Významným prvkem každého podnikatelského subjektu je řízení dodavatelských řetězců.
Zjednodušený model dodavatelského řetězce je uveden na obrázku 1. Firmy jsou z větší či menší míry závislé na různých vstupech a subdodávkách. Dodavatelé firem patří mezi primární stakeholdery2 a vzhledem k jejich silnému vlivu na činnosti podniku mohou negativně ovlivnit jeho úspěšnost. Podniky se ve vztahu ke svým dodavatelům musí chovat proaktivně a vyžadovat plnění daných, přesně vymezených pravidel.
Šetrný přístup k životnímu prostředí by měli podniky rozšiřovat nad rámec vlastních činností, i na hodnocení environmentálních dopadů spolupráce se svými dodavateli. Řízení dodavatelských řetězců jako součást komplexního systému řízení musí také zohledňovat ekologické hledisko, protože činnosti mají nepříznivé vlivy na životní prostředí. Podniky přijímající odpovědnost za ochranu životního prostředí by měli dohlížet, aby jejich vstupy byly zajišťovány s ohledem na životní prostředí. Musí zajišťovat materiálové vstupy s ohledem na nejnižší náklady a za předpokladu minimalizace negativních vlivů na životní prostředí.
2 Stakeholdeři jsou veškeré osoby, které jakýmkoli způsobem přichází do kontaktu s podnikem - dodavatelé, odběratelé, zaměstnanci, akcionáři, vedení podniku, stát, různá sdružení atd.
Obr. 1: Zjednodušený model dodavatelského řetězce
Zdroj: NENADÁL, J., 2006. Management partnerství s dodavateli, s. 16
33
Ochrana životního prostředí musí být zachována v celém dodavatelském řetězci.
Norma ČSN EN ISO 14001 jednoznačně vymezuje požadavky na systém environmentálního managementu. Nedefinuje však přímo žádné konkrétní požadavky na dodavatele. Jediným požadavkem normy je skutečnost, že odběratelé musí sdělovat dodavatelům své požadavky v oblasti ochrany životního prostředí.
2. 2. 1 Vybrané aspekty řízení dodavatelských řetězců
Jedním z požadavků na dodavatele musí být i požadavek na implementaci systému environmentálního managementu. Požadavky podniků na ochranu životního prostředí u dodavatelů musí být aplikovány do všech důležitých aspektů řízení dodavatelského řetězce. Pro účely diplomové práce byly vybrány pouze některé aspekty:
strategie vztahů s dodavateli,
hodnocení a výběr vhodných dodavatelů,
požadavky na dodavatele a dodávky,
volba vhodných dodávkových cest a způsobů dopravy,
motivace dodavatelů a neustále zlepšování.
Kvalitnějšímu uplatňování zásad ochrany životního prostředí v průběhu celého dodavatelského řetězce výrazně napomáhá propojení a spolupráce všech jeho jednotlivých článků. Spoluprací dochází k optimalizaci procesů v rámci dodavatelského řetězce a v důsledku toho i k možnému snížení zátěže životního prostředí. Propojením a řízením dodavatelských řetězců se zabývá management dodavatelských řetězců (Supply Chain Management - SCM). Řízení dodavatelského řetězce je postaveno na základech důvěry (Fiala, 2009). Dlouhodobé a stabilní dodavatelsko-odběratelské vztahy mají pro obě strany výhody:
snížení transakčních nákladů (možnost využívání souborných objednávek, snížení logistických nákladů,…),
vyvolání žádoucího chování,
snížení rozsahu formálních smluv,
usnadnit řešení sporů (Sahay, 2003).
34
Strategie vztahů s dodavateli
Firemní strategie je jedním ze základních pilířů důležitých pro budoucí rozvoj společnosti a východiskem pro tvorbu dílčích strategií a cílů. Východiskem pro tvorbu celkové politiky a strategie odběratele je poslání, vize a hodnoty. Při deklarování a rozvoji firemní strategie musí být stanoveny i základní dlouhodobé přístupy k dodavatelům firmy - dílčí strategie vztahů s dodavateli. Při formulaci strategie vztahů s dodavateli musí podniky brát své prohlášení jako závazné pro budoucí chování, přístupy a rozhodování. Podrobnější specifikace politiky a strategie odběratele může obsahovat požadavky na systém environmentálního managementu, managementu jakosti apod. (Nenadál, 2006).
