Využití volného času a médií

I dokument ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL VE ŠKOLÁCH (sidor 28-32)

Volný čas je pojímán jako důležitá součást zdravého životního stylu. Správné využití volného času u dětí a mládeže může zabezpečit kvalitní rozvoj jejich schopností a dovedností a zabránit či potlačit rozvoj negativních sociálních jevů. Volný čas má plnit u jedince především funkci relaxační, rekreační a rozvojovou.

Sak (2000, s. 132, 133) definuje volný čas jako „čas, v němž jedinec svobodně na základě svých zájmů, nálad a pocitů volí svou činnost. Je to ta část mimopracovního, mimoškolního času, která zbude po zabezpečení individuálních a rodinných, existenčních a biologických potřeb“. V období sociálního vývoje se utváří hodnotový

28

systém člověka, kdy hledá cestu pro své uplatnění. Děti mají možnost zajímat se o větší spektrum zájmových kroužků než dospělí, neboť je pro ně charakteristická nižší zakotvenost v systému sociálních rolí. Toto období se vyznačuje vyšší zájmovou rozmanitostí oproti období dospělosti. S přibývajícím věkem si děti a mládež postupně volí a redukují své zájmy a zaměřují se na prohloubení určitého zájmu. „Životní způsob a volný čas jedince v dospělosti je modifikací danou vývojem a rolemi spojenými s určitou životní fází. Sféra volného času dětí a mládeže a obsahové naplnění jejich volného času má proto význam pro celoživotní orientaci člověka“ (Sak 2000, s. 133).

Zájmy a aktivity jedince navazují na hodnotovou orientaci, ale také na způsob života rodiny jedince a danou kulturu, v níž žije.

Pávková (2008, s. 13) se zmiňuje, že specifičností volného času u dětí je, aby byl z výchovných důvodů pedagogicky ovlivňován. Dětská populace nemá ještě natolik zkušeností, aby se dokázala orientovat v zájmových činnostech. Důležité je správné vedení dospělým výchovným člověkem, který dokáže dané činnosti zpestřit. Podstatné je, aby daná činnost byla dobrovolná a dostatečně zajímavá. Prostředí, kde mohou děti a mládež trávit čas je celá řada, ne všechna místa jsou uspokojující. Jiřina Pávková (2008, s. 13) upozorňuje, že mnoho dětí tráví mimoškolní čas na veřejných prostranstvích, venku, na ulici, často bez dohledu dospělého člověka. Ohrožena je jejich výchova, ale i bezpečnost. Zvláště to platí u malých dětí žijící ve větších městech.

Výchovu dětí nemůže plně zabezpečit jenom rodina. Nemá odbornou kvalifikaci ani materiální vybavení, aby mohla zajistit různorodé činnosti svým dětem. Zde hrají úlohu instituce, které mohou poskytnout dětem řadu kroužků, zábavných a výchovných činností. Bohužel ne všechna města sdružují různorodé instituce. V menších městech mají leckdy školáci malý výběr zájmových kroužků, přesto se díky nedostatečnému zájmu a finanční náročnosti mnoho takových kroužků ruší. Přitom, jak podotýká Pávková (2008, s. 14), je rušení zařízení pro výchovu mimo vyučování nedomyšlené a škodlivé, neboť prevence je ve výchově účinnější a levnější než převýchova.

Není tajemstvím, že dnešní dětská populace tráví mnoho hodin týdně u televize nebo počítače. „Média jsou vedle rodiny a školy v současnosti nejvýznamnějším faktorem, který přispívá k formování dětí“ (Děti a média). Vliv médií na dětskou populaci je ohromný. S vývojem digitálního signálu a velkým množstvím televizních kanálů se děti a mládež setkávají se spoustou reklam, které podporují právě potravinové

29

řetězce, rychlá občerstvení či elektronická zařízení. Reklam, zaměřujících se na podporu sportovní aktivity či vhodného trávení volného času, je poskrovnu. Dítě, sledující televizní reklamy, není natolik vyspělé, aby rozeznalo klamavou reklamu či informaci od reálného sdělení, a je vystaveno více reklamnímu tlaku než dospělý člověk.

