Společné setkání a hledání nápravy

Vytvoří se skupina od dvou do patnácti žáků, kterou vybere pedagog. Je vhodné pozvat ty žáky, kteří vytvoří dobrou a příjemnou atmosféru. Tedy ty, kteří sympatizují s obětí, a další pozitivní autority třídy. Setkání má svoji posloupnost, kterou je dobré dodržet.

Nejdříve podáme vstupní informace ohledně šikanování, poté následuje „ponoření do problému“. To se nejlépe uskuteční, když požádáme agresory, aby se na chvíli stali obětí a byli vystaveni „legracím a srandám“. Bavíme se o jejich pocitech, když jsou v opačné roli. Případně si celá třída může zahrát scénku. Poté následuje omluva a usmíření agresora s obětí a předložení návrhů pro nápravu. Tedy hledají cestu, jak zlepšit situaci. Závěrem shrneme průběh včetně všech nápadů a domluvíme se, že se sejdeme za určitou dobu. Je třeba kontrolní setkání dodržet, kde se posoudí situace.

6 Prevence šikany

Obecně platí, že je mnohem efektivnější a levnější zlu předcházet, než jej později, někdy možná až příliš pozdě, odstraňovat. V této práci je uvedeno pouze několik zásad, které všeobecně prospívají a vytváří dobré vztahy v rodině i ve škole.

Solidarita se slabými jako základ řízení třídy.

Dle Říčana je učitel soudce sporů ve třídě. A měl by se prezentovat jako ten, kdo prosadí spravedlnost mezi dětmi. „A prosazování spravedlnosti odedávna znamená především ochranu slabších před silnějšími, ať už jde o ty, kteří mají silnější svaly, vyšší inteligenci, plnější peněženku, nebo o ty, kdo jsou ve většině, která utlačuje menšinu.“ (Říčan 1995, s. 72)

Podpora autority učitele.

Autorita učitele pomalu upadá, ale pro zvládnutí chránit slušné děti před rváči a agresory je velmi nutná.

Posílení demokracie ve třídě a ve škole.

Patří sem hlavně styl jednání učitele s dětmi a jejich rodiči. Učitel by se měl ptát dětí na jejich názory a přání, pěstovat žákovskou samosprávu, otevřeně informovat rodiče o problémech školy i o nepříjemných událostech, ke kterým došlo.

EMPIRICKÁ ČÁST

7 Cíl výzkumného šetření

V teoretické části jsme si popsali, co to šikana je, jak vzniká a jakým způsobem se dá řešit její odstranění. Ačkoliv v minulosti se šikana hlavně projevovala na druhých stupních základních škol, nyní nemůžeme přehlížet fakt, že se stále častěji vykytuje i na 1. st.

základních škol. Cílem empirické části bakalářské práce je zjistit, zda mají žáci na prvním stupni základních škol zkušenost se šikanou a jaké druhy šikany se v současné době na prvním stupni základních škol objevují.

Chci také zjistit, zda se žáci cítí ve třídě dobře a pokud vyvstane nějaký problém, zda se s důvěrou obrací ke svému učiteli, kamarádovi či rodiči.

8 Hypotézy

Hypotéza je předpoklad, který si dáváme před započetím výzkumu. „Je to tvrzení, podmíněný výrok. Je to odpověď na výzkumnou otázku a obsahuje v sobě platí – neplatí“.

(Sochůrek, Sluková 2013, s. 29). Pro případ šikany na prvním stupni jsem stanovila tyto hypotézy:

Hypotéza 1:

Zhruba jedna třetina žáků má zkušenost se šikanováním. Buď v roli oběti, nebo v roli agresora.

Hypotéza 2:

Nejčastější formou šikanování na prvním stupni je slovní agrese (nadávky).

9 Použité metody

„Výzkumná metoda je všeobecný název pro proceduru, se kterou se získávají data v terénu. Nejčastěji požívanými metodami jsou: Pozorování, dotazník, rozhovor (interview), studium dokumentů, obsahová analýza textu, experiment, nebo expertní odhady.“ (Sochůrek, Sluková 2013, s. 29)

Vzhledem k citlivosti tématu jsem se rozhodla jako výzkumný design použít kvantitativně orientovaný výzkum metodou dotazníkového šetření. Dotazování patří mezi nejběžněji a nejčastěji využívanou metodu. Důvodem může být poměrně snadné využití od vytvoření přes administraci až po vyhodnocení. V případě šikany se domnívám, že se jedná o opravdu nejlepší metodu, díky které jsem obsáhla velké množství informací a zároveň mohu doufat, že anonymita dotazníků zaručila z velké části pravdivé odpovědi.

