Scénárista

I dokument Příloha A - Pracovní listy k hodinám mluvnice (sidor 12-0)

2 Zdeněk Svěrák - osobnost

2.2 Scénárista

Jeho první samostatný scénář byl k filmu Vrchní, prchni! Vznikl díky vlastní zkušenosti, kdy si ho lidé v jedné restauraci spletli s číšníkem.

Ze svých scénářů má nejraději Obecnou školu. Zde čerpal ze vzpomínek na vlastní školní docházku. Tento film režíroval jeho syn Jan.

Poslední film, na kterém se Zdeněk Svěrák jako scénárista a jeho syn jako režisér setkali, se jmenuje Vratné lahve. Film je složený z příběhů, které si poskládal a vyfantazíroval. Hlavní hrdina Tkaloun je učitel, který dříve asi býval úspěšný, ale jak stárne a přesluhuje, ztrácí chuť učit a nachází nový smysl života ve snění.

13 2.3 Humorista

Zdeněk Svěrák měl v dětství velmi dobré rodinné zázemí.

Na studiích rád bavil své okolí anekdotami nebo veselými příběhy. Potom začal psát povídky, kterým na gymnáziu rozuměla jen jeho třída. To, že v nich s Ladislavem Smoljakem a vznikla napínavá dvouaktovka Lochneska. Jednalo se o první společné dílo plné písniček. Roku 1968 vznikla další knížka veselých povídek a rad Texty a jejím spoluautorem je Jiří Šebánek. V roce 1991 vyšla knížka Tatínku, ta se ti povedla, která byla za normalizace odmítnuta. Je v ní rodičovské vyprávění nad postýlkou, k němuž byl svého času donucen vlastními dětmi. Sbírka Radovanovy radovánky byla vydána v roce 1994 a vzápětí byla převedena i do zvukové podoby.

Zdeněk Svěrák psal i nedělní pohádky pro rozhlas. Jedna z nich, Kolo se zlatými ráfky, vyšla i v knize: To nejlepší ze Smoljaka, Svěráka a Járy Cimrmana (1992).

2.4 Herec a ,,Cimrmanolog“

Zdeněk Svěrák je osobou, která se podílela na založení Divadla Járy Cimrmana. Založit divadlo Járy Cimrmana bylo nápadem Jiřího Šebánka, který v roce 1966 svolal Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka k zakládající schůzi a začínají pracovat na fenoménu Cimrman.

Jára Cimrman je fiktivní osoba všeumělce zasazená do období před 1.

světovou válkou na přelomu 19. a 20. stol.

Se jménem Jára Cimrman se poprvé setkali posluchači rozhlasové relace ,,Vinárna U pavouka“, kde byla tato postava představena jako náš současník, řidič parního válce, který v ucházejícím nafukovacím stanu předvádí své naivní sochy.

14

Autory této relace byli Zdeněk Svěrák a J. Šebánek. Na hudbě s nimi spolupracoval ještě I. Štědrý a režie se ujala H. Philippová).1

Divadelní hry mají i knižní podoby. Každé hře předchází úvodní seminář, který seznamuje diváky nebo posluchače s životem, dílem a přínosem pro jednotlivé oblasti umění a vědy Járy Cimrmana. Druhá část inscenace je věnována vlastní hře, jejíž autorství je připisováno Cimrmanovi. Hry byly zpočátku koncipované jako parodie např. na operetu (Hospoda na mýtince), operu (Cimrman v říši hudby), detektivku (Vražda v salónním coupé) nebo pohádku (Dlouhý, Široký a Krátkozraký). Dramatický text a inscenace se vyznačují naivitou divadelního souboru složeného z herců-amatérů. Autoři využívají mnohovrstevnatou slovní zásobu a díky tomu vznikají komické situace, nad kterými se divák nebo čtenář pousměje. Pobavení diváka je hlavním cílem všech her.

Od 80. let se postupně mění charakter her. Objevují se satirické prvky, které s groteskní nadsázkou pojmenovávají některé určující vlastnosti českého národního charakteru. Jedná se o naivitu, potřebu dobývat svět ve hrách Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem a Afrika. Dalším tématem je např.

