Lékařství

„Medicínou nazýváme umění, jež se snaží, vycházejíc z pravdivých zásad, zachovat zdraví lidského těla a ochránit je před nemocemi. Jejím cílem není úplně je vyléčit, ale udělat vše, co je možné za daných okolností a v daném čase.“ ⁵³Asi nejvýrazněji zasáhla do evropské vědy východní medicína. Také v českých rukopisech můžeme nalézt mnoho pojednání a otázek vztahujících se k lékařství v latině, některé

51 HATTSTEIN, Markus. DELIUS, Peter. Islám: umění a architektura. 2006. s. 57.

52 MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ, Bronislav, RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. 2007. s.165.

53 převzato z: http://bylinky.webnode.cz/news/zasady-zachovani-zdravi-lidskeho-tela/

[cit. 2010-03-20]

však i v češtině. Kromě toho také mnoho lékárnických spisů myslitelů z východu, spolu s jejich komentáři.

Muslimové se již od počátku snažili porozumět „tajům“ lidského těla. Zabývali se jeho funkcemi a zamýšlely se nad otázkami, jak udržet tělo čisté a zároveň anatomicko-fyziologický úvod. Druhá a pátá

kniha se obrací i na botaniku a léčivé byliny. Ibn Sína – Lékařský zákon 55

Mezi 14. – 17. stoletím se téměř všichni čeští lékaři ve svých tvrzením odvolávali na Avicennu. Například překlad díla Lumen apothecariorum, Světlo apatekářů, od Quirina de Augustis, obsahuje léky pojmenované po Avicennovi. Ani Jungmannův slovník nezůstal pozadu. Obsahuje české slovo „avicenka rostlina vausatěnkovitá“. Jan Černý, český lékař 15. – 16. století, se řídí spisem o nemocích morních, Avicennovy nauky o horečkách. Zato Mikuláš Klaudián se v díle Zpráva a naučení ženám těhotným a babám pupkořezným Mikuláše Klaudiány odvolává na Avicennu, ale i na jiné myslitele tohoto oboru.

54 MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ, Bronislav, RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. 2007. s.166.

55 HATTSTEIN, Markus. DELIUS, Peter. Islám: umění a architektura. 2006. s.57.

Nejen, že byl Ibn Síná výborným lékařem, proslul také jako filozof. Evropa vděčí jeho filozofické práci za položení základního kamene, na němž začala středověká scholastika stavět své myšlení.

„Jako básník a prozaik patří Ibn Síná k zakladatelům proslulé, tisícileté perské poezie. Je autorem filozofických esejů a didaktických básní v perském i arabském jazyce. Jeho alegorie Haji Ibn Jakzán sehrála v islámském písemnictví významnou úlohu.“ ⁵⁶ Dílo bylo několikrát napodobeno, například v románu Ibn Tufajle, vyšel i v českém překladu Ivana Hrbka s titulem Živý syn bdícího. Existují ale i dohady, že dílo sloužilo jako předloha k napsání románu Robinson Crusoe od Daniela Defoeva.

Avicenna byl natolik schopný, že do veršů převáděl i svá lékařská doporučení.

„Věz, že pokrm je důležitý všemu v nás, Jeho slova potvrzují, že zásady zdravé výživy znali již v dávných dobách.

Nejen povídání o správné životosprávě či zdravotních neduzích pojednává ve svých básních, ale zachycuje i naprosto obyčejné věci, jako je víno. Chvalozpěvy na tento mok nalezneme v díle K chvále vína:

„Potravou pro ducha je čisté víno

zářící, lepší, než kdybych poupě růžové měl v sklenici!

56 BEČKA, Jiří. MENDEL, Miloš. Islám a české země. 1998. s. 69.

57 BEČKA, Jiří. MENDEL, Miloš. Islám a české země. 1998. s. 69.

58 převzato z: http://www.pre-renaissance.com/images/Final_page_of_the_Hawi_by_al_Razi.jpeg [cit. 2010-03-20]

Je achát, rubín je a safír na pohled, jediná jeho kapka změní v orla jepici.“ ⁵⁹

I když by se mnohým mohlo zdát, že vinný nápoj pouze chválí, po chvíli přechází bavlněný obvaz. Detailně popsal způsob, jakým lze vyjmout cizí těleso z oka. Patří mezi průkopníky v používání alkoholu pro lékařské účely a podařilo se mu dokonale popsat míchu. Napsal spis „Nemoci dětí“ a identifikoval sennou rýmu a její příčiny. „Rázího práce zaměřená na ledvinové kameny je stále považována za klasiku.“ ⁶²