10 Popis zkoumaného vzorku

Při tvorbě formy dotazníků bylo velmi důležité si uvědomit, jaká je cílová skupina respondentů, pro kterou je dotazník tvořen. Respondenty mého dotazníkového šetření se stali žáci prvního stupně Základní školy v Turnově v ulici Alešova. Tuto školu jsem si vybrala, protože z Turnova pocházím. Zajímalo mě, jak to vypadá se šikanou v mém rodném městě.

Turnov má zhruba kolem patnácti tisíc obyvatel a nalézají se tam tři základní školy. Původně jsem kontaktovala všechny tři, protože mi přišlo zajímavé mít porovnání. Bohužel se mi nedostalo žádné odpovědi u dvou a byla jsem ráda, že mi zůstala škola, kterou jsem kdysi také navštěvovala. První stupeň základní školy nalezneme v nedávno zrekonstruované budově v Alešově ulici (u nádraží) a druhý stupeň již přes 100 let mohou studenti navštěvovat ve Skálově ulici. Jako jedna z mála škol v Turnově nabízí moderní výuku matematiky (Hejného metodou) a českého jazyka a prvouky (učebnice nakladatelství FRAUS).

Při výběru žáků jsem první a druhou třídu ihned vyloučila, neboť se domnívám, že tito žáci jsou ještě příliš malí na jeho vyplňování. Potřebovala jsem takové žáky, kteří jsou schopni přečíst a porozumět otázce. Jako cílovou skupinu respondentů jsem použila žáky třetích a čtvrtých tříd.

11 Předvýzkum

Předvýzkum je jedním z nástrojů, jak vyzkoušet a „vychytat“ nedostatky. „Např. při dotazníku vlastní konstrukce zjistíme, že některá otázka je pro respondenty nejasná, nechápou, na co se vlastně ptáme atd.“ (Sochůrek, Sluková 2013, s. 21) Je proto dobré dotazník, který pokládáme za hotový, nejdříve vyzkoušet na malém vzorku respondentů.

Předcházíme tím překážkám při sběru dat a možných problémů při jejich analýze apod. Pro potřeby empirické části jsem vytvořila dotazník o 14 otázkách, kdy dvě z nich byly kresby.

Domnívala jsem se, že žáci 3. a 4. tříd budou mít blíže k tomu, mi formu šikany nakreslit.

Provedla jsem předvýzkum u pěti žáků 3. a 4. tříd a zjistila následující. Čtrnáct otázek na takto malé děti bylo příliš, aby se soustředily. Ke konci vyplňování jsem je často musela nutit a povzbuzovat, aby dokončily svoji práci. Jeden chlapec vyplnění dotazníku nedokončil.

Vyplynul mi z toho závěr, že dotazník musím zkrátit maximálně na deset otázek. U otázky kresby šikany byla většina dětí na vážkách, nevěděly, co mají kreslit, protože předešlá zaškrtávací otázka se jim zdála dostačující (rozuměly všemu a výběr byl pro ně dostatečný).

Dále mi bylo vytknuto, že mezi otázkami je málo místa na zaškrtávání. Na základě získaných poznatků z předvýzkumu jsem upravila dotazník do finální podoby.

12 Interpretace získaných dat

Po dohodě s panem ředitelem Mgr. Michalem Loukotou jsem oslovila učitelky třetích (A, B) a čtvrtých (A, B) tříd Základní školy Alešova. Ty pak ve svých hodinách dětem dotazníky rozdaly. Během vyplňování dotazníků neměly děti dovoleno mluvit, v případě jakéhokoli dotazu stačilo zvednout ruku a problém individuálně řešit. Celkem jsem předala učitelkám 100 dotazníků, z toho se mi vrátilo 79 vyplněných. Dva dotazníky jsem musela pro jejich nepoužitelnost vyřadit. Nějací dva „srandisté“ vyplnili nepoužitelné informace. Průzkumu se tedy zúčastnilo 77 dětí z toho 40 chlapců a 37 dívek ve věku osm až deset let.