Výběr a hodnocení dodavatelů
Výběr vhodných dodavatelů a jejich hodnocení patří mezi standardně vykonávané aktivity ve všech typech organizací. Výběr se liší především použitými přístupy, náročností, spektrem zvolených kritérií, způsobem vyhodnocování a mírou pochopení jejich podstaty.
Smyslem výběru je vytvoření podmínek, které mají za účel eliminovat dodavatele, kteří nebudou schopni dlouhodobě plnit své závazky vůči odběrateli. Každý odběratel si vytváří databázi dodavatelů, kteří jsou podrobování posuzování (Nenadál, 2006). Hodnocení způsobilosti dodavatelů probíhá na základě kritérií, která považuje firma za určující – cena, dodržování termínu dodávek, plnění kvalitativních požadavků, certifikace určitých systémů managementu, apod. Proces hodnocení a výběru zahrnuje předběžné hodnocení dodavatelů, hodnocení potencionální způsobilosti dodavatelů a hodnocení dodavatelů podle dalších kritérií. Podniky při výběru dodavatele musí hodnotit jeho postoje k ochraně životního prostředí (Nenadál, 2006).
Hodnocení dodavatelů je neustálý proces, který slouží k zúžení širokého spektra možných dodavatelů. Předběžné hodnocení probíhá nejčastěji formou dotazníku a hodnotících otázek. Otázky jsou například z oblasti jakosti, způsobu dodávání, poskytovaného servisu, přístupu k technologiím, životního prostředí, bezpečnosti, nákladů a ceny. Výsledkem hodnocení je rozdělení dodavatelů do tří skupin:
A – způsobilý dodavatel zajišťuje podniku spolehlivé dodávky v souladu s objednacími dispozicemi bez jakýchkoliv problémů,
35
B – u podmíněně způsobilého dodavatele se v plnění dodávek vyskytly drobné nedostatky, které však nezpůsobovali závaznější kvalitativní či jiné problémy ve výrobě,
C – nezpůsobilý dodavatel nezajistil dodávky bez závažných nedostatků (Veber, Plášková a Hůlová, 2010).
Podnik bude uzavírat smlouvy na konkrétní dodávky především se způsobilými dodavateli, kteří splnili podmínky výběru odběratele. S podmíněným dodavatelem může podnik též uzavřít smlouvu, avšak se závazkem dodavatele na zavedení nápravných opatření (Nenadál, 2006).
Požadavky na dodavatele a dodávky
Stanovení požadavků na dodavatele a dodávky patří k jednomu z nejdůležitějších bodů.
Bez jasně definovaných podmínek a pravidel není možná efektivní spolupráce mezi odběratelem a dodavatelem. Požadavky na dodavatele a dodávky se uvádí buď ve smlouvě, manuálu či návodu. Požadavky je možné sloučit do tří skupin na:
požadavky na vlastní dodávané produkty (termíny dodávek, dodávané množství a jakost dodávek, očekávané maximální náklady na dodávku,…),
požadavky na procesy a systémy managementu (požadavky na certifikaci systémů QMS, EMS, OHSAS, případně dalších, komunikaci s dodavateli, způsobilost procesů u dodavatelů,…),
požadavky na další služby a činnosti spojené s dodávkami (požadavky na obaly, způsob přepravy a skladování, udržování a uchování záznamů,...) (Nenadál, 2006).
Volba vhodných dodávkových cest a způsobu dopravy
Činnost podniků souvisí se zajišťováním potřebných vstupů a s řadou aktivit, které mají vliv na životní prostředí a je nutné brát na ně ohled. Mezi nejdůležitější činnosti patří především logistika, doprava, balení a skladování. Volba vhodných dodávkových cest při zajišťování dodávek souvisí zvláště s dopravou (Nenadál, 2006). Výběr vhodného dodavatele a následné stanovení způsobu dopravy komodit, patří mezi ekologicky šetrné přístupy, které mají podnikatelé k dispozici. Logistický směr, který umožňuje podnikům rozpoznat environmentální dopady logistických procesů na životní prostředí je označován
36
jako zelená, ekologická či environmentální logistika (Olšovská, Butorová, 2004).