Národní obrození ve hře Záskok. Hra Blaník představuje Blanické rytíře zcela z odlišného pohledu, než bychom čekali. Od Blanických rytířů se očekává pomoc a záchrana, ale autoři této hry je vybavili zcela opačnými vlastnostmi, jako je lenost, hašteřivost, nerozhodnost a alibismus.

Prvky situační komiky jsou patrny i ve hře Švestka. Tématem je stáří a stárnutí. V inscenaci České nebe prostřednictvím dialogů historických postav z různých období českých dějin se ironicky poukazuje na interpretační odlišnosti některých národních mýtů a kritizují se některé momenty českých dějin.

Mystická postava neexitujícího génia Járy Cimrmana a s ní spojené divadelní hry, je neustále oblíbenou postavou v české kultuře. Nacházejí se stále noví a noví příznivci tohoto divadelního formátu, což dokazují soustavně vyprodané divadelní sály.

1 SMOLJAK, L., SVĚRÁK Z. Divadlo Járy Cimrmana. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1987, str. 9

15

,,Kult neexistujícího génia postupně překročil hranice divadla a literatury a Cimrmanova postava se stala nejen součástí nejširšího národního povědomí, ale také symbolickým naplněním mnohagenerační potřeby odmytizovat české dějiny.“ 2

Úvodní přednáška k oslavě dvacátého výročí založení Divadla Járy Cimrmana je vedená prof. Smoljakem a dr. Svěrákem. Přednáška představuje osobnost Járy Cimrmana, z něhož se stává velikán. Od té doby se z něho stává velikán. Reformuje např. haličské školství, s hrabětem Zeppelinem konstruuje první vzducholoď, v Alpách zavádí funkci porodního dědka, v Paraguayi zakládá loutkové divadlo, ve Vídni kriminalistickou a baletní školu, vynalézá jogurt.

2.4.1 Akt

Jako první hra byla uvedena hra s názvem Akt v úpravě Zdeňka Svěráka.

Úvodní seminář je rozdělen do čtyř částí: Filosofie extremismu, Cimrmanův vztah ke zvířatům, Dílo výtvarné a dramatické, Poznámky k rekonstrukci hry Akt.

Premiéra této hry proběhla 19. června 1967, ale nebyla zpřístupněna veřejnosti. Veřejná premiéra byla až 4. října 1967. Zdeněk Svěrák si zahrál roli Dr. Turnovského.

Charaktery postav jsou komicky propracovány. Hlavní postavou hry je nadějný malíř Žíla snažící se vytvořit své životní dílo akt, ale místo uměleckého díla plodil pouze děti. Další postavou je Žílová, modelka, která malíři pózovala.

Děti mu ovšem bránily v jeho tvorbě, a tak je jednoho dne posadil do různých dopravních prostředků a rozeslal na všechny světové strany. O několik let došlo k shledání. U Žílů se sešli jejich tři synové: učitel, který nezvládá přítomnost dětí, sexuolog, který by sám potřeboval svoji pomoc a nevzdělaný, ale o to víc optimistický šmelinář.

2.4.2 Vyšetřování ztráty třídní knihy

Hra Vyšetřování ztráty třídní knihy zaznamenává pedagogickou činnost Járy Cimrmana. Je zasazena do školního prostředí, kde hlavní zápletku tvoří

2 SMOLJAK, L., SVĚRÁK Z. Divadlo Járy Cimrmana. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1987, str. 9

16

hledání třídní knihy, jež se ztratila už před sedmi lety. V této inscenaci si Zdeněk Svěrák zahrál třídního učitele zvaného Strašný Láďa, který chodí po třídě a pátrá po třídní knize.

Tato hra měla premiéru 8.11.1967 v Malostranské besedě v Praze. Před samotnou inscenací se konala přednáška věnovaná životu Járy Cimrmana, kde se v jednotlivých částech dozvídáme o jeho pedagogické činnosti. Jedná se o Druhý Liptákovský nález, Osobní vzpomínku Dr. Svěráka, Cimrmanovu Šesterku, což je konstrukce Cimrmanovy pedagogiky spočívající na šesti pilířích neboli šesti zásadách. Tyto zásady jsou velmi humorně zpracovány. První zásadou je Futurismus, Separace průtokových poznatků, Trestání učitele učitelem, Názorné a úlekové fixace, Mimoverbální komunikaci a Oživlé dřevo. Další část přednášky je věnovaná Hodině fyziky a jako poslední Teorii poznání.

