• No results found

Rozvíjení motoriky

2.6 R EEDUKACE A KOMPENZACE DYSGRAFIE

2.6.2 Rozvíjení motoriky

Zelinková O. (2003, s. 92) uvádí, že je mnohem účinnější krátkodobý opakující se nácvik než nárazově prováděná dlouhodobá cvičení.

Jucovičová D., Žáčková H. (2008, s. 104-105) uvádí, že při nácviku grafomotorických dovedností se máme řídit určitými zásadami. Tyto zásady přizpůsobujeme individuálním potřebám dítěte. Snažíme se dodržovat tyto zásady:

1) Motivace hrou – tato cvičení by pro děti měly být radostnou činností, neměly to vnímat jako další školní práci.

2) Začínat bychom měli vždy na takové úrovni, kterou dítě zvládá a kde zažívá úspěch.

3) Krátce, ale častěji – to souvisí i s fyzickými předpoklady, drobné svaly ruky často nejsou dostatečně zpevněny. To je zásada i pro nápravu poruchy pozornosti.

4) Od hrubších pohybů postupujeme pomalu k pohybům jemnějším.

5) K dalším cvičením bychom měli docházet až po úplném zautomatizování pohybu.

6) Snažíme se co nejvíce využívat názornost.

7) Začínáme od pohybů jednou rukou, poté oběma rukama současně, dále střídání obou rukou a nakonec pohybem celého těla.

8) Při nácviku konkrétního tvaru začínáme od názorného předvedení spolu se slovním komentářem, poté obtahování předkresleného zvětšeného prvku.

9) Během procesu postupně zmenšujeme psací plochu i prvek.

10) Měly bychom dodržovat určitý postup: kresebný cvik-prvky písmen-vlastní písmena-soubory písmen-opis-přepis-diktát.

11) Velmi důležité je nespěchat a mít dostatek času.

12) Snažíme se hodnotit a oceňovat hlavně snahu, chceme dítě povzbudit, pozitivně hodnotíme i dílčí úspěchy a co nejvíce se vyhýbáme negativnímu hodnocení.

Jucovičová D., Žáčková H. (2008, s. 105) uvádí, že cílem základního grafomotorického nácviku je:

1) Dobře zafixovaný správný úchop psacího náčiní.

2) Dostatečně uvolněná ruka pro psaní a kreslení.

3) Cílem u předškolních dětí je:

- zvládne obtahovat,

- vybarvování bez přetahování linií, - dokáže kreslit podle předlohy,

- zvládne plynule a nepřerušovaně vést čáry daným směrem,

- zautomatizování základních grafomotorických prvků a zapamatování tvarů, - dokáže se orientovat na ploše.

4) Cílem u školních dětí je:

- zvládnutí jednotlivých tvarů písmen, - zlepšení čitelnosti písma,

- psychické uvolnění, klid u psaní, - nastavení přiměřeného tempa psaní, - snížení určité chybovosti.

Hrubá motorika

Dle Zelinkové O. (2003, s. 93) je dobré před psaním provádět cvičení paží k uvolnění pletence ramene. Pokud není uvolnění dostačující, bývá pohyb křečovitý a svalstvo bývá ve stálém napětí a dítě poté tlačí na psací náčiní. Také písmo nebývá plynulé, dítě brzy bolí ruka, je unavené a ztrácí zájem o práci. Vhodné pohyby paží: mávání, kroužení, střídavé upažení a vzpažení a kroužení předloktím. Vhodné pohyby dlaní: vpřed, vzad, vpravo, vlevo, kroužení dlaněmi, tlačení dlaněmi proti sobě a uvolňování, zavírání dlaní v pěst, střídání úderů dlaní a pěstí o podložku.

Jemná motorika

Zelinková O. (2003, s. 93-94) uvádí, že k rozvíjení jemné motoriky slouží celá řada cvičení, které se mohou provádět v rámci jiných předmětů, např. modelování, skládání z papíru, omalovánky a navlékání korálků.

