Vratné lahve

týkat i seznámení se s azbukou. Učitel do hodiny přinese azbuku a vybere některá slova, jež žáci přepíší do azbuky. Těmito aktivitami propojíme literaturu s výukou cizích jazyků a průřezovým tématem multikulturní výchova.

Další průřezové téma, které se v díle nabízí je osobnostní a sociální výchova. Po přečtení knihy nebo zhlédnutí filmu, se žáci mohou pokusit vcítit se do situace Louky a diskutovat, jak by se oni sami v takovéto nelehké situaci zachovali.

Tato kniha by se dala zařadit do seznamu povinné četby na základní škole.

Díky humornému a detailnímu popisu osob, prostředí a situací, bude pro žáky nejen srozumitelná, ale i zábavná a poučná. Je důležité, aby se žáci seznámili jak s knižním, tak i filmovým zpracováním. Četba knihy rozvíjí jejich představivost a film jim navíc poskytne obrazové a sluchové vnímání.

5.4 Vratné lahve

Vratné lahve je další česká komedie vzniklá ve spolupráci otce a syna Svěrákových. Tento film patří mezi nejúspěšnější a nejnavštěvovanější filmy poslední doby. Premiéra se uskutečnila 7. března 2007.

Námětem této komedie je příběh o učiteli českého jazyka, který odešel do penze a snaží se vyrovnat se stářím. Hlavní téma tvoří snaha najít si nějaké smysluplné zaměstnání, aby nebyl stále doma, jako většina mužů v jeho věku.

Svou novou práci nalézá v supermarketu, kde vykupuje lahve. Scénář skýtá i vedlejší témata, což je příběh dcery Helenky nebo příběh pana Řezáče.

Děj filmu se odehrává v současnosti. Do scénáře jsou vtipně zasazeny scény, v nichž se ukazuje vyspělost současné techniky, s níž mohou mít někteří starší lidé problémy. Jedná se např. o scénu s rychlovarnou konvicí. Technické

31 SVĚRÁK, Z. Filmové komedie.1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1991, str.106

55

vymoženosti současné doby jsou i důsledkem odchodu hlavní postavy Tkalouna ze supermarketu, kdy lidská síla je nahrazena strojem.

Příběh se odehrává v městském prostředí v Praze. Většina obrazů je pořízena v supermarketu a v bytě pana Tkalouna.

Hlavní postavu bývalého učitele Josefa Tkalouna ztvárnil sám Zdeněk věku. Stejně jako Zdeněk Svěrák, tak i Josef Tkaloun, má velký smysl pro humor.

Tkaloun je i velkým obdivovatelem žen, což dokazují erotické sny, záletnické sklony s kolegyní Ptáčkovou či pozorování žen z okénka v supermarketu.

S panem Tkalounem se nejprve seznámíme jako s učitelem českého jazyka, což koresponduje i se Svěrákovým původním povoláním. Pohled na chování dnešních žáků mu tuto práci natolik znechutí, že se rozhodne odejít ze školství. Svěrák ve svém scénáři naznačil i negativní jev objevující se v současném školství. Jedná se o protekční chování k žákům, jejichž rodiče pomáhají škole s financováním různých projektů. ,,Ten otec jeho…je náš sponzor, to víš, ne?“ Tkaloun přikývne a nechá hlavu sklopenou. ,,A co já mu mám říct, až sem přijde? Pane Vágner, my jsme vám vděčni, že jste nám zafinancoval, tu běžeckou dráhu, ale na vašeho syna budeme ždímat smradlavou houbu. Víš jak to smrdí?“ ,,Strašně“³²

Z tohoto dialogu je vidět i Svěrákova schopnost pro jazykový humor.

Tkalounova odpověď se dá chápat dvojím způsobem, ale z kontextu je patrné, že odpověď se vztahuje k mokré houbě.

Po odchodu ze školství se najednou ocitá doma s manželkou, kterou má stále rád i když to na první pohled nevypadá. Tkaloun je společenský a komunikativní typ. Ke svému spokojenému životu potřebuje komunikaci s lidmi.