V zásadě Separace průtokových poznatků Cimrman zavedl dvě oblasti učiva, které pojmenoval pomněnka a zapomněnka. Žáci se učili obě oblasti, ale pamatovat si měli pouze pomněnku. Další zajímavou zásadou bylo Trestání učitele učitelem, kdy učitel nikdy netrestal žáky, ale sám sebe. ,,Cimrman vycházel z předpokladu, který uznává – teoreticky – i dnešní škola, že žáci mají mít svého učitele rádi, a tudíž by je mělo mrzet, když učitel trpí.“3

Další zásada Názorné a úlekové fixace spočívá na principu leknutí. Vždy, když učitel vysvětluje něco důležitého, má žáky nějakým způsobem vylekat, aby si díky následnému šoku lépe učivo zapamatovali. Zásada mimoverbální komunikace vysvětluje, jak mají žáci postupovat v situacích, kdy nemohou mluvit nahlas, aby nerušili ostatní spolužáky.

Třídní učitel střídá několik psychologicko – pedagogických metod ve snaze nalézt třídní knihu. Zprvu na to jde po dobrém, ale postupem času učiteli dochází trpělivost a v textu se objeví i vulgarismy.

Hra je unikátní díky dialogům se třídou, kterou hrají diváci, jež se najednou ocitají v rolích žáků gymnázia.

V této hře také Svěrák a Smoljak uplatňují své pedagogické zkušenosti.

3 SMOLJAK, L., SVĚRÁK Z. Divadlo Járy Cimrmana. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1987, str.70

17 2.4.3 Dlouhý, široký a krátkozraký

Svou premiéru měla 17. 10. 1974 v pražské Redutě. Úvodní přednáška se jmenuje Cimrmanova cesta za českou pohádkou. Přednášejícím je Ladislav Smoljak. Obsahem této přednášky je zvláštní Cimrmanův názor na pohádku.

Kritizuje zde nelogičnost některých klasických pohádek, což je pro děti velice nebezpečné. Jedná se například o mluvícího vlka, stavební materiál perníkové chaloupky nebo jelena jako vychovatele mládeže.

Ve hře vystupuje dohromady sedm postav a Zdeněk Svěrák zde ztvárnil postavu Bystrozrakého. Komická je ve hře dvojrole prince Jasoně a Drsoně ztvárněna jedním hercem. Pohádkových motivů je zde hned několik. Nechybí král s princeznou, která je ovšem zakletá a vypadá jako muž. Najdeme i protiklad netradičního zpracování klasické pohádky humorným až ironickým způsobem.

Některé pasáže z této hry jsou vhodné i do jazykových hodin. Žáci například porovnají jazykový projev prince Jasoně a Drsoně. V textu se objevují i ukázky českých nářečí. Viz. pracovní list č. 5 (mluvnice).

2.4.4 Dobytí severního pólu

Tato hra nese podtitul Cimrmanovo severské drama a premiéru měla 25.

10. 1985 v divadle Solidarita. Před zahájením hry, diváci vyslechli několik odborných referátů, jejichž názvy jsou Nově objevená báseň, Zkouška nové technické síly, Objev arktického sněžného člověka, Cimrmanova záhadná hra Přetržené dítě, Živé obrazy Járy Cimrmana, Masová scéna škodu nezjistí, kdo se pojistí. Z referátů se dozvídáme například, jak vypadal arktický sněžný muž, nebo jaké neblahé důsledky může mít nachlazení. Cimrmanova hra ,,Přetržené dítě“ se ve skutečnosti jmenuje ,,Přetržené nítě.“ ,,Cimrman totiž diktoval svou hru

18

sousedu Padevětovi, když u něj po návratu z Afriky ležel se silným zánětem horních cest dýchacích. Nepříliš vzdělaný výminkář zapisoval slova tak mechanicky, jak je slyšel, a neuvědooval si, že rýma může smysl některých slov úplně změnit. Například ,,m“ se v důsledku neprůchodné nosní dutiny mění v ,,b“.

