Tato fáze probíhá u sportovních výkonů, ne v běžné školní praxi. „Sportovec, který zvládl danou pohybovou aktivitu až k tomuto stupni, dovede takto naučenou dovedností disponovat za všech podmínek, které přináší sportovní soutěžení, do-vede úspěšně přes volní stránku zasahovat do naučených pohybů a tvořivě je při-způsobovat aktuálním podmínkám.” (Hošek & Rychtecký, 1975).
Zpětná vazba a korekce chyb
Zpětnou vazbu žáci získávají již v průběhu učení, aby se předešlo zbytečným chybám, které by se žákovi obtížně odstraňovaly. Pedagog upozorňuje na chyby přiměřenou formou, informace musí být jasné a krátké. U žáků mladšího školního věku je vhodné nejprve zařadit pozitivní zpětnou vazbu, tzn. pochválit je za to, co zvládli, a až poté vytknout jednotlivé chyby, kterých by mělo být přiměřené množství, protože žák se může při korekci soustředit pouze na menší množství chyb, které má opravit. Jak už bylo zmíněno výše, nejprve odstraňujeme chyby velké, poté detaily. Nezdržujeme se žádnými dlouhými monology, všechen čas, kdy žáci stojí, jim v ničem nepomůže. Pokud chce učitel předvést žákům špatné provedení, musí ihned po něm následovat provedení správné, ne však naopak, žák si zapamatuje pohyby, které viděl jako poslední. Zpětná vazba následuje ihned po dokončení prvku nebo vazby. Nikoli až v příští hodině, protože si žák již nepama-tuje, jak pohyb předváděl.
Pokud se žákům nedaří prvky předvést a zpětná vazba tak není kladná, je vhodné využít neverbální komunikaci, která bude dětem příjemnější než hlasité nadávání.
Vhodné je použít metodu vzájemného hodnocení z předešlé strany.
Učitel společně s žáky utváří příjemné klima v hodinách a podporuje tak pozi-tivní vztah žáků k tanci. Samozřejmostí je pozipozi-tivní motivace po celou dobu výu-ky, pochvala a pozitivní hodnocení. Žáky pak jistě pobaví a nadchne zapojení pohybových a tanečních her do hodin tělesné výchovy (ATVA, 2011).
Děti, hudba a pohyb
Fakt, že děti a pohyb patří k sobě, je nesporný. Spojení hudba a pohyb je také známe od pradávna, ale jak je to s hudbou a dětmi v mladším školním věku? Mo-hou dokázat do díla proniknout a vychutnat si ho? Eva Jenčková je přesvědčena, že ano. Podle jejího názoru, dítě k možnosti proniknout do hudebního díla potře-buje právě pohyb. Na toto propojení reaguje zavedením taneční a pohybové vý-chovy na 1. stupni základní školy, které žákům kromě jiného (viz výše) dopřává i možnost relaxovat a vzájemně komunikovat prostřednictvím hudby a pohybu.
Jasný důkaz můžeme vidět při spontánním pohybu dětí na hudbu, ať už celým tělem, nebo pouze gestikulací. Děti dávají přednost výrazným hudebním rytmům, které jsou pro ně snadno zapamatovatelné a zajímavé. „Z toho všeho vyplývá, že prostřednictvím pohybu, který je zvláště pro děti mladšího školního věku přiroze-nou vývojovou charakteristikou, lze v motivovaných hudebně pohybových situa-cích pěstovat dětské emocionální sebevyjádření a úspěšně rozvíjet dětskou emoční inteligenci. (Jenčková, 2002)“
Další důkaz můžeme nalézt již v prenatálním vývoji, kde dítě hudbu vnímá a zřetelně na ni reaguje. Malé děti se často pohupují nebo si pobroukávají, když slyší známou písničku. Klasická hudební výchova, jak ji známe z našich školních let, kdy paní učitelka hrála na klavír, a my jsme zpívali, už není tím, co dětem v dnešní době stačí. Je známo, že dětem chybí pohyb, tak proč ho nezapojit právě
do hudební výchovy, kde je k tomu příhodné prostředí a hudba k němu vybízí (Těthalová, 2014).
7 Správné držení těla
Správné držení těla je základ pro každý tanec, aby tanečník mohl správně tan-čit a jeho tanec vypadal co nejlépe, musí u něho tanečník dodržovat správné drže-ní těla. Proto vždy nejprve žáky srovnáme a až poté provádíme nácvik nebo sa-motný tanec.
My všichni máme zafixovaný svůj automatický postoj, který je ovlivněn mnoha vlivy, například dědičnými vrozenými dispozicemi, dále nás ovlivňuje zaměstnání, emoce a další. Pokud máme správné držení těla, působíme na své okolí sebejistě, odhodlaně a klidně (Jenčková, 2002).
