Stravování u dětí a mládeže

I dokument ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL VE ŠKOLÁCH (sidor 24-0)

1.3 Strava

1.3.1 Stravování u dětí a mládeže

Doktorka Marádová upozorňuje na rozdílnost stravování u dětí a dospělých. Dle autorky Marádové (2005, s. 155) se: „výživa dětí liší od výživy dospělých tím, že slouží nejen k udržení života a funkcí organizmu, ale především k zajištění růstu a zdravého vývoje organizmu. V současné době přibývá důkazů o významu vlivu výživy od nejútlejšího věku z hlediska prevence onemocnění ve věku pozdějším“. V útlém věku se utvářejí návyky na stravování a rozvíjí se oblíbenost různých pokrmů. To poté ovlivní stravovací návyky v dospělosti. Proto je důležitá pravidelnost stravování a výběr jídla (Marádová 2005, s. 155).

Dnešní mládež je ohrožena příliš mnoha lákadly. Všechny tyto vábivé věci přispívají k tomu, že dětí s nadměrnou hmotností přibývá. Obezitě u dětí lze zabránit změnou stravování a zvýšením jejich tělesného pohybu. Doktorka Ošancová píše, že:

„tělesné proporce jsou ovlivněny do jisté míry i genetickými dispozicemi, hlavně je ovlivňuje životní styl, tj. především způsob stravování a míra tělesného pohybu“

(Ošancová 2001, s. 134). V publikaci Výchova ke zdraví (Machová, aj. 2009, s. 38) se píše, že dítě má mít pestrou a plnohodnotnou stravu odpovídající zásadám zdravé výživy a dostatečný příjem tekutin. Dětská strava nemá obsahovat sladkosti, uzené výrobky, smažená jídla, sladké nápoje, apod. Základem jídla u dítěte jsou kvalitní potraviny. Je potřeba dětem připravovat zdravá a chutná jídla a přesvědčit děti o tom, že zdravé jídlo neznamená nechutné. Rodiče by si měli uvědomovat, že oni jsou pro své dítě vzorem a jejich stravování ovlivňuje i stravování jejich dítěte. Hlavně je nutná pravidelnost ve stravování, rozdělení jídla na 5 denních porcí a vyloučení všech energeticky bohatých potravin (hranolky, chipsy, tučné pečivo, zmrzliny, cukrářské výrobky, šlehačka, tučné sýry, uzeniny atd.) (Lisá 2001, s. 85). Dle Občanského sdružení Výživa děti nemá téměř polovina dětí pravidelné stravování. Děti často vynechávají snídani nebo svačinu, které jsou základem dobrého stravování (Výživa dětí:

Denně pětkrát aneb Zdravá jídla pro děti 2013).

24

Rodiče by měli dbát, aby se jejich dítě příliš nepřejídalo a nedostávalo větší porce, nežli potřebuje. Správný jídelníček dětí a mládeže se skládá z dostatečného množství vlákniny, minerálů, vitamínů, cukrů, rostlinných tuků, bílkovin a mléčných výrobků, vhodně doplněný vodou, čaji nebo minerálními vodami.

Škola by měla být pomocníkem rodičů v boji proti nesprávnému stravování jejich dětí, avšak není tomu vždy tak. Některé školy mají v prostorách budovy automaty na pití, které obsahují výhradně sladké pití (limonády, džusy, energetické nápoje) nebo sladké a slané pochutiny. Vhodnější a zdravější jsou automaty se zdravými potravinami a neoslazenými vodami nebo minerálkami.

Velký podíl na přístupu dětí ke zdravému stravování mají bezpochyby školní jídelny. Pokud se snaží vycházet z poznatků odborníku na zdravou výživu a budou se řídit jejich radami, přispějí tím ke správnému pohledu na životní styl učitelů i žáků.