Představa, že zůstane celé dny doma se svou ženou, ho děsí, a proto vyhledává

32 SVĚRÁK, Z. Vratné lahve. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007, str.11

56

zaměstnání, v němž se bude setkávat i s jinými lidmi. Nakonec přijme místo v supermarketu, kde vykupuje u okénka lahve. Přes sklo se setkává s různými typy lidí, s nimiž navozuje nové kontakty. Vytvářejí se zde neformální vztahy.

Tkaloun se zákazníky vede dialogy, které mají ustálenou formu. Dialogy obsahují obecná témata jako je např. zlevněné zboží, komplimenty vůči ženám nebo otázky typu co dělají děti.

Dobré jitro slečno,! Jak jsme se vyspali?“ ,,Umbrý den,“ zaševelí sotva slyšitelně dívka.³³

,,Dobrý den paní Kvardová! Koukám, že jste se vyspala do růžova.“³⁴

,,Nazdar!“ strčí sem hlavu i trup Hromada. ,,Vy jste tu nějak dlouho nebyl, pane Hromada,“ uvítá ho Tkaloun. ,,Byl jsem na léčení. Žena mě tam poslala. To bych vám nepřál. Samí alkoholici.“ ,,A jak jste dopad?“ ,,Nezdařilo se.³⁵

Výjimečnost toho díla spočívá také ve Svěrákově schopnosti zachycovat detaily.

Další výraznou postavou je Tkalounova žena Eliška, kterou ve filmu ztvárnila Daniela Kolářová. Spolu s Tkalounem tvoří manželský pár, na němž pozorujeme znaky dlouholetého soužití. Eliška je postarší dáma v důchodu.

Pracovala rovněž jako učitelka a díky tomu si přivydělává doučováním. Na rozdíl od Tkalouna je spíš rodinný typ a má trochu jiné představy o důchodu než její muž. V této době mají možnost vyplnit si sny, na které nebyl dříve čas. Každý z nich má ovšem jiné představy, z čehož vyplývají konflikty. Paní Tkalounová svůj čas věnuje hlavně domácím pracím a dbá na spokojený život všech členů rodiny. Největší strach má o dceru, které odešel manžel k jiné ženě.

Dialogy mezi tímto manželským párem jsou postaveny na Svěrákových zkušenostech z vlastního manželského života. Svěrák prozradil, že některé věty ve filmu pronesené Danielou Kolářovou, skutečně někdy vyslovila jeho manželka.

Tyto dialogy mají komický nádech, přesně vystihují pocity obou manželů a celý film oživují.

33 SVĚRÁK, Z. Vratné lahve. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007 str. 33

34 Tamtéž str. 37

35 Tamtéž str. 48

57

,,Jsem doma!“ ohlásí se Pepa. ,,Ahoj“ odpoví Eliška, která žehlí a sleduje telenovelu. ,,Pepo, v lednici máš jogurt,“ vmísí se do dialogu v telenovele Eliška.

,,Je jahodovej. Ten máš nejradši, ne?“ ,,Jo! Díky, odpoví Tkaloun a přikousne si housku. ,,A vem si k tomu housku,“ poradí mu žena. Tkaloun mezi tím vyslechne zamilovanou scénu z telenovely a následně na ni reaguje slovy: ,,Že se na takový kraviny díváš. Při svým vzdělání,“ zakroutí hlavou Tkaloun. ..Žehlils někdy?

Nežehlil.“³⁶

Vedlejší postavy, které mají i své vlastní příběhy, jsou dcera Helenka, kolega ze školy Landa a kolegové ze supermarketu pan Řezáč a Úlisný. Helenka prožívá těžkou životní situaci, kdy jí opustil manžel, ale díky Tkalounovi potká novou lásku, což je právě bývalý kolega Landa. Řezáč s Úlisným jsou spíše komické postavy. Zdeněk Svěrák jim ve scénáři vymyslel přezdívky odpovídající jejich vlastnostem.

Bedřich Řezáč získal přezdívku Mluvka, protože jeho charakteristickou vlastností je málomluvnost. První setkání Tkalouna s Řezáčem je jeden z příkladů komických situací. Tkaloun pana Řezáče oslovuje přezdívkou, aniž by tušil, že jeho pravé jméno je Řezáč. ,,Pane Mluvko, já jsem Tkaloun a mám vás tady střídat.“³⁷

Přestože je to malá postava, vidíme její pozitivní posun. Z neupraveného, stále mrzutého a na první pohled nesympatického člověka, se stane muž ochotný se změnit a dokonce i oženit se zákaznicí.

