Finanční struktura v rozvaze

I dokument Zhodnocení finanční situace vybraného podnikatelského subjektu (sidor 27-30)

Zdroj: Vlastní zpracování podle KNÁPKOVÁ, Adriana, Drahomíra PAVELKOVÁ a Karel ŠTEKER: Finanční analýza: komplexní průvodce s příklady, s. 23-32.

Základní kapitál je tvořen souhrnem peněžních a nepeněžních vkladů společníků do dané společnosti. Kapitálové fondy zahrnují emisní ážio (rozdíl mezi tržní a nominální hodnotou akcií), dary, dotace a také oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků a rozdíly vzniklé při přeměnách společností. Fondy ze zisku jsou fondy tvořené ze zisku společnosti na základě interních rozhodnutí. Jedná se o rezervní fond6, který je určen ke krytí případných ztrát, statutární fondy a ostatní fondy (např. sociální fond k financování zaměstnaneckých benefitů a společenských akcí). Výsledek hospodaření minulých let představuje výši nerozděleného zisku (část zisku po zdanění, která nebyla převedena do fondů ani vyplacena společníkům), případně výši neuhrazené ztráty, převáděné do dalšího účetního období. Výsledek hospodaření běžného účetního období je poté vykázaný zisk (resp. ztráta) za dané období (Grünwald, 2007; Růčková, 2010; Knápková, 2013).

Druhou rozsáhlou složkou kapitálu jsou cizí zdroje, které byly podniku zapůjčeny na určitou dobu od jiných právnických nebo fyzických osob. Náklady, které podniku obvykle vznikají v souvislosti s jejich užitím, se nazývají úroky. Součástí cizích zdrojů jsou

6 Do 31.12.2013 dle obchodního zákoníku vznikala akciovým společnostem a společnostem s ručením omezeným povinnost vytvářet rezervní fond. Od 1.1.2014 vešel v platnost nový zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, dle kterého uvedeným společnostem tato povinnost již ze zákona neplyne.

rezervy, dlouhodobé závazky, krátkodobé závazky a bankovní úvěry a výpomoci (Kislingerová, 2004).

Rezervy představují interní dluh, který podnik vytváří na vrub nákladů za účelem krytí budoucích očekávaných výdajů. Jejich součástí jsou rezervy podle zvláštních právních předpisů7, které jsou současně daňově uznatelnými náklady (např. rezervy na opravy dlouhodobého majetku), a ostatní rezervy (např. rezerva na daň z příjmů, rezerva na důchody a podobné závazky). Za dlouhodobé závazky jsou ve finanční struktuře podniku považovány závazky od nebankovního sektoru s dobou splatnosti delší než jeden rok. Patří mezi ně závazky z obchodních vztahů, závazky ke společníkům, závazky ke společnostem s rozhodujícím nebo podstatným vlivem, ale také emitované dluhopisy, dlouhodobé směnky k úhradě, dlouhodobé přijaté zálohy a jiné závazky. Krátkodobé závazky se od těch dlouhodobých liší v době splatnosti do jednoho roku. V jejich členění lze kromě již zmíněných nalézt také závazky k zaměstnancům, institucím sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění a státu. Bankovní úvěry a výpomoci zahrnují dlouhodobé a krátkodobé bankovní úvěry a krátkodobé finanční výpomoci poskytnuté jinými osobami než bankami a společníky obchodních společností (Grünwald, 2007; Knápková, 2013).

Stejně jako v případě majetkové struktury i finanční struktura obsahuje kategorii časové rozlišení. Na straně pasiv jsou v tomto případě zachyceny výdaje příštích období (např.

nájemné placené pozadu) a výnosy příštích období (např. nevyfakturované dodávky) (Grünwald, 2007).

