17
Pod pojmem šikana ve škole si ve většině případů představujeme terorizované dítě svými spolužáky. Možná, se to zdá nemožné, ale velmi stupňujícím fenoménem současné doby je také šikana učitelů. Respekt ze školy jako vzdělávací instituce se ztrácí, autorita učitele se mezi žáky a studenty už nenosí. Některá
„nepovedená" dítka velmi nevybíravým způsobem napadají své učitele. Například na sociální síti Facebook se vyskytují stránky s názvem – Móda učitelů je neuvěřitelná, které mají již padesát tisíc fanoušků. V praxi to probíhá jednoduše, odvážný reportér ze třídy vyfotí svého pedagoga, a poté nevybíravým způsobem hodnotí jeho oblečení. Sofistikovaných případů šikany pedagogů se vyskytuje celá řada, a tak někteří učitelé v lepším případě končí v péči psychiatrů, jiní ukončují svoji kariéru.
Nový metodický pokyn ministryně školství k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních (č. j. MSMT-21149/2016) již zahrnuje osobu pedagoga jako možnou oběť šikany. Tento nežádoucí jev napadající snad každou školu definuje zmiňovaný pokyn jako agresivní chování žáka vůči žákovi nebo učiteli, které se opakuje a je založeno na záměrné snaze ublížit fyzicky, emocionálně, sociálně nebo v případě šikany učitele také profesionálně. Ano i učitel je v pokynu označován jako možný agresor. Ze strany učitelů dochází především k násilí psychickému, protože tělesné tresty naše školství zcela zavrhuje. Přesto v hodinách tělesné výchovy se najde tu a tam učitel, který ztrpčuje život svému žáčkovi. Smutné na této skutečnosti je to, že řada ředitelů škol ví, jak se podřízení dopouštějí neprofesionálního chování, bohužel – nic nepodniknou. Učitelé s pochybnou motivací k výchově a vzdělávání žáků pak vytváří atmosféru strachu a špatné klima školy. Zneužíváním své síly a pravomoci napáchají během své kariéry nevyčíslitelné škody, které nelze nikdy nahradit.
1.4 Jak rozpoznat šikanu
Dle průzkumů ministerstva školství se šikanou konfrontuje až 40 % školou povinných dětí. Tento patologický jev komplikuje klima školy, život oběti, ale i agresora. Nejsou to pouze oběti, ale existují další osoby ovlivňující samotný průběh šikanování. Jedná se o spolužáky ze třídy, pomocníky agresora, zastánce obětí, pedagogy a na konec i rodiče zúčastněných dětí.
18
Pro učitele je velice těžké rozšifrovat, že se právě v jeho třídě něco děje, proto musí být v kontaktu se svým kolektivem a vnímat často nenápadné signály.
Řada obětí šikany se bojí okolí svěřit a situaci drží v tajnosti. Nejčastějším důvodem je strach z agresora, stud za své ponížení, pocit, že mu nikdo nebude věřit. Některé děti mají strach z toho, že když to učiteli oznámí a on podnikne určitá opatření, bude to ještě horší. Ztratí kamarády, spolužáci se budou chtít mstít.
Základem pro rozpoznání šikany je aktivní práce s dítětem, potřeba aktivně se zaměřit na odlišnosti v jeho dosavadním chování nebo chování blízkého okolí.
Největší problém lze spatřovat v agresorech, kteří šikanu iniciují a potom své chování velmi sofistikovaně skrývají. Proto za účelem rozpoznání či prevence tohoto patologického jevu, musíme poznat profily jednotlivých účastníků šikany.
V této souvislosti Říčan a Janošová (2010) přirovnávají šikanu ke hře o osmi hráčích.
Kdy šikana vzniká?