Děj příběhu je chronologický. Scénář je rozdělen do obrazů, jejichž nadpisy určují prostředí, v němž se postavy právě nacházejí (Doma, V lahvárně, U zdi, Za jízdy…). Pokud se bude scénář číst před zhlédnutím filmu, čtenář má možnost rozvíjet svou představivost a fantazii. V opačném případě je už ovlivněn filmem a představuje si skutečné scény.

Scénář je psaný převážně spisovným jazykem. Nespisovně se vyjadřuje pouze učitel Landa a žák Vágner. Landa nevědomky používá i vulgární výplňkové slovo ,, ty vole“ , což v prostředí školy je nevhodné, ale diváky to pobaví. ,,Ale můžeme bejt rádi, ty vole, že se Pepa udržel a nedal mu přes hubu,“ hájí kolegu

36 SVĚRÁK, Z. Vratné lahve. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007, str. 16-17

37 SVĚRÁK, Z. Vratné lahve. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007, str. 29

58

Landa. ,,Roberte neříkej mi ty vole, to je něco hroznýho, jak ty mluvíš,“ kroutí hlavou ředitelka. ³⁸

Styl vyjadřování žáka Vágnera je klasickou ukázkou obecné češtiny. Jeho mluva obsahuje nespisovné místy až vulgární výrazy, které jsou ale typické pro chlapce v období dospívání. Zdeněk Svěrák ve svém scénáři přesně zachytil nejčastější odchylky od spisovné češtiny, kam patří protetické v a také záměna hlásky í,ý za ej.

,, Kdyby byl dobrej, tak vo něm natočej film.“³⁹

Zdeněk Svěrák do svého scénáře zařadil i postavu s vadou řeči. Je jím žák Elišky pan Wasserbauer, který ráčkuje. Přestože má tuto vadu, setkáme se s ním při svatebním obřadu, kde oddává pana Řezáče. Zdeněk Svěrák v této scéně opět prokázal svoji bohatost slovní zásoby a smysl pro humor. Svatební proslov byl sestaven tak, aby obsahoval velké množství problematické souhlásky ř. V paměti divákům jistě utkví pronesená báseň Břízky, kde se to slovy obsahující ř jen

Zdeněk Svěrák rovněž zachytil jazyk tříletých dětí charakteristický roztomilým šišláním, kde místo r slyšíme l (pláce, čůlat). Kromě češtiny zaznamenáme i několik frází z německého jazyka.

Scénář je napsán v přímé řeči s velkým množství dialogů. Ze slovní zásoby autor vybírá slova bezpříznaková, užívaná v každodenní komunikaci. Věty jsou krátké, srozumitelné a výstižné. Žádná složitá souvětí se nevyskytují.

V dialozích se užívají věty tázací i rozkazovací. Všechny tyto aspekty děj příběhu urychlují a čtenář se během krátké doby dočká závěru, který končí happy endem.

38 SVĚRÁK, Z. Vratné lahve. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007str. 11

39 Tamtéž, str. 8

40 Tamtéž, str. 75

59

I v tomto díle najdeme Svěrákovu hru s významem slov. Příkladem je jedna z úvodních scén v počítačové učebně, kdy nastává komická situace s košem odpadkovým a košem v počítači. Tkaloun doplatí na neznalost počítačové terminologie a náhle se octne v trapné situaci. ,,To si odstraň. Dej to do koše,“řekne Landa dívce u počítače a ukáže na jakousi ikonu na jejím monitoru.

Tkaloun stojící bokem vidí vedle klávesnice ohryzek jablka a zmuchlaný obal od tatranky. Je mu divné, že žákyně nereaguje. Ukáže na odpadky a řekne:,, Neslyšelas, Horáčková? Upaluj s tím do koše!“⁴¹

Svěrák své učitelské poznatky z literatury použil i do některých dialogů Tkalouna a Elišky. Tkaloun se čas od času vítá se svou ženou verši vypůjčenými od známých českých básníků, aby svou ženu potěšil.