Obvykle není stravování ve školních jídelnách pro většinu dětí příliš oblíbené. Je potřebné děti naučit dodržovat školní obědy, protože jsou dávkovány tak, aby polévka s hlavní chodem splňovaly denní energetický příjem. Školní jídelny by se měly vyvarovat dnešnímu trendu smažených jídel, zahušťování omáček či polévek bílou moukou, slazení čajů či podávání sladkostí ke svačině. Školní jídelny se musí vyhýbat především monotónnosti. Obědy by měly být kreativní a bohaté na různé zdravé potraviny. Děti ocení obědy, které budou esteticky lahodit jejich oku.

Rodiče by měli kontrolovat také růst a hmotnost u dětí. Neměli by zapomínat chválit své dítě za dobré stravovací návyky, popřípadě odměnit formou drobného dárku, ne však v podobě sladkosti čí návštěvy restaurace rychlého občerstvení.

„Zdravý životní styl a výživové návyky se rozvíjejí již od útlého dětství, ale pouze celá rodina může měnit postoje a způsob životního stylu, kterým se dá předejít vývoji nevhodných stravovacích zvyklostí a celkově nesprávnému vztahu k jídlu“

(Marinov, aj. 2011, s. 45).

„Mezi faktory životní stylu, které zásadně determinují kvalitu zdraví, patří nejen výživa, ale i další složky životosprávy (pohybové aktivity nebo odpočinek)“ (Marádová, aj. 2010, s. 38). Další kapitola se proto zabývá pohybovou aktivitou.

25 1.4 Pohybová aktivita

Pohyb je nedílnou součástí života člověka. Pohyb patří k základním biologickým projevům a potřebám lidského života (Marinov, aj. 2011, s. 15).

Pohybovou aktivitu můžeme chápat jako fyzickou činnost, která se v několika hlediscích odlišuje od sportu. Při pohybové aktivitě není nutné dosahovat maximálních výkonů. Pohybová aktivita je veškerý pohyb učiněný člověkem. Člověk se nemusí každý den dřít v posilovně, ale tělu postačí cokoli, při čem se hýbe. Například i zahradničení může přispět k vašemu zdraví. Pohybová aktivita se v posledních letech stává velmi zřetelným ukazatelem kvality života (Stachová 2013, s. 51).

Pohybová aktivita se u populace začala měnit v posledních desetiletích, kdy dochází k rozvinutí techniky a průmyslu, což s sebou přináší změny v životním stylu populace. Výrazné změny nastaly v oblastech společenského života, a tedy i ve fyzické aktivitě. U populace dochází k poklesu pohybové aktivity, neboť se snížil počet fyzicky náročných povolání a přibylo více sedavých zaměstnání. Tím se pohyb u jedinců snižuje. Dále je čím dál častější nahrazování přirozeného pohybu moderními prostředky jako výtah, eskalátory. Dochází k modernizaci domácností i k vylepšení mnoha služeb vedoucí k omezení pohybu. Důsledkem toho je, že většina populace trpí nedostatkem pohybu, což může mít vliv na větší výskyt tzv. civilizačních chorob. Do nichž patří kardiovaskulární onemocnění, choroby trávicího ústrojí nebo psychické poruchy.

Nejpřirozenější pohybová aktivita pro člověka je chůze. Každý jedinec se má dle doporučení WHO snažit zařadit do svého denního režimu alespoň ½ hodiny chůze nebo běhu či jiné sportovní aktivity, protože do základu zdravého životního stylu patří dobrá tělesná kondice. Podle publikace Výchova ke zdraví (Machová, aj. 2009, s. 43) je tělesná zdatnost dána několika složkami, a to vytrvalostí, svalovou silou, pohyblivostí kloubů, šlach a vazů a koordinací pohybu. Pro zdraví člověka je nejdůležitější složka vytrvalostní. Ta závisí na účinnosti a výkonnosti srdce, krevního oběhu, plic a svalů.

Uvedené složky lze rozvíjet následujícími pohybovými aktivitami, například rychlá chůze, chůze do kopců, běh, plavání, cyklistika, tenis, aerobik, fotbal apod. Každý sport posiluje některou ze složek nebo všechny dohromady. Je vhodné uvedené složky upevňovat. Vhodná pohybová výchova je důležitá také v boji proti obezitě.