Které okolnosti vedou jedince k týrání a ubližování jiným? Faktorů, které ovlivňují vznik šikany, bývá nepřeberné množství. Jak již bylo zmíněno v úvodu, hlavní roli sehrává především postoj společnosti k násilí a agresi. Mezi další aspekty patří klima školy či třídy, rodinné prostředí oběti – agresora osobnostní rysy aktérů – spolužáků. Je potřeba si uvědomit, že ten nejprůměrnější žák, se od ostatních nějakým způsobem vždy odlišuje. Často nepatrná známka nejistoty chování se stává spouštěčem. V počátcích se jedná o bezvýznamné legrácky, posměšky či pouhé ignorování dítěte spolužáky. Potom přichází fyzická agrese a manipulace. Se stupňováním agresivity se postupně mění postoj třídního kolektivu vůči agresorovi i oběti. Patologické normy agresivního chování jsou postupně přijímány většinou třídního kolektivu. Vzniká tak hierarchie „pánů a otroků“. Nově vzniklé normy se ve skupině těžce mění, někdy se stává, že je v mírnějších fázích jsou přijímány i pedagogy, čímž se podstatně ovlivňuje klima školy. Někdy se setkáváme s případy, kdy určité formy chování na jedné škole jsou posuzovány jako normální, na jiné škole se považují za chování patologické. Důležitý je vždy přístup učitelů. Někdy i sám učitel může vycítit, že chování jeho žáka není v pořádku. Na základě charakteristických znaků či signálů pozná, že se něco děje.
19
Pedagog by měl sledovat varovné signály ve škole:
žák se dožaduje přítomnosti učitele,
žák je přehlížen, ignorován, odmítán, izolován kolektivem třídy, enormní zhoršení prospěchu, nervozita, dítě se nedokáže soustředit, nepříznivý emoční stav, velká absence ve škole, oběť často ztrácí věci, poškozené věci, zničené pomůcky,
projevy nerovnoprávnosti vůči dítěti, pošťuchování, škodolibé žertíky, ponižování, zesměšňování oběti, odevzdávání svačiny, peněz,
poškozený se zjevně vyhýbá hodinám TV – skrývá modřiny, v důsledku ubližování nebo se snaží vyhnout kontaktu s agresory, oběť chodí na WC v průběhu vyučování
Varovné signály pro rodinu:
dítě postrádá kamarády či přátele
zhoršení prospěchu, nedokáže se soustředit,
náhlé bolesti např. hlavy, neopodstatněné návštěvy lékaře, do školy chodí oklikami, pokusy o záškoláctví,
domů chodí špinavé, poškozený oděv, nedokáže vysvětlit drobná poranění, projev negativních emocí,
průběh školní docházky či činnosti ve škole nekomentuje, nedostatečný spánek, neurotické projevy,
pozorujeme náladovost, skeptické přístupy k běžným problémům, o příčinách svých problémů nechce hovořit
Učitelé nemohou zastávat názor, že si šikanovaný za svoji situace může sám.
„Pokud je někdo slabší, nelze mu to klást za vinu. Nikdo nemá právo psychicky ani fyzicky ubližovat druhému“ (Říčan, 2001, s. 123).
20 1.5 Znaky šikanování
Při hodnocení nevhodných forem chování vznikají mezi pedagogy občas neshody, co je a co není šikana. V této souvislosti je potřeba pečlivě zvážit jednotlivé znaky konkrétního jednání, zda naplňují znaky šikany či se jedná o nevinné škádlení mezi dětmi. Rozeznat tyto dva jevy je velmi těžké a někdy je mezi nimi jen tenká hrana. Co jednomu připadá jako obyčejné nevinné hašteření, může druhý považovat za šikanu a obráceně. Podle Z. Martínka (2009) je klasickým školním příkladem tzv.
teasing, kdy chlapci provokují nevhodným způsobem dívky, které se jim líbí. Dívkám je tato aktivita nepříjemná, často nežádoucí chování chlapců oznamují pedagogům.