,,Tu nemohu se vynadívat poznámky učitele rozzlobí, ale spolužáky pobaví. Tento dialog Tkalouna s Vágnerem může být materiálem do jazykové hodiny, jejímž cílem bude seznámit žáky s rozvrstvením českého národního jazyka. Scéna ukazuje kontrast spisovného a nespisovného vyjadřování a zároveň některé znaky obecné češtiny.

Z pohledu didaktického se s touto publikací dá pracovat i ve slohových hodinách, jejichž tématem bude charakteristika filmové postavy. Všechny vystupující postavy jsou detailně popsány, a proto pro žáky nebude složité charakterizovat i některou z vedlejších postav.

Vratné lahve zasahují i do oblasti výchovné. Zdeněk Svěrák v úvodu připomíná některé zásady slušného chování, které se v současné době vytrácejí.

41 SVĚRÁK, Z. Vratné lahve. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007str. 10

42 SVĚRÁK, Z. Vratné lahve. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 200, str. 62

60

Přestože o životě na světě ledacos ví, nedokáže se v něm stále orientovat. Jedná se o píseň smutnou místy až pesimistickou. Autor bilancuje a uvědomuje si pomíjivost života. V textu jsou zmiňovány i některé Tkalounovy vlastnosti - sečtělost, odvaha zakoušet nové věci, citlivost a obdiv k ženám.

,,Já citově jsem založen autentičnost. Text je složen z ohebných slovních druhů, kde převažují substantiva.

Z básnických prostředků se hojně vyskytuje opakování slovních spojení. ( Ani k stáru, ani k stáru, ani k stáru nemám o životě páru, nemám páru, třebaže jsem dosti sečtělý, sečtělý)

Tento text obsahuje i dva zeměpisné názvy (Nil, Vltava), což vybízí k propojení se zeměpisem. Při práci s textem je rovněž vhodné zařadit i konkrétní hudební ukázku. Žáci z písňové melodie a intonace Jaroslava Uhlíře dokážou lépe vystihnout pocity autora a celkovou atmosféru celé písně. Viz. pracovní list č. 6 – literatura.

43 SVĚRÁK, Z. Vratné lahve. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007str. 5

44 SVĚRÁK, Z. Vratné lahve. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007, str. 96

61 5.5 Pohádkové scénáře

5.5.1 Tři veteráni

Zdeněk Svěrák nepíše scénáře pouze pro dospělé diváky. Do své scénáristické tvorby zařadil i scénáře k pohádkám. Mezi nejznámější patří filmová pohádka Tři veteráni na motivy Jana Wericha z knihy Fimfárum a pohádka Lotrando a Zubejda.

Tři veteráni byli natočeni v roce 1983 a režie se ujal Oldřich Lipský.

Tématem tohoto pohádkového příběhu je najít cestu k opravdu důležitým věcem v lidském životě. Mezi pohádkové motivy patří nadpřirozené bytosti (skřítkové) a nadpřirozené jevy (kouzla s kouzelnými předměty).

Hlavními postavami jsou tři vysloužilí vojáci Pankrác, Servác a Bimbác, z nichž každý má zcela jiné povahové rysy. Pankrác je bývalý dělostřelec, Servác bývalý vojenský kuchař a dragoun Bimbác. Skřítkové je obdarují kouzelnými předměty, aby s nimi naložili podle svého uvážení. Pankrác dostal klobouk, díky němuž netrpěli hlady a mohli mít vše, na co si vzpomněli. Servác získal bezedný měšec a Bimbác harfičku, pomocí níž si mohl vykouzlit lidské osoby. Každý z veteránů myslel pouze na sebe. Bezohledný Bimbác se svou harfičkou chtěl neustále bojovat a toužil ovládnout celý svět. Líný Servác by se nejraději válel a moudrý Pankrác toužil po rybaření. Ke konci příběhu tyto kouzelné předměty zapříčiní rozepři mezi Bimbácem a Pankrácem. Vyčarují si vojáky a děla, čímž sami sebe ohrozí na životě. Kouzelné předměty jsou nakonec vráceny skřítkům, protože veteráni s nimi nenaložili tak, jak si skřítkové představovali. Příběh končí happy endem, kdy si veteráni uvědomí, že peníze a moc nejsou důležité.

