Pro naplnění cílů diplomové práce, tedy porovnání nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti využívaných zejména obcemi při řešení nezaměstnanosti, je třeba vysvětlit několik základních pojmů.
1.1.1 Nezaměstnanost a zaměstnanost
Je důležité si uvědomit, že ne každý, kdo není zaměstnaný, se považuje za nezaměstnaného. Mimo zaměstnanecký poměr se například nachází živnostníci, důchodci, rentiéři a další skupiny občanů. Nezaměstnaným je osoba evidovaná na Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Jednu z možných definic nezaměstnanosti přináší i Český statistický úřad. Ten se řídí definicí Mezinárodní organizace práce, která za nezaměstnané považuje všechny osoby starší patnácti let, jež v daném období nebyly zaměstnané a jsou připravené do práce nastoupit nejpozději do čtrnácti dnů. Podmínkou v této definici je i skutečnost, že si v posledních čtyřech týdnech tyto osoby aktivně hledaly práci.1
Je možné setkat se s různými druhy nezaměstnanosti, které se od sebe i zásadně liší.
Obecně rozlišujeme tři druhy nezaměstnanosti, a to frikční, cyklickou a strukturální. Pod pojmem frikční nezaměstnanost si lze představit krátkodobou nezaměstnanost trvající řádově několik dní až týdnů. Jedná se o nezaměstnanost způsobenou přechodem lidí z jednoho zaměstnání do druhého, podobného, ne-li stejného. Jedná se o naprosto běžné přesuny týkající se nabídky a poptávky po službách či výrobcích. Frikční nezaměstnanost je způsobena neustálým pohybem lidí mezi pracovními pozicemi a zaměstnavateli, ale také je důsledkem běžného životního cyklu jedince. Například může vzniknout v důsledku změny bydliště, změnou životních postojů a priorit a podobně. Oproti tomu takzvaná
1 Co je nezaměstnanost. Penize.cz [online]. [vid. 2013-09-2]. Dostupné z: http://www.penize.cz/80354-co-je-nezamestnanost
19
cyklická nezaměstnanost je zapříčiněna celkovým poklesem v hospodářském cyklu. Tato nezaměstnanost se pohybuje v časovém horizontu až několika měsíců a trvá obvykle do té doby, než se hospodářský cyklus dostane opět do růstu a začne růst i poptávka po práci.
Třetím druhem nezaměstnanosti je strukturální nezaměstnanost. Tuto nezaměstnanost obvykle způsobují změny v požadované kvalifikaci u pracovníků. Může být důsledkem změn technologických podmínek výroby či změně konkurenční schopnosti jednotlivých odvětví. Je způsobena nesouladem mezi nabídkou a poptávkou po práci, což znamená, že roste poptávka po určitém druhu práce a naopak poptávka po jiném druhu práce klesá nezaměstnanosti tzv. sezónní nezaměstnanost postihující sezónní práce závislé na ročním období např. obsluha kempů, sjezdovek a je charakteristická například pro zemědělství či stavebnictví.2 nezaměstnanost je typická pro vdané ženy a mladistvé.
Jiný pohled na nezaměstnanost přináší dělení do dvou skupin, nezaměstnanost dobrovolnou a nedobrovolnou. Dobrovolná nezaměstnanost je stav, v němž počet volných pracovních míst je schopen pojmout počet uchazečů o zaměstnání, ti ovšem nástup do práce z různých důvodů, například upřednostňování volného času či studium nebo jiné osobní důvody, odmítají. Oproti tomu nedobrovolná nezaměstnanost vzniká ve
2RUSMICHOVÁ, Lada a Jaroslav SOUKUP. Makroekonomie: základní kurs. 5.vydání–dotisk.
Slaný: Melandrium, 2002. ISBN 80-86175-24-3, s. 21-23
3MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. .3. rozšířené vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. ISBN 80-86429-08-3, s. 20
20
chvíli, kdy počet volných pracovních míst je menší nežli počet nezaměstnaných.
V knize autora Petra Mareše „Nezaměstnanost jako sociální problém“ jsou zmiňovány další dva speciální typy nezaměstnanosti, neúplná zaměstnanost a nepravá nezaměstnanost.
Neúplnou zaměstnanost lze chápat jako akceptování práce na snížený úvazek či nevyužití celkového potenciálu zaměstnance jak s ohledem na jeho schopnosti, tak kvalifikaci.
Paradoxně je tento typ (ne)zaměstnanosti jakýmsi nástrojem boje proti masové nezaměstnanosti. Nejčastěji se to týká zkrácené pracovní doby a sdílení místa, kdy o jednu pracovní pozici se dělí více zaměstnanců pracujících na úvazek zkrácený.
Nepravá nezaměstnanost je poměrně kontroverzní pojem. V něm se totiž ukrývají ti jedinci, kteří jsou nezaměstnaní, ale práci si nehledají, popřípadě i práci odmítají, a za způsob své obživy mají možné nároky na podporu v nezaměstnanosti a další dávky či příspěvky. Do této skupiny možno počítat i ty pracující nelegálně.4
Registrovaná míra nezaměstnanosti ukazuje, jaký je podíl nezaměstnaných proti dispozitivní pracovní síle, tedy těm, kterým je více než patnáct let a patří mezi placené zaměstnané či zaměstnané ve vlastním podniku.
Podíl nezaměstnaných osob je upravený ukazatel nahrazující od roku 2013 registrovanou míru nezaměstnanosti. Na rozdíl od ní ukazuje, jaký je podíl nezaměstnaných ku všemu obyvatelstvu ve věkové skupině 15–64 let.