Uvedené jednání se ovšem za šikanu nepovažuje. Jak v praxi tedy rozlišit škádlení od šikanování? V případě, že je někdo provokován – škádlen a poškozovaný požádá, aby uvedeného jednání zanechal, musí to respektovat. Iniciátor škádlení se omluví, v činnosti dál nepokračuje. V případě šikany jsou projevy důraznější. Agresor má jasný záměr ublížit druhému a pociťuje přitom radost – uspokojení. Omluvu vůbec neřeší a nežádoucí chování často stupňuje či opakuje. Na základě dlouhodobého výzkumu násilí mezi vrstevníky uvádí Kolář v níže uvedené tabulce tyto základní rozdíly:
Tabulka č. 1 Rozdíly mezi šikanováním a škádlením (Kolář, 2011 s. 38) Projevy škádlení Projevy šikanování
sbližování, seznamování. Moc a krutost, překonávání samoty, zabíjení nudy, žárlivost.
Postoje Respektování statusu druhé osoby
a sebeúcta. Znevážení druhé osoby.
Právo svobody
Rovnoprávné postavení všech zúčastněných. Jedinec je schopen se bránit a chování opětovat
Pochybnosti o své osobě, stavy úzkosti, deficit důvěry, deprese, pocity strachu.
21
Kromě Koláře, uvádí velmi charakteristické a podstatné znaky šikany také Bendl (2003). Díky nim lze snadno odlišit šikanu odlišit od jiných příbuzných jevů.
Záměrnost – šikana není nahodilé jednání, nikdy se nejedná o krátkodobé pošťuchování nebo zastrašování, které je součástí každodenních her spolužáků
Cílem je agrese – útočník nepoužívá agresi k dosažení konkrétního cíle, chce fyzicky nebo psychicky ublížit
Nepoměr sil mezi agresorem a obětí – alespoň jeden z účastníků je oproti druhému nějak znevýhodněn, agresor se snaží získat nad obětí převahu, může se jednat o fyzickou sílu nebo o psychickou převahu nad méně odolným jedincem
Opakované ubližování oběti – nemusí být podmínkou, ale v převážné většině případů dochází k recidivě
Problémy v diagnostice
V případě, že chceme objektivně posoudit, zda se jedná o šikanování či škádlení obecný náčrt rozdílů nám pro praxi nestačí. Pro účely identifikace šikanování, potřebujeme znát základy diagnostiky tohoto fenoménu. V první řadě musíme podezřelé chování posoudit dle řady aspektů, podle motivu, postoje, citlivosti, zranitelnosti, záměru, důstojnosti, emočního stavu a dopadu. Pro pedagoga ve škole to znamená uvědomit si tři věci. Šikana je často skrytá a nepřístupná. Její odhalení z různých důvodů a pohnutek brání všichni účastníci, včetně obětí.
Abychom docílili objektivního výsledku, musíme pracovat s vnitřními stadii a formami šikanování. Základní problém představuje rozlišení a určení hranice mezi počátečním stádiem šikanování a škádlení. Hranice mezi těmito jevy není ostrá, tudíž při diagnostice činí značné problémy. Podezření či dokonce tvrzení, že je konkrétní dítě šikanováno, nesmíme nikdy podceňovat. V okamžiku zjištění či podezření je potřeba situaci účinně a bezpečně prošetřit. Vnější podezřelé epizody nemůžeme přecházet, vzniklou situaci hodnotíme ze všech zmiňovaných aspektů včetně skrytých projevů a mechanismů. Pokud to neučiníme nebo nedokážeme, boj se šikanou často končí hned na počátku.
22 1.6 Vývojová stádia šikany
M. Kolář (2005) charakterizuje šikanu jako dynamický jev, který má své zákonitosti. V uvedené souvislosti rozlišuje pět stupňů vývoje tohoto nežádoucího chování, které má různě dlouhý časový úsek. Každý stupeň provází rostoucí agresivita, která často vyžaduje individuální způsob zásahu ze strany pedagoga.