Vedlejšími postavami jsou král a princezna Bosana. Pro ně jsou v životě nejdůležitější peníze a bohatství. Touha po bohatství je donutí až k neetickému jednání.

Autor do některých dialogů zařadil občasné slovní obraty.

S pohádkou je spojena i jedna z nejslavnějších Svěrákových písní Není nutno. Díky této písni můžeme vidět posun veteránů v chápání lidských hodnot.

Píseň slyšíme v úvodu i závěru, ale pokaždé s opačným významem. V úvodu veteráni preferují materiální hodnoty. Po získaných zkušenostech svůj pohled na život zcela změní, což se promítne i v textu.

62

Tento pohádkový příběh u žáků rozvíjí chápání lidských hodnot a zasahuje do oblasti osobnostní a sociální výchovy.

5.5.2 Lotrando Zubejda

Scénář k pohádce Lotrando a Zubejda vznikl spojením dvou pohádek od Karla Čapka z knihy Devatero pohádek. Jedná se o pohádky Druhá loupežnická a O princezně solimánské. Pohádka byla natočena v roce 1996 a dodnes patří mezi nejoblíbenější. Režie se ujal Karel Smyczek. Zdeněk Svěrák scénář oživil i veselými písňovými texty, které zhudebnil Jaroslav Uhlíř.

Svěrák v této pohádce zastává roli vypravěče. Hlavním tématem je uzdravení princezny Zubejdy. Děj pohádky je chronologický a odehrává ve skutečném prostředí na území Čech a také v cizí zemi se zcela odlišnou kulturou.

Z pohádkových motivů se setkáváme s loupežníky, princeznou a vítězstvím dobra nad zlem. Zlo v tomto případě představuje loupežnictví a nemoc princezny.

Hlavními postavami jsou vzdělaný loupežník Lotrando, dřevorubec Drnec a princezna Zubejda.

Lotrando je mladý osmnáctiletý chlapec, kterého otec loupežník Lotrando poslal do školy mezi mnichy. Cílem otce bylo, aby Lotrando získal všeobecné vzdělání, a tím loupežnické řemeslo dále posunul. Hlavní důraz kladl na cizí jazyky, díky nimž by mohl loupit i v cizině. Ze zcela negramotného Lotranda se stane velice vzdělaný a slušný muž. Po smrti otce se pokouší dodržet slib a pokračovat v loupežnickém řemesle. Jeho nadmíru slušné chování působí při přepadávání velmi komicky. Během svých loupežnických pokusů potkává drvoštěpa Drnce, který se s ním rozdělí o chleba s tvarohem. S Drncem zavítá do daleké Solimánie, kde nakonec najde lásku a svou matku prodanou do vyhnanství.

Další hlavní postavou je krásná princezna Zubejda dcera sultána Solimána.

Zubejda náhle onemocněla a Sultán dělá vše pro její uzdravení. Otec Zubejdy je pravým opakem otce Lotranda. Sultán Solimán se stará až příliš, kdežto starý Lotrando si svého syna nevšiml několik let. Sultán chce pro svou dceru toho nejlepšího doktora. Dá na rady českého obchodníka Lustiga, díky němuž se do této vzdálené země dostane Lotrando s Drncem a princeznu uzdraví. Zubejda s

63

Lotrandem se do sebe zamilují a celý příběh končí happy endem. Všichni společně odcházejí zpět do české země.

Jazyk postav je srozumitelný a většinou spisovný. Kontrast ve vyjadřovacích schopnostech vidíme u Lotranda a jeho otce loupežníka Lotranda.

Vyjadřování mladého Lotranda je až příliš spisovné a nadmíru slušné, kdežto starý negramotný loupežník používá slova nespisovná, zhrubělá a loupežnický slang.