Další cvičení, která se provádí před psaním i v jeho průběhu jsou:

Pohyby prstů: dotýkání prstů obou rukou, postupně dotýkání palce s dalšími prsty, oddalování a přibližování prstů, kroužení a mávání prstů.

Sestavy z dlaní: dotyk špičkami prstů o sebe, dotyk palců a ukazováčku, hnízdo v dlani.

Cvičení pohybové paměti: opakování předvedených cviků učitelem, spojování cviků do krátkých sestav, sledování uvolňovacích cviků a jejich nápodoba.

Držení psacího náčiní

Zelinková O. (2003, s. 94) uvádí, že správné držení psacího náčiní je základním předpokladem pro plynulé psaní. Ruka by se správně měla dotýkat malíčkem papíru a psací náčiní by dítě mělo držet ve třech prstech. Ukazováček má vést pohyb dolů, prostředníček nahoru a palec má za úkol vést pohyb vpřed.

Při nácviku správného úchopu je možné používat již v předškolním věku tužky, pastelky nebo násadky s tzv. trojhranném programu, které mají tři plochy pro uchopení třemi prsty. Tento správný úchop se musí cvičit již od předškolního věku, kdy dítě bere do ruky tužku nebo

pastelku. Pokud má dítě silně zafixovaný špatný úchop, je potom velice obtížné jej v 1. ročníku naučit dítě správnému držení.

Zelinkové, O. (2003, s. 94) uvádí, že většinou veškeré snahy a rady pedagogů a rodičů nepomáhají. Dítě pod dohledem učitelů nebo rodičů drží psací náčiní správně, ale jakmile se ocitne samo, navrací se ke svému zafixovanému návyku. Ovšem existují i případy, kdy se naučí správnému úchopu i dítě na druhém stupni. Existují dva názory na tuto problematiku, jeden z nich tvrdí, že intenzivním tréninkem je možné dosáhnou výrazných zlepšení a to v jakémkoli věku. Druhý názor se však kloní k argumentu, že neúměrně mnoho času, které je věnováno nácviku správnému držení psacího náčiní je zbytečné, že čas je možno využít pro jiné aktivity

Jucovičová D., Žáčková H. (2003, s. 112) uvádí, že správný úchop nazýváme špetkový úchop, který vyvozujeme nápodobou sypání, drolení, také vhazováním kuliček do nádob s úzkými hrdly, tvarováním „ špičatých nosů“ a dalšími.

Na správném úchopu se podílejí:

1) Palec by se měl dotýkat z levé strany psacího náčiní, měl by být pokrčený, bříško palce se nachází naproti bříšku ukazováčku mírně výš nebo níž.

2) Ukazováček by měl být asi 2-3 cm od hrotu z pravé strany a má být lehce ohnutý.

3) Prostředníček by měl být opěrkou psacího náčiní.

4) Prsteníček a malíček by měli být mírně ohnuté směrem k dlani.

5) Malíková hrana by se měla lehce dotýkat podložky.

Jako kontrolu správného úchopu psacího náčiní využíváme tyto metody:

1) Když zvedneme ukazováček, psací náčiní by nemělo vypadnout.

2) Při psaní můžeme vytáhnout dítěti psací náčiní bez velkého oporu.

Mezi nejčastější chyby se uvádí:

1) Nesprávný úchop- kdy jde o chybné postavení prstů, nepodložený prostředníček pod tužkou a přílišné překřížení palce a ukazováku. Jako jedna z náprav se uvádí vyvozování špetky nebo násadky, například trojhranná tužka, pero stabilo apod.

2) Křečovitý úchop- ten vzniká při velkém napětí ve svalech, jejich stažení, také je hodně prohnutý palec a ukazováček, bývá ztuhlé zápěstí nebo je ve špatné poloze.

3) Velký přítlak – dosti často vzniká použitím nevhodného psacího náčiní nebo jako důsledek křečovitého úchopu.

4) Úchop je správný, ale je více v nízké poloze u hrotu nebo naopak příliš vysoko.

