V nitrostátní úprava kombinované dopravy v ČR

V článku 10 Ústavy České republiky je zahrnuta klauzule o přednostní aplikaci mezinárodních smluv, která stanovuje, že vyhlášené mezinárodní smlouvy, jimiž je republika vázána, jsou součástí právního řádu a mají aplikační přednost před zákonem. Přednostní aplikace mezinárodních smluv je též zahrnuta v občanském zákoníku 89/2012 Sb. (dále jen NOZ) Různé typy přeprav a závazky plynoucí ze smluv se řídí Novým občanským zákoníkem 89/2012 Sb., díl 7 Závazky ze smluv o přepravě. Zákon upravuje přepravu osob10 nebo věcí provoz dopravního prostředku a zasilatelství.

Přepravní smlouva vzniká dohodou mezi odesílatelem a dopravcem, která nemusí mít písemnou formu. Předání zboží dopravci a jeho převzetí dopravcem je spojeno s předáním přepravního listu – nákladního listu, konosamentu či leteckého nákladního listu.

Náležitosti přepravního dokumentu jsou určeny jednotlivými úmluvami, z nichž nepřímo vyplývají podstatné části smlouvy o přepravě:

• určení smluvních stran (odesílatel, dopravce, kupující)

• určení příjemce

• určení základních práv a povinností smluvních stran

• určení zboží (hmotnost, počet kusů…)

• místo určení zboží

Nepodstatné části smlouvy o přepravě jsou potom:

• určení úplaty

• určení ceny zásilky

• seznam dokladů nutných k provedení přepravy

Česká vnitrostátní úprava vychází z několika právních aktů včetně obchodních smluv a není tedy přesně definována. Část smluv o přepravě je obsažena v občanském zákoníku, část v zákoně o obchodních korporacích, mezinárodní úprava je pak převážně zahrnuta v zákoně o

10Přeprava osob je upravena v § 2550 NOZ, který zavazuje dopravce přepravit cestující do místa určení a cestující zaplatit jízdné. Pro kombinovanou přepravu však tento paragraf nemá konkrétní význam.

mezinárodním právu soukromém. Velmi podstatnou částí je určení přesných práv a povinností účastníků obchodní transakce. Odesílatel je smlouvou povinen předat zásilku dopravci, informovat o jejím charakteru, předat doklady a zaplatit dopravci přepravné. Ten je vázán k provedení přepravy včas a řádně, přičemž jeho odpovědnost za škodu na zboží či prodlení je omezenou odpovědnosti. Povinností příjemce je potom převzetí zásilky proti předloženým přepravním dokumentům a úhrada nákladů, které neuhradil odesílatel.

Přeprava věcí

Podle paragrafu 2555 NOZ o přepravě věci se smlouvou o přepravě věci dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje mu zaplatit přepravné. V případě, že odesílatel nepožádá dopravce o převzetí zásilky v ujednané době, práva a povinnosti ze smlouvy zaniknou.

Dalším podstatným dokumentem při přepravě věci je náložní list, což je cenný papír, kterým lze nahradit doklad o převzetí zásilky. Je s ním spojeno právo požadovat na dopravci vydání zásilky v souladu s obsahem náložného listu. Může být vydán na jméno, na řad nebo na doručitele. Náložný list obsahuje alespoň:

• jméno dopravce a jeho bydliště nebo sídlo,

• jméno odesílatele a jeho bydliště nebo sídlo,

• označení, množství, váhu nebo objem přepravovaných věcí,

• formu náložného listu; pokud byl vydán na jméno nebo na řad, i označení osoby, na jejíž jméno nebo řad byl vydán,

• údaj o místě určení,

• místo a den vydání náložného listu a dopravcův podpis.

Po vydání náložného listu má právo na vydání zásilky osoba oprávněná k tomu podle náložného listu.

Provoz dopravního prostředku

Podle paragrafu 2582 NOZ se smlouvou o provozu dopravního prostředku provozce zavazuje přepravit náklad určený objednatelem a k tomu účelu vykonat alespoň jednu předem určenou cestu nebo vykonat ve smluvené době větší počet cest, jak to objednatel určí, a objednatel se

zavazuje zaplatit provozci odměnu. Provozce je zodpovědný za způsobilost dopravního prostředku k smluvené cestě, jeho použitelnost pro dohodnutou přepravu a opatření dopravního prostředku způsobilou posádkou, pohonnými hmotami a dalšími potřebnými věcmi.

Zasílatelství

Zasílatelství je vymezeno paragrafem 2471 NOZ. Zasílatelskou smlouvou se zasílatel zavazuje příkazci obstarat mu vlastním jménem a na jeho účet přepravu zásilky z určitého místa do jiného určitého místa, případně i obstarat nebo provést úkony s přepravou související, a příkazce se zavazuje zaplatit zasílateli odměnu. Pokud není zasilatelská smlouva uzavřena v písemné formě, má zasílatel právo žádat, aby mu příkazce doručil takzvaný zasílatelský příkaz k obstarání přepravy.

Zasílatel může užít k obstarání přepravy dalšího zasílatele, nebo v případě, že to neodporuje smlouvě, může zasílatel sám provést přepravu, kterou má obstarat. Zasílatel má k zásilce zástavní právo k zajištění dluhů příkazce vyplývajících ze smlouvy do té doby, kdy je zásilka u něho nebo dokud má listiny, které ho opravňují se zásilkou nakládat. Toto právo platí i v případě, že zásilka nebo listiny jsou u někoho, kdo je má u sebe zasílatelovým jménem.

Mezizasílatel uplatní na žádost dřívějších zasílatelů všechna práva, která jim přísluší z jejich zástavního práva, a má právo i povinnost jejich práva uspokojit. Uspokojí-li je, přecházejí na něho spolu se zástavním právem, které je zajišťuje. Vznikne-li na převzaté zásilce při obstarávání přepravy škoda, zasílatel ji nahradí, neprokáže-li, že škodu nemohl odvrátit.

Způsob přepravního i právního zajištění obchodní operace vychází z podmínek stanovených v kupní smlouvě. Přepravně-právní zajištění zahrnuje všechny služby, které souvisejí s přesunem zboží, tedy dopravní a přepravní služby, manipulaci se zbožím (balení, skladování, nakládání, překládání), celní odbavení, pojištění, případně spediční zajištění.

Samotná přeprava tedy zahrnuje celou řadu činností, které předchází nebo doprovází celý dopravní proces. Asi nejvýznamnějšími faktory jsou zvolená dopravní cesta a typ dopravního prostředky, které jsou determinovány povahou zboží, časovou a prostorovou náročností přepravy, technickými a geografickými podmínkami a mimo jiné taky politicko-právním prostředím. Přepravní služby tedy musí respektovat ekonomicko-právní prostředí všech států, které se účastní obchodního styku, a musí být tedy podřízeno mezinárodní i vnitrostátní legislativě.

Přepravně-právní vztah vzniká smluvním zajištěním, tedy dohodou účastníků obchodního styku. Toto zajištění je dané legislativním rámcem, vymezením subjektů, které se transakce účastní, a právní vůlí zúčastněných stran. Přepravní proces může být zajištěn přímo prostřednictvím dopravce a v takovém případě se jedná o provedení (realizaci) přepravy, jež je založena na přepravní smlouvě. Druhou možností je zvolení zasílatele, který službu provede svým jménem ale na účet žadatele. V takovém případě se jedná o obstarání, neboli zprostředkování přepravy, které je podloženo zasílatelskou smlouvou.