26

Pohybovou aktivitu je potřeba navýšit zejména u dětí, které nemají žádnou.

Rozhodně se do pohybové činnosti nesmí děti nutit nebo u nich nesmí vzbuzovat odpor.

Děti si lehce mohou zošklivit jakékoli tělesné aktivity nebo se od nich úplně odvrátit.

Marinov (2011, s. 71) podotknul, že správná pohybová aktivita přispívá k harmonickému rozvoji dítěte.

1.4.1 Pohybová aktivita u dětí

U dětí a mládeže má pohybová aktivita důležitou funkci, neboť zajišťuje normální tělesný vývoj. Podporuje optimální růst dítěte a také správný vývoj nervového systému. Pravidelnost pohybové aktivity a správný výběr tělesných cvičení má pozitivní vliv na psychiku dítěte (Stachová 2013, s. 50).

V posledních letech řada studií upozorňuje na zhoršující se fyzickou kondici u mládeže. Nevole k pohybovým aktivitám je pozorována již u žáků základních a středních škol (Machová, aj. 2009, s. 55). Žáci tráví většinu vyučovacích hodin v lavicích. Tím je výrazně omezen pohyb žáků. Sezení ve školních lavicích je vhodné kompenzovat pohybovou aktivitou. Pohyb se má stát součástí veškeré výuky nejen hodin tělesné výchovy. Je třeba, aby školy změnily nejenom režim žáků, ale i celé školy. Během dne zařazovat do výuky jednoduché protahovací cviky a žákům umožnit měnit polohy při učení. Bohužel tělesná výchova ve školách je obvykle dotována dvěma hodinami týdně, které nemohou pokrýt skutečnou potřebu pohybu dětí (Machová, aj.

2009, s. 56).

Je třeba vytvořit systematický režim, který dítě bude dodržovat a zaměří se na všestrannou pohybovou aktivitu u dítěte. Pátý mezinárodní kongres ICHPER (mezinárodní sdružení pro zdraví, tělesnou výchovu a rekreaci) vymezil již v roce 1990 několik důležitých cílů tělesné výchovy. Tyto cíle interpretoval docent Mužík (1997, s. 18) následovně:

• Šťastný člověk mající prožitek z pohybu a komunikace v pohybu.

• Správně chápaná pohybová činnost směřuje vždy ke zdraví člověka.

27

• Pohybová činnost musí být součástí denního života každého člověka a pomáhat mu žit šťastně a radostně.

Úkolem školy je snažit se dodržovat tyto cíle ve výuce tělesné výchovy.

Nestresovat žáky neúspěchy z nedosaženého cíle. Akceptovat žákovy tělesné dispozice a podporovat ho v rozvíjení tělesných schopností. Vytvořit u něj pocit radosti z pohybu.

Škola zastává výraznou funkci naučit své žáky mít zájem o pohybové aktivity, ale není to jenom o pohybu ve škole. Dnes je v řadě studií doporučeno sportovat alespoň třikrát týdně nejméně půl hodiny až hodinu. Jak bylo uvedeno výše, dotace školy tento doporučený čas nemůže naplnit, proto je nutné, aby dnešní mládež sportovala i ve svém volném čase a netrávila hodiny a hodiny aktivitami fyzicky nenáročnými.

K naplnění volného času sportem pomáhají u nás sportovní oddíly lákající děti na nejrůznější sportovní aktivity. Snaží se u nich vytvořit pozitivní postoj ke sportování.

I mnoho měst a vesnic se snaží investovat do dětských hřišť, cyklostezek či do vylepšení sportovních areálů.

Tělesná zdatnost a aktivita je předpokladem pevného zdraví a životní pohody.

„Z hlediska podpory zdraví a prevence chronických neinfekčních chorob je důležité vrátit aktivní pohyb do životního stylu dnešního člověka tak, aby se stal nezbytnou součástí jeho denního režimu“ (Machová, aj. 2009, s. 55).