Reklamní agentury si uvědomují, že dětská populace je snadně zmanipulovatelná a rodiče pak pod tlakem svých potomků plní přání jedno za druhým. Děti jsou například potravinovými řetězci získávány poskytováním dárků, slev či akcí 1+1 zdarma. Děti jsou sváděny k pokušení a nevnímají, že většina nabízených jídel či pití je velice bohatá na cukry, soli a tuky. Dětské obyvatelstvo by se mělo učit rozpoznat nástrahy marketingových a reklamních tahů a vyhodnotit racionálně informace přicházející z médií.

Problematikou reklam na nezdravé potraviny, zacílené na děti, se začala zabývat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v roce 2012, kdy zadala sociologický výzkum, jehož cílem bylo zjistit, jak velký vliv mají tyto reklamy na dětskou skupinu. Rada po vyhodnocení výzkumu doporučila následovné rady. Rodiče mají více vnímat reklamy, apelovat na své děti a informovat je o škodlivých reklamách, a tím eliminovat účinek reklam na minimum. Rada bohužel nemůže tyto reklamy zakázat např. v blocích pořadů pro děti a mládež, neboť zákon toto neumožňuje (Děti a média: Problematika reklamy na nezdravé potraviny).

S ohromným množstvím reklam se dětská populace seznámí také na internetových stránkách. Dnes je internet běžně dostupný ve většině domácností a děti k němu mají snadný přístup. Internet má své negativní stránky, ale i pozitivní. Není snadné dětem zakazovat přístup k němu, a mnohdy ani žádoucí. Internet je zdroj mnoha informací, a může dítěti pomoci vzdělávat se i v mimoškolním prostředí. Rodiče mají mít kontrolu nad aktivitami dětí na internetu a doplnit jim vzdělávaní po internetu vhodným výukovým programem či hrami.

Školy v rámci průřezového tématu Mediální výchova mohou své žáky naučit pracovat a vyhodnocovat informace přicházející z okolního světa a pomoci jim orientovat se ve světě médií. Děti jsou málo upozorňovány na negativa vyplývající ze sledování televize nebo častého trávení volného času u počítače.

Za alarmující považuji uvedená procenta v publikaci S dětmi proti obezitě (Marinov, aj. 2011, s. 26) ze které vyplývá, že nesportuje přibližně 16 % dětí. Dětská

30

populace se raději zabaví televizi nebo počítačovou hrou než by darovaly kus svého volného času do sportovní aktivity. Jedná se hlavně o děti pracovně vytížených rodičů, kteří nemají kladný vztah ke sportovním hrám. Rodiče i školy mají více dbát ve své výchově na pozitivní vztah ke sportu. Je nutné, aby děti měly radost z pohybu a zařadily ho do svého pravidelného denního režimu.

Marinov s kolektivem autorů (2011, s. 41) píší, že „pouze necelá třetina rodin praktikují aktivní pohyb – pěší výlety, na kolech, jdou si zaplavat, v zimě na lyže apod.“

Rodiny si neuvědomují, jak je pro děti z hlediska výchovy a zábavy žádoucí, aby trávily volný čas vhodnější činností, která by přispívala k jejich rozvoji.

Správně strávený volný čas vede děti k větší disciplinovanosti, k rozvíjení jejich dovedností a schopností. Vhodně zvolená činnost je dokáže motivovat a nabudit k lepším výsledkům v této aktivitě. Děti se učí samostatnosti a u některých aktivit i ke spolupráci s ostatními dětmi. Dětem je třeba vštěpovat, že je mnoho činností, které jsou nejen prospěšné, ale i zábavné a můžou jim pomoci ke zlepšení své sebedůvěry. Ukázat jim, že existují i jiné zábavné věci než je televize a počítač. Volný čas u dětí je potřeba citlivě pedagogicky ovlivňovat. Naučit děti využívat volný čas rozumně a mít radost z každé provozované činnosti, neboť jenom to uspokojí jejich potřeby.

31

2 METODOLOGIE VÝZKUMU

I dokument ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL VE ŠKOLÁCH (sidor 28-32)