• No results found

Specifikace uhlíkové stopy

Uhlíkovou stopu lze blíže specifikovat podle geografického hlediska nebo z hlediska jejího původce. V rámci těchto skupin je pak uhlíková stopa stanovována v různých úrovních.

Podle geografického hlediska lze uhlíkovou stopu stanovit na globální úrovni, státní úrovni, regionální úrovni a městské nebo obecní úrovni. Z hlediska původce to může být jedinec jako fyzická osoba, organizace a samotný výrobek nebo služba. V rámci fyzické osoby nebo organizace se uhlíková stopa často dělí na dílčí části reprezentující specifickou aktivitu nebo skupinu aktivit. Specifikace dle geografie prakticky shrnuje všechny původce na ohraničeném území, a proto se následující podkapitoly věnují pouze specifikaci dle původu.

(Muthu, 2015)

4.3.1 Uhlíková stopa jedince

Touto uhlíkovou stopou je myšlen jedinec fungující v rámci vlastní domácnosti. Mezi hlavní zdroje skleníkových plynů jedince jsou oblasti spojené s jídlem, bydlením, dopravou a spotřebou výrobků nebo služeb. Jelikož jedinec je nejčastěji v roli spotřebitele, tak má velkou nepřímou uhlíkovou stopu. (Fiala, 2017)

V oblasti bydlení je zdrojem spotřebovávaná energie na topení, chlazení a osvětlení. Tvorba uhlíkové stopy na tuto energii se může lišit od toho, jak „zelená“ je energie – tedy jakým způsobem byla vytvořená. Stejné množství elektřiny vyrobené v uhelné elektrárně nebude produkovat stejné množství skleníkových plynů jako elektřina z naftového generátoru nebo sluneční elektrárny. Vyšší spotřebě energie lze předejít stavebním provedením, díky kterým bude mít stavba lepší izolační vlastnosti, menší nároky na osvětlení díky střešním oknům nebo světelným tunelům se zrcadli. Snížení energetické náročnosti lze docílit i zavedením inteligentnější domácnosti, ve které jsou např. čidla přítomnosti na vytápění místností nebo světelná čidla. (EPA, 2016)

27

Oblast dopravy je dalším významným zdrojem. Produkce skleníkových plynů se liší v závislosti na výběru mezi hromadnou nebo soukromou dopravou. Dále se člení dle šetrnosti technologie daného dopravního prostředku a dle používaného paliva. Do této oblasti je započítávána i doprava do práce. (Alter, 2016)

Oblast jídla se týká výběru stylu stravování a odpadovému hospodářství jedince. Živočišná výroba zanechává mnohem větší uhlíkovou stopu než rostlinná výroba. A to hlavně z důvodu, že chovaná zvířata jsou kvůli biologickým procesům zdrojem metanu, a proto jedinci s vegetariánskými návyky daleko méně zatěžují životní prostředí. Také energeticky je živočišná výroba náročnější než ta rostlinná. (Wilson, 2013) Hospodaření s pitnou vodou a odpadní vodou je rovněž faktorem v tvorbě skleníkových plynů, protože se vynakládá energie na její získávání a čištění. Rovněž správné hospodaření s jídlem předcházející vyhazování potravin nebo případně správné kompostovací metody ovlivňují tvorbu skleníkových plynů. (Třebický, 2017)

Spotřeba výrobků a služeb zasahuje do všech oblastí. Patří sem i veřejné služby jako pouliční osvětlení nebo státní služby, které mají charakter nepřímé uhlíkové stopy a rozpočítávají se mezi celkovou populaci geografického celku. (Fiala, 2017)

4.3.2 Uhlíková stopa podniku

V případě podniku lze brát v potaz podobné parametry v oblasti budov a dopravy jako u uhlíkové stopy jedince. Tyto oblasti byly již popsány, a proto nebude oblast budov a dopravy u uhlíkové stopy organizace dále rozváděna, protože se u organizací prakticky liší jen objemově. Avšak právě díky vyššímu objemu je zde daleko větší potenciál efektivního snížení uhlíkové stopy, které bude mít významnější pozitivní dopad v případě kalkulací uhlíkové stopy z geografického hlediska. To ale také záleží na velikosti organizace.

Organizace si může vytipovat proces, u kterého předpokládá vysokou uhlíkovou stopu, samostatně ho analyzovat a zavést nápravné opatření. Nápravné opatření pak může přinést nejen pozitivní environmentální výsledek, ale také lepší finanční výsledek např. v podobě snížení spotřeby energie. (Hofman, 2013)

28

Organizace rovněž spotřebovává určité výrobky a služby, které přímo nebo nepřímo souvisejí s vlastní výrobou nebo poskytováním služeb. Patří sem i strojní vybavení, které spotřebovává energii a zároveň samo o sobě vypouští skleníkové plyny během své činnosti.

Skleníkové plyny mohou vznikat i během chemických reakcí při výrobě nebo může dojít k jejich neúmyslnému úniku při skladování a manipulaci v nádobách. Únikům se alespoň do jisté míry může zamezit správným proškolením zaměstnanců. (Thompson, 2018)

Hospodaření s materiálem rovněž ovlivňuje uhlíkovou stopu. Podnik může upřednostnit recyklovaný materiál, jehož znovupoužití by za sebou zanechalo menší uhlíkovou stopu než čerstvě vyrobený materiál. Dále může zefektivnit své výrobní procesy, aby se co nejvíce zamezilo tvorbě odpadu. (EPA, 2016)

Jmenované oblasti se během analýzy uhlíkové stopy obvykle rozdělují do tzv. SCOPEs.

SCOPE 1 shrnuje veškerou přímou uhlíkovou stopu, což jsou činnosti pod přímou kontrolou podniku, jako jsou procesy výroby, vlastní doprava apod. Do SCOPE 2 patří nepřímá uhlíková stopa z nakupované energie, která byla sice vyrobena někým jiným, ale byla vytvořena na základě potřeby činností podniku. Pokud má tedy podnik vlastní kotel, tak uhlíková stopa z vytvořené energie spadá do SCOPE 1. Nakupovaný materiál, služby a další zbylé zdroje nepřímé uhlíkové stopy se zařazují do SCOPE 3. (Sundha, 2016)

4.3.3 Uhlíková stopa výrobku

Pro určení této uhlíkové stopy se využívá analýza životního cyklu, která se zabývá kumulativním dopadem výrobku na environmentální prostředí od těžby surovin až po likvidaci výrobku. Výpočet uhlíkové stopy výrobku je tedy spolu s analýzou dopadů na stav půdy a vody složkou analýzy životního cyklu výrobku. (Curran, 2016)

Komplexnost analýzy je v přímé úměře složitosti dodavatelského řetězu výrobku. Snížení uhlíkové stopy výrobku lze marketingově využít v boji s jinými výrobky a může tak poskytnout konkurenční výhodu, protože jeden ze zájmů spotřebitele může být snížení jeho nepřímé uhlíkové stopy. (Williamson, 2018)

29