První stupeň představuje mírnou formu psychického násilí tzv. ostrakismus, kdy je konkrétní jedinec vyloučen ze skupiny. Pro každý třídní kolektiv je zcela běžné, že zde nacházíme žáky více či méně oblíbené. V případě ostrakismu hovoříme o jedincích, které třída odmítá, nebaví se s ním, provádí různé legrácky, zasílají vulgární sms, emaily a spoustu dalších nežádoucích aktivit. Zcela přirozenou reakcí oběti bývá vztek a snaha opětovat nepříjemné jednání. Během krátkého údobí oběť na jednotlivé útoky rezignuje. Tento stupeň se stává zárodkem šikany pro přechod do dalšího vývojového stupně. Dle odhadů odborníků přestupuje do závažnějšího stupně každá pátá šikana.
Ve druhém stupni již dochází k přitvrzování konkrétních situací. Žák vyloučený kolektivem, je využíván jako ventil, třída si vymýšlí zábavu na jeho úkor.
Začíná se objevovat subtilní fyzická agrese. Další vývoj do značné míry závisí na postojích žáků k šikanování. Pokud se spolužáci postaví k násilí negativně, často dochází k tomu, že agresoři při dalších pokusech šikanování jsou pro kolektiv nežádoucí. Pokud ovšem není klima třídy optimální, může dojít k rozšíření šikany a nárůstu násilí.
Za zlomový okamžik je považován třetí stupeň, kdy se počáteční stádium přehoupne do stadia pokročilého. Dochází ke vzniku tzv. jádra. Šikanování probíhá systematicky a plánovaně. Agresoři usilují o přízeň celého kolektivu a oběť se ocitá v bezvýchodné situaci. V uvedeném stupni již spolužáci násilí pouze přihlížejí a nezasáhnou. Ve většině případů mají strach, aby neskončili na místě oběti. Proto raději agresorům přisluhují a postupně se i samy do činnosti agresora aktivně zapojují. Jestliže není šikana v tomto stádiu odhalena, plynule přechází do čtvrtého stupně, kdy se převážná část třídního kolektivu orientuje na agresora. Postupně přijímá jeho normy, které jsou považovány za nepsané pravidlo. Většina spolužáků se účastní útoků na třídní oběť a prožívají uspokojení. Posledním stádiem je tzv.
dokonalá šikana. Agresoři ztrácejí veškeré zábrany a smysl pro realitu, dochází k
23
násilí. Původně neutrální spolužáci již se zájmem přihlížejí týrání, případně týrání nebo už také šikanování realizují. Násilí se stalo zcela běžnou součást každého dne ve škole, dokonce je považováno za výbornou legraci. Šikanovaní jedinci pod vlivem strachu jsou ochotni udělat cokoliv. Utrpení – bolest šikanování řeší neomluvenou absencí, dlouhodobou zdravotní neschopností, odchodem ze školy, případně se zhroutí. Setkáváme se i s případy, kdy se dítě pokusilo o sebevraždu.
Mechanismus proměny zdravé neinfikované skupiny ve skupinu nemocnou, proměny normálního slušného žáka v brutálního agresora je velmi složitý a nepochopitelný proces. Je zřejmé, že dětská šikana je oproti šikaně dospívajících méně úporná a méně propracovaná, přesto i u ní pracuje skupinová dynamika podle svých zákonitostí a závažnost se odráží ve vývojových stupních destrukce.
Dynamiku a vývojové fáze šikany kromě Koláře a Fontany velmi výstižně popisuje E. Fieldová (2009, s. 25). Jednotlivá stádia definuje v níže uvedených formách jednání:
nevinné škádlení a popichování,
pomlouvání ve škole mezi spolužáky později např. facebooku, na chatech, útoky prostřednictvím mobilní – elektronické sítě,
poškozování osobních věcí a majetku, např. školních pomůcek, oděvů hazing – ponižující rituály nováčků – učňovské a střední školství, internáty agresivní fyzické útoky, např. strkání, kopání,
vydírání/uplácení,
stupňované fyzické násilí, ublížení na zdraví,
smrt oběti, vražda
V praxi stanovit konkrétní stádium šikanování je velmi obtížné, protože hranice mezi konkrétními stupni se překrývají nebo dokonce splývají. Jejich znalost je ovšem velmi důležitá zejména při hodnocení závažnosti, určení konkrétních terapeutických prostředků nebo následné prevenci. Bez znalosti vývojových šikanování bývá poskytovaná pomoc spíše nahodilá a spojena s rizikem, že oběti spíše ublížíme.