Každý způsob dopravy má svá pozitiva, negativa a každý určitým způsobem ovlivňuje životní prostředí. Podniky by měly preferovat způsob dopravy šetrnější k životnímu prostředí (lodní, vlaková) a dodavatele blíže k podniku (snížení uhlíkové stopy).
Motivace dodavatelů a neustále zlepšování
Mezi základní principy moderního managementu patří i princip neustálého zlepšování.
Jedna z mála životních jistot je poznání, že nic naprosto dokonalého neexistuje. Všechny organizace a články dodavatelského řetězce budou mít vždy dostatek příležitostí k dalšímu zlepšování. Požadavek neustálého zlepšování může být součástí smlouvy mezi odběratelem a dodavatelem. Činnosti spojené s pojmem neustálé zlepšování musí u dodavatele vést k dosažení nové a dosud nedosažené úrovně výkonnosti, procesů, dodávaných produktů i systému managementu, a ne pouze k pouze k nápravným opatřením (Nenadál, 2006).
K neustálému zlepšování musí docházet i v systémech environmentálního managementu, který podnikům pomáhá lépe reagovat na zpřísňující se podmínky ochrany životního prostředí.
2. 2. 2 Zelené dodavatelské řetězce
Ekologičtější přístup pří řízení dodavatelských řetězců se v posledních letech dostává stále více do popředí jako klíčový faktor udržitelného podnikání. Pro zajištění udržitelnosti již nestačí klasická optimalizace dodavatelských řetězců spočívající ve zvýšeném využití a zlepšení distribuční sítě. Řízení zelených dodavatelských řetězců zahrnuje například monitorování environmentální výkonnosti dodavatelů, stanovení standardů nákupu (znemožnění odbytu produktů obsahujících nebezpečné látky), spolupráci s dodavateli na ekodesignu, poskytování školení a informací. Zlepšování udržitelnosti dodavatelských řetězců závisí na typu dodavatelského řetězce a jeho dopadu na životní prostředí.
Uplatňování principů zelených dodavatelských řetězců znamená, že podniky hledají nové způsoby ochrany životního prostředí, které mohou snižovat náklady a zvyšovat účinnost
37
a aktivitu dodavatelských sítí. Mezi tyto nové způsoby ochrany životního prostředí může patřit:
hledání nových přepravních tras (snížení přepravních kilometrů),
využívání efektivnější přepravy produktů (optimalizace balení),
konsolidace zásilek,
využívání alternativních paliv (snížení emisí skleníkových plynů),
a další.
Mezi iniciativy udržitelných (zelených) dodavatelských řetězců lze dále zařadit například:
ekologické objednávky (green ordernig) – uvádí množství uhlíku (CO2) spojeného s přepravou,
vytvoření „closed-loop“ dodavatelského řetězce – řetězec, ve kterém je veškerý použití materiál kompletně využit a recyklován (Veldhuijzen, 2010).
K dosažení udržitelného podnikání musí docházet k neustálému zlepšování systému environmentálního managementu a ochrany životního prostředí. Prvním krokem k dalšímu zlepšení vlivu podniku na životní prostředí může být zavedení konceptu společenské odpovědnosti (CSR) jako filozofie řízení podniků.
Práce se dále bude zaměřovat na ukazatel uhlíkové stopy, jako jeden z nových principů ochrany životního prostředí. Snižování uhlíkové stopy patří mezi nástroje udržitelného rozvoje podnikání, jehož součástí je koncept společenské odpovědnosti firem (CSR).
Zjišťování množství, analýza a snižování uhlíkové stopy je klíčovým nástrojem prevence ochrany životního prostředí před nárůstem objemu CO2 škodícího životnímu prostředí.
Uhlíková stopa, postup měření a její vazba na environmentální manažerský systém a udržitelné podnikání jsou blíže popsány v kapitole 2. 3. 1.
38