Takže máma vyjde z nastydlého člověka už jako bába. Nebo žádá-li nachlazený nástrahy a strasti za polárním kruhem. Zdeněk Svěrák si zahrál roli učitele, který složil písničku proti tzv. trudomyslnosti a také v průběhu hry čte z deníku polární výpravy. Výprava po dlouhé a mrazivé cestě dorazila do svého cíle 5. dubna 1909.

Mezi úsměvné scény patří například způsob zahřívání, kdy si účastníci výpravy povídají o kamnech nebo scéna, kdy všichni mají hlad a Frištenský vytáhne housera. Scéna s houserem je příklad jazykové a situační komiky.

Účastníci výpravy mají za to, že Frištenského bolela záda, ale ve skutečnosti skrýval opeřené zvíře. Lékárník si také několikrát vyzkouší, jaké je to jít na sever a hned zase na jih.

2.4.5 Hra Blaník

Autory této hry jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Premiéra proběhla 16.5.1990 v divadle Solidarita v Praze. Hra je psána na rozmezí totality a svobody. Jako první vznikla samotná hra ještě za totalitního režimu, seminář byl napsán v době osvobození.

Hra Blaník pojednává o návštěvě učitele dějepisu Bohuslava Chvojky u blanických rytířů a to v revolučním roce 1848.

4 SMOLJAK, L., SVĚRÁK Z. Divadlo Járy Cimrmana – Dobytí severního pólu. 1.vyd. Praha:

Paseka, 1993, str. 22

19

Úvodní seminář má několik částí - Cimrman a historie, defenestrace, kvíz, blanická pověst a maňásková scéna Nevěřící Vlasák. Obsahem přednášky je kritika významných dat, protože jsou pro žáky nezapamatovatelná.

2.4.6 České nebe

České nebe je nejnovější hrou z dílny Svěráka a Smoljaka. Jejím podtitulem je Cimrmanův dramatický kšaft. Diváci tuto hru mohli poprvé zhlédnout 28. října 2008 v Žižkovském divadle Járy Cimrmana. V semináři jsou opět uvedeny referáty o díle a životě Járy Cimrmana s těmito tématy: Nález hry České nebe, Dymokurské období, Zapíraný český vojevůdce, Flaška z Krabice a Rukopisné padělky.

Z úvodního referátu, který přednáší Zdeněk Svěrák, se dozvídáme okolnosti objevu této hry. Bylo to v roce 2006, kdy bývalý účetní inženýr Kloubec našel v šanonu se štítkem ,,Melasa – výdej“ rukopis Cimrmanovy hry, ale nevěděl, kdo je Jára Cimrman. Věděla to pouze jeho vnučka Lenka. Je to důkaz, že Cimrman tvořil i v průběhu druhé světové války.

Prostředí hry je zasazeno do nebe v období první světové války. Sešly se zde významné osobnosti z českých dějin v nebeské komisi a rozhodují o tom, kdo se stane jejím dalším členem. Předsedou je svatý Václav a jako další členové jsou Jan Amos Komenský a Praotec Čech. Jako další členové byli přizváni Karel Havlíček Borovský, Jan Hus a jako poslední Babička od Boženy Němcové. Tato komise má za úkol rozhodnout, jak se zachovají k Bedřichovi Smetanovi, K.

Sabinovi a českým vojákům, kteří dezertovali k českým legiím. Později jim jde především o to, aby český národ zapřemýšlel nad myšlenkou samostatného státu.

V této hře se opět objevují různé slovní hříčky a také velké množství historických fakt, která jsou vtipně zasazena do děje.

,,Praotec: Největší spisovatel je Jirásek. A nejlepší, co napsal, jsou Starý pověsti český. A z nich je nejlepší pověst o mně. Jak jsem vás přived na Říp. Ten by tu měl bejt. Jirásek“ 5

5 SMOLJAK, L., SVĚRÁK Z. Divadlo Járy Cimrmana – České nebe. 1. vyd. Praha: Paseka, 2009, str. 26

20

,,Komenský: Kdybych byl na takových tabulkách napsal svůj velký slovník, odolal by v Lešně požáru. Umíte si to představit? Deset let práce, a v mžiku je všechno pryč! Ještě teď se budím hrůzou ze sna a vidím úplně živě, jak ty plameny olizují ty hustě popsané stránky…“ 6

,,Havlíček: Smí se tady kouřit?