5) Chybný sklon psacího náčiní- ve správném případě by tužka a plocha měly svírat úhel 45 stupňů. Jako nápravu lze využít papírového kornoutu, ten nasadíme nebo přilepíme na tužku, tím si děti sami korigují správný sklon.

6) Vytáčení zápěstí – může být ze shora, z boku nebo zespodu. Mezi nápravy se uvádí, aby si dítě posunulo papír více nahoru nebo do strany, u praváků doprava, a u leváků naopak doleva.

7) Nesprávné sezení.

Uvolňovací cviky

Zelinková O. (2003, s. 94) uvádí, že uvolňovací cviky předcházejí nácviku psaní. V prvním pořadí se provádí na svislé ploše, protože pohyb směrem dolů je nejsnadnější. Poté se přesouváme na šikmé a nakonec na vodorovné podložce. Žáci mohou používat tužky s měkkou tuhou, křídy, voskové pastely a uhel. Důležité je, aby psací náčiní zanechávalo snadno stopu, aby si dítě nezvykalo na silný přítlak.

Zelinková O. (2003, s. 94-95) uvádí, že se doporučuje, aby se cviky nejprve prováděly na balicí papír nebo na jinou velkou plochu papíru, kterou postupně zmenšujeme. Zmenšujeme stále na menší formát, až je dítě schopno napsat nacvičený tvar do linek.

Velmi oblíbené je používání říkadel, písniček a hudebního doprovodu pro rozvoj plynulosti a rytmu v psaném projevu. Uvolňovací cviky se provádí vždy několikrát, nejde zde o přesné obtahování nebo napodobování tvaru, ale jde nám o plynulost a rytmus pohybů. Tyto cviky by se měly provádět co nejčastěji, nelépe před zahájením každého psaní. Při zvládnutí těchto cviků, se zlepší i psaní dětí do sešitů. Rozhodně nejsou tyto cviky určeny jen pro děti z 1. ročníků, pokud je třeba provádíme je s se všemi dětmi, bez ohledu na jejich věk.

Ramenní kloub

Jucovičová D., Žáčková H. (2008, s. 106-107) uvádí, že při uvolňování ramenního kloubu musí pohyb pokaždé vycházet právě z něj. Při provádění cviku jemně položíme ruku na rameno dítěte, zjišťujeme, jestli a jak se rameno zapojuje, zda je ztuhlé nebo jestli se nezvedá nebo nevychyluje.

Mezi vhodná cvičení patří tleskání nataženýma rukama, „kreslení“ ležatých osmiček do vzduchu, kymácení vzpažených rukou do stran, nápodoba plavání, napodobování driblování apod.

Polohy těla:

1) Psaní vestoje na svislou plochu.

2) Psaní v předklonu na vodorovnou plochu.

3) Psaní v kleku.

Při reedukaci doporučujeme zařazovat následující vhodné prvky, mezi které zařazujeme:

1) Volné čmárání

2) Klubíčka, kruhy, spirály, ovály 3) Oblouky

4) Vlnovky

5) Kličky, osmičky, hadovky 6) Zátrhy

7) Čáry

8) Plošné cviky neboli obtahování různých prvků na ploše 9) Řadové cviky neboli obtahování kresebných prvků na ploše 10) Jednoduchá kresba

Jucovičová D., Žáčková H. (2008, s. 108) uvádí, že je velmi důležité zaměřovat se na držení psacího náčiní, plynulost pohybu, rytmizaci pohybu, na přesnost, na využívání pomocných kroků, na tempo, dodržování směrovosti, výdrž, psychické uvolnění povzbuzování, podporu, ocenění, spolupráci s rodiči.

Loketní kloub

Jucovičová D., Žáčková H. (2008, s. 109) uvádí, že zde jsou uvolňovací cviky podobné jako u ramenního kloubu, avšak pohyb vychází z lokte. Přecházíme ze šikmé plochy na vodorovnou a postupně zmenšujeme formát.