24 1.7 Formy šikany ve školní třídě
Moderní doba a technologie dávají dnešním školákům nadstandardní možnosti k seberealizaci a vývoji osobnosti. Na druhé straně se projevují nové příležitosti k nevhodnému jednání – násilí vůči svému okolí. Je zřejmé, že silní vždy ubližovali slabým, ale ve škole byla mnohem přísnější kázeň. Možná právě kázeň, představuje jeden z aspektů rostoucí agresivity dětí vyplývající ze statistik násilných trestných činů.
Škola zejména školní třída patří bezpochybně k místu, kde k šikaně dochází nejčastěji. Již v první třídě vznikají vztahy mezi jednotlivými dětmi a vytváří se konkrétní hierarchie. Průbojnější žáci se dostávají do popředí, zatímco ti slabší se dostávají do pozice potencionálních obětí. Kromě toho se projevují majetkové rozdíly mezi spolužáky, projevuje se závist a pomluvy. Hierarchické uspořádání a interakce dětí mezi sebou vede k projevům patologického chování, které má různé formy jednání, především zanechává následky na psychickém zdraví.
Formy šikany lze rozdělit do několika skupin podle různých hledisek. Mezi základní formy dle Metodického pokynu MŠMT (č. j. MSMT-21149/2016., §2) patří následující typy:
Verbální šikana – může probíhat v přímé či nepřímé formě. Z hlediska významu je potřeba do této skupiny zařadit kyberšikanu, realizovanou pomocí informačních a komunikačních technologií.
Fyzická šikana – zahrnuje kromě fyzického násilí i ničení majetku oběti, krádeže osobních věcí. Tato forma šikany má obdobné dělení tzn. na přímou a nepřímou šikanu.
Smíšená šikana – představuje kombinaci fyzické a verbální šikany, především zahrnuje násilné a manipulativní příkazy a další projevy.
Podrobnější vysvětlení forem šikany nalezneme v níže uvedených tabulkách, které vycházejí z typologie Dr. Koláře (2005). Zde najdeme konkrétní skutky, kdy chování označujeme za fyzické či psychické týrání, zda se jedná o šikanování přímé/nepřímé, aktivní/pasivní. Uvedená klasifikace je zejména využívána v diagnostice při řešení a odhalování případů šikany.
25
Tabulka č. 2: Klasifikace jednotlivých typů šikany (Kolář 2011 s. 28) Příklady šikanování Typické projevy
Fyzické přímé – aktivní Fyzické napadení oběti agresorem (bití, kopání, fackování, útočníci oběť škrtí).
Fyzické aktivní – nepřímé Agresor vše řídí kolem sebe, např. pošle někoho, aby oběť zbil. Braní a ničení věcí oběti.
Fyzické pasivní – přímé Agresor zakazuje oběti posadit se do lavice (fyzické násilí oběti nemůže dosahovat svých cílů).
Fyzicky pasivní – nepřímé Agresor brání oběti opustit třídu, např. odchod na chodbu či záchod (nerespektuje plnění požadavků).
Verbální aktivní – přímé Nadávky, urážení, zesměšňování osoby, různé formy ponižování apod.
Verbální aktivní – nepřímé Šíření pomluv, formou symbolické agrese, která je řešena formou hanlivé kresby, básně apod.
Verbální pasivní – přímé Bezdůvodné ukončení komunikace, neodpovídání na pozdrav nebo na otázku.
Verbální pasivní – nepřímé Spolužáci se šikanovaného spolužáka nezastanou, pokud je nespravedlivě obviněn z něčeho, co udělali agresoři.