1.5 Využití volného času a médií

Volný čas je pojímán jako důležitá součást zdravého životního stylu. Správné využití volného času u dětí a mládeže může zabezpečit kvalitní rozvoj jejich schopností a dovedností a zabránit či potlačit rozvoj negativních sociálních jevů. Volný čas má plnit u jedince především funkci relaxační, rekreační a rozvojovou.

Sak (2000, s. 132, 133) definuje volný čas jako „čas, v němž jedinec svobodně na základě svých zájmů, nálad a pocitů volí svou činnost. Je to ta část mimopracovního, mimoškolního času, která zbude po zabezpečení individuálních a rodinných, existenčních a biologických potřeb“. V období sociálního vývoje se utváří hodnotový

28

systém člověka, kdy hledá cestu pro své uplatnění. Děti mají možnost zajímat se o větší spektrum zájmových kroužků než dospělí, neboť je pro ně charakteristická nižší zakotvenost v systému sociálních rolí. Toto období se vyznačuje vyšší zájmovou rozmanitostí oproti období dospělosti. S přibývajícím věkem si děti a mládež postupně volí a redukují své zájmy a zaměřují se na prohloubení určitého zájmu. „Životní způsob a volný čas jedince v dospělosti je modifikací danou vývojem a rolemi spojenými s určitou životní fází. Sféra volného času dětí a mládeže a obsahové naplnění jejich volného času má proto význam pro celoživotní orientaci člověka“ (Sak 2000, s. 133).

Zájmy a aktivity jedince navazují na hodnotovou orientaci, ale také na způsob života rodiny jedince a danou kulturu, v níž žije.

Pávková (2008, s. 13) se zmiňuje, že specifičností volného času u dětí je, aby byl z výchovných důvodů pedagogicky ovlivňován. Dětská populace nemá ještě natolik zkušeností, aby se dokázala orientovat v zájmových činnostech. Důležité je správné vedení dospělým výchovným člověkem, který dokáže dané činnosti zpestřit. Podstatné je, aby daná činnost byla dobrovolná a dostatečně zajímavá. Prostředí, kde mohou děti a mládež trávit čas je celá řada, ne všechna místa jsou uspokojující. Jiřina Pávková (2008, s. 13) upozorňuje, že mnoho dětí tráví mimoškolní čas na veřejných prostranstvích, venku, na ulici, často bez dohledu dospělého člověka. Ohrožena je jejich výchova, ale i bezpečnost. Zvláště to platí u malých dětí žijící ve větších městech.

Výchovu dětí nemůže plně zabezpečit jenom rodina. Nemá odbornou kvalifikaci ani materiální vybavení, aby mohla zajistit různorodé činnosti svým dětem. Zde hrají úlohu instituce, které mohou poskytnout dětem řadu kroužků, zábavných a výchovných činností. Bohužel ne všechna města sdružují různorodé instituce. V menších městech mají leckdy školáci malý výběr zájmových kroužků, přesto se díky nedostatečnému zájmu a finanční náročnosti mnoho takových kroužků ruší. Přitom, jak podotýká Pávková (2008, s. 14), je rušení zařízení pro výchovu mimo vyučování nedomyšlené a škodlivé, neboť prevence je ve výchově účinnější a levnější než převýchova.

Není tajemstvím, že dnešní dětská populace tráví mnoho hodin týdně u televize nebo počítače. „Média jsou vedle rodiny a školy v současnosti nejvýznamnějším faktorem, který přispívá k formování dětí“ (Děti a média). Vliv médií na dětskou populaci je ohromný. S vývojem digitálního signálu a velkým množstvím televizních kanálů se děti a mládež setkávají se spoustou reklam, které podporují právě potravinové

29

řetězce, rychlá občerstvení či elektronická zařízení. Reklam, zaměřujících se na podporu sportovní aktivity či vhodného trávení volného času, je poskrovnu. Dítě, sledující televizní reklamy, není natolik vyspělé, aby rozeznalo klamavou reklamu či informaci od reálného sdělení, a je vystaveno více reklamnímu tlaku než dospělý člověk.