Otázka č. 1: Jsi rád/a v této třídě?

Otázka první byla škálová, kdy zjišťujeme míru i intenzitu spokojenosti ve třídě.

Odpověď byla zaškrtávací ve škále od pěti do jedné ve smyslu jako známkování ve škole.

Grafy jsem vypracovala dva, jeden pro dívky a druhý pro chlapce.

Graf č. 1 je uveden pro chlapce, kde 47,5 % z nich by spokojenost ve třídě oznámkovalo jedničkou, 40 % na dvojku a 12,5 % na trojku. Čtyřku ani pětku nikdo neuvedl.

Jak vyplývá z grafu č. 2, děvčata jsou ve třídách více spokojena. 54,1 % by žití ve třídě ohodnotilo jedničkou, 43,2 % dvojkou a pouze 2,7 % trojkou. Čtyřka ani pětka se u hodnocení opět nevyskytla. Můžeme se tedy domnívat, že závažné šikanování v této škole neprobíhá.

Otázka č. 2: Máš ve třídě dobrého kamaráda?

Graf č. 3 nám ukazuje, že z celkového počtu chlapců (40) uvedlo 39 chlapců, že má ve třídě dobrého kamaráda a z celkového počtu dívek (37) uvedlo 36, že má ve třídě dobrou kamarádku. Z toho usuzuji, že většina dětí se cítí ve třídě dobře, protože tam má vhodného partnera/kamaráda pro sdílení pocitů a zážitků. Což je nejen v případě šikany velmi důležité.

I při konzultaci s třídními učitelkami mi dávají za pravdu, že ve třídě nevzniká „nepřátelské ovzduší“. Samozřejmě se v každé třídě vyskytují minimálně dva problémoví žáci, kteří jsou ale zatím zvladatelní. A dle slov jedné z paní učitelky: „V každém kolektivu se většinou objeví nějaký žák, který se svým chováním vymyká. Pokud z nějakého důvodu opustí školu, jeho místo nahradí někdo jiný.“

Otázka č. 3: Viděl/a jsi, že je ubližováno tvému spolužákovi někým jiným ze školy?

Z celkového počtu sedmdesáti sedmi žáků odpovědělo kladně 25 tj. 32 % a záporně 52 tj. 68 %. Výsledky v jednotlivých třídách se nelišily, proto jsem vše shrnula do jednoho grafu. Z něho vyplývá, že 32 % žáků třetích a čtvrtých tříd vidělo, že je ubližováno někomu z třídního kolektivu. Žáci ještě nedostali na výběr druhy ubližování, můžeme pouze vyvodit, že se bude jednat o fyzickou ale i psychickou aktivitu. A potvrdíme si ji, když se dostaneme k další otázce, kdy nejčastější odpověď je kopání, následuje ovšem nadávání. Nyní je potřeba si uvědomit, že se nacházíme na základní škole, kdy zhruba dvě třetiny žáků vidělo ubližování spolužákovi.

Otázka č. 4: Pokud ANO, vyber z následujících možností, jak bylo spolužákovi ubližováno. Můžeš zakroužkovat i více možností.

Předchozí otázka zněla, zda žáci viděli, že je ubližováno spolužákovi a kladně odpovědělo dvacet pět. Nyní u otázky č. 4 konkretizovalo možnosti ublížení 23 žáků. Dvě dívky třetí B nechaly tuto otázku bez odpovědi. Dále jsem dala výčet různých druhů šikanování, které jsou nejběžnější. Přidala jsem i možnost jiné, pro případ, že se nachází dle žáků ještě jiná varianta šikanování. U možnosti jiné jsem se dočkala deset odpovědí a to buď pošťuchování, nebo strkání. Jiná odpověď se v dotaznících nevyskytla. Tyto dvě podobné jsem sloučila ve vyhodnocení do políčka Jiné (pošťuchování). Co se hodnocení týče, kladla jsem důraz na to, co vnímají nejhůře před tím, co je nejčastější.

Možnosti šikanování Počet odpovědí

Tabulka 2: Možnosti šikanování na jiných osobách

Otázka č. 5: Řekl jsi o tom někomu?