Rází dával v některých případech přednost alternativní léčbě. Proto není nic

Razes kladl důraz na to, aby lékaři byli „mistry svého oboru“. Byl v tuto dobu jediný, kdo považoval za nezbytné neustálé vzdělávání mediků. V díle Al Kittab al Mansure se zaměřuje na různé obory této exaktní vědy (například ústní hygienu, klimatologii a vliv životního prostředí na zdraví člověka, epidemiologii, toxikologii a také účinky stravy na lidský organismus). K jeho dílům také patří největší lékařská encyklopedie Al-Hawi.

Není pochyb o tom, že Avicenna a ar-Rází patřili mezi nejlepší ve svém oboru. Byla tu však i řada dalších, dalo by se říci stejně schopných učenců.

Někteří pojednávali o moči, pouštění žilou či svou energii soustředili na oční lékařství. Jiní zase své první pokusy vyzkoušeli na opicích. Všichni ale ve svém oboru dosahovali velikých úspěchů.

Córdoba nebyla jen kulturním centrem,

především zde žilo mnoho učenců a lékařů, kteří

zasáhli do vývoje medicíny a napomohli jejímu pokroku. Popis oka dle Alhazena 63

Ovlivnili historii lékařské vědy a dostali se o krok blíže k pochopení lidského těla.

K rozvoji anatomie přispěl Al Bukala, který vytvořil celou řadu lékařských nástrojů.

Některé se používají dodnes. Velký pokrok zaznamenala i farmakologie a patologie.

Hippokratova přísaha, kterou přeložil Husajn ibn Isháq, se stala základní závaznou listinou pro muslimské anatomy. Mimoto, napsal ještě několik vlastních děl.

Nejvýznamnější z nich je soubor o oftalmologii, kde detailně rozebírá stavbu oka a oční nemoci. „Je to první arabské dílo zahrnující anatomické kresby. Bylo přeloženo do latiny a po staletí zůstávalo nejautoritativnějším dílem v oboru. ^{„ 64}

Muslimské lékařství bylo vždy na vysoké úrovni. Avšak mezi jeho nejvýznamnější obor patřilo oční lékařství – oftalmologie. Řadu nástrojů pro provádění očních operací vynalezli právě muslimové. Mohou se pyšnit prvenstvím v užití injekční stříkačky, která byla „vynalezena iráckým doktorem Ammarem ibn Ali z Mosulu, pro

63 převzato z: http://www.lumen.nu/rekveld/wp/?p=30 [cit. 2010-03-20]

64 LUNDE, Paul. Islám. 2004. s.97.

extrahování měkkých zákalů vysáním.“ ⁶⁵ Injekční stříkačka se stala každodenním

Arabové byli ve středověku oproti Evropanům „o krok na před“. Netýkalo se to jen znalostí v oblasti medicíny, ale také astronomie a astrologie. „Zdokonalovali přístroje i analytické postupy, sepsali nespočet prací a dospěli k vypracování tabulek s mnohem přesnějšími údaji.“ ⁶⁷ Toto dokazuje i fakt, že převážná část hvězd byla ve středověku známá pod arabskými názvy a v latinských názvech přetrvaly dodnes.

Například hvězda, pro většinu známá jako Sirus, pochází světa rozděleného do sedmi klimat.“ ^Zabýval se pohybem nebeských těles a roku 833 vydal astronomickou příručku, která v Evropě patřila mezi nejčtenější.

Za „raritu“ můžeme považovat Súfího Hvězdný atlas. Bohatě ilustrovaná kniha se liší dle svého místa vydání. V arabské verzi nalezneme Kentaura držícího v ruce tulipán, francouzský exemplář nabízí pohled na bourbonskou lilii a v české verzi v ruce svírá lipovou ratolest.

65 převzato z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Oftalmologie#Muslimsk. [cit. 2010-03-21]

66 MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ, Bronislav, RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. 2007. 171 s.

67 MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ, Bronislav, RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. 2007. 171 s.