2.2 Výkaz zisku a ztráty

Výkaz zisku a ztráty8 je v pořadí druhým výkazem tvořícím nezbytnou součást účetní závěrky. Jedná se o písemný přehled o výnosech, nákladech a výsledku hospodaření za určité období. Výkaz zisku a ztráty tedy zachycuje tokové veličiny vztahující se k určitému časovému intervalu, čímž se zásadně liší od rozvahy, která zobrazuje stav aktiv a pasiv k určitému časovému okamžiku (Růčková, 2010). Smyslem tohoto výkazu je informovat o úspěšnosti podnikatelské činnosti firmy prostřednictvím zobrazení vztahů mezi

7 Zejména podle zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

8 Výkaz zisku a ztráty je v podnikové praxi známý také pod pojmem „výsledovka“.

dosaženými výnosy a náklady spojenými s jejich vytvořením (Kislingerová, 2004). Výnosy a náklady jsou zaznamenávány a vykazovány v období, k němuž se časově a věcně vztahují bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k příjmu nebo výdaji peněžních prostředků - akruální princip. Pro uznání výnosů je tedy rozhodující období jejich realizace (např. okamžik vyskladnění, dodání zboží zákazníkovi nebo poskytnutí služby) - realizační princip. Obdobně je pro uznání nákladů kritické období, v němž se tyto náklady podílely na tvorbě výnosů - princip věcné shody nákladů s výnosy (Grünwald, 2007).

Výnosy a náklady jsou ve výkazu zisku a ztráty řazeny nejčastěji dle druhového členění, které sleduje jejich povahu bez ohledu na příčinu jejich vzniku. Výsledek hospodaření je následně definován jako rozdíl mezi celkovými výnosy a celkovými náklady podniku (Knápková, 2013). Zkrácená podoba výkazu zisku a ztráty je uvedena v tabulce 4 na následující straně.

Výnosové položky jsou ve výkazu označeny římskými číslicemi, nákladové položky jsou označeny písmeny. Řádky označeny (+) nebo (*) poté představují součet či rozdíl jednotlivých výnosových a nákladových položek. Prvními položkami ve výkazu zisku a ztráty jsou tržby za prodej zboží a s nimi související náklady vynaložené na prodané zboží, jejichž rozdíl je vyjádřen jako obchodní marže podniku. Významné hodnoty na těchto řádcích mají zejména podniky zaměřené na obchodní činnost. Na dalším řádku jsou zachyceny výkony, které zahrnují tržby za prodej vlastních výrobků a služeb, změnu stavu zásob vlastní činnosti (tj. nedokončené výroby, polotovarů a výrobků) a aktivaci, jež vyjadřuje hodnotu aktivovaných nákladů na dodání služeb či výrobu majetku ve vlastní režii. K výkonům se váže kategorie nákladů výkonové spotřeby, které jsou dále členěny na náklady za spotřebu materiálu a energií či služby. Kromě nákladů za materiál nebo energie se jedná například o náklady na opravy a udržování, cestovné, náklady na reprezentaci, nájemné atd. Zatímco první dva řádky výkazu jsou obvykle dominantní pro obchodní podniky, výkony a výkonová spotřeba jsou významné především pro podniky s výrobním zaměřením (Knápková, 2013). Důležitou položkou je také následující mezisoučet přidaná hodnota, která představuje součet obchodní marže a výkonů snížený o výkonovou spotřebu (Růčková, 2010). Jak ve své publikaci uvádí Kislingerová (2005, s. 24): „Jedná se o jednu z nejdůležitějších částí výsledovky, neboť ukazuje, kolik byl podnik schopen „vydělat“

v tom nejužším slova smyslu - tj. pouze ve vztahu tržby a nejúžeji související náklady (spotřeba materiálu a energie) bez vlivu dalších nákladových položek: ostatní náklady,

daně a poplatky, odpisy, tržby a náklady z prodeje dlouhodobého majetku, změna stavu rezerv či ostatní náklady a výnosy.“

I dokument Zhodnocení finanční situace vybraného podnikatelského subjektu (sidor 27-30)