Z celkových 77 všech zpracovaných odpovědí odpovědělo 25 žáků, že vidělo, že je někomu ubližováno. Pouze ale 19 z nich tj. 76 % to někomu sdělilo, zbylých 6 žáků tj. 24 % o tom nikomu neřeklo. Určitě nemůžeme předpokládat, že vždy všichni žáci budou sdělovat, že někoho viděli, jak ubližuje druhému. Také záleží na stupni šikany, vždyť jak bylo napsáno v teoretické části, když se šikana přehoupne do třetího stadia a to vytvoření tzv. „úderného jádra“ většina členů už spolupracuje s agresorem a vliv pedagogů je minimální. Můžeme se tedy domnívat, že pokud vzniká nějaká šikana v této škole, ještě se nedostala do třetího

stadia. „Počáteční formy šikany se vyskytují více či méně ve všech školách a jak tvrdí, ještě se nesetkal se třídou, kde by nebylo alespoň jedno dítě, co se cítí bezbranné a tvrdí, že je mu opakovaně ubližováno.“ (Havlínová, Kolář 2011)

Otázka č. 6: Pokud ANO, komu jsi o tom řekl(a)?

Z 19 odpovědí jsem zaznamenala, že 15 žáků (tj. 79 %) nejvíce důvěřuje paní učitelce.

Poté následuje paní vychovatelka, které se svěřili 3 žáci (tj. 16 %) a pouze jeden žák to řekl svému kamarádovi, což představuje 5 % z 19 odpovědí. Vysoká míra důvěryhodnosti k paní učitelce či vychovatelce na prvním stupni základní školy je určitě jev, který postupně s rostoucím věkem klesá. Z grafu vyplývá, že největší důvěru má paní učitelka, poté paní vychovatelka. Z toho můžeme vyvodit, že buď je opravdu paní učitelka pro žáky třetích a čtvrtých tříd nejdůvěryhodnější osobou, nebo že se také nejvíce žákům ubližuje

v přítomnosti paní učitelky. Z mého pohledu musím konstatovat, že všechny paní učitelky měly ve svých třídách kázeň a pořádek. Zajímavé je, že nikdo neuvedl rodiče.

Otázka č. 7: Chceš často, aby Tě ostatní děti poslouchaly?

Grafy k otázce č. 7 ukazují odpovědi v procentech. Z celkového počtu všech dívek (37) odpovědělo kladně 9 (24 %) a záporně 28 (76 %). U chlapců byly odpovědi takové, že 14 (35 %) chlapců bylo rádo, když je ostatní poslouchají a ostatních 26 (65 %) odpovědělo ne.

Z grafů lze vyčíst, že to jsou spíše chlapci, kteří vyžadují poslušnost od svých kamarádů. Tyto výsledky mě osobně dost překvapily, očekávala jsem spíš dívky. Nikdy ovšem nemůžeme očekávat stigmata, která jsou ve společnosti běžná. Toto jsem následně konzultovala s učitelkami, které mi až na jednu potvrdily, že děvčata jsou více mírná a nekonfliktní. Výjimku tvořila třetí B, kterou navštěvuje dívka Helena (jméno je změněno), na kterou se v dotaznících objevovalo více stížností.

Otázka č. 8: Ubližuješ někomu, až ho doženeš k pláči?

Na tuto otázku odpověděli všichni respondenti. Ze 40 chlapců odpověděl kladně 1 (2 %) zbylých 39 chlapců (98 %) nepotvrdilo, že někoho doženou k pláči. Na stejnou otázku

odpověděly kladně 4 dívky (11 %) a záporně 33 dívek (89 %). Zde se nepotvrzuje to, co bylo patrné v předešlé otázce. A to, že děvčata jsou méně konfliktní. Když se podívám hlouběji do dotazníků na rozdělení dle ročníků, tak jeden žák a tři dívky čtvrté třídy odpověděli kladně.

Můžeme usuzovat, že starší žáci mají větší tendenci někoho dohnat k pláči. Ze statistického hlediska jsou výsledkem velmi malá procenta, jak na straně dívek, tak i chlapců. Pouze jeden chlapec a čtyři dívky ze 77 žáků doženou někoho k pláči.

