. Dostupné z:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pam%C4%9B%C5%A5

32

Lidský mozek je plně vyvinut ve věku 25 let, poté se začne jeho stav zhoršovat.

Pokud není využíván, podobně jako sval, začne ztrácet svou funkci. Po překročení hranice 30ti let můžeme začít pozorovat lehké potíže se zapamatováváním a problémem soustředit se na více věcí najednou. Vědci se domnívají, že 50% jedinců po překročení 60ti let je postiženo tzv. věkem ovlivněným zhoršením paměti. Po sedmdesátce tento počet stoupá nad 70 %. 36

2.6.7 Fyziologické změny

Se stářím přicházejí i problémy po stránce fyzické. Orgány jsou vlivem času a nemocí opotřebované, pohybové obtíže neodmyslitelné a bolesti jsou na denním pořádku.

In document 1 Veronika Maříková Květen 2016 (Page 24-32)

Related documents