68 převzato z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Constellation_Crabe_-_al-Sufi.jpg [cit. 2010-03-20]

69 MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ, Bronislav, RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. 2007. s.174.

Albategnius ohromil svět astronomickými tabulkami Azzídždž, „které sehrály značnou úlohu v evropské středověké a renesanční astronomii a sférické trigonometrii.“

70 Zabýval se měřením hvězd, Měsíce a planet a zpřesnil Ptolemaiovy teorie.

Převážná většina astronomů se snažila o zapsání svého jména do dějin hvězdářství. Alzarchel zavedl nové astronomické přístroje, Tamerlán se skupinou matematikou a hvězdářů nechal postavit observatoř, kde zhotovili dílo Zídždž kúragání.

Obsahovalo seznam 1018 hvězd, včetně jejich přesným údajů. Tyto tabulky byly spoustu let využívány evropskými hvězdáři.

O tom, že je matematika „sestrou“ astronomie není pochyb. Důkazem je i fakt, že většina myslitelů zabývajících se tímto oborem byli také astronomové. Algorizmi (al-Chórezmí), autor spisu Kniha o pohybu vysoké hvězdné oblohy, který spolu s Frgháním stanovil průměr zemského glóbu a další zeměpisné traktátem Kitáb džám'a wa-l-tafríq bil-hisáb al-hindi (do latiny přeložené jako Algorithmi de numero indorum) s číslem 0. Dále Chórezmí sestavil knihu Stručný výtah o algebře a rovnicích, ve které seznamuje čtenáře s praktickým řešením kvadratický

rovnic. Mnohokrát byla přeložena a slovo algebra je Stránka ze spisu Al-Kitab

dodnes užíváno po celém světě. Jako jediný ve své al-mukhtasar fi hisab al-jabr 71

době považoval algebru za samostatnou matematickou disciplínu. „Připisuje se mu také

zvyk označovat neznámou veličinu symbolem X. Ve svém díle Al-džabr ua'l-muqábala popisuje metodu k vyjádření neznámé (aš-šáí, doslova věc) v rovnici prvního stupně. Na konci označuje věci (aš-šáí) symbolem X.“ ⁷² Jméno al-Chorezmí, tedy jeho latinská

70 MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ, Bronislav, RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. 2007. s. 77.

71 převzato z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Al-Chorezm%C3%AD [cit. 2010-03-20]

72 převzato z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Al-Chorezm%C3%AD [cit. 2010-03-20]

podoba, se stalo základem pro vznik slova algoritmus. Pojem algoritmus se stal součástí matematické terminologie a od 13. století se jím nazývaly spisy o počtech.

Zakladatelem zeměpisné matematiky se stal učenec světového formátu Abú Rajhán Muhammad Ibn Ahmad al-Bírúní, v Evropě známý jako Albiron. Mezi jeho největší zásluhy patří určení směru Mekky, který je velice důležitý pro muslimy při motlitbě. Jeho propočty byly téměř dokonalé. Od těch dnešních se liší jen nepatrně.

Východní učenci projevili zájem také o fyziku. Důkazem toho může být nespočet knih vydaných na toto téma. Středověká islámská fyzika kladla větší důraz na pozorování, čímž se odlišili od řeckých filozofů.

Alhazen, arabský vědec, se věnoval jak fyzice, tak i astronomii a matematice. Podařilo se mu propojit algebru s geometrií. Svoji pozornost ale více soustředil na fyziku, přesněji skleněnou nádobu naplněnou vodou, čímž se dostal velice blízko k objevu teorie lupy.

Jeho poznatky se o tři století později inspirovali Italové, kteří teorii o zvětšovací čočce dovedli k dokonalosti. Pozornost také věnoval barvám zapadajícího slunce a snažil se přijít na podstatu některých fyzikálních jevů (duha, stíny aj.). Tímto ovlivnil nejednoho evropského učence. Alhazenovi se jako prvnímu podařilo popsat jednotlivé části oka a vysvětlil proces vidění, čímž vyvrátil některé spekulace pocházející z Antiky. Někteří autoři o něm hovoří jako o „otci“ moderní optiky.