Psaní písmen a spojů mezi písmeny

Zelinková O. (2003, s. 95) uvádí, že by žáci měli vědět o vznikání tvaru. Učitel by měl nejprve sám předvést tvar písmene se slovním komentářem. Dále žáci obtahují tento tvar na tabuli, pro cvičení kinestetické paměti se doporučuje, aby žáci psali slova ve vzduchu se zavřenýma očima.

Každé písmeno má své opěrné body, některá více nebo méně. Někdy mohou být pro zapamatování náročná. Z tohoto důvodu se používají pomocné linky a to bez ohledu na věk dítěte. Pokud dítě má problém se zvládáním určitého písmene nebo se spoji jednotlivých písmen, je nutné se vrátit na začátek a opakovat celý proces. Mnoha lidem se může zdát, že jde o zdržování a o zbytečné ztrátě času, rozhodně tomu tak není. Pokud se dítě učí psát jen opisováním textů, potom je možné, že si zafixuje nesprávné tvary písmen a jejich spojů. Tyto nesprávné návyky poté brání plynulému psaní a v pozdějším věku se velice nesnadně odstraňují.

Zelinková O. (2003, s. 95) uvádí, že jsou však i děti, které mají i v pozdějším věku potíže s vybavováním písmen, pro tyto děti bývá důležitou pomůckou přehled písmen. V každém případě je lepší, pokud si dítě může pomoci, než když ztrácí čas vzpomínáním. U dětí s diagnostikovanou dysgrafií dáváme přednost krátkým cvičením, která bývají často a pečlivě prováděna před přetěžováním dítěte neustálým psaním.

Nevhodné postupy

Zelinková O. (2003, s. 95-96) uvádí několik příkladů, kterým bychom se měly vyhýbat. Mezi některé patří i dopisování úkolů o přestávce nebo doma. Jelikož přestávka je určena pro celou řadu jiných aktivit a hlavně pro relaxaci.

Také přepisování sešitů je neúčinné. Zvýšenou námahou, vypětím a nervozitou se kvalita písařského výkonu zhoršuje. Samozřejmě nelze tolerovat nedbalost v písemném projevu.

Reedukace u starších žáků

Zelinková O. (2003, s. 96-97) publikuje, že u dětí na druhém stupni ZŠ bývá postup obdobný.

Začátek je stejně jako u mladších dětí uvolnění svalů celé paže, ruky a svalstva prstů.

Samozřejmě se od cviků prováděných na velký formát papíru přechází stále na menší formát, až se dostaneme k uvolňovacím cvikům psaných na čtverečkový papír. Největším rozdílem u reedukace starších žáku bývá v motivaci. Starším žákům na rozdíl od mladších žáků vysvětlíme příčinu potíží a zdůvodníme jim postup reedukace. I intenzita cvičení by měla být větší, v nejlepším případě deset minut každý den. Starší žák musí sám chtít vidět výsledky, pokud je tomu jinak nelze počítat s pozitivními výsledky.

Kompenzace poruchy

Zelinková O. (2003, s. 97) uvádí, že pokud jsou výsledky reedukace nedostatečné, ztrácí dítě motivaci, ovšem samo si uvědomuje důležitost psaní. Dítě potřebuje zaznamenávat své myšlenky, poznatky, zápisky a sdělení. Jistě jde kompenzovat tuto poruchu následujícími postupy, ale každý z postupů má svá určitá omezení.

1) Psaní tiskacími písmeny:

Pomáhá při zmírnění traumatického vyhledávání spojení mezi hláskou a písmenem a vybavováním jednotlivých tvarů psacích písmen. Toto písmo se běžně toleruje na druhém stupni, ale u žáků na prvním stupni, bývá veliká pravděpodobnost, že i tiskací písmena budou stále méně čitelná. Toto písmo se poté může změnit v čárky a obloučky, to se stane v případě, pokud nebudou prováděna další cvičení zaměřená na rozvoj motoriky. Dnes se na některých školách testuje nové písmo Comenia Script.

2) Kopírování zápisů v naukových předmětech:

Tato kompenzace může žákům velmi pomoci, ale měly by čas, kdy ostatní píší využít jinak, např. kreslení, náčrtky do sešitů apod.