Václav: Tady se nekouří. Musíš za dveře.

Komenský: Borovský! Ty s tou tuberkulózou?“ 7

,,Václav: Já. Svatý Václav, kníže, vévoda české země, zavražděn svým vlastním bratrem roku 929 nebo 935, to už si přesně nepamatuju.“ 8

České nebe je hra kulturně a historicky poučná. Nabízí laskavý, nadčasový humor s prvky ironie. Autoři ji propracovali do nejmenších detailů a v úvodním semináři říkají, že u publika předpokládají určitý stupeň vzdělanosti. Pokud diváci neznají např. autory rukopisných padělků Hanku a Lindu, nepřijde jim divné, že je v nebi považují za děvčata. Podle slov Zdeňka Svěráka jde o humor počítající se středoškolskými vědomostmi. Divák prožívá štěstí, že si na různé souvislosti přijde sám. Jiskra musí přeskočit v jeho hlavě a výsledkem je dvojí radost, kterou Zdeněk Svěrák označuje jako ,,aha“ a ,,haha“. Jejich záměrem také bylo, aby postavy vypadaly přesně tak, jak je diváci znají z obrázků.

Autoři čerpají z obrovské znalosti historie a literatury. Každý dialog, situace a gesto odkazují k české historii a především k české povaze. Mistr Jan Hus se vyznačuje hravou ješitností. Zprvu kritizuje Josefa Kajetána Tyla za bigamii, ale když se dozví, že miláček národa o něm napsal truchlohru Kdo nepláče není Čech!, bere ho na milost. Husovi také vadí přítomnost císaře Zikmunda, který při vzájemném setkání výrazně chrastí krabičkou od sirek. Také ostatní postavy českého nebe jsou charakterizovány s chápavou laskavostí. Svatý

6 SMOLJAK, L., SVĚRÁK Z. Divadlo Járy Cimrmana – České nebe. 1. vyd. Praha: Paseka, 2009, str. 27

7 SMOLJAK, L., SVĚRÁK Z. Divadlo Járy Cimrmana – České nebe. 1. vyd. Praha: Paseka, 2009, str. 47

8 SMOLJAK, L., SVĚRÁK Z. Divadlo Járy Cimrmana – České nebe. 1. vyd. Praha: Paseka, 2009, str. 49

21

Václav stále opakuje povzbudivé nedám (jako reakci na modlitbu Nedej zahynouti nám i budoucím), Komenský poučuje praotce Čecha v české literatuře, a ten si při opakování poplete Karafiátovy Broučky se situací z Erbenova Vodníka.9

Tato zatím poslední cimrmanovská hra je považována za nejvydařenější hru, jakou Smoljak se Svěrákem dosud napsali. Díky svému humornému a poučnému zpracování obsahuje velké množství didaktického materiálu, s nímž se dá při hodinách českého jazyka pracovat.

Divadlo Járy Cimrmana s úspěchem funguje už více jak čtyřicet let. Jeho Cimrman v říši hudby, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Posel z Liptákova, Lijavec, Dobytí severního pólu, Blaník, Záskok, Švestka, Afrika a České nebe).

Pro hodiny českého jazyka jsou tyto hry velice přínosné. Dají se využít převážně v hodinách literatury, ale najdeme i texty vhodné k procvičování pravopisu (Dobytí severního pólu – Píseň proti trudomyslnosti,viz. pracovní list č.

9 mluvnice). Z her se dají vybrat i ukázky pro práci s textem (Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Blaník) viz. pracovní listy č. 5, 6, 9 mluvnice. Ve slohových hodinách můžeme využít např. hru České nebe, kde se žáci naučí psát výtah. Viz.

pracovní list č. 4 – sloh.

Tyto divadelní hry obsahují rovněž vzdělávací prvky z jiných předmětů.