1.8. Kyberšikana
Kyberšikana z hlediska výskytu představuje speciální formu psychické šikany, která sice fyzicky nebolí, ale člověk se z ní může mnohem hůř dostávat a může z ní mít trauma celý život. Cyberbullying násilné chování v kyberprostoru, kdy jsou využívány komunikační prostředky jako mobilní telefon a zejména sociální sítě např. Facebook, Twiter, Linkedin. Prostřednictvím těchto sítí dochází k rozesílání ponižujících videí a fotografií. Vznikají webové stránky, kde je oběť urážena či ponižována. Na rozdíl od klasické šikany, nabízí kyberšikana agresorům nejenom jiné nástroje ubližování, ale i možnosti obměny virtuální reality. Díky virtualitě obměňují charakter procesu šikanování, včetně rolí agresora a oběti. Pro provedení útoku a proměnu profilu agresora i oběti – je nutná částečná počítačová gramotnost.
Na rozdíl od klasické šikany tato forma nevyžaduje fyzickou, psychickou či sociální zdatnost. V současné škole největší nebezpečí v této oblasti způsobují právě zmiňované mobilní telefony. Podrobněji se uvedené problematice věnuje kapitola 6.9 Diskuze.
26 2 Typologie účastníků šikany
Obdobně jako v sociálních skupinách, tak i ve školních třídách existuje skupina žáků, kteří mají vedoucí postavení a skupina žáků opomíjených, bez většího vlivu na ostatní. Pokud se najde žák, který kolem sebe šíří atmosféru strachu, ubližuje jiným, ve třídě dochází k radikálnímu rozdělení rolí. Je zřejmé, že proces šikanování je záležitostí celé skupiny, tzn. agresora a oběti, ale i pedagoga, který se šikany účastní přímo, nebo nepřímo. Jakým způsobem se šikana rozvine, vždy závisí na postojích a přístupech celé skupiny. Podle Říčana (1995) se děti ve většině případů staví proti agresi a jsou na straně sympatického spolužáka. Někdy se konfrontujeme s případy, kdy třída s obětí pohrdá a sympatizuje s agresorem.
2.1 Prostředí a profil agresora
Z výzkumů Koláře zabývajících se šikanou vyplývá, že agresi bývají nadprůměrně fyzicky zdatní jedinci vykazující pozitivní vztah k agresi. Tito jedinci se snaží dominovat se bez ohledu na druhé. Ve většině případů se je snaží ovládat.
Agrese pro ně představuje určitou formu zábavy a strach. Aby dosáhli pocitu vzrušení, svou agresi neustále zvyšují. V této souvislosti nemůžeme agresora jednoznačně označit, jako žáka s horším prospěchem nebo žáka nadprůměrně fyzicky zdatného.
Z diagnostického hlediska můžeme definovat tři typy agresorů – iniciátorů šikanování. První typ se projevuje jako jedinec s impulzivními reakcemi, převážně hrubého jednání. Charakteristické jsou projevy nekázně a uznáváním autorit. Uvedený typ agresora šikanuje bez jakékoliv lítosti. Jeho cílem je získat si poslušnost prostřednictvím zastrašování svého okolí. Tito jedinci ve většině případů napodobují chování svých rodičů.
Druhý typ reprezentuje jedinec kultivovaný v podstatě slušný, který má tendence k úzkostem. Tento typ šikanuje převážně beze svědků. Forma násilí je promyšlená s konkrétním cílem. Třetím typem je tzv. „srandista“, jedinec snažící se pobavit své vrstevníky, kteří mu důvěřují a snadno se nechají ovlivnit – zmanipulovat. Svým optimismem působí velmi pozitivně. Prostřednictvím šikany chce ukázat svému okolí, že je velmi „zábavný“. Svým humorem dociluje své
27
oblíbenosti. Z psychologického hlediska je nutné si uvědomit, že porucha mravního vývoje není na překážku vysoké inteligenci a tvořivosti k vlastnímu prospěchu.
oblíbenosti. Z psychologického hlediska je nutné si uvědomit, že porucha mravního vývoje není na překážku vysoké inteligenci a tvořivosti k vlastnímu prospěchu.