Reklamní agentury si uvědomují, že dětská populace je snadně zmanipulovatelná a rodiče pak pod tlakem svých potomků plní přání jedno za druhým. Děti jsou například potravinovými řetězci získávány poskytováním dárků, slev či akcí 1+1 zdarma. Děti jsou sváděny k pokušení a nevnímají, že většina nabízených jídel či pití je velice bohatá na cukry, soli a tuky. Dětské obyvatelstvo by se mělo učit rozpoznat nástrahy marketingových a reklamních tahů a vyhodnotit racionálně informace přicházející z médií.

Problematikou reklam na nezdravé potraviny, zacílené na děti, se začala zabývat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v roce 2012, kdy zadala sociologický výzkum, jehož cílem bylo zjistit, jak velký vliv mají tyto reklamy na dětskou skupinu. Rada po vyhodnocení výzkumu doporučila následovné rady. Rodiče mají více vnímat reklamy, apelovat na své děti a informovat je o škodlivých reklamách, a tím eliminovat účinek reklam na minimum. Rada bohužel nemůže tyto reklamy zakázat např. v blocích pořadů pro děti a mládež, neboť zákon toto neumožňuje (Děti a média: Problematika reklamy na nezdravé potraviny).

S ohromným množstvím reklam se dětská populace seznámí také na internetových stránkách. Dnes je internet běžně dostupný ve většině domácností a děti k němu mají snadný přístup. Internet má své negativní stránky, ale i pozitivní. Není snadné dětem zakazovat přístup k němu, a mnohdy ani žádoucí. Internet je zdroj mnoha informací, a může dítěti pomoci vzdělávat se i v mimoškolním prostředí. Rodiče mají mít kontrolu nad aktivitami dětí na internetu a doplnit jim vzdělávaní po internetu vhodným výukovým programem či hrami.

Školy v rámci průřezového tématu Mediální výchova mohou své žáky naučit pracovat a vyhodnocovat informace přicházející z okolního světa a pomoci jim orientovat se ve světě médií. Děti jsou málo upozorňovány na negativa vyplývající ze sledování televize nebo častého trávení volného času u počítače.

Za alarmující považuji uvedená procenta v publikaci S dětmi proti obezitě (Marinov, aj. 2011, s. 26) ze které vyplývá, že nesportuje přibližně 16 % dětí. Dětská

30

populace se raději zabaví televizi nebo počítačovou hrou než by darovaly kus svého volného času do sportovní aktivity. Jedná se hlavně o děti pracovně vytížených rodičů, kteří nemají kladný vztah ke sportovním hrám. Rodiče i školy mají více dbát ve své výchově na pozitivní vztah ke sportu. Je nutné, aby děti měly radost z pohybu a zařadily ho do svého pravidelného denního režimu.

Marinov s kolektivem autorů (2011, s. 41) píší, že „pouze necelá třetina rodin praktikují aktivní pohyb – pěší výlety, na kolech, jdou si zaplavat, v zimě na lyže apod.“

Rodiny si neuvědomují, jak je pro děti z hlediska výchovy a zábavy žádoucí, aby trávily volný čas vhodnější činností, která by přispívala k jejich rozvoji.

Správně strávený volný čas vede děti k větší disciplinovanosti, k rozvíjení jejich dovedností a schopností. Vhodně zvolená činnost je dokáže motivovat a nabudit k lepším výsledkům v této aktivitě. Děti se učí samostatnosti a u některých aktivit i ke spolupráci s ostatními dětmi. Dětem je třeba vštěpovat, že je mnoho činností, které jsou nejen prospěšné, ale i zábavné a můžou jim pomoci ke zlepšení své sebedůvěry. Ukázat jim, že existují i jiné zábavné věci než je televize a počítač. Volný čas u dětí je potřeba citlivě pedagogicky ovlivňovat. Naučit děti využívat volný čas rozumně a mít radost z každé provozované činnosti, neboť jenom to uspokojí jejich potřeby.