„Tvar lidské páteře a vyvážené uspořádání částí těla splňují podmínky me-chanické rovnováhy, které však ani s pasivními vnitřními silami nemohou udržet vzpřímenou polohu. Rozhodující úlohu pro vzpřímený postoj mají aktivní vnitřní síly, tedy klidové napětí svalů a jejich reflexní tónická činnost, kterou označujeme pojmem posturální tonus.“ (Hájková & Vejražková, 1994) Je obecně známo, že pokud snížíme svalové napětí, dojde ke zhoršení držení těla. Nerovnoměrné roz-ložení svalového napětí nám zapříčiňují dva druhy svalů:
1. Posturální svaly, které mají tendenci se zkracovat a my je musíme často protahovat (velký sval prsní, čtyřhlavý sval bederní, horní část trapézové-ho svalu a zdvihač lopatky atd.)
2. Fázické svaly, které mají tendenci ochabovat a ty musíme posilovat (sval-stvo břišní, svaly hýžďové, ohybače rukou atd.) (Hájková & Vejražková, 1994)
Správné držení těla můžeme tedy popsat takto: „Paty se dotýkají a špičky roz-bíhají asi v 45° úhlu, kolena jsou propnuta s mírně odvrácenými čéškami. Pánev nadlehčují stažené hýžďové a břišní svaly, páteř je při správném držení těla stej-noměrně esovitě zakřivena s pocitem protažení vzhůru. Hlavu udržují ve vzpří-mené poloze svaly šíjové, brada míří dopředu. Hrudník je vyklenutý mírně vpřed, ramena jsou rozložena do šířky s pocitem jejich volného spuštění. Paže visí volně
podle těla.“ Svalstvo by nemělo být ani příliš zatnuté ani uvolněné. Pokud dodr-žíme všechna tato pravidla, bude osa těla procházet „od středu nártů, kyčlemi a ramenními klouby až k ušním boltcům.“ (Jenčková, 2002)
Obrázek č. 1 – (Spolek pro obnovu tělesné zdatnosti, 2010)
Pohybová průprava
U dětí mladšího školního věku je velmi důležité upevňovat správné držení tě-la. Propojujeme zde pohybový aparát s kognitivními funkcemi. Je vhodné dětem upozornit na tzv. „opěrné body,“ což jsou: kolena, břicho, záda, ramena, krk, hla-va a brada. Nejprve se ujistíme, že všechny děti ví, kde tyto části těla mají. Mů-žeme k tomu využít různé hry např. „děti běhají po tělocvičně a učitel řekne, ko-lena-kolena, každý žák si najde nejbližšího kamaráda a dotknou se koleny, pak znovu běhají a vše se opakuje.“ Poté žáky postupně seznamuje žáky s opěrnými body a jejich správným postavením. Vhodné je použít motivaci např. loutku, maňáska nebo urostlý strom. (Jenčková, 2002)
Říkanka pro správné držení těla:
Patičky se mají rády, špičky nejsou kamarády.
Kolínka jsou u sebe, ať je tolik nezebe.
Z bříška vyhladíme hlad, zadeček jde tvrdě spát.
A na naše prsíčka, vyšla první hvězdička.
Druhá září vesele, všem princeznám a princům na čele.
(Mateřská škola Pastelka, Petříkov)
8 Popis základních kroků Salsa
Hudba na salsu se skládá z frází, přičemž každá fráze obsahuje dva takty po čtyřech dobách. Jeden základní krok trvá jednu frázi tedy 8 dob. Netančíme na všechny doby, na každou čtvrtou a osmou dobu nevykonáváme žádný pohyb. To znamená, že po každém třetím kroku je výdrž. Při počítání se čtvrtá a osmá doba často vypouští a proto počítání vypadá takto: 1-2-3-5-6-7.
V salse se můžete setkat s mnoha podobami rytmizace, tato je u nás nejčastěj-ší a proto se jí budu řídit i já.
Základní krok Počítání Viz
Krok levou vpřed, se špičkou natočenou mírně vlevo. 1. doba Obrázek č. 2 Přenesení váhy zpět na pravou, odlehčení paty levé. 2. doba Obrázek č. 3
Malý krok levou vzad. 3. doba Obrázek č. 4
Stoj spatný 4. doba
Základní krok Počítání Viz
Krok pravou vzad, špička je mírně vytočená vpravo 5. doba Obrázek č. 5 Přenesení váhy dopředu na levou, uvolnění paty pravé 6. doba Obrázek č. 6
Malý krok pravou vpřed 7. doba Obrázek č. 7
Stoj spatný 8. doba
Obrázek č. 3 – ZK vp.
1. doba Obrázek č. 3 –
ZK vp. 2. doba Obrázek č. 4 – ZK vp. 3. doba Obrázek č. 322 – Tabulka 1 ZK vp.