Zvláštní artikulaci spatřujeme u velvyslanců ze Solimánie. Tito velvyslanci hovoří lámanou češtinou, v níž slyšíme chyby ve slovosledu a chybnou flexi. Dialogy s velvyslanci působí velmi komicky. Zdeněk Svěrák pro ně vymyslel i komická jména, která se rýmují – Halí, Belí, Zelí. (,,Ty Drnec s náma, konec chudoba.“ Drnec, ty zlobíš, ale ať je po tvojemu.“)

Dialogy Drnce s Lotrandem opět tvoří jazykový kontrast. Drnec jako nepříliš vzdělaný člověk používá češtinu hovorovou, kdežto Lotrando dbá na spisovnost a správnou artikulaci.

Vedlejší, ale pro děj důležitou postavou, je český obchodník s bižuterií Lustig. Komická situace nastává při jeho přednášce o bižuterii ve farní škole.

Lustig se snaží posluchače upoutat, ale při tom užívá slova do tohoto prostředí zcela nevhodná (hergot, sakra, kruci písek, hyml hergot )

Pohádka končí happy endem. V porovnání s originální pohádkou od Karla Čapka má Lotrando zcela jiný osud. Druhá loupežnická pohádka se odehrává v konkrétní oblasti kolem Trutnova. Ze zdvořilého loupežníka se stane ,,mejtný“, jehož zdvořilost se po několika letech vytratí. Na rozdíl od pohádky Karla Čapka, Lotrando ve filmovém zpracování nezůstává sirotkem, ale ve vzdálené zemi nachází matku Madlu, která se ovšem v cizině jmenuje Lamat. Jméno této postavy je důkazem Svěrákovy jazykové hravosti. Vyslovíme-li slovo Lamat několikrát za sebou, z úst nám vyjde české jméno Madla.

V hodinách českého jazyka je vhodné pracovat s touto pohádkou např. při četbě Devatera pohádek od Karla Čapka. Žáci budou moci porovnat originální zpracování spolu s filmem.

Pohádka Lotrando a Zubejda obsahuje řadu vzdělávacích prvků. Zdeněk Svěrák do svého scénáře zařadil několik znaků reprezentujících Českou zemi.

64

Prostřednictvím pana Lustiga se žáci seznámí se světoznámou bižuterií z Jablonce. V závěru pohádky se objevuje typicky český tanec polka. Ve scéně, kdy Lotrando popisuje dětem velblouda, se žáci dozvědí základní informace o tomto exotickém zvířeti.

Z klíčových kompetencí se rozvíjí kompetence k učení. Žáci na Lotrandovi vidí důležitost vzdělání. Z průřezových témat se v prvé řadě objevuje multikulturní výchova. Žáci získají povědomí o existenci jiného světa a odlišného způsobu života v cizí zemi. Pohádka ukazuje zcela jiný životní styl, na který nejsou žáci v České republice zvyklí. Po zhlédnutí ukázky, či celého filmu se mohou pokusit tyto rozdíly vyhledat.

Z pohledu politologického je dobré zmínit rozdíly ve způsobu vlády, kdy zemi řídí uznávaný sultán. Žákům je třeba vysvětlit tuto formu vlády, čímž český jazyk propojíme s dějepisem a výchovou k občanství. Z pohledu sociologického se žáci dozvědí o polygynii (mnohoženství). Zde se nabízí zmínit, že polygynie se v některých státech dodnes vyskytuje a žáci pomocí různých informačních zdrojů vyhledají dané země. Do výuky tím zapojíme další průřezové téma multikulturní výchovu a také myšlení v globálních souvislostech. Abychom u žáků rozvíjeli komunikační dovednosti, na toto téma můžeme zahájit diskuzi, jejímž cílem bude uvědomit si výhody a nevýhody tohoto způsobu života.

Zdeněk Svěrák celou pohádku oživil písňovými texty, k nimž hudbu složil opět Jaroslav Uhlíř. Ty mohou posloužit rovněž jako didaktický materiál.

Úvodní text Pod dubem za dubem popisuje loupežnictví jako velmi výnosné povolání. Díky střídavému a sdruženému rýmu jsou verše jednoduché a

Úvodní text Pod dubem za dubem popisuje loupežnictví jako velmi výnosné povolání. Díky střídavému a sdruženému rýmu jsou verše jednoduché a

In document Příloha A - Pracovní listy k hodinám mluvnice (Page 54-0)