Finanční informace - zdroje čerpané z výkazů finančního účetnictví, z výstupů vnitropodnikového účetnictví, z výročních zpráv, atd.
Nefinanční informace - informace získané ze statistických výkazů, podnikových plánů, evidencí, rozborů, atd.
Ostatní informace - odborný tisk, nezávislá hodnocení a prognózy, zprávy auditorů, manažerů a vlastníků.
2.3 Uživatelé finanční analýzy
Uživatele finanční analýzy lze rozdělit na externí a interní. Mezi externí uživatele patří zejména: investoři, banky, věřitelé, stát a obchodní partneři (odběratelé i dodavatelé), zaměstnanci a případně odbory. K interním uživatelům patří zejména vlastníci a manažeři, kteří vyžadují detailnější informace.
Investoři - posuzují finanční zdraví podniku, v případě, že mají zájem do podniku vložit své prostředky. Jejich primárním cílem je zhodnocení jejich prostředků.
Zdroje informací
Finanční Nefinanční Ostatní
Banky a ostatní věřitelé - využívají finanční analýzu k tomu, aby se ujistili, zda-li je dlužník bonitní. Často také banky stanovují podnikům přímo dané finanční ukazatele, kterých musí dosahovat. Tím se banka chrání proti nesplácení.
Stát (finanční úřad) - sleduje především správnost finančních dat za účelem kontroly daňových povinností, vedení statistik, kontroly podniků se státní majetkovou účastí a rozdělování finanční výpomoci podnikům.
Obchodní partneři (odběratelé, dodavatelé) - sledují finanční zdraví podniku z různých důvodů. Dodavatelé si hlídají schopnost firmy hradit splatné závazky. Odběratelé mají zájem na příznivé finanční situaci podniku především tehdy, když jsou závislí na jednom či několika málo dodavatelích a obávají se, aby neměli potíže se zajištěním své vlastní produkce.
Konkurenti - zkoumají finanční zdraví podobných podniků nebo celého odvětví pro porovnání s vlastními výsledky.
Vlastníci podniků (akcionáři, společníci) - potřebují znát finanční zdraví své firmy a sledují jak je nakládáno s prostředky, které do podnikání vložili.
Manažeři - využívají finanční analýzu proto, aby mohli zdokonalovat řízení podniku a také, aby vlastníkům mohli podat report jak se daří jejich organizační jednotce. Díky znalosti finanční situace se lépe rozhodují při získávání finančních zdrojů, při jejich alokaci, při rozhodování o optimální kapitálové struktuře atd.
Zaměstnanci - chtějí být informováni o prosperitě a finanční stabilitě jejich zaměstnavatele kvůli potřebě jistoty zaměstnání jako základu pro pravidelný příjem.
Zaměstnanci také mohou být motivováni ke specifikovaným bonusům a výhodám na základě dosažených výsledků hospodaření. (Atlantis PC, 2015)
2.4 Metody finanční analýzy
Existují dvě základní metody zpracování dat z finančních výkazů, a to metoda absolutní
výkazů. Metoda relativní spočívá v tom, že se porovnává vztah dvou různých položek a jejich číselných hodnot. Finanční analýzu lze rozčlenit dle několika různých hledisek.
Nejpoužívanější členění metod je členění dle používaných ukazatelů a způsobů jejich interpretace na: vertikální analýzu, horizontální analýzu, analýzu poměrových ukazatelů, analýzu poměrových (pyramidových) soustav ukazatelů.
2.4.1 Vertikální analýza
Vertikální analýza je označována jako strukturální analýza (procentní rozbor) zkoumající podíl jednotlivých položek účetních výkazů k celkové sumě aktiv či pasiv. Tato metoda umožňuje srovnávat výkazy s předchozím obdobím a zároveň porovnávat s jiným podnikem ve stejném oboru podnikání. Posuzuje se jak struktura aktiv, tak i pasiv.
Struktura aktiv informuje o tom, do čeho společnost investovala kapitál. Struktura pasiv informuje o tom, z jakých zdrojů byl majetek společnosti pořízen. Metoda sama o sobě není schopná odhalit příčiny změn, které konstatuje a spolu s horizontální analýzou slouží jako základ k dalšímu rozboru.
2.4.2 Horizontální analýza
Horizontální analýza bývá nazývána analýzou trendů, která se používá pro porovnání změn v účetních výkazech v čase, tedy horizontálně. Vždy se porovnávají výsledky minimálně dvou po sobě jdoucích období. Pro eliminaci nepřesností při interpretaci výsledků je nutné mít k dispozici dostatečně dlouhou časovou řadu srovnatelných údajů a vyloučit náhodné vlivy. Hodnocení změn se provádí po jednotlivých řádcích účetních výkazů. Analytik by měl rovněž při hodnocení firmy brát v úvahu prostředí, ve kterém firma funguje (jde tedy o vliv jak vnitřních, tak i vnějších faktorů). Je tedy nezbytně nutné uvažovat v širším kontextu.
2.4.3 Analýza poměrových ukazatelů
Tato analýza patří mezi nejpoužívanější metody finanční analýzy. Její výsledky poskytují základní přehled o stavu společnosti a slouží k identifikování případných problémů, které
by měly být dále analyzovány. Systém poměrových ukazatelů je používán na celém světě v podstatě stejný, ale jinak je třeba vyhodnocovat výsledky v zemích s rozvinutým akciovým financováním a v zemích, kde převažuje financování pomocí bankovních úvěrů.
Výsledky poměrové analýzy by tak měly sloužit spíše jako vodítko pro přijímání různých rozhodnutí, neměly by být přijímány bezvýhradně jako měřítko pro sledované oblasti hospodaření podniku. Poměrová analýza sleduje následující ukazatele:
rentability,
aktivity,
zadluženosti a finanční struktury,
likvidity,
tržní hodnoty,
cash flow.
Výše uvedené ukazatele jsou využity v 6. kapitole v rámci finanční analýzy podniku.
Vzorce a popis ukazatelů jsou přílohou G této práce.
2.4.4 Analýza poměrových soustav ukazatelů
Analýza soustav ukazatelů představuje metody, které využívají výše uvedené rozborové postupy a vzájemně je kombinují. Podstatou soustavy poměrových ukazatelů finanční analýzy je z formálního hlediska sestavení jednoduchého modelu, jež zobrazuje vzájemné vazby mezi dílčími ukazateli vyššího řádu. Model pak vytváří souhrn ukazatelů, které lze postupně rozkládat na další dílčí ukazatele až k detailům. Model, respektive funkční model, má tři základní funkce: vysvětlit vliv změny jednoho nebo více ukazatelů na celé hospodaření firmy, ulehčit a zpřehlednit analýzu dosavadního vývoje podniku, poskytnout podklady pro výběr rozhodnutí z hlediska firemních či externích cílů. Do skupiny soustav ukazatelů je možné zařadit, jako nejznámější Du Pontův rozklad ukazatele rentability, který je zde znázorněn na obrázku 4.