Hodiny českého jazyka se dají propojit převážně s dějepisem, kdy se žáci dozvědí některé historické události a seznámí se s významnými osobnostmi českých dějin (národní obrození, praotec Čech, Božena Němcová, sv. Václav, mistr Jan Hus, Blaničtí rytíři…) Pokud se v textu objevuje nějaký zeměpisný údaj, je vhodné žáky vybídnout, aby ho našli na mapě, čímž propojíme český jazyk se zeměpisem.

9 ČERMÁKOVÁ, D. Fenomén Zdeněk Svěrák. 2. vyd. Copyroght Imagination of People, 2012, str. 52 - 57

22

Z klíčových kompetencí u žáků budeme rozvíjet např. kompetenci k učení pomocí motivačních úkolů a divadelních ukázek. Další kompetencí je kompetence k řešení problémů. Žáci si budou muset poradit se zadanými úkoly vycházejícími z připraveného textu či ukázky.

Z průřezových témat se nabízí propojení s osobnostní a sociální výchovou, multikulturní a mediální výchovou, kdy se žáci naučí vyhledávat informace z různých zdrojů (atlas, internet, slovníky).

3) Zdeněk Svěrák – Literární tvorba pro děti

Knížky pro děti vycházejí ze spolupráce s Jaroslavem Uhlířem. Jedná se vesměs o zpěvníky s texty a notami, aby si je děti mohly samy doma zazpívat nebo i zahrát na nějaký hudební nástroj.

Tvorba Zdeňka Svěráka pro děti je charakteristická jeho typickým smyslem pro humor, který uplatňuje nejen v herectví, ale hlavně ve skládání textů. Díky své bohaté slovní zásobě a schopnosti vcítit se do dětského světa, dokáže vytvořit texty plné energie a ponaučení. Jeho texty zasahují do všech oblastí lidského života. Texty určené pro dětské posluchače jsou specifické tím, že přibližují svět dospělých zábavnou a srozumitelnou formou. v různém ročním období. Jedná se např. o texty Datel, Září, Prosinec či Jaro dělá pokusy.

3.2 Postavy

Postavy v těchto písňových textech jsou z velké části děti školního věku (Barbora – Barbora píše z tábora, Běta – Rovnátka, Dáša – Dáša jedla cukroví, Nina – Zhubla Nina) a rodinní příslušníci (Moje teta Sylva, Maminčin perník, strýc – V Čudu, Pizzicato – matka, otec, strýc, teta, Dredy – vnuk s dědou). Četné zastoupení mají i personifikovaná zvířata (lasička – Datel, mravenci – Mravenčí

23

ukolébavka, zajíc - Zajíc na bobku, ) a předměty chovající se jako lidé (polobotka – Semiška, Vodoměr – Vodoměrka Věrka).

3.3 Prostředí a čas

Texty písní jsou zasazeny do skutečného prostředí, ve kterém se děti velmi často ocitají. Je to např. les v textech Jedličky nebo Klouzky, zahrada - Na zahrádce, Jaro dělá pokusy, Jabloňový list, Kamarádka lípa, a také běžné domácí prostředí – Maminčin perník. Objevují se i texty, v nichž jsou uvedena skutečně existující místa v České republice. V písni Hrady a zámky je zmíněn např. Bouzov a Konopiště, v písni Holky z Polabí oblast Polabí a v textu Labutě se ocitáme na řece Dyji.

Každý text zachycuje určité roční období nebo významnou událost v lidském životě, jako je svatba, narození dítěte nebo narozeniny (Trpasličí svatba, Vítej na světě, Narozeninová). V textech pro dětské posluchače a čtenáře vidíme i proměnu přírody v jednotlivých ročních obdobích, kde jsou vylíčeny typické znaky daného období. Známým textem pro jarní čas je Jaro dělá pokusy. Zde

Každý text zachycuje určité roční období nebo významnou událost v lidském životě, jako je svatba, narození dítěte nebo narozeniny (Trpasličí svatba, Vítej na světě, Narozeninová). V textech pro dětské posluchače a čtenáře vidíme i proměnu přírody v jednotlivých ročních obdobích, kde jsou vylíčeny typické znaky daného období. Známým textem pro jarní čas je Jaro dělá pokusy. Zde

I dokument Příloha A - Pracovní listy k hodinám mluvnice (sidor 12-0)