Otázka č. 9: Ubližoval nebo ubližuje Ti někdo ze třídy/školy? Pokud Ti někdo ubližuje, není to správné.

Na otázku odpovídalo 77 respondentů, tedy odpověděli všichni žáci. Možnost „Ano“

označilo 25 % účastníků výzkumu, tedy 19 respondentů. Z toho pak deset chlapců a devět dívek. Nyní se tedy dotazníky dělí na dvě části. Část chlapci a dívky. Uvedu, že odpověď „Ne“

označilo 30 chlapců a 28 dívek. Každopádně výsledky obou pohlaví jsou si velmi podobné.

Dle statistiky, kterou provedl Kolář v r. 2001 na základních školách, vyplynulo, že 41 % žáků je šikanováno. „Výsledek koresponduje s mezinárodním výzkumem (1999), který provedli naši přední výzkumníci z oblasti zdravotnictví: Rážová, Czemy, Provazníková, Sovinová. Prostřednictvím jejich metodiky zjistili, že oběti šikany se stává přibližně 36,8 % žáků. Prakticky to znamená, že školní šikanování, ať si to přiznáváme či nikoliv, je závažný celospolečenský problém, který by měl být neodkladně řešen.“ (Kolář, 2001).

Z pohledu statistik je výsledek více než pozitivní. Pokud budeme vycházet z Koláře, který provedl výzkum od 1. – 9. třídy a zjistil uvedených 47 %, tak na základní škole v ročníku 3. a 4. třídy je výsledek 25 %. Nicméně si musíme uvědomit, že šikana pomalu prosakuje do nižších ročníků a je třeba zmínit fakt, že pokud pedagog o šikaně ví, je daleko větší šance k jejímu omezení/odstranění.

Otázka č. 10: Pokud ANO, vyber z následujících možností, jak je Ti ubližováno.

Můžeš zakroužkovat i více možností.

Na tuto položku odpovídalo 19 respondentů, tedy všichni ti, kteří označili, že jim je ubližováno. Tabulka č. 3 udává četnost daných způsobů ubližování, tak jak je označili chlapci a dívky. Taktéž jsem uváděla možnost uvést jiný než uvedené způsoby šikanování. Žáci v nich uvedli opět pošťuchování a také navíc ničení věcí.

Nejčastější forma je nadávání, poté kopání a na třetím místě vysmívání a bití.

Následuje fackování a pošťuchování a na posledním místě ničení věcí. Shrneme, že vede psychická agrese, kterou následuje fyzická a pak se to střídá. Neobjevilo se nám vyhrožování, což bych přičetla k vyšší formě šikany. Dále se nikde neobjevily krádeže majetku.

Možnosti ubližování Četnost odpovědí

Kopání 16

Nadávání 20

Vysmívání 11

Bití 11

Fackování 5

Pošťuchování 5

Ničení věcí 4

Tabulka 3: Možnosti šikanování na respondentovi

13 Shrnutí získaných dat

V předchozí kapitole byla vyhodnocena získaná data z dotazníkového šetření. V této kapitole budou výsledky shrnuty a zjistíme, zda došlo k potvrzení či vyvrácení hypotéz.

Hypotéza 1: Zhruba jedna třetina žáků má zkušenost se šikanováním. Buď v roli oběti, nebo v roli agresora.

Na základě vyhodnocení položky dotazníku č. 9 s tímto tvrzením nemůžu souhlasit.

V roli oběti se cítí 25 % chlapců a 24 % dívek. Vzhledem k tomu, že počet chlapců, kteří se účastnili výzkumného šetření, je 40 a dívek 37, bych si dovolila tvrdit, že pouze jedna čtvrtina žáků na základních školách má zkušenosti se šikanováním v roli oběti. To je velmi pozitivní, pokud jsem se v hypotéze domnívala, že to bude jedna třetina. V úvahu ještě musíme brát fakt, že ve škále možností šikanování byla uvedena položka nadávání, která se vyskytla nejčastěji. K roli agresora (položka dotazníku č. 8) se přiznává 30 % respondentů, kteří si přejí, aby je ostatní poslouchali. To by odpovídalo jedné třetině. Nevíme ovšem, zda je respondenti poslechli a o jaké požadavky se jedná. Budu tedy vycházet z otázky č. 9 a vyvrátím danou hypotézu, že jedna třetina žáků má zkušenost se šikanováním.