73 převzato z: http://www.fravahr.org/spip.php?article80 [cit. 2010-04-12]

2.3 CHEMIE A ALCHYMIE

„Alchymie, předvědecké stadium chemie, má rovněž kořeny na Východě, pravděpodobně v Egyptě, a zásluhou Arabů se dostala do Evropy.“ ⁷⁴ Slovo alchymie bylo odvozeno od arabského al-kimia, což v arabském pojetí zachycuje jak naši chemii, tak i alchymii. Zpočátku docházelo k častým sporům mezi vyznavači alchymie a chemie, jelikož často docházelo k překrývání těchto vědeckých oborů. Muslimští chemikové se snažili co nejvíce využívat experimentální vědecké metody, zatímco alchymisté postavili základy své vědy na přeměně a vytvoření nového života.

Destilace ve skleněné křivuli 75

V evropském středověku byla obvykle alchymie chápána jako nástroj hledání nesmrtelnosti a přeměny kovů ve zlato. „Byla považována za tajnou nauku o proměně hmot, usilující o dosažení „zlata“, a to jak hmotného, tak i symbolického duchovního.“⁷⁶ Především je založena na filozofických spekulacích, avšak pomocí ní došlo k objevení nových látek, principů a postupů využívaných dodnes. Šlo o postupy vztahující se na metalurgii, destilaci ropy, voňavek a jiných látek, ale rovněž na výrobu barviv, inkoustů, cukru, skla a mnoha jiných výrobků. ⁷⁷ Občas alchymie „zabrousila“ i do jiných oborů. Řešila problémy týkající se metafyziky i filozofie. Pokládala si otázky duchovní, ale i týkající se kosmu. Postupem času se alchymie omezila pouze na duchovní složku čímž byly technologické postupy zastíněny a odsunuty do pozadí.

74 MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ, Bronislav, RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. 2007. s. 179.

75 převzato z: http://www.vesmir.cz/clanek/alchymie-a-chemie-v-islamskem-svete [cit. 2010-03-21]

76 převzato z: http://www.vesmir.cz/clanek/alchymie-a-chemie-v-islamskem-svete [cit. 2010-03-21]

77 převzato z: http://www.vesmir.cz/clanek/alchymie-a-chemie-v-islamskem-svete [cit. 2010-03-21]

Reakce učenců na některé evropské tendence se dost lišily. Mnohdy se kvůli opačným názorům dostali do sporů. Příkladem je perský lékař, filozof a alchymista Džábir, který věřil v transmutaci kovů, oproti tomu Ibn-Síná a al-Kindí zastávali jiný názoru. Džábir společně s ar-Rázím se významně zapsali do dějin chemie a chemické technologie středověkého islámu. Jejich práce ovlivnily několik generací muslimů i pozdější vědce v Evropě. Ar-Rází napsal dílo Kniha tajemství (Kitáb al-asrár), ve kterém detailně popisuje materiál využívaný v alchymii. Řadí ho do dvou skupin:

● vybavení používané k fúzi (slučování) a sloužící pro různé metody ohřívání -kovářskou pec (kúr), měch (minfach), naběračku (mil’aka), kladivo (mukassir), pilník (mibrad) aj.

● vybavení pro práci s chemickými látkami (tadbír) - destilační přístroj (ambík), spodní část destilačního kotle (kar’), destilační jímka (kábila), destilační chladič bez šneku (ambík a’má’), skleněný krystalizátor (kúz), baňka (kárúra), třecí miska (mihrás), síto (munchal), lněný filtr (rávuk) atd. ⁷⁸

Metody, při kterých se využívá alchymistická terminologie a které později převzala a hojně využívala chemie, zachytil ar-Rází. Například: „při destilaci (taktír) se používají destilační přístroje s křivulí a destilát se shromažďuje v destilační jímce.“ ⁷⁹ Zmiňovaná destilace byla u muslimů hojně užívaná, především ve farmaceutické výrobě a také v průmyslu. K destilaci Arabové hojně využívali i různé pomůcky a náčiní. Není proto divu, že se jejich umění rychle dostalo do Evropy. Al-Kindí k tomuto procesu využíval křivuli, což také zachycuje v rukopise pocházejícím z 9. století Kniha o chemii voňavek a destilaci (Kitáb kímijá’ al-’itr va-t-tas’ida). Nechybí zde ani jeho vlastnoruční nákres. Muslimové byli velice zvídaví, což je především patrné z jejich neustálých pokusů a hledání elixíru mládí a nesmrtelnosti. Ke svým experimentům využívali nejrůznějších látek, čímž přispěli k vybudování základů chemie.