Zaměstnanost je dalším sledovaným makroekonomickým ukazatelem. Jedná se osoby, které jsou starší 15 let a jsou ve sledovaném období placenými zaměstnanci nebo sebezaměstnavateli.5 Míra zaměstnanosti je potom podíl počtu zaměstnaných osob ve věku 15-64 let a všech obyvatel.
4 MAREŠ, Petr, pozn.. 3, s. 35-39
5 SVATOŠOVÁ, Libuše a Bohumil KÁBA. Statistické metody II. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2012. ISBN 9788021317369, s.26
21
1.1.2 Nezaměstnanost a její možné dopady
Na jedince nezaměstnanost působí v mnoha ohledech. Práce má v každodenním životě člověka své nezastupitelné místo a je spojována s jakousi podmínkou důstojné existence.
Práce člověku přináší nejen materiální jistotu, ale je jakýmsi způsobem seberealizace a společenské užitečnosti. Při práci získává člověk kontakty, nové přátele, zapojuje se do sociálního života. Během plnění pracovních úkolů objevuje své meze a možnosti, poznává čeho je schopen a hledá místa, ve kterých je možné se ještě zlepšovat. Práce napomáhá k dovednostnímu a psychologickému rozvoji člověka. Kromě toho se práce může stát i součástí mentální hygieny, kdy úsilí vynaložené na práci odvádí z jedince přebytečnou nejen duševní, ale i tělesnou energii. Práce je určujícím ukazatelem začátku a konce ekonomické činnosti jedince.6
Neočekávaná ztráta zaměstnání je tedy v kontextu s předchozím vymezením důležitosti práce pro jedince naprosto traumatizujícím zážitkem dopadajícího na lidskou existenci. Při ztrátě zaměstnání chvíli supluje ekonomické jistoty stát skrze úřad práce, ale v případě dlouhodobé ztráty placeného zaměstnání se dostává do ekonomické nejistoty nejen nezaměstnaný, ale i jeho blízcí (rodina). Dlouhodobá nezaměstnanost může mít vliv i na sociální život jedince. Vytrácí se kontakty a omezuje se i styk s přáteli. Jedinec může v konečném důsledku ztratit i smysl života. Autorka Božena Buchtová se tématu psychologického dopadu na osobnost člověka aktivně věnuje ve svém díle
„Nezaměstnanost – psychologický, ekonomický a sociální problém“ a uvádí: „Ocitne-li se člověk dlouhodobě bez práce, ztratí nejsilnější pojítko s realitou, zmocní se ho nejistota a strach z budoucnosti, později i pochybnosti o vlastních schopnostech. A tak ztratit práci ve společnosti, kde je placená práce stále ještě spojována s vysokou společenskou osobní hodnotou a kde je zaměstnání klíčem k životním aspiracím i zdrojem identity a sebeúcty člověka, přináší stresující životní událost. Tento subjektivně stresující zážitek je navíc okolím stále ještě vnímán jako znamení životního selhání jedince.“ 7 V krajních případech může dlouhodobá nezaměstnanost (chápána delší než 6 měsíců), která sama o sobě přináší sociální a psychologické škody, mít také vliv na zhoršování fyzického i psychického zdraví
6 BUCHTOVÁ, Božena. Nezaměstnanost - psychologický, ekonomický a sociální problém. Praha:
GRADA, 2002. ISBN 80-247-9006-8, s. 70-74
7 BUCHTOVÁ, Božena, pozn. 6, s. 76
22
nezaměstnaného a může vést k vyššímu výskytu srdečních chorob, alkoholismu a sebevraždám. To se však týká samozřejmě nedobrovolně nezaměstnaných. Dobrovolně
nezaměstnaní takovéto dopady nepociťují, nezaměstnanost je jejich volbou a vyplývá z jejich vnitřního přesvědčení a způsobu života.
Kromě toho, že nezaměstnanost dopadá na člověka jako jednotlivce, existuje též její negativní vliv z pohledu celé společnosti (státu). Cílem ekonomik jednotlivých států je jejich dlouhodobý hospodářský růst. Aby tohoto růstu bylo dosahováno, jednou ze základních podmínek je efektivní využití zdrojů, tedy přírodních zdrojů, kapitálu a práce.
Ideální stav ekonomiky je takový, kdy všechny tyto zdroje jsou plně využívány a na trhu práce každý, kdo chce pracovat, pracuje. Nicméně takového stavu v realitě nelze dosáhnout a za optimální stav na trhu práce se považuje dosažení přirozené míry nezaměstnanosti, kdy v ekonomice existuje pouze frikční a strukturální nezaměstnanost.
Z tohoto vyplývá, že je-li nezaměstnanost v ekonomice vyšší než přirozená míra nezaměstnanosti (tedy existuje cyklická nezaměstnanost), ekonomika je pod svým potenciálem. Aplikací Okunova zákona lze zjistit, jak daleko se ekonomika nachází od svého potenciálu. Ten říká, že každé procento nezaměstnanosti nad úrovní přirozené míry nezaměstnanosti snižuje HDP o 2–3 %. Nezaměstnanost je tedy jev nežádoucí. Tím, jak se lidé stávají nezaměstnanými, nepoptávají tolik zboží a služeb a agregátní poptávka klesá a zároveň rostou výdaje státu, kdy lidem bez práce (záleží na sociální politice státu) je vyplácena podpora v nezaměstnanosti, případně další sociální dávky. Proto se vlády států svojí fiskální politikou snaží bojovat proti cyklické nezaměstnanosti. Svými investicemi stát zvyšuje agregátní poptávku, s kterou roste zároveň poptávka po práci a v konečném výsledku se nezaměstnanost snižuje. Další formou boje s nezaměstnaností je právě aktivní politika státu v oblasti zaměstnanosti, čímž je v České republice pověřeno Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad práce České republiky.
23