Hypotéza 2: Nejčastější formou šikanování na prvním stupni je slovní agrese (nadávky, pomluvy).

V odpovědi na tuto otázku využívám odezvy na položku 10. Dívky i chlapci uvádí, že jim je ubližováno jak psychickou tak fyzickou formou. Nejčastější způsoby šikanování řadí nadávky (28 %) a poté fyzické napadení – kopání (22 %). Vysmívání a bití řadí na třetí místo (obě 15 %). Druhou hypotézu tedy můžeme potvrdit. Nejčastější formou šikanování na prvním stupni je slovní agrese (nadávky).

14 Závěr

Cílem empirické části bakalářské práce je zjistit, zda mají žáci na prvním stupni základních škol zkušenost se šikanou a jaké druhy šikany se v současné době na prvním stupni základních škol objevují. Domnívám se, že pomocí dotazníkového šetření se mi podařilo zmapovat situaci na Základní škole v Turnově, respektive mezi žáky třetích a čtvrtých ročníků.

Zajímavým výsledkem je porovnání počtů těch, co se cítí šikanováni (19 dětí) versus těch, co viděli šikanu jiných (25 dětí). Vyplývá tedy z toho, že se šikany zúčastňuje více svědků.

Zajímavé bylo i zjištění, že pokud někdo z žáků byl svědkem šikany, největší důvěru získali učitelé, potom vychovatelé a pak kamarádi. Je vidět, že právě učitelé na této škole mají dobré vztahy se svými žáky.

Díky anonymní formě dotazníků nabyly některé děti důvěryhodnosti a často se v něm vyskytovala jména dětí, které je šikanují. Dokonce se tam jedno dívčí jméno hodně opakovalo. Díky výzkumnému šetření jsem měla možnost tuto skutečnost konzultovat s třídní učitelkou a metodikem prevence na dané základní škole. Metodik prevence mi potvrdil, že tato dívka je velmi problémová a budou s touto informací dále pracovat. Předpokládám, že je výzkum přinejmenším donutí zamyslet se nad tím, zda o šikaně ve svých třídách věděli či nikoli a co udělali nebo udělají proto, aby se situace vyřešila. Doufám také, že i děti, které dotazník vyplňovaly, se zamyslely nad otázkou šikany, vlastní hodnoty a klimatem, které panuje ve třídě. Můžu to chápat jako preventivní opatření proti jejímu vzniku. Pokud bych měla interpretovat celkové výsledky z dotazníkového šetření, je procentuální výskyt šikany na Základní škole v Turnově spíše podprůměrný. Rozhodně to ale nemůžeme brát tak, že je to nízké číslo. Vraťme se tedy k faktu, že 19 žáků ze 77 se cítí být šikanováno. Každé čtvrté dítě se podle výzkumného šetření stává obětí šikany a dokonce každé třetí dítě je jejím svědkem.

Metodikovi prevence bych doporučila jednou za určitý čas udělat průzkum třeba dotazníkovým šetřením a zjistit, jak se žáci cítí ve svém kolektivu.

Hlouběji se ponořit do světa šikanování je velmi přínosné. Ačkoliv se na první pohled zdá, že šikana je vztah mezi obětí a agresorem – faktorů, které vše ovlivňují je mnohem více.

Zaujaly mě fáze šikany, kdy v určité chvíli pokud se většina nepřidá k agresorovi, je ještě veliká šance na uzdravení.

Další vývoj agresivity a šikany mezi dětmi a mládeží je velmi obtížné předpovídat.

Značný podíl na jejím růstu či poklesu bude mít celkový vývoj společnosti. Domnívám se, že záleží hlavně na roli a úctě k manželství a rodině, protože funkční rodina je místem, které každému člověku poskytuje bezpečí, pevné zázemí, oporu i jistotu. Ačkoliv se to na první

Značný podíl na jejím růstu či poklesu bude mít celkový vývoj společnosti. Domnívám se, že záleží hlavně na roli a úctě k manželství a rodině, protože funkční rodina je místem, které každému člověku poskytuje bezpečí, pevné zázemí, oporu i jistotu. Ačkoliv se to na první