Princip destilace nevyužívala jenom alchymie, objevuje se také v chemii.

Chemie se na Východě proslavila především objevem získávání alkoholu destilací.

Avšak tento princip byl zprvu připisován evropským badatelům. Na Západě se výroba destilovaného alkoholu objevuje ve 12. století. V tuto dobu byla již ale překládána

78 převzato z: http://www.vesmir.cz/clanek/alchymie-a-chemie-v-islamskem-svete [cit. 2010-03-21]

79 převzato z: http://www.vesmir.cz/clanek/alchymie-a-chemie-v-islamskem-svete [cit. 2010-03-21]

arabská díla pocházející z 10. století, ve kterých je princip výroby zachycen. Z přelomu 12. a 13. století pochází popis a nákres přenosného zapalovače na alkohol.

„Destilace se v arabském světě tom svědčí i fakt, že ropu, „černou naftu“ (jak ji nazývali arabští učenci), získávali také tímto způsobem. Postup „překapávání“ zachytil al-Rází v Knize tajemství tajů (Kitáb sirr al-asrár). „Černá nafta se nejprve mísila s jílem nebo se salmiakem, až vznikla

“kaše podobající se husté polévce″, a teprve pak se destilovala.“ ⁸² Ropa byla využívána různě. Pro chemiky byla nezbytná jako palivo do lamp na zahřívání chemických látek, lékaři ji užívali k potírání velbloudů postižených prašivinou.

Přeměna ropy měla přísná pravidla. Muslimští učenci si byly moc dobře vědomi, jaké riziko je spojené s experimentováním a pokusy. Jakékoli neuvážené jednání může

80 převzato z: http://www.vesmir.cz/clanek/alchymie-a-chemie-v-islamskem-svete [cit. 2010-03-21]

81 převzato z: http://www.vesmir.cz/clanek/alchymie-a-chemie-v-islamskem-svete [cit. 2010-03-21]

82 převzato z: http://www.vesmir.cz/clanek/alchymie-a-chemie-v-islamskem-svete [cit. 2010-03-21]

vést k tragickému konci, jelikož černé zlato má schopnost se samovolně vznítit. Proto se kladl důraz na jeho správné skladování i využití. Abu-l-Chajr al-Hassání přišel na tuto dobu s nevídaným objevem – užil ropu k výrobě nepropustného nátěru, což také zachytil v díle Zářící hvězdy. Muslimové také znali přípravu „ropné esence“. „Testování ropné esence bylo popsáno následovně: “Nalijte kapku na list bílého papíru, položte na slunce a pozorujte. Spatříte-li stopu oleje podobnou stopě jiných olejů, je to směs a špatná látka, která by vše pokazila. Nezanechá-li však na papíře žádnou stopu, je to dobrá a čistá látka, nalejte ji do skleněné nádoby, kde ji uchováte.″ ⁸³

Jedním z hlavních cílů alchymie byl tzv. kámen mudrců. Jeho domnělá síla byla obrovská. Měl dokázat přeměnit bezcenné kovy ve zlato a vyrobit elixír mládí, který by měl člověka omladit a učinit ho nesmrtelným. „Jabir ibn Hayyan (latinsky Geber) analyzoval všechny prvky a určil čtyři základní vlastnosti - horko, chlad, sucho a vlhko.

Oheň je suchý a horký, země studená a suchá, voda studená a mokrá a vzduch horký a mokrý.“ ⁸⁴ Z toho je zřejmé, že přeskupením vlastností dojde k přeměně látky.

2.4 FILOSOFIE

Islámská filosofie, neboli arabská, je celek zachycující myšlenky muslimských učenců. Zahrnuje filosofické učení a směry od 9. do 16. století. Největšího rozmachu dosáhla již ve 12. století a mezi největší střediska moudrosti patřili Bagdád a španělská Cordóba. O islámské filosofii lze hovořit jako o snaze o harmonii mezi moudrostí a vírou.

Přesto, že mezi tvůrce arabského myšlení pařili i příslušníci jiných národů, převažují zde především texty psané arabsky. Islámská filosofie se opírala o myšlenky Platóna a Aristotela, jejichž učení se k nim dostalo ze Sýrie. Dále byli islámští myslitelé ovlivněni indickou moudrostí a filosofickými vlivy z Východu.