31

2 METODOLOGIE VÝZKUMU

2.1 Cíl výzkumu

Hlavním cílem výzkumu je zjistit současný přístup žáků ke zdravému životnímu stylu pomocí dotazníkového šetření na dvou vybraných základních školách.

2.2 Metody výzkumného šetření

Pro vlastní výzkum jsem vybrala dotazníkovou metodu, protože je to nejrychlejší způsob, jak získat velké množství dat z obou zkoumaných základních škol.

Po vyhodnocení výsledků z dotazníků jsem zvolila další doplňující výzkumný nástroj zvaný interview. Tento posloužil k doplnění získaných údajů, upřesnění či vysvětlení od ředitelů nebo zástupců sledovaných škol.

Podle profesora Gavory (1996, s. 53) je dotazník způsob písemného kladení otázek, na jeho základě získáme písemné odpovědi od respondentů. Dotazník je označován za nejčastější užívanou metodu na zjišťování dat. Je určen pro hromadné získávání údajů. Dotazník je považován za velmi ekonomický výzkumný nástroj. Jeho výhodou je možnost získat větší objem dat za kratší dobu.

Použitý dotazník v diplomové práci byl sestaven Českým zdravotnickým fórem, který realizovalo na jaře 2013 výzkum životního stylu žáků základních škol. Dotazník byl použit se souhlasem ředitele Českého zdravotnického fóra Mgr. Bc. Michaelem Víchem a nebyly na něm provedené žádné zásadní úpravy. Jedná se o standardizovaný dotazník. Žáci byli upozorněni, že dotazník je anonymní s nepříliš osobními otázkami.

Dotazník obsahoval 28 otázek týkajících se zdravého životního stylu. Zahrnoval otázky otevřeného typu i zavřeného. Uzavřených otázek bylo 26, a žáci vybírali jednu možnou odpověď. U 3 otevřených otázek měli žáci doplnit vlastní odpověď. Dotazník byl rozdělen na čtyři části. Každá část měla svůj název pro lepší orientaci zkoumané oblasti. První část se zabývala stravováním žáků na vybraných základních školách (1. –

32

10. otázka). Druhá část se věnovala pohybovým aktivitám u žáků (11. – 19. otázka).

Třetí a čtvrtá část zjišťovala využití volného času a médií žáky na druhém stupni základní školy (20. – 29. otázka).

Vyplňování dotazníků probíhalo na obou základních školách v květnu 2013.

Základní školy na severu Čech jsem vybrala záměrně, neboť v této oblasti žiji a mám k ní citovou vazbu. V průběhu celé práce jsou používány k označení základních škol pojmy stará (1. základní škola) a nová (2. základní škola) škola. Tato označení jsou fiktivními názvy obou škol z důvodu zachování jejich anonymity. Na obou základních školách jsem uskutečnila výzkumné šetření se souhlasem ředitelů škol. Dotazováni byli všichni přítomní žáci v hodinách výchovy k občanství, popřípadě ve výchově ke zdraví.

Všechny vrácené dotazníky byly řádně a správně vyplněny. Vyplňování dotazníků zabralo přibližně 15-20 minut. Po vyhodnocení výsledků následoval interview se zástupkyní ředitele Staré školy a s ředitelem Nové školy.

Další použitou a zároveň doplňující metodou v diplomové práci je výše zmíněný rozhovor (interview). Jedná se o metodu, kdy lidé naváží kontakt tváří v tvář, popř.

pomocí telefonu. Interview je výzkumná metoda, která dokáže zachytit nejenom fakta, ale i postoje respondentů. U této metody se dává přednost otázkám otevřeným.

Výhodou rozhovoru je, že můžeme respondenta požádat o vysvětlení odpovědí nebo položit dodatečné otázky, které nás v průběhu rozhovoru mohou napadnout (Gavora 1996, s. 53, 54).

V diplomové práci jsem využila polostrukturovaný rozhovor. Připravila jsem si

V diplomové práci jsem využila polostrukturovaný rozhovor. Připravila jsem si

I dokument ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL VE ŠKOLÁCH (sidor 24-0)