• No results found

Týdenní pobyt se psem ve škole

In document 1 2 3 (Page 39-42)

Týdenní pobyt patří dle mého názoru mezi nejlepší způsoby výchovy a vzdělávání děti. Důleţitou roli zde hraje změna prostředí, rodiče jsou daleko a mezi dětmi a psem se vytváří pouto mnohem rychleji a snáze. Na druhou stranu má tato metoda i své nevýhody. Především někteří majitelé ubytovacích zařízení nejsou vţdy nadšeni příchodem psa a i mnoho rodičů má mnohem větší strach o děti, kdyţ je nemají na očích. Příprava psa je o něco jednodušší, pes se cítí příjemně v přírodě a není omezen prostorem třídy. Navíc i učitel má mnohem více moţností, jak se psem pracovat.

Tuto metodu výchovy a vzdělávání jsem měla moţnost absolvovat s 2. A a s 2.

B Základní školy Dobiášova Liberec. Vyuţila jsem příleţitosti jet jako vychovatelka na týdenní pobyt do Kamenického Šenova a vzít s sebou psa. Předcházela tomu domluva s panem ředitelem a s učitelkami obou tříd, které dopředu informovaly téţ rodiče dětí.

První setkání dětí s Becky proběhlo u nástupu do autobusu. Rodiče měli moţnost si ověřit, ţe Becky je vycvičená a k dětem milá a bezproblémová. Malí ţáčci od počátku projevovali nadšení a s Becky se rychle sblíţili. Naše týdenní souţití mohlo začít.

Při příjezdu jsme se ubytovali a děti seznámili s pravidly ohledně chování k Becky. Děti se těmto pravidlům přizpůsobily naprosto bravurně a po celý týden nevznikl jeden jediný problém. Prvním pravidlem bylo, ţe nikdo nesmí být s Becky o samotě a nesmí ji hladit nebo krmit, pokud u toho nebudu já, nebo jiný dospělý.

Druhým pravidlem bylo, ţe pokud chtěly děti přijít za námi na pokoj, musely zaťukat a vyčkat na pozvání, z důvodu bezpečnosti, kdyby Becky byla na pokoji sama, jelikoţ kaţdý pes si hlídá své území. Děti toto pravidlo dodrţovaly bez výhrad. Tato pravidla byla prvním krokem k výchově, kdy se ţáci naučili a rychle zapamatovali jednoduchá pravidla slušného chování nejen ke zvířatům, ale i k lidem (klepání před vstupem do místnosti).

Před odjezdem jsem si připravila mnoho her, při kterých se děti učily, jak se chovat ke psům a jak se psem zacházet. Jednou z her byla „Ulička důvěry“. Děti si stouply do dvou řad naproti sobě a nechaly mezi sebou menší mezeru, kterou posléze procházela Becky. Poprvé bylo na některých dětech vidět, jak mají strach a nedůvěřují psovi. Dokonce se dívaly kamkoli jinam, jen aby nezahlédly psa. Bylo úţasné sledovat, jak se děti povzbuzují a drţí za ruce a dodávají si odvahu k tomu, aby se nebály. Během týdne se tato hra ujala a hrála skoro kaţdý den. Na konci týdne všechny děti stály naprosto v klidu, dívali se na Becky a nechaly ji projít bez známek strachu. Mezi dětmi, které měly skutečně velký strach, byla jedna dívenka jménem Verunka. Ta po celý týden odmítala veškerou komunikaci s Becky a aţ na úplném konci pobytu se odváţila, Becky pohladila a staly se z nich velké kamarádky. A dnes má tato dívenka doma ročního pejska labradorského retrievera.

Kaţdodenním rituálem bylo buzení a uspávání dětí. Tohoto úkolu se zhostila samozřejmě Becky. Kaţdé ráno vstoupila do pokojíčků dětí a zaštěkala na dobré ráno, poté prošla okolo dětí a zkontrolovala, zda jsou vzhůru. Neodmyslitelně k tomu patřilo

40

pomazlení a pohlazení. Na dobrou noc opět navštívila všechny pokojíčky, zaštěkala a obešla opět všechny děti. Pokud se náhodou stalo, ţe jsem vynechala s Becky nějaký pokojíček, děti mi okamţitě přišly říct, ţe jim Becky ještě nebyla dát dobrou noc.

Nejvíce jsem se obávala venčení a procházek. Děti ovšem překvapily nejen mne, ale i samotné pani učitelky. Pokud jsme šli na procházku, děti se o Becky nepřely, pudy vůči dětem, pokud příliš hlučeli. Projevovalo se to kňučením a poposedáváním či pochodováním okolo dětí. Tento jev jsem vyuţila ke zklidnění dětí, kdyţ jsem potřebovala, aby mne vnímaly. Upozornila jsem je, ţe se Beckynce nelíbí, kdyţ takto křičí, ţe má o ně strach. Děti zareagovaly téměř okamţitě, a kdyţ slyšely kňučení, ihned se zklidnily a dávaly pozor. Během týdne si děti zvykly natolik, ţe se při práci zklidnily samy od sebe a byla s nimi mnohem lepší spolupráce a Becky vše pozorovala v klidu z povzdálí.

Několikrát se mi stalo, ţe se nějakému dítěti stýskalo. V tuto chvíli nastoupila Becky jako utěšovatel. Sedla si naproti dítěti a nechala se hladit a tiše naslouchala. Její klid a energie, kterou dítěti předávala, zafungoval okamţitě. Došlo ke zklidnění a následně ke krásnému dětskému smíchu.

Další hrou, která si děti získala, bylo vyhledávání samotných dětí. Kaţdý si ji během týdne vyzkoušel. Kaţdý ţák dostal piškot a něco svého mi odevzdal a poté se schoval kdekoli kolem chaty. Becky měla za úkol jej nalézt, pokud se nedařilo, ţák zapískal, nebo zavolal. Vţdy po nalezení čekalo Becky bouřlivé přivítání a pomazlení.

Děti si tímto upevnily vztah ke psu a navíc získala příjemný pocit, ţe je někdo hledal a našel. Navíc po celou dobu hledání doprovázely Becky ostatní děti, které také nadšeně tleskaly a jásaly, kdyţ se „ztracené“ dítě našlo, a tímto se upevňovaly i vztahy mezi dětmi.

Pro zklidnění dětí a dobytí energie jsem spojila muzikoterapii a působení psa na dítě. Vyuţila jsem k tomu velkou místnost na ubytovně, kde byl koberec. Děti si lehly na zem, pustila jsem jim oblíbené pomalejší skladby na cd a Becky mezi dětmi procházela a vţdy si k nějakému lehla na bok a zahřívala jej a předávala mu tím pozitivní energii. Většina dětí se po chvilce uklidnila a relaxovala. Většinou jsem tuto aktivitu pouţila po náročném odpoledni (výletu) a děti tak osvěţila před večeří a večerním programem.

Během pobytu se i mezi dětmi občas objevovaly hádky a neshody. Smírčím se skoro pokaţdé stala Becky, která na děti působila velmi zklidňujícím dojmem a předávala jim pozitivní energii.

Během týdne děti absolvovaly přednášku o výchově psa. Tu zde nebudu popisovat, je rozepsána samostatně v metodě číslo 4.

41

Tato metoda se mi velmi osvědčila a mohu ji doporučit. Je sice náročná z hlediska koordinace a spolupráce, její velkou výhodou je změna prostředí a děti se chovají jinak a jsou bezprostřednější.

42

In document 1 2 3 (Page 39-42)

Related documents