Arabská filosofie má několik významných představitelů. Mezi takové patřil i Ibn Síná (Avicenna). Nejoriginálnější myslitel, který si již v 16 letech vysloužil pověst vynikajícího lékaře. Avicenna,, ačkoli se sám považoval za věrného aristotelika, nikdy však autorově filozofii zcela neporozuměl. „Četl jsem knihu Metafyziky, aniž bych z ní

83 převzato z: http://www.vesmir.cz/clanek/alchymie-a-chemie-v-islamskem-svete [cit. 2010-03-21]

84 převzato z: http://cs.wikipedia.org/wiki/K%C3%A1men_mudrc%C5%AF [cit. 2010-03-21]

cokoli chápal; záměr jejího autora mi byl temný. Přečetl jsem ji čtyřicetkrát, až jsem se ji naučil nazpaměť. Přesto jsem stále nedokázal pochopit, co v ní je, ani záměr jejího autora. V zoufalství nad sebou samým jsem si řekl: tuto knihu není možné pochopit.“ ⁸⁵

Aristotelovo dílo se mu stalo bližším až

Možné – existuje jen díky příčině, není nutné samo sebou.“ ⁸⁶ Pozoruhodné je, že proti tomuto rozdělení neměli výhrady ani pozdější muslimští a křesťanští teologové. Avicenna považoval vědu za objektivní pravdu a svět je podle něho poznatelný. Ve svých dílech

Avicenna87

prosazoval věčnost duše a jednotu Stvořitele.

Ibn Síná napsal několik knih o filosofii, které byly ve 12. století překládány do latiny a postupně ovlivnily středověký Západ. Za vrchol středověkého myšlení je považována jeho filosofická a vědecká encyklopedie Kitáb aš-Šifá´ (Kniha uzdravení).

Jasně od sebe odděloval filosofii východních učenců a řeckou filosofii:

„Mám knihu jinou než tyto dvě, v níž představuji filosofii takovou, jaká od přirozenosti jest a jak to vyžaduje čiré nazření věcí, knihu, která nebere v potaz myslitele spřízněné v tomto umění a kde se nebojíme odloučit se od jejich společnosti: je to má kniha o východní filosofii. Pokud jde o tuto knihu, je jasnější a podrobnější, ale věnuje víc místa nalezení shody se spřízněnci, jimiž jsou peripatetikové.

Pokud chce ale někdo pravdu bez úprav, musí si vyhledat tu druhou knihu.“ ⁸⁸

85 LIBERA, Alain de. Středověká filosofie : byzanstská, islámská, židovská a latinská filosofie. 2001.

s.122.

86.BONDY, Egon. Poznámky k dějinám filosofie. 5, Středověká islámská a židovská filosofie. s.54 .

87 převzato z: http://unescoeducation.blogspot.com/2009_11_01_archive.html [cit. 2010-04-12]

88 LIBERA, Alain de. Středověká filosofie : byzanstská, islámská, židovská a latinská filosofie. 2001.

s. 125.

Ibn Síná jako první definoval předmět metafyziky. Předmětem metafyziky je jsoucno jakož to jsoucno, v žádném případě Bůh. Avšak Bůh je jeho součástí a do metafyziky bezpodmínečně patří. Svojí argumentací se snažil vytvořit ucelený metafyzický systém.

Isaac Newton, fyzik a pravděpodobně nejvlivnější vědec v dějinách lidstva, se zaobíral zákonem hybnosti. To, že by se právě Newton mohl inspirovat teorií zformulovanou Avicennou je pro mnohé až překvapivé. Ibn Síná vydal vědecké spisy, o 600 let dříve než Newton, ve kterém „zformuloval zákon pohybu a poukázal na nerozlučnou souvislost mezi časem a pohybem. Kdyby byly věci bez pohybu, ztratil by čas smysl.“ ⁸⁹

Ve stejném duchu jako Avicenna pokračoval v islámské filosofii Ibn Bádždža, na Západě známý jako Avempace. I on se zabýval komentáři Aristotelových děl. Ibn

Ve stejném duchu jako Avicenna pokračoval v islámské filosofii Ibn Bádždža, na Západě známý jako Avempace. I on se zabýval komentáři